ANALÝZA. Elektronický systém pro přihlášky na střední školy, který měl být spuštěn ve čtvrtek 1. února po půlnoci, bude kvůli problémům s nahráváním příloh zprovozněn později. Ke každoročnímu stresu a komplikacím spojených s přechodem dětí ze základní na střední školu, se tak přidal další problém. I letos je dosti pravděpodobné, že se bude opakovat přetlak poptávky na vybrané školy a jejich kapacity ji nedokážou uspokojit, navzdory tomu, že počet gymnázií v Česku v posledních letech mírně vzrostl. Nepomáhá ani zdánlivý detail: nezačala platit plánovaná změna, která měla zmírnit některá hygienická pravidla a umožnit tím zvýšení kapacity škol.

Zní to možná jako banální detail, ve skutečnosti je ale vyhláška, která upravuje hygienická pravidla jako je počet toalet či umyvadel na množství žáků, pro vznik nových škol i rozšiřování stávajících kapacit důležitá.

S návrhem nové úpravy, která ruší striktní počty a dává víc volnosti k rozhodnutí zřizovatelů, přišlo ministerstvo školství a zdravotnictví vloni – poté, co se veřejným prostorem převalila hysterie spojená s faktem, že převis poptávky po přijetí na populární gymnázia byl ještě větší než obvykle.

Školy a školská zařízení mají možnost požádat místně příslušnou KHS o povolení výjimky z hygienických požadavků upravujících jejich prostorové a provozní podmínky. Jde o reakci na nástup populačně silnějších ročníků ke studiu a z toho vyplývajícího náporu na kapacitu škol.

— Hygienická služba ČR (@Hygiena_cz) April 4, 2023

Zrušit se měla třeba povinnost mít umyvadlo v učebně či povinnost mít ve školách oddělené toalety pro chlapce a dívky. Což nutně neznamená, že všechny toalety budou náhle společné, ale zřizovatelé dostanou větší volnost v rozhodování například právě při dostavbách a navyšování kapacit. Změna měla platit už od ledna tohoto roku, ale nestalo se…

Silná průmyslová lobby

„Ministerstvo zdravotnictví, které je gestorem hygienické vyhlášky, aktuálně dokončuje poslední úpravy a my se snažíme v tomto maximálně spolupracovat, aby výsledná vyhláška odpovídala potřebám dětí, pedagogů a moderního vzdělávání. Jelikož se některé regulace přesunuly z hygienické do budoucí nové stavební vyhlášky, je nutné, aby obě vyhlášky začaly platit současně. Účinnost nové hygienické i stavební vyhlášky předpokládáme v 2. polovině roku 2024,“ shrnuje ministerstvo školství.

Zda se změna stihne a hlavně odrazí ve vyšší nabídce volných míst zejména na gymnáziích v Praze, Brně (případně dalších větších městech) se uvidí již v následujících měsících.

„Míst ve středních školách je v celorepublikovém průměru dostatek, problematické je jednak regionální rozmístění a jednak zájem uchazečů pouze o určité obory,“ upozorňuje za ministerstvo školství mluvčí Tereza Fojtová s tím, že ministerstvo se v uplynulém roce snažilo apelovat na kraje, aby navýšily kapacity škol poskytujících všeobecné vzdělání: gymnaziálních oborů a lyceí „v souladu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR“.

„Příčinou, proč problém s přijímačkami na střední školy vyhřezl vloni, byla míra nesouladu mezi nabídkou a poptávkou oborů a typů středních škol. Záměrně říkám nesoulad, protože to není o nedostatku kapacit. Na středních školách je místa dost, problém je, že jsou jinde, než kde je poptávka rodičů, kteří samozřejmě cítí velice osobně, kam jejich dítě půjde na střední školu,“ říká ekonom CERGE-EI a poradce premiéra pro oblast školství.

Jak upozornily Hospodářské noviny, ochota krajů, které jsou zřizovateli středních škol, něco zásadně měnit, ale není velká. Existuje zde také silná průmyslová lobby, která stojí spíše o zaměstnance do fabrik a absolventy technických škol.

„Oborová nabídka je dlouhodobě vázána na potřeby zaměstnavatelů, kteří by naopak uvítali ještě více absolventů odborných, zejména technických oborů, u nichž je také dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost,“ citovaly HN například mluvčí Plzeňského kraje Evu Mertlovou.

Všeobecné vzdělání je ale podle expertů důležité s ohledem na rychle se měnící trh práce, vznik nových, dosud neznámých oborů. Užší specializace by měla být záležitostí až vysokých škol. „Podíl škol se všeobecným vzděláním, které je potřeba pro moderní, nevypočitatelný, nepředvídatelný svět, je velice nízký. Podíl gymnázií a lyceí se za posledních dvacet let téměř nezměnil a nejsme na tu změnu doteď pořádně připraveni,“ říká Daniel Münich.

Dostupnost gymplů jako přípravky na vysokou školu po roce 1989. pic.twitter.com/THL4z6Hoqf

— Daniel Münich (@Daniel_Munich) January 17, 2024

Data sice ukazují, že gymnázií (respektive škol nabízejících obor gymnáziu) v posledních letech přibývá, ale nedostatečně. V aktuálním školním roce jich je v Česku 392. Ve školním roce 2022/2023 to bylo 370 (a třeba roce 2019/2020 celkem 355 gymnázií).

Počty škol s gymnaziálními obory podle jednotlivých let lze dohledat ZDE. (Zvolit je třeba příslušný školní rok, kapitolu „D Střední vzdělání“ a tabulku „D1.2.1 Obory gymnázií – školy, třídy, žáci/dívky – podle stupně vzdělávání“.)

Co je to demografický vývoj?

V současné době má také ministerstvo školství na stole pro příští školní rok 35 nových žádostí o zápis oboru gymnázium. „Z toho jde v osmnácti případech o zápis nové školy,“ dodává mluvčí ministerstva Tereza Fojtová.

A jak je to tedy s celkovými kapacitami gymnázií? Tabulka níže ukazuje množství jednotlivých míst, které mohli v předchozích letech zaplnit studenti gymnázií v Praze, v Brně a celkově v České republice:

ZDROJ: data MŠMT

Zároveň ale stát (ani kraje) nehodlá dále podporovat vznik osmiletých gymnázií ani navyšovat kapacity těch stávajících s argumentem, že zvyšují nerovnost v přístupu ke vzdělání a snižují kvalitu základních škol. Variantou, kterou naopak ministerstvo podporuje, je souběžný provoz základní školy a čtyřletého gymnázia.

Ministerstvo si představuje, že by na osmiletá gymnázia mělo odcházet pět, maximálně deset procent žáků základních škol, v Praze je to nyní ale zhruba čtvrtina.

Tažení proti osmiletým gymnáziím (a není předmětem tohoto textu rozsoudit, zda je jejich existence a rozšíření pozitivní či negativní ) jde však zjevně proti poptávce studentů, respektive jejich rodičů, zejména ve větších městech.

Potíž česká politiky ve vztahu ke vzdělávání je v tom, že chybí nejen dlouhodobá koncepce, ale i krátkodobá ochota a schopnost pružně reagovat na demografický vývoj a populační křivku, přestože jsou veškeré statistiky dlouho dopředu k dispozici.

„Vlády dlouhodobě reagují pozdě na demografický vývoj. Přitom jsou demografické studie, známe výsledky sčítání lidu, víme, jak silné jsou a budou ročníky. Kapacity v základních školách ale stejně chybějí a situace se bude jen zhoršovat,“ potvrzuje z vlastní zkušenosti starostka středočeské obce Drahelčice Petra Ďuranová.

Nepomáhá ani fluktuace v odborném i politickém aparátu. Jen za dva roky současné vlády se vystřídali už tři ministři školství.

A nedaří se držet ani politické sliby. Vláda sice proklamovala, že poměr výdajů do školství vůči HDP bude aspoň na průměr zemí OECD, to je 5,2 %, letos to nebudou ani 4 %.

Jak shrnuje Daniel Münich: „Školství doplácí na to, že pro řadu voličů už tohle téma není priorita. Voliči preferují spotřebu tady a teď a veřejné investice do vzdělání nevnímají jako něco, co se jich osobně týká a tak to po svých politicích nepožadují. A ti to pak naopak nenabízejí, protože vědí, že si za to voliče nekoupí.“