Česká televize na kauzu moderátora Marka Wollnera, který se podle různých svědectví dopouštěl sexuálního obtěžování, nezareagovala dobře, myslí si socioložka médií z Masarykovy univerzity v Brně Marína Urbániková. „Redakce by měly vyslat jasný signál, že sexuální obtěžování nebude tolerováno, a vypracovat mechanismus, jak jej v případě potřeby řešit. Neměly by pasivně čekat, až tyto případy nastanou,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Vedení České televize se letos s Markem Wollnerem rozloučilo na základě vzájemné dohody s konstatováním, že „odvedl mimořádnou práci“ a „nic nenaznačuje, že by šlo o jednání, které nese znaky trestného činu“. Podle socioložky Maríny Urbánikové taková reakce rozhodně nepovzbudí další novinářky, aby se odvážily případné obtěžování v práci řešit.

Ze zahraničních výzkumů z oblasti žurnalistiky podle ní plyne, že obtěžování na pracovišti ženy z velké části nenahlašují, a pokud se to již nedá vydržet, raději z dané práce odcházejí.

„Víte, že budete mít problém prokázat, co se stalo, a že část veřejného mínění půjde automaticky proti vám a bude ve vás vidět v lepším případě přecitlivělou osobu beze smyslu pro humor, která si neváží zájmu druhého pohlaví, a v horším případě potvoru, která chce ublížit úspěšnějšímu muži,“ říká Urbániková.

Kritika ano, nenávist ne

Bariérou také bývá samotný proces nahlašování. Pokud je například dotyčný renomovaný novinář a dobrý přítel vedení redakce, mladá začínající novinářka nebude mít velkou důvěru, že vedení její podnět vezme vážně a zastane se jí.

Média by podle Maríny Urbánikové především neměla pasivně čekat, až tyto případy nastanou. Sexuální obtěžování může mít mnoho podob, od nevhodných sexistických vtipů, komentářů a narážek, přes nevyžádaná pozvání a sexuální návrhy až po nevyžádané fotografie intimních partií či dotyky. Redakce by proto měly šířit osvětu o sexuálním obtěžování jak mezi vedením, tak mezi řadovými novináři:

„Je důležité, aby všichni v redakci věděli, jaké chování je již za hranou, protože je možné, že část lidí si to ani neuvědomuje. Standardy chování se zkrátka mění. Redakce by zároveň měly vyslat jasný signál, že sexuální obtěžování nebude tolerováno, a zejména vypracovat mechanismus, jak jej v případě potřeby řešit.“

To může být například vytvoření funkce redakčního ombudsmana, s nímž novinářky nebo novináři mohou případné problémy probrat.

Urbániková připouští, že novináři obecně musí počítat se zvýšenou mírou kritiky. Ta ale často přesahuje únosné meze a přerůstá v nenávist a otevřené výhrůžky, například na sociálních sítích.

„Zejména u začínajících novinářů je důležité, aby je vedení redakce podpořilo a ujistilo, že tyto nenávistné reakce nejsou jejich chybou a nevypovídají o jejich novinářských kvalitách,“ říká socioložka.

Novináři bez hroší kůže

I tady je důležitá informovanost uvnitř médií. Redakce by proto měly mít vypracované postupy a novináři i novinářky by měli vědět, jaké jsou možnosti blokování nebo skrývání komentářů na jednotlivých sociálních sítích, co dělat v případě intenzivnějšího útoku nebo jak mají postupovat v případě, kde nejde o „běžnou“ nenávistnou reakci, ale o nebezpečné vyhrožování a reálné hrozby násilím.

Další možností je konzultace s psychologem zprostředkovaná redakcí, která novinářům může pomoci s negativními emocemi vyvolanými zmíněnou online nenávistí.

„Morální podpora ze strany kolegů a nadřízených, nebo i dalších médií, je také důležitá. Například na Slovensku se v jednu chvíli na podporu masivně napadané moderátorky RTVS veřejně postavilo ve společném prohlášení více než dvacet šéfredaktorů,“ připomíná Marína Urbániková případ Marty Jančkárové.

Ta se stala terčem výhrůžek a nenávistných útoků poté, co veřejnoprávní telerozhlas nepustil do diskusního pořadu předem nepozvaného poslance strany Smer Ľuboše Blahu, který se domáhal účasti ve studiu. Místo toho v pořadu zůstala za stranu Smer prázdná židle, sympatizanti Smeru však spustili doslova lynč proti moderátorce, včetně výhrůžek zabitím.

„Vedení redakcí by tento problém nemělo bagatelizovat a podobné případy přecházet tím, že pokud chce člověk pracovat v médiích, musí se zkrátka obrnit a vydržet to. Jako společnost bychom tím přicházeli o citlivější novináře a novinářky, kteří jsou v žurnalistice potřeba,“ upozorňuje socioložka Urbániková.