Poučení z Polska. Princip neodvolatelnosti soudců není ideální, lepší ale patrně neexistuje
KOMENTÁŘ. Nezávislost soudů je zcela zásadní komponentou demokracie. Žádný jiný model než neodvolatelnost soudců v demokracii zřejmě neexistuje, píše ve svém komentáři pro HlídacíPes.org Aleš Rozehnal.
Polská politická vládnoucí garnitura je oprávněně kritizována za prosazení zákona, který ukončuje mandát soudců polského Nejvyššího soudu. Tímto zákonem totiž došlo k zásahu do jednoho z pilířů právního státu a nezávislosti justice, kterým je neodvolatelnost soudců.
Tento institut má ochránit soudce před politickými tlaky, měnícími se v důsledku periodické obměny představitelů výkonné a zákonodárné moci.
Související články
I po polské reformě soudního systému bude tamní justice institucionálně nezávislejší než česká
Je velmi obtížné být soudcem, který osvobodí politika přichyceného s úplatkem v podpaží nebo nebezpečného násilníka proto, že policie porušila jeho ústavou zaručená práva.
Pokud by k těmto společenským tlakům přistoupila ještě obava soudců z odvolání kvůli rozhodování, které není v souladu se zájmy vládnoucích kruhů, nemohli by soudci plnit svoji základní povinnost spočívající v nestranném nalézání práva.
Nezávislí na všem…
Není však možno zavírat oči nad tím, že neodvolatelnost soudců přináší i mnohá negativa. Kromě soudců jsou neodvolatelní i církevní hodnostáři a monarchové, tedy instituce, které stojí na jiných než demokratických principech. Nad soudci nestojí žádná autorita, která by kontrolovala jejich rozhodnutí. Soudci jsou z tohoto důvodu nekontrolovatelní a nekritizovatelní, což může vést k nedostatku loajality vůči občanům.
Soudci jsou nezávislí nejen na politických vlivech, ale i na občanech, legislativě a jakékoli jiné státní moci. Občané v důsledku toho mohou být frustrováni z faktu, že výklad zákonů závisí na vůli soudců, kteří jsou ale vlastně na zákonech nezávislí. Neodvolatelnost soudců tak vyvolává problém neodpovědnosti jedné ze složek státní moci, která je s demokratickým fungováním státu obtížně slučitelná.
Ze soudců se mohou stát nikomu neodpovědní autokraté, kteří nebudou mít žádný kontakt se zájmy občanů tak, aby o jejich právech a povinnostech spravedlivě rozhodovali.
Neodvolatelnost soudů dále znamená, že jsou neodvolatelní i špatní soudci s výjimkou vzácných případů zbavení funkce jakožto kárného opatření. I dobří soudci navíc mohou upadnout do určitého intelektuálního stereotypu a rutiny. Soudcův stav mysli se tak stane rigidním a začne postrádat myšlenkovou otevřenost, která je životně důležitá pro dobré souzení.
Soudce pak uplatňuje stále stejné názory a logické vývody bez ohledu na společenský, doktrinální a legislativní vývoj.
… odpovědni pouze Bohu a svědomí
Jak již bylo uvedeno, neodvolatelnost soudců znamená, že neexistuje žádná demokratická kontrola nad výkonem soudní moci. Pokud moc korumpuje, pak nezrušitelná moc korumpuje ještě více. Na soudce neustále útočí nástrahy arogance, povýšenosti, ješitnosti a netolerance k lidským slabostem a drobným pokleskům.
Neodvolatelnost soudců znamená, že soudci jsou odpovědni pouze Bohu a svému svědomí. Pokud však soudce v Boha nevěří a jeho vnitřní mravní řád není dostatečnou kontrolní stolicí zajištující jeho integritu, nedá se souzení takového soudce považovat za výkon spravedlnosti.
Přes všechna uvedená negativa a vzhledem k tomu, že nezávislost soudů je zcela zásadní komponentou demokracie, žádný jiný model než neodvolatelnost soudců zřejmě neexistuje.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
17 komentářů
Bezbřehá demokracie je ošemetná vymoženost a má zajisté svoje nechtěné oběti. Nejvíce je dle mého przněna demokracie volebním právem hlupáků a vyšinutých jedinců. Co se týká nezávislosti soudců a jejich neodvolatelnosti je to podobně, lidský faktor je pěkný prevít a společnost by měla mít dobře vymyšlený nástroj, jak se ubránit právě té neodvolatelnosti někoho, který zdánlivě stojí jen kousek od Boha. Já bych navrhoval nepovedené jedince v této branži odvolávat ústavní většinou Parlamentu. Tam si děvčata a hoši nic nedarují a rozhodnutí by mohlo být objektivní i s příslušnou odpovědností.
Problém odvolání ústavní většinou je to, že přestane fungovat jako ochranný nástroj přesně ve chvíli kdy je nejvíce potřeba. V momentu kdy autokratická vláda získá většinu.
No, vidíte, sám potvrzujete, že můj názor o prznění demokracie volebním právem hlupáků a vyšinutých jedinců není ojedinělý. Pokud by tak nebylo, tak v žádném případě by nedošlo ke vzniku autokratické vlády s ústavní většinou! Ta může vzniknout jen zásluhou voličů s deficitem zdravého rozumu a pudu sebezáchovy.
Gratuluji, sám jste přišel na možnost jak řešit „nezávislost soudců“, existuje jich celá řada.
Ale dovolil bych si „technickou“ k tvrzení že “ przněna demokracie volebním právem hlupáků a vyšinutých jedinců.“.. Chápu že takové trendy existují. Potom by bylo záhodno se vrátit k starořeckému modelu. Abych ho zde nemusel popisovat celý – on sice podobné elitářství jako požadujete při dosazování do státních řídících funkcí povoloval… Ale co je mnohem důležitější, tito určení lidé v řízení státu neměli imunitu – ale naopak osobní zodpovědnost, a to doslova a do písmene „do hrdel a statků“.. Čímž byl problém hlupáků a vyšinutých jedinců velice rychle (vy)řešen :)))))
Děkuji za gratulaci, ale skromnost je mi vlastní a proto nebudu mlžit a přiznám se, že nápady přicházejí z diskuzí s lidmi kolem a já někdy musím jen souhlasit. Jinak nepožaduji žádný systém dosazování na „fleky“ ve státní správě, nevím, jak jste k tomu došel, ale myslím, že efektivní systém v tomto by si měla vytvořit sama společnost občanským tlakem právě na samozvané elity. Také nemyslím, že bychom museli přebírat moudrosti z dávné minulosti, nebo ze zahraničí, tím jen bychom dokazovali, že jsme přes možnosti vzdělání, poznání a vymoženosti nijak v čase nepokročili. Myslím, že již jsme někde v čase jinde a na současné výzvy života bychom mohli reagovat vyspěle. Lidi na to určitě máme, jen by jsme neměli dovolit je překřikovat arogantními a vychytralými tupci! Je to na nás o tom nepochybujte.
Víte, i když abstrahujeme od historických příkladů, tak fakt je ten že i naše současné právo umožňuje trestat i politiky a vysoké úředníky (resp. jimi dosazené aktery) za porušení zákona a způsobenou škodu při správě cizího, resp. veřejného majetku od nich požadovat k náhradě. Ale téměř nikdy se to nedělá – a pokud se o to v posledních letech státní zástupci pokoušejí, jsou sami napadáni elitami i médii. Dost divné..
Nicméně bych chtěl dodat že já si samozřejmě pozitivního občanského tlaku vážím – i když jeho možnosti, jak proti politikům státní správě tak i s nimi kooperujícím nevoleným elitám , vidím dosti slabé, protože takový tlak lze snadno ignorovat.
Abych dal takový příklad – představte si dopravní policii, která by nesměla vůbec řešit žádné přestupky řidičů na silnici, dávat pokuty, trestné body (podotýkám ani je předávat ke správnímu řízení), nesměla by ani ta auta zastavovat, atd atd Směla by pouze za několik dní zveřejnit v novinách nějaké články s obsahem „ten a ten řidič(asi) spáchal ten a ten přestupek – prosím už to příště nedělejte..
Jakou si myslíte že by měla autoritu a jak by to potom asi vypadalo na silnici?? To je ale bohužel úděl občanského tlaku
Kdo bude rozhodovat o té nepovedenosti těch některých soudců?
O „ceně“ každého jedince rozhoduje jeho lidský profil a výsledky jeho činnosti (práce). Rovněž tak o důležitém jedinci, jako je soudce, který může negativně ovlivnit život kohokoliv nespravedlivě a neodvolatelně. Rovněž tak lékaři. To by si měla společnost uhlídat. Kdo půjde bez milosti z hrušky dolů je právě na moudrém a spravedlivém systému. Pokud někdo má dokonalé nápady nechť je sděluje do alelujá, třeba si toho někdo všimne! Třeba politici, je před volbami.
Položil jste správnou otázku. Jenže ten problém je tisíckrát horší. Kdo by to dělal, to se vždycky rozhodnout a nařídit dá.
Jenomže bohužel nejde zcela objektivně určit zda se opravdu dopustili porušení zákona, resp provedli nějakou nepovedenost. Jak bylo i zde kdysi napsáno tak naše právo je natolik komplikované, a objemné, že z něj nelze naprosto objektivně určit zda někdo jedná podle zákona a nebo ne. O tom rozhoduje v případě sporu zase jen a čistě subjektivně, podle jeho názoru, takzvaně nezávislý soudce..
Pan Rozehnal se (možná účelově) dopouští logické chyby – provádí důkaz v kruhu. Neboli snaží se dokázat nezbytnost nezávislosti soudců tím že předpokládá jejich nezávislost (na všem a na všech), což ale nijak prokázat ani zaručit nemůže..
I když si to zjednodušíme a nebudeme nyní uvažovat menší rizika – třeba zištné důvody soudce.
Zůstane nám to podstatné a děsivé, že takoví soudci, pokud by byli nějakým (neformálním,neveřejným) způsobem spříznění s určitou politickou stranou /či frakcí, hnutím/, mohli by pak soudit zcela nezákonně v jejím zajmu proti jiným stranám, občanům i principům demokracie. Zkusme si pár takových rizik vyjmenovat.
Dejme tomu že by soudci ÚS (jak jsem psal, spřízněni s nějakou stranou) – zaměrně rušili jako protiústavní zákony, které by byly proti zajmu té strany či subjektu?
Co kdyby takto ovlivněný ÚS před volbami některé konkurenční strany prostě zrušil a nedovolil jim vstoupit do voleb? Co kdyby takový ÚS třeba zrušil výsledky voleb, pokud by neodpovídaly představě jím preferované strany? Co kdyby takový ÚS povolil naopak nedemokratické změny Ústavy – třeba „vládu jedné strany, omezení voleb pod)?
Mohl by pan Rozehnal sdělit co by se pak mohlo dělat, když tito soudci jsou neodvolatelní?
Jistě, lze jako negativní a rizikové označit pokud o odvolání (ale pozor i jmenování) rozhodují vládní politici – ale nějaké jiné řešení by se jistě našlo. Jen chtít a hledat. Pokud tedy chceme skutečnou demokracii, a nikoliv jen její oligarchickou karikaturou
.
Jmenování komunistických soudců doživotně, bylo největší chybou
sametové revoluce, na kterou doplácíme jak finančně, ale ještě hůře morálně.
Neodvolatelnost soudců je totální deformací demokracie jako takové a silně připomíná marxistické – zánik kapitalismu je neodvratný, i náboženské – o existenci a vůli Boží nelze pochybovat, natož diskutovat. Jednou z možných cest jak to u soudců napravit, je časově omezený mandát a z toho vyplývající volby soudců.
Ano, myslím, že jmenování soudců na dobu určitou (řekněme 10 let) by mohlo trochu snížit negativa vypývající z neodvolatelnosti.
Ano ,ústavní většina se skládá velmi obtížně a po nekonečné diskusi, ale asi zatím postačí naplnění Lustavení soudní rady s kárnou pravomocí .
Posuňme se od teoretických úvah k praxi: soudce Zelenka ve výroku soudu uvedl, že odposlechy v kauze MUDr.Ratha jsou nezákonné. … Soudci jejich opodstatněnost podepisují jak na běžícím páse…. Proběhl zásah ministra spravedlnosti – jako kdyby zasáhl nějaký feudál a světe div se, pod politickým tlakem další soudci rozhodli, že rozhodnutí senátu soudce Zelenky není tím pravým spravedlivým rozhodnutím…… a nejvyšší pražská st.zást. ihned po té řekla, že soudce Zelenka jednal protizákonně… Ten se z toho zřejmě složil a nebyl schopen ničeho jiného než slov o tom, že takto rozhodl senát…. Prizmatem tohoto drobného příběhu snad lze dovodit, že nezávislost soudců pokulhává a jejich nezávislost na politicích je mizivá…
Podívejte se na to prosím obráceně. Myslíte si snad že pan soudce Zelenka je u nás ten jediný absolutně spravedlivý soudce a všichni ti ostatní soudci jsou snad nějací hlupáci kteří tomu právu u nás nerozumí?
Nebo jak to chcete vysvětlit? :))
Btw tomu závěrečnému sdělení ..Soudce Zelenka ..se z toho zřejmě složil ..“ se musím smát. Uvědomte si prosím že u nás je to že soudci vyšší soud /po odvolání čí stížnosti) zruší rozsudek , naprosto běžná a standardní agenda . Kdyby se kvůli tomu měl pokaždé psychicky skládat, tak to by pak by na psychiatrii častěji než u soudu.
Zneužití moci je u soudce lákavé, musí se jednat o člověka vysokých morálních kvalit, aby takovému pokušení nepodlehli. Každý člověk by měl být někomu zodpovědný za své činy, Bůh je příliš abstraktní a vzdálený, politici jsou podjatí. Nějaká rada starších, ale kdo by ji vybíral, aby byla nezávislá a kdo kontroloval. Není to jednoduché, jak to uspořádat, svět je prostě nespravedlivý.