7 komentářů

1. Mira napsal:

   1.12.2020 (9:20)

   Konzultant a lektor kritického myšlení by možná při psaní (spíš opisování) blbosti jako že 13 000 bombardérů nalétá 3 miliony kilometrů bez jediné nehody (cca 230 km na jednu B-17) měl použít nástroje, které nám pomáhají zapojit do rozhodování kritické myšlení.

   • Oskar (hanák z Hané) napsal:

     2.12.2020 (11:43)

     Z uvedeného je pratrné, že deficit v kritickém myšlení má především konzultant-lektor. Navíc co z těch nalétaných 230 km jedním letadlem v článku vyvozuje: „… a pomohly spojencům dosáhnout rozhodující převahy ve druhé světové válce.“, to netřeba ani zkoumat a ověřovat, zda nejde třeba o falešnou zprávu, to, že o ni skutečně jde, pozná dnes i dítě, co se právě naučilo čist.
     Celý článek dokládá, že generace, které dospívaly a dospěly po roce 1989, se skutečně musí učit kritickému myšlení nejen o tom, co je jim předkládáno k věření, ale nejspíš myšlení vůbec. Když čtu na internetu třeba o tom, jak zdravý je přírodní hnědý cukr, který je nerafinovaný a tedy do hněda zbarvený melasou z předchozího výrobního stupně, a pak se podívám do knihy Základy chemické výroby (K. Andrlík /a 7 spoluautorů jednotlivých kapitol z roku 1944) do kapitoly o technologii výroby cukru, zjišťuji, že výrobce „zdravého hnědého cukru“ si ušetřil náročnou vícestupňovou rafinaci, která se provádí v principu opakovaným promýváním krystalů surového cukru čistým cukrovým roztokem na odstředivkách, aby se smyla melasa ulpělá na surových krystalech a jako chemik vím, že se tato technologie rafinace používá dodnes, protože je nejefektivnější a přináší nejvyšší zisk čistého cukru. Při tom se od různých „nutričních kouček“ lze dočíst i takové lži, že bílý cukr se vyrábí chemickým bělením Savem a dalšími chlorovými přípravky a tokovým lžím pak věří i vysokoškolsky vzdělaní mladí (donedávna i žena mého vnuka s dvěma vysokoškolskými tituly). Ochotně pak platí násobně vyšší ceny za „přírodní“ cukr (surový hnědý), který se v minulosti nikdy do maloobchodu nedostal, šlo by o porušení norem, závazných ze zákona a bylo by to stíháno jako podvodné jednání vůči zákazníkům.
     A to ani nemluvím o přímých lžích, jako že třinový cukr je zdravější než řepný, protože je jiný, dokonce jistá nutriční koučka píše, že neobsahuje škodlivo sacharozu a při tom je tvořen stejně jako řepný prakticky jen sacharozou, což si lze přečíst dokonce i na Wikipedii.
     Omlouvám se za dlouhý popis, ale ta věc s tím „přírodním cukrem“ je skutečně tak tristním příkladem absence kritického myšlení u dnes dospělé generace, že jsem neodolal.
     Co se vlastně dnes v těch mnohých školách učí, kdy učitelé, ač mají průměrný plat přes 40 000 Kč, nenaučí žáky kriticky myslet a nevěřit kdejakému babskému tlachu?

2. Petr Kaminsky napsal:

   1.12.2020 (10:03)

   1) Korektura – „jestli není už není“. 2) Proc vsichni mluvi o selskem rozumu? Proc ne treba zdravy rozum? Nedokazu si predstavit, jak by se nevzdelanec vybaveny pouze „selskym rozumem“ v dnesnim svete dokazal orientovat. A v cem jsou vubec sedlaci tak vyjimecni, ze se k nim upiname jako k nejakym mudrcum? 3) Pokud se budeme drzet pouze „overenych metod/postupu“, budeme mit mozna skvele vysledky, ale jako lidstvo se uz nikam neposuneme.

   • petrph napsal:

     2.12.2020 (11:04)

     Jenže, to co se Vám zdá tak divné, bylo ještě tak před 150 lety zcela srozumitelné. Neexistoval žádný sociální systém kdo neměl zajištěné příjmy, mohl i s rodinou umřít hlady či zimou. A za takové situace byl samozřejmě chytrý sedlák (jak se říkávalo šelma sedlák), opravdu hledaná partie, když dokázal po celý rok zabezpečit rodinu z vlastních zemědělských zdrojů…

3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

   1.12.2020 (13:43)

   Kritické myšlení? To jsme se vlastně učili, my starší, už od druhé třídy obecné školy (dnes nižší stupeň základní školy) a to v náboženství (bylo povinné pro katolíky), kdy nám pan farář, nebo jiný kněz co učil, opakovaně říkali, že neomylný je jenom Bůh a že my lidé jsme všichni omylní. Také ostaní učitelé nám říkali zhruba totéž (na jedničku umí jen Pábůh, na dvojku …, nebo dvakrát měř a jednou řež a podobně), takže jsme, až na výjimky, co potvrzují pravidla a tak zvané méně chápavé, nikdy o své vševědoucnosti nebyli přesvědčeni.
   Dnes je to zřejmě jinak, děti do náboženství povinně nechodí, nesmí se ani napomínat, natož plácnout přes zadek, aby neutrpěli nějaké trauma psychické či jiné; smí se jen vysvětlovat (tehdy se říkalo domluvit dítěti po dobrém). To jsem v dětství přímo nenáviděl, protože jsem vždy dobře věděl, co dělám tak, že za to trest zasloužím a zvažoval jsem zda mně to za ten trest stojí (být venku třeba o hodinu déle) a s tělesným trestem jsem byl smířen a tudíž trauma nehrozilo.
   Ale, bývávalo …, a tak pro naše potomky je nutné, až v dospělosti se učit tomu, že nejsme vševědoucí, že ne všechno co uděláme je dobře a že máme všechno, než něco uděláme zvážit, zda to zvládneme a jaké to bude mít konsekvence, prostě kriticky myslet.
   To učení se kriticky myslet až v dospělosti, je zhusta dost nákladné.

4. František Balco napsal:

   1.12.2020 (20:20)

   Pro začátek by jste si měli položit otázku, jak to udělat, aby kritické myšlení nebylo trestné. Potom si položte otázku, co má být podle vás (mn.č.) výsledkem pokroku. A možná ne v poslední řadě si uvědomte, že zdroje lidských problémů jsou v zásadě dva. A to jsou technikálie a duševní obraz každého z nás. Chcete-li si vystačit pouze s IQ, pak je to málo. Protože IQ je fakticky nástroj. Je to jako s tím nožem. Duševní obraz určuje jestli s ním uříznete někomu krajíc chleba, nebo hlavu. Ale vy byste zřejmě chtěli návod, jak to udělat, aby nám stále vládli ti nejvíce mocichtiví a přitom to nedopadlo blbě, jako vždy. No tak to já bohužel nevím.

5. petrph napsal:

   2.12.2020 (2:11)

   Mimochodem, že o tom tak uvažuju, ono je poněkud domýšlivé tvrdit, že „..Manažeři, kteří používají ověřené metody, dosahují očekávaných výsledků v 90 % případů . … Jiný výzkum pak ukazuje, že tyto metody vedou k šestinásobku dobrých rozhodnutí..“, během aktuální kritické situace (trvající už vlastně skoro rok), kdy se spousta ekonomických subjektů, dostává (a to bez ohledu na kvalitu rozhodování svých managerů do existenčních potíží – a jak to vypadá, bude to ještě dlouho..
   Ono jde zkrátka o to, že sice takové „checklisty“, i v ekonomice existují (třeba manažerům známé SWAT analýzy, nebo i jen opakované prováděné audity), jenomže, v současném hyperdynamickém prostředí fungují jen čaśtečně, a tu zodpovědnost manažerského rozhodnutí (a riziko ztráty) stejně neodvrátí..
   Jo, a samozřejmě, je tu taky jeden zásadní rozdíl, co se má jako po takové kontrole dít V tom letadle je to poměrně jednoduché, když se najde nějaká ta porucha, tak se prostě nikam neletí, vysadit zpátky cestující, letadlo do hangáru a ať to technici zkontrolujou a opraví. No ale co má dělat ten manažér? Že by třeba zavřel na měsíc celý podnik , než se ty poruchy vychytaj?:) On to neudělá, ale třeba politici a úředníci to za něj udělat můžou, jak teď právě zjištujeme..
   Takže, možná, kdyby chtěl pan autor opravdu pomoci, tak by tyhle kurzy kritického myšlení mohl dělat pro politiky a úředníky, aby alespoň jejich rozhodnutí měla potřebný smysl a efekt – tím by právě těm ekonomickým subjektům pomohl nejlépe..:)))