Předák Nočních vlků: Zabití polští důstojníci v Katyni? Oběti nešťastné doby
UVNITŘ ROZHOVOR. Poprvé jsem se o existenci ruských motorkářů dozvěděl v roce 1987 během týdenního pracovního pobytu v moskevském Divadle satiry. Existenci „divokých motorkářů“ mi o osm let později potvrdil během další návštěvy Moskvy tehdejší český velvyslanec v Rusku Rudolf Slánský. Někteří ruští motorkáři se za komunismu údajně podíleli i na dodávání zakázaných tiskovin do tehdejšího Československa, píše v textu pro HlídacíPes.org brněnský publicista Kristián Chalupa.
Motorkářské kluby se v bývalém Sovětském svazu začaly vytvářet v období Gorbačovovy „přestavby“. Prvopočátky Nočních vlků sahají ale někdy do doby půl roku po skonu generálního tajemníka ústředního výboru KSSS Leonida Brežněva, který zemřel v listopadu 1982.
Inspirace Hells Angels, pak rozchod
Jádro motorkářů původně tvořily neformální skupinky moskevských fanoušků motocyklů a západní rockové hudby. V květnu roku 1989 se Noční vlci ustavili jako první oficiální motorkářský klub v tehdejším Sovětském svazu. Vedoucí osobností se stal Chirurg, tedy Alexandr Sergejevič Zaldostanov.
Po rozpadu SSSR se klub dál rozrůstal a začal rozvíjet i podnikatelské aktivity v oblastech, souvisejících s motocyklismem. V té době se jeho členy stali i někteří příslušníci nově vznikající ruské podnikatelské vrstvy. Klub dříve spolupracoval s americkým motorkářským gangem Hells Angels, jímž se Zaldostanov původně inspiroval během svého pobytu v západním Berlíně v roce 1989. O přibližně deset let později Noční vlci ukončili s Hells Angels styky.
Počátkem tohoto století se klub postupně vyvinul v organizaci vyjadřující podporu ruskému nacionalismu, pravoslavné církvi a rovněž politickému vedení Ruska. Zejména pak Vladimiru Putinovi. Ze strany jiných motorkářských organizací jsou někdy Noční vlci kritizováni právě za svou politizaci.
Za vlast a Putina
Přitom se Noční vlci označují za apolitickou organizaci. Zároveň se ale vedení klubu v čele s Alexandrem Zaldostanovem (Chirurg) netají svými sympatiemi a podporou ruského prezidenta Vladimira Putina. V moskevském sídle tohoto klubu se Putin poprvé objevil v roce 2009.
Čtěte též:
Přátelské přijetí Putinových motorkářů v Brně
Občas s Nočními vlky i sám vyrazí na motorce při jejich „spanilých jízdách“ a vybrané členy přijal v Kremlu. Kvůli napomáhání ruské anexi Krymu se Zaldostanov, který je profesí vystudovaný lékař a někteří další představitelé klubu, ocitli na seznamu osob, které nemají povolen vstup do schengenského prostoru.
Klub Nočních vlků, jehož členem je již dva roky také čečenský prezident Ramzan Kadyrov, má v současné době na pět tisíc členů. Své pobočky má mimo jiné v Bělorusku, Lotyšsku, Srbsku, Makedonii, Německu, Bulharsku. Za nového člena může být přijata osoba, která se nejméně dva roky podílí na činnosti klubu a zároveň ho doporučí stávající člen Nočních vlků.
Z myšlenek Alexandra Zaldostanova
- Josif Stalin zůstává idolem ruských dějin, nepřekonaným vůdcem.
- Stoupenci americké demokracie nemají žádné právo odsuzovat Stalina, protože plodí stokrát více zla než on.
- Globální satanismus je jiné jméno pro Západ.
- Žádná jiná osobnost, která by byla alespoň trochu srovnatelná se Stalinem tu nebyla, než přišel Putin. Ochráním ho tak, aby ho nemohla uštknout žádná zmije.
Zabití polští důstojníci v Katyni? Oběti nešťastné doby
ROZHOVOR. Jednou z vůdčích postav Nočních vlků je čtyřiatřicetiletý stavař z Moskvy Andrej Bobrovskij.
Do Brna dorazil v úterý večer společně se skupinou Nočních vlků položit květiny k památníku Rudoarmějců, kteří na jaře roku 1945 položili své životy při osvobozování jižní Moravy od nacistů. Po skončení pietní vzpomínky na brněnském Ústředním hřbitově ochotně pózoval fotografům a odpovídal na dotazy přítomných. Přes ruskou televizní stanici vyřídil do Moskvy pozdrav Chirurgovi.
- Odkud jste přijeli a kolik Nočních vlků do Brna dorazilo?
Naše třicetičlenná skupina jede z Polska a po cestě se k nám připojili na motorkách Češi, Němci, Poláci a také přátelé ze Slovenska a z dalších zemí. Celkem nás dojelo do Brna kolem stovky.
- Navštívili jste také Katyň, kde jsou pochováni polští důstojníci a vojáci, kteří byli zavražděni na Stalinův příkaz?
V Katyni jsme byli v loňském roce, letos ne. Navštívili jsme památník, kde jsme položili květiny k poctě pohřbených Poláků. Nejsme žádní historici, nezabýváme se tím, kdo to udělal, nezabýváme se exhumací. Víme, že jsou tam pochováni polští důstojníci. Byly to oběti války, oběti nešťastné doby. Je to součást historie, která není vždy srozumitelná.
- Navštívil jste již někdy Českou republiku nebo jste u nás poprvé?
Ne, nejsem zde poprvé, již jsem u vás byl. Mám velice rád Čechy, Českou republiku a samozřejmě vaše pivo. Jsem potěšen, že na dnešní pietní vzpomínku v Brně dorazilo tolik lidí. Lidé mají spolu hovořit.
- Jaký je váš další program před dojezdem do cíle, kterým je Berlín?
Naším cílem je návštěva míst, kde jsou pochováni sovětští vojáci, kteří zahynuli za osvobození Evropy od nacismu. Z Brna jedeme na Slovensko, do Bratislavy, Banské Bystrice, Svidníku a potom do Vídně. Chceme rovněž navštívit Prahu.
Kristián Chalupa se dlouhodobě zabývá studiem totalitních režimů.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
5 komentářů
Vážený autore,
v prosinci 1987 jsem se v Moskvě zúčastnil prvního nezávislého mezinárodního semináře o lidských právech a v Chartě 77 jsem měl neformálně na starosti udržování kontaktů se sovětskými disidenty. O tom, že by sovětští motorkáři měli nějaké kontakty do komunistického Československa slyším poprvé, a, upřímně řečeno, moc tomu nevěřím. Můžete zveřejnit zdroj této informace? Jakýkoliv kontakt, který by přijížděl v té době z Moskvy, pokud nebyl předem prověřen Lvem Timofeejem nebo Sašou Podrabinkem, jsme automaticky považovali za estébáckou provokaci. A jak prokázali archívy, zcela správně. Od roku 1988 fungovala společná operace KGB a STB s cílem do Charty dostat „podstavu“, tedy ruského agenta, vystupujícího jako zástupce sovětské opozice. Přes opakované pokusy se to touto cestou nepodařilo. Dovolím si naopak upozornit na podezření, že Noční vlci, byli díky osobě šéfa Zadolstanova, pod stálou kontrolou a ve velkém rozsahu ve spolupráci s KGB. Zadolstanov měl v Berlíně v roce 1989 dokonce projít zvláštním výcvikem.
Jan Urban
Vy jste mohl za bolševika vycestovat do Moskvy, coby chartista ?
Tak to jste měl docela dobrý. Závidím.
Po jiných chcete zdroje informací…a sám je neuvádíte. To je dost groteskní.
Hezký den.
Plně chápu, že Jana Urbana zajímají zdroje informnací. Podobně jako já asi nevěří anonymům. Již jsem si oživil jména dvou lidí (z mnohých), s nimiž jsem během pětidenní služební návštěvy moskevského Divadla satiry v roce 1987 debatoval o srpnu 68, o nezávislých iniciativách v SSSR i u nás. Byli to zejména herec Jurij Vasiljev (Divadlo satiry) a hudebník Vladik Zaslavskij (Malé židovské divadlo). Se Zaslavským jsem se setkal již o rok dříve v Brně, když se svým divadelním souborem hostoval v brněnském Satirickém divadle, kde jsem tehdy pracoval. V obou případech přišla náhodou řeč i na ruské motorkáře a na jejich občasné kontakty s kolegy u nás. Velmi rád vzpomínám na svou první návštěvu Moskvy v roce 1987, na atmosféru rodící se svobody, na naprosto otevřené debaty s ruskými umělci ze zmíněných divadel. Byl jsem také na Vagaňkovském hřbitově položit u hrobu Vysockého kytičku. Vladik Zaslavskij mi tehdy v Moskvě věnoval neoficiální kazetu s písněmi tohoto vynikajícího ruského básníka, zpěváka, herce a svobodomyslného člověka.
Vážený kolego,
počátky vzniku skupin ruských příznivců západního stylu života, rockové hudby a také třeba silných motocyklů spadají do období brzy po smrti Leonida Brežněva – tehdy nešlo ještě o dnešní Noční vlky. A právě mezi nimi byli i jedinci, kteří za pozdější Gorbačovovy „přestavby“ mohli předávat podobně smýšlejícím lidem v NDR či u nás materiály, které v té době byly v Československu nedostupné. Byl jsem v roce 1987 také v Moskvě, kde mne v Divadle satiry jeden herec při debatě o srpnové okupaci informoval, že má kamaráda-motorkáře, který opakovaně předal nějakým Čechům neoficiální nahrávky písní Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavy. Něco podobného mi později říkal můj bývalý kolega z práce, který pochází z Ruska. Byli to ale jedinci, které známý disident Alexandr Podrabinek a lidé z Charty 77 nemuseli vůbec znát a tedy ani „filtrovat“. Stejně tak existovaly další kanály, například církevní. O činnosti ruských neoficiálních struktur jsem také obdržel texty, které mi z Mnichova někdy v polovině 80. let přivezl můj dlouholetý německý kamarád. Psalo se v nich o neoficiálních výstavách, koncertech a také o nezávislých klubech motorkářů, kteří udržují kontakty s podobně orientovanými lidmi v jiných „socialistických“ státech. To vůbec ale nezpochybňuje současnou neblahou roli Alexandra Zaldostanova a dalších představitelů Nočních vlků. Je zcela jasné, že jejich nynější „spanilé jízdy“ střední Evropou mají kromě lásky k rychlým motorkám propagační důvod a jedná se rovněž o jakousi demonstraci síly. Jimi organizované pietní akce nejsou zdaleka jedinou motivací těchto „Putinových hochů“, ale spíše „zástěrkou“.
Kristián Chalupa
Mne osobně fascinuje ten amalgám, který vzniká mixem fašistů, nacionalistů, nácků, bolševiků, šílenců, psychopatů, stižáků, hooligans a všeho dalšího. Před pár dny jsem si na Aeronetu přečetl, jak Soros podplácí studenty, aby byli proti Putinovi a Rusku, den nato večer v jedné vinárně mi tamní šéf (známý moravista) tvrdil, že vysokošlolští studenti jsou podpláceni penězi, aby šli proti „svatému sovetskému Rusku“. Bez ohledu na to, že studenti mají nějak podivně moc peněz, jsem se ale s ničím takovým nesetkal. Moc promyšlené propagandy je strašlivá a je to mnohem horší, než jedna návštěva Vlků.