Právo na život offline poprvé v ústavě. Česko se může inspirovat Švýcarskem
Obyvatelé Ženevy se v červnovém referendu vyslovili 94,21 % hlasů pro zakotvení práva na digitální integritu v ústavě kantonu. Ústavní článek, který je první svého druhu na světě, zakotvuje právo na ochranu před zneužitím zpracování údajů o digitálním životě, právo na bezpečnost v digitálním prostoru, na offline život a možnost být zapomenut. Podle advokáta Jana Vobořila z české organizace Iuridicum Remedium prosazující digitální svobody by to mohla být i inspirace pro Česko.
Digitální integrita se po referendu v Ženevě stala základním právem, podobně jako integrita duševní a tělesná. Ústava kantonu nyní občanům zajišťuje právo na ochranu před zneužitím zpracování údajů souvisejících s digitálním životem, právo na bezpečnost v digitálním prostoru, právo na život offline a také právo být zapomenut.
Ženevští zákonodárci zároveň dodávají, že „zpracování osobních údajů v rámci odpovědnosti kantonu může být v zahraničí prováděno pouze do té míry, je-li zajištěna odpovídající úroveň ochrany“. A zavazují kanton, aby podporoval digitální začlenění, zvyšoval povědomí o digitálních otázkách a rozvíjel digitální suverenitu.
Život offline jako inspirace pro Česko
„Z pohledu občana České republiky považuji zejména za inspirativní zakotvení práva na život offline. V činnosti veřejné správy by se pak mělo odrazit respektováním práva na komunikaci nedigitální cestou,“ říká Jan Vobořil, advokát a výkonný ředitel neziskové organizace Iuridicum Remedium, která se zabývá digitálními právy.
Právo na život offline z ženevské ústavy je, jak upozorňuje mezinárodní Centrum pro digitální důvěru, dvojrozměrné: na jedné straně dává občanům svobodně si zvolit, zda chtějí komunikovat s kantonální správou jiným než digitálním způsobem, tedy osobně, telefonicky či poštou, na druhé straně dává zaměstnancům veřejného sektoru aspoň základní možnost „odpojit se“.
„V České republice máme obdobné právo pro nepodnikající fyzické osoby zakotvené v zákoně o digitálních službách. Ale vzhledem k tomu, že jde o prostý zákon, tak v řadě jiných zákonů najdeme speciální úpravy, které občany nutí do digitální komunikace,“ vysvětluje Vobořil, proč je podle něj důležité mít takový zákon v ústavě.
V praxi se podle něj lze setkat i s případy, kdy nuceně digitální řešení nejsou ani upravena v zákonech ani jiných podzákonných předpisech, přestože k nim dochází. Jako typický příklad uvádí některé žádosti o dotace. „Například v rámci dotačního programu Nová zelená úsporám Light určeném pro starobní a invalidní důchodce lze žádat pouze digitálně s využitím elektronické identity,“ říká.
Dokud nebude mít právo na život offline ústavní zakotvení, jako v případě ženevského kantonu, nebo se zásadně nezmění přístup vlády, která by ho začala respektovat v legislativních návrzích, situace se podle Vobořila nezmění.
Další kantony mohou následovat
Zatímco právo na život offline je v rámci Švýcarska novinka, jistá digitální práva tamním občanům již zaručují jiné federální a kantonální zákony. Ženevská ústava ale dosavadní právní koncepty rozšiřuje a upevňuje. Konkrétně v případě práva na ochranu před zneužitím zpracování osobních dat jde o rozšíření ochrany soukromí v souvislosti se zneužívaním nepersonalizovaných dat.
Právo být zapomenut zase má jednotlivci zajišťovat právo na aktualizaci sdílených dat a na to, aby neutrpěl ujmu v případě sdílení zastaralých informací. Kanton má zajistit, že informace, kterými o občanech disponuje, jsou skutečně relevantní. To znamená nejen přesné, ale také přiměřené s ohledem na jejich povahu či kontext jejich šíření.
Zároveň dává nově přijatá právní úprava ženevským orgánům povinnost zajistit opatření, která zabrání kybernetickému obtěžování občanů jakékoli povahy.
Podle poslance Jeana-Pierra Pasquiera, který tento ústavní zákon inicioval, jasné výsledky referenda dokazují, že veřejnost pochopila důležitost takového kroku. „Zprávy z posledních dnů, kdy došlo k ruským kybernetickým útokům na Švýcarsko, ukazují, jak je digitální problematika zásadní,“ řekl pro švýcarský zpravodajský web Heidi News.
Pasquier očekává, že po Ženevě přijdou s obdobnými ústavními úpravami i další kantony, takže budou zmíněné digitální svobody zajištěny v celém Švýcarsku. Dalším na řadě může být kanton Valais, kde o nové ústavě mají občané hlasovat v roce 2024.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kurdové opět ztrácí sen o samostatnosti. Jejich autonomie se nehodí nikomu
Tchaj-wanské jaderné dilema. Globální dodávky čipů jsou opět v ohrožení
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
13 komentářů
Proč ne…klidně ať má člověk možnost komunikovat offline, samozřejmě za férové podmínky vyššího zdanění dotyčného. Jedno bez druhého nelze.
Proč? Digitální komunikace je většinou pracnější a nákladnější. Pokud tedy není dotovaná.
Jaképak dotovaná, když stát platí tu digitální komunikaci úřadů sakumprásk celou ?:)))
A to není dotování?
Proč byste ho danil víc? Nevidím důvod. Zdá se mi, že si svobody moc neceníte.
Proč? Musí být právo žít bez internetu, mobilního nebo stacionárního telefonu a bez bankovniho účtu. Každá fyzická osoba má právo žít bez digitálních zařízení a stát nemá právo omezovat nedigatalni komunikaci a znevýhodňovat ty, co se tomu nechtějí podřídit.
Tedy, že bych se ze zvědavosti zeptal, z čeho soudíte, že by měli doplácet (resp. nechat se více zdanit), právě ti co komunikují offline?
Protože mám takový dojem, že ta elektronická komunikace se státem je ještě dražší. Když vezmete do úvahy náklady na vývoj té aplikace, její nasazení průběžné náklady na provoz, na aktualizace, úpravy, atd… Tohle se vydělí počtem uživatelů kteří si takto podali žádost, bude to stát víc nebo miň než když tu odpověd dneska úřad vytiskne a pošle poštou??
proc by mel byt clovek, ktery dava prednost neelektronicke komunikaci, vice danen ? ste upad, ne?
Vysvětlení je prosté 🙂 Offlinelisté si budou zvýšenými daněmi platit úředníka, který bude jejich agendu převádět do a z digitálu. Tento člověk navíc, který by tam za standardního online režimu vůbec nebyl, zkrátka stojí peníze. Je to něco jako prémiová služba. Jak říkám, klidně ať je to uzákoněno, ale se všemi důsledky a všichni pak budou spokojení…To je maximálně fér přístup.
Jenže cesta je spíš opačná: Normální a spolehlivá papírová komunikace se draze převádí do méněcenné digitální podoby, a pak se posílá do předražených datových schránek.
Je to jednoznačně krok správným směrem a není divu, že vláda, a především bolševičtí piráti, tumluje přesně opačným směrem. Např. v současné době se chystá „digitální dokladovka“, sice zatím jen dobrovolná, ale bez záruky, že to za pár let nebude plošná povinnost pro všechny občany.
Že o tom mluvíme, ono je sice hezké že „digitální dokladovka“, sice bude zatím dobrovolná, ale pro její kontrolu je nutné mít povinně elektronickou čtečku, která se musí průběžně napojovat na internet . Takže soudruh stát už teď od ledna bude muset nakoupit tyhle čtečky pro všechny svoje úředníky, policisty, a podobně Za rok už ty čtečky budou muset mít všichni podnikatelé, kteří vyžadují od lidí předložení OP (že to připomínám, to se ale týká i každého kvelbu aj trafiky, kde prodávaj cigarety…)
Obávám se, že změna je jen politickou deklarací, která stejně bude muset být vyložena (vykládána) dalšími předpisy. Co přesně znamená „právo žít off-line“? Co znamená věta zákona „Der Staat fördert die digitale Integration und sensibilisiert die Bevölkerung für die Herausforderungen der Digitalisierung.“ Senzibilizuje? Má tedy právo využívat pokroku v rámci digitalizace státní správy?