Vůdce takzvané Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin skončil po tažení svých žoldnéřů na Moskvu nakonec v Bělorusku. Stále se objevuje řada hypotéz, co celá operace znamenala a jaké může mít důsledky. „Lukašenkova propaganda zveličuje jeho roli v tomto příběhu,“ konstatuje Aljaxandr Klaskouski, politický analytik z Běloruska a držitel ceny Freie Presse Osteuropas.

„Ve skutečnosti bylo pravděpodobnější, že nepůsobil jako mírotvorce, ale Kreml využil jeho služeb k uhašení konfliktu s Prigožinem. Toto spiknutí ale spojuje běloruského vládce s Kremlem ještě silněji. A pobyt nevyzpytatelného Prigožina a jeho lidí v Bělorusku může způsobit zemi problémy,“ dodává Klaskouski v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Odhaduje také, že Prigožin nezůstane v Bělorusku dlouho. Vůdce Wagnerovy skupiny se podle něj možná brzy přemístí do Afriky, kde má obchodní zájmy a značnou část svých žoldáků. „Mimochodem, Lukašenko má v Africe také velké zájmy. V tomto směru mohou najít společnou řeč, třeba při těžbě zlata,“ uvažuje analytik.

Kdo je pán a kdo vazal

Klaskouski se přiklání k tomu, že Prigožinova vzpoura byla inscenována Kremlem. „Už jen proto, že tento příběh vypadá pro Putina hanebně, ukázal ho jako slabého, zmateného vládce, ukázal, že jeho systém je prohnilý a velmi zranitelný.“

Podle Lukašenkovy verze to byl právě sám běloruský diktátor, kdo v příběhu o vzpouře zabránil velkému krveprolití. V Minsku 27. června dlouze a horlivě hovořil o tom, jak vyřešil „ruský průšvih“. Prezident Ruské federace byl prý odhodlán Prigožina a jeho vzbouřence „spláchnout“. Lukašenko se ale ze své nové hrdinské pověsti nemusí těšit dlouho.

Kreml zatlačil tyto lidi do Běloruska, aby nějak uhasil povstání, a ne aby napadl země NATO

„Bez ohledu na to, kolik je na této historce pravdy, Putin z ní pravděpodobně nebude mít radost. A kremelský vůdce není typ, který by ponižování odpouštěl. Je tedy možné, že si po nějaké době najde příležitost, jak se pomstít, jak ukázat, kdo je pán a kdo vazal,“ podotýká Klaskouski.

Pondělní projev ruského prezidenta podle něj navíc ukázal, že Prigožin pro něj zůstává zločincem, nepřítelem, zrádcem, který mu vrazil nůž do zad: „Už se proslýchá, že pomstychtivý Putin pošle do Běloruska nějakého odstřelovače nebo si jinak vyřídí účty s vůdcem povstalců. V každém případě se otázka Prigožinovy bezpečnosti stává i Lukašenkovým problémem.“

Sám Prigožin prohlásil, že Lukašenko mu podal ruku a nabídl najít řešení, jak dále provozovat Wagnerovu skupinu v legitimní jurisdikci. To znamená, že slíbil verzi legalizace Wagnera v Bělorusku, vysvětluje Klaskouski: „Taková perspektiva je pikantní sama o sobě. V Bělorusku neexistuje žádný právní rámec pro činnost soukromé vojenské skupiny. Běloruské úřady navíc za žoldnéřskou činnost hrozí trestními oznámeními a některé dokonce vězní.“

Navíc v některých zemích jako Francie nebo Litva byla Wagnerova skupina prohlášena za teroristickou, v USA pak zločineckou organizaci, na kterou se vztahují i sankce EU. Vzít tuto strukturu pod svá křídla znamená pro Bělorusko velkou pravděpodobnost, že se dostane do nových sankcí a dalších potíží. Kreml ve snaze rychle uhasit vzpouru posílá do Běloruska velmi toxický kontingent, konstatuje analytik.

Útok na Kyjev? Nepravděpodobné

Podle Klaskouského je každopádně nepravděpodobné, že přítomnost Prigožina a jeho žoldnéřů v Bělorusku bude znamenat v blízké budoucnosti bezprostřední nebezpečí pro Polsko nebo Litvu: „Kreml zatlačil tyto lidi do Běloruska, aby nějak uhasil povstání, a ne aby napadl země NATO,“ říká pro HlídacíPes.org.

Nemyslí si, že by Putin hodlal zaútočit na Alianci s pomocí svých odpadlých nepřátel. „Putin je mistrem v zastrašování, ale reálně mu chybí síly i pro ukrajinskou frontu. A pro Lukašenka by byl útok na NATO sebevražedný. I když prvky hybridní války, kterých se ve Vilniusu obávají, nelze vyloučit,“ podotýká analytik.

Tento strach byl jedním z hlavních motivů, proč se Lukašenko zapletl s Prigožinem. Pokud se Putinův systém rozpadne, moc běloruského vůdce rychle pohasne

Lukašenko také podle něj vyvrátil zvěsti, že by Prigožin a jeho žodnéři byli v Bělorusku potřeba k uspořádání provokace před summitem NATO ve Vilniusu. „Vyvrátil je však po svém: Kdybychom potřebovali provokaci, mám na Západě tisíce vojáků. Stačí mi dát povel a oni zorganizují jakoukoli provokaci.“

Stejně nepravděpodobné je podle analytika napadení Kyjeva Wagnerovci z Běloruska. „Na to má Prigožin malou sílu. A Ukrajinci jsou v této oblasti dobře připraveni na obranu. Navíc Lukašenko je určitě proti takovému útoku, protože Kyjev dal jasně najevo, že v takovém případě bude tvrdá reakce na celém území Běloruska. Navíc, kdo teď Prigožinovým mužům dodá zbraně a munici, na jejichž nedostatek si stěžovali už u Bachmutu? Naopak, těžkou techniku odevzdávají teď Wagnerovci v Rusku,“ podotýká Klaskouski.

Strach ze zákeřného Západu

Z úterního rozhovoru s běloruským ministrem obrany Viktorem Chreninem lze podle analytika vyčíst, že Lukašenko chce z Wagnerovců vytáhnout bojové zkušenosti: „Řeknou nám o zbraních: které fungovaly dobře a které ne. A také o taktice a výzbroji, o tom, jak útočit a jak se bránit.“

Čeho se ve skutečnosti Lukašenko obává, je „zákeřný Západ, který se spikl s uprchlíky a chystá se ho svrhnout“, podotýká Klaskouski. „V úterý Lukašenko opět mluvil o hrozbách ze Západu, zmínil se o puku Kalinovského, který ho znepokojuje. Přiznal, že během Prigožinovy vzpoury byly všechny ozbrojené síly včetně milice a speciálních jednotek uvedeny do plné pohotovosti. Prozradil, že se již připravuje vyslání brigády na obranu Moskvy. Vysvětlil, že pokud by v Rusku vypukly nepokoje, Západ by toho okamžitě využil,“ připomíná analytik v nedávném komentáři pro projekt Pozirk.

„V úterý také Lukašenko znovu zopakoval: Pokud se Rusko zhroutí, budeme všichni pod troskami. A to je pravda, pokud je míněn jeho režim. Tento strach byl jedním z hlavních motivů, proč se Lukašenko zapletl s Prigožinem. Pokud se Putinův systém rozpadne, moc běloruského vůdce rychle pohasne,“ odhaduje Klaskouski.