„Potřebovali nepřítele, sudetského Němce.“ Hana Jüptnerová otevírala zamlčenou minulost
Začátkem května uplyne 35 let od pohřbu disidenta Pavla Wonky. Konal se ve Vrchlabí 6. května 1988 a stal se velkou pokojnou manifestací proti komunistickému režimu. Nad hrobem utýraného muže, který za dosud ne zcela jasných okolností zemřel ve vězení na plicní embolii, tehdy promluvily i dvě ženy, herečka Vlasta Chramostová a pedagožka Hana Jüptnerová.
Hana Jüptnerová mimo jiné řekla: „Sdíleli jsme společně toto město a jeho zvláštní atmosféru. Město se zamlčenou minulostí, ve kterém bylo právo už před několika desítkami let jen cárem papíru… Byl jsi příliš nepohodlný, příliš nekompromisní, příliš nebezpečný pro mocné této země. Ale především tohoto kraje, této periferie, kde jako by se stále ještě vznášel duch pohraničí, krutosti, bezohlednosti a tisícerých křivd.“
V peřinách po Němcích
Hana Jüptnerová (Špičková) asi v deseti letech, Herlíkovice 1962. Foto: se souhlasem Paměť národa
Hana Jüptnerová (Špičková) se narodila v lednu 1952 v Trutnově. O rok později se s rodiči přestěhovala do Vrchlabí-Herlíkovic, kde prožila většinu života. Její otec pocházel ze Železné Rudy, matka ze vsi na Jičínsku. V Herlíkovicích se Špičkovi nastěhovali do poloviny dřevěného dvojdomku po vyhnaných Němcích.
Hana vyrůstala v místnostech s nábytkem po původních majitelích, spala v jejich peřinách – a vzpomínala, že ta podivnost tehdy lidem připadala „docela normální“. Před vyhnáním českých Němců se Vrchlabí jmenovalo Hohenelbe, po válce muselo okres opustit 45 tisíc obyvatel. Přišli noví lidé. A Hana líčila, že jako dítě zažila již jen jednu Němku, k níž se chodilo pro vajíčka.
Otec Špička byl amatérský šachista a inženýr ekonomie (později dálkově vystudoval angličtinu a francouzštinu), rodinu živil jako technický úředník v Tesle. Matka pracovala jako účetní. Hana trávila dětství s ostatními dětmi na stráních na úpatí Krkonoš (do centra Vrchlabí to měla několik kilometrů), ale v pracovních dnech byla od časného rána v jeslích, ve školce, ve škole, v družině.
Instituční výchova v komunistickém Československu převažovala nad rodinnou: „Trpěla jsem nedostatkem podnětů. Navíc doma nebyly žádné knížky. Neměla jsem nikoho, kdo by mě nasměroval.“ V roce 1958 přišel na svět sourozenec, bratr, jemuž byla diagnostikována duševní nemoc a pobýval převážně v ústavu.
Hasiči přijeli pozdě…
Od Herlíkovic a neměnného dětství se Hana začala odpoutávat na střední škole. Chodila do Vrchlabí na SVVŠ, tehdejší obdobu gymnázia, navštěvovala knihovnu, hodně četla, poprvé se zamilovala.
Hana Jüptnerová na gymnáziu Jilemnice před rokem 1988, tajná fotka studentů. Foto: se souhlasem Paměť národa
21. srpna 1968, na počátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, stála se svou první láskou u silnice: „Kolem jezdila polská vojenská auta, obraceli jsme se k nim zády. Nikdo nevěděl, co bude.“ Začala normalizace a Hana ve škole navrhla, aby třída poslala narozeninové přání Alexanderu Dubčekovi. Přidal se k ní jediný spolužák.
V noci z 28. prosince 1969 silně mrzlo, bylo prý asi 20 stupňů pod nulou. Dřevěný dvojdomek v Herlíkovicích, kde bydleli Špičkovi, začal hořet, hasiči přijeli pozdě: „Spala jsem v pokojíčku v podkroví, vzbudil mě kouř, pak jsem vyskočila z okna.“ Hana měla tržnou ránu na koleně, matka a bratr se z hořícího domu nedostali. Otec vyskočil s těžkými popáleninami, zemřel v nemocnici za deset dní. Stihl ještě Haně nadiktovat adresy přátel, na které měla poslat parte, mezi nimi i brněnskou adresa jeho spolužáka ze studií Luboše Poláka.
„Nevěděla jsem, jak mám začít žít,“ vzpomínala Hana. Luboš přijel na pohřeb – a opuštěná dívka u něj později našla druhý domov, sblížili se. Luboš Polák byl disident, žil na Vysočině, pracoval jako hlídač v místním JZD, po nocích přepisoval samizdaty.
Po smrti rodičů získala Hana od města Vrchlabí malý byt, v roce 1970 byla přijata na brněnskou filozofickou fakultu, na učitelské studium češtiny a němčiny. Pamatovala si dusnou a šedivou atmosféru normalizace, pamatovala si na dopis Václava Havla z roku 1975, adresovaný prezidentovi Gustávu Husákovi. Číst ten text prý bylo osvěžující, bylo to, „jako když se otevře okno“.
Socialismus křížený s prušáctvím
Partnerská škola brněnské univerzity se nacházela v Greifswaldu na Baltu, v tehdejší Německé demokratické republice. Hana na tamní univerzitě strávila dva semestry, pobyt ji prý příliš neobohatil: „Socialistická atmosféra, křížená s prušáctvím.“
Hana Jüptnerová u přátel v NDR, v rodině faráře Markuse Meckela, později ministra zahraničí. Foto: se souhlasem Paměť národa
Předpokládalo se kupříkladu, že čeští studenti budou navštěvovat schůze východoněmecké mládežnické organizace Freie Deutsche Jugend. Teprve na konci studia Hana objevila Junge Gemeinde, společenství mladých evangelíků – a v něm Reinharda, jak se později ukázalo, nejdůležitějšího muže svého života.
Po návratu dopsala diplomovou práci, v roce 1976 se vrátila do Vrchlabí a nastoupila na své první učitelské místo na gymnáziu v blízké Jilemnici: „Nebyla jsem připravená, metodicky ani didakticky. Neuměla jsem ani udělat zápis do třídní knihy. A hned jsem dostala maturitní ročník.“ Na gymnáziu poznala kolegu Gerharda Jüptnera.
Pocházel ze sudetoněmecké rodiny, která po válce směla zůstat v Československu. Narodil se v červnu 1945, kruté poměry odsunu a pobyt v lágru přežil zázrakem. Vzali se, měli spolu dítě, ale když Hana čekala druhé, manželství se rozpadlo. V těžké životní situaci roku 1979 podruhé podepsala Chartu 77 (poprvé Luboš Polák její podpis nepředal dál, protože ji chtěl chránit, on sám Chartu podepsal mezi prvními).
V roce 1983, po mateřské dovolené, nastoupila Hana znovu do jilemnického gymnázia na zkrácený úvazek. Bylo neobvyklé, že jako chartistka směla učit, byť pouze cizí jazyky. Starala se sama o dvě děti, žila na malém městě, opozičním aktivitám se příliš nevěnovala, neměla na to sílu ani čas (a také už měla za sebou estébácké návštěvy). Nechodila ovšem ke komunistickým pseudovolbám s nadiktovanou kandidátkou Národní fronty.
„Ve škole mě nechali pracovat, dost dobře asi nemohli vyhodit samoživitelku dvou malých dětí jen proto, že nechodí k volbám a podepsala Chartu 77,“ vzpomínala: „Svobodná Evropa by o tom referovala. Západní média představovala velkou pomoc pro všechny pronásledované.“ Vedení gymnázia jí aspoň různými způsoby znepříjemňovalo život: pracovala na snížený úvazek, přesto měla rozvrh postavený tak, že musela kvůli svým jedenácti hodinám výuky dojíždět do školy časně ráno a čtyřikrát týdně.
Když se člověk staví režimu, je blázen
O disidentovi Pavlu Wonkovi se Hana Jüptnerová dozvěděla z Hlasu Ameriky a z dokumentů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ačkoli byli z jednoho města, osobně se tehdy neznali.
Pavel Wonka byl problematický solitér, žil v soustavných konfliktech s komunistickým režimem a státním aparátem, byl opakovaně vězněn (více zde). Hana mu psala do vězení, snažila se jezdit na soudní přelíčení, nepouštěli ji však do jednací síně.
Hana Jüptnerová, Vrchlabí 1989. Foto: se souhlasem Paměť národa
Dne 26. dubna 1988 zemřel Pavel Wonka ve vězení v Hradci Králové, kam ho ve velmi špatném zdravotním stavu poslala dodnes aktivní soudkyně Marcela Horváthová. Jak už řečeno, poslední rozloučení se změnilo v klidnou protikomunistickou manifestaci, účastnilo se ho přes dva tisíce lidí.
Po pohřbu Pavla Wonky už Hana Jüptnerová nechtěla zůstat ve školství. Nevyhodili ji, podala výpověď sama – měla prý pocit, že už učit nemůže, že pokud nesmí říkat studentům pravdu a musí se držet stranických direktiv, lží a ideologie, podílí se na fungování totalitního systému až příliš.
Začala si hledat jinou práci. Zpočátku to vypadalo, že volných manuálních zaměstnání je dost, ukázalo se však, že ne pro chartistku. Haně hrozilo, že ztratí i přídavky na děti (nárok na sociální dávky měl jen občan v pracovním poměru).
Nakonec jí z kritické situace pomohl přítel z vrchlabského evangelického sboru – získala práci jako myčka nádobí v cukrárně-výrobně. Členkou sboru se stala už v roce 1982, kdy se také nechala pokřtít: „Velké porozumění a podporu pro své politické postoje jsem však mezi členy sboru nenašla. Ve společnosti panoval názor, že když se člověk staví režimu, je blázen…“. V roce 1989 byla Hana Jüptnerová zaměstnána jako skladnice na stavbě čističky odpadních vod v Hartě.
Sudetský Němec, nepřítel
Když se v Československu zhroutila komunistická vláda, mohla Hana Jüptnerová žít jako svobodný člověk: pracovala v Občanském fóru, začala znovu učit na gymnáziu ve Vrchlabí, navazovala kontakty se sudetskými Němci. Plánovala spolu s dalšími lidmi otevření česko-německého střediska vzájemného porozumění, k tomu však nedošlo: „Veřejnost nebyla připravená,“ pokleslá politika „potřebovala nepřítele – a tím byl sudetský Němec“.
Zásluhou Hany Jüptnerové byl vybudován malý pomník na Věřině cestě ve Špindlerově Mlýně – na místě, kde bylo v květnu a červnu 1945 zastřeleno více než 20 lidí, jejichž jedinou vinou byla německá národnost.
V srpnu 1992 přijala Hana Jüptnerová do pěstounské péče 2,5letou Věru. Do žádosti napsala, že chce romské dítě. Za čas požádala o další: „Nechala jsem to rozhodnutí na Bohu, jaké dítě mi pošle.“ Z broumovského dětského domova si nakonec přivezla další dvě romské dívky.
Hana Jüptnerová zemřela na podzim 2019 a o pár týdnů později zasadili její přátelé a příbuzní ve vrchlabském zámeckém parku buk, který nese její jméno. Nakladatelství Kalich vydalo koncem roku 2022 v překladu Jonáše Hájka knihu německé autorky a Haniny přítelkyně Tiny Stroheker – jmenuje se jednoduše: Knížka o Haně.
Autoři textu Michaela Čaňková a Adam Drda působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Shnilé brambory, rybí ocasy, hlavy slanečků. „Zavřete rypáky!“ křičeli bachaři
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Zapomněli napsat, že bratr Pavla Wonky žádal V.Havla o peníze na živobytí a Chartisté mu nic nedali, přestože peníze na podporu rodin politických vězňů dostávali že zahraničí. Ty ale vedení Charty77 spolu s Havlem prochlastalo na Hrádečku.
Německý germánský národ rozpoutal v minulém století nejkrvavější světovou válku v které bylo zavražděno 350 000 občanů ČSR kteří nebyli ve válečném stavu s Třetí říší…a bez SOUDU…a nebýt válečných zrůdností 2.světové války a fašistického německého národa nikdy by v Masarykem vybudované ČSR nedošlo k roku 1948 nikdy by ve volbách nezvítězili v ČSR komunisti, nikdy by nedošlo ke znárodnění soukromého majetku, k POPRAVÁM !!! v 50 letech…za Masaryka jsme NEMĚLI diplomatické styky s bolševickým SSSRaž za Beneše když narostl v Německu nebezpečný fašismus
…nebýt zrůdností německého národa a hitlera….ČSR by měla špičkový těžký lehký potravinářský zemědělský textilní obuvní průmysl, zbrojní průmysl a sedm automobilek !!!!, v Boce Kotorské by Škodovy závody nadále vyráběly zámořské lodě a ponorky a Škoda by stále vyvážel auta a autobusy do celého světa…Avie by vyráběla dopravní letadla, stíhačky, zbrojní průmysl ČSR by byl na špičkové světové úrovni, česká koruna by dnes nadále byla jako za Masaryka v poměru 1: 1 k německé měně k marce, nikdy by nedošlo k rozdělení ČSR a zfašizování a arizaci Slovenska, nikdy by nám Gruzínec Džugašvili alias STALIN nikdy by nám neukradl Podkarpatskou Rus, která byla součástí Masarykova Československa
..a POZOR komunistická strana v ČSR by byl pouze pivní spolek opilců z restaurace U Kaštanu v Praze 6…kde založili roku 1921 Komunistickou stranu ČSR a která by měla dnešní volebními preference slabých 0,001%
..tak za to vám němci habsburkové fašouni henlajnovci germáni náckové za to vám moc děkujeme za nastolený v itálii porozený evropský vámi zdokonalený fašismus nacismus…..a komunismus který vznikl ve vašem NĚMECKU !!!který jste svojí politikou porodili a za rozbití Evropy a rozbití Masarykovy ČSR a za vznik světového KOMUNISMU fantasmagorickou publikací komunistického manifestu sepsaného vaším německým germánským šmejdem Karl Marxem a Fridrichem Engelsem a za rozšíření komunismu do celého světa, za vaše germánské finanční podporování komunisty Lenina a jeho dopravy do carského Ruska, aby svrhl cara, ukončil válku a stáhnul vojska z Rusko Německé fronty….což se Němcům v roce 1917 podařilo a tím vytvořili bolšecický SSSR a za to a za likvidaci české konkurence Evropě a světu po roce 1938 a za zavraždění posledního Přemyslovce Václava III.v r. 1306 germánskými habsburky, aby se mohli zmocnit českého trůnu a království….a protizákonně nám vládli a poněmčovali nás, okupovali a zotročovali nás přes 650let až do roku 1918 co české země germáni okupovali, okrádali, kolonizovali, nelidskou robotou na panském bez odměny zotročovali a poněmčovali….a dnes máme podle jejich taktovky závistivě plivat na státy ekonomicky konkurenčně vzrůstající na Čínu, Vietnam Rusko, KLDR Bělorusko a přerozdělovat si s nimi přistěhovalce a podporovat v Evropě válku ???!!!
…v roce 1938 došlo k ukradení českého pohraničí Adolfem Hitlerem a naši spojenci Anglie a Francie nám nepomohli naopak posvětili společně s Vatikánskou církví, posvětili Hitlerovi ukradení části naší vlasti v Mnichově a za tuto zradu očekávali že je Hitler nenapadne…A tak v r.1938 bez souhlasu a proti protestům ČSR došlo k obsazení Českého (nikoliv Slovenského území to již bylo fašistické a Čechy Slováci opustili a všichni Slováci žijící v Čechách a na Moravě se po roce 1938 z Čech dobrovolně odstěhovali do svého milovaného fašistického Slovenského Štátu) ….tak došlo k obsazení českého pohraničí fašistickými germánskými vrahy národů…za neprotestující podpory ANGLIE FRANCIE ITÁLIE a VATIKÁNU a tehdy se k Čechům obrátil zády celý Slovenský národ a vyhlásil samostatný fašistický Štát, vyvraždil židy rozkradl jejich majetek a davy Slováků na ulicích řvaly : SLOVENSKO SLOVÁKOM PALESTÍNA ŽIDÁKOM
……a tehdy došlo k největšímu a okamžitému vyhnání a exodu v historii Evropy a přesunu českých obyvatel ze staletí obývaného českého pohraničí do vnitrozemí a to jen s osobními věcmi…….fašistické gaunerské německé zrůdy UKRADLI české pohraničí až k labské nížině ukradli českou půdu pole domy chalupy stodoly domácí zvířata fabriky výrobní provozovny zkrátka všechno a to bez jakékoliv finanční náhrady a kdo se protivil toho zastřelili……a pak už po obsazení pohraničí hitler neměl žádný vojenský problém zabrat v roce 1939 celé čechy a moravu když naše hranice po ukradení pohraničí neprobíhala v horském terénu s vybudovanými bunkry Masarykem ale v polabské nížině
a když písničkář Karel Hašler napsal po tomto násilném vyhnání českého obyvatelstva z jeho půdy a majetku písničku CHALOUPKY POD HORAMI a další národní písně………tak po totálním obsazení a protiprávní okupaci a ukradení celé ČSR českým občanům v roce 1939…byl poté Karel Hašler odvlečen do koncentráku a tam německými vrahy ZAVRAŽDĚN spolu s mnohými dalšími českými masarykovými sokoly a literárním i společenskými českými osobnostmi a vojenskými důstojníky. A České židovské obyvatelstvo bylo okamžitě odvlečeno do vraždících továren koncentračních táborů…..
Češi nebyli s němci ve válečném stavu pouze mizivé % v cizích armádách na východní a západní frontě a němci vyvraždili během 6ti let na historicky doložených 360tisíc občanů ČSR….a pouze pro ilustraci o německých vyhlazovacích zrůdných vraždách na českém národu, tak jen pro ilustraci uvádím, že během II.světové války zahynulo v bojích v Evropě Africe a v Tichomoří celkem 407.000 američanů v boji !!!…a čechů bylo vyvražděno 360.000 !!! a to vyvražděno s pověstnou německou důsledností kulkou provazem gilotinou plynem…a ti dnešní Češi co by chtěli zpochybňovat odsun němců z ČSR a Benešovi dekrety kterými český prezident pouze plnil Jaltskou dohodu mezi SSSR USA a VB o odsunu němců a maďarů z čech a slovenska…..tak takový čecháčkové znevažující benešovy dekrety jsou vlastizrádci a patří před soud
Přesídlení v praxi
Je poměrně málo známou skutečností, že plány na vysídlení českého obyvatelstva po celkové okupaci a obsazení Čech roce 1939 vzniku protektorátu (nikoliv Slovenska, které bylo spojencem Hitlera a fašistické) nezůstaly jen na papíře, ale v některých oblastech byly skutečně realizovány. Nacisté měli v úmyslu vytvořit postupně se rozšiřující německé enklávy na českém území, které by byly propojeny se sousedními župami v Německu či Rakousku. Tak by bylo české obyvatelstvo zatlačováno do stále menšího prostoru.
Jako první začalo vystěhování obyvatelstva z oblasti rozšiřovaných vojenských cvičišť. Nejdříve byli postiženi lidé žijící v obcích na Drahanské vrchovině, kde padlo rozhodnutí o vystěhování již v roce 1940. Prvních pět vesnic bylo vyklizeno do konce března 1941. Následovaly další fáze a celkem muselo do dubna 1945 odejít obyvatelstvo 33 obcí v počtu přesahujícím 18 000 osob. Ještě horší situace nastala v prostoru Benešovska a Sedlčanska, kde vzniklo rozsáhlé cvičiště zbraní SS. Postiženo tím bylo okolo 30 000 lidí a vyklizení (částečné, nebo úplné) postihlo přes 70 vesnic a větší množství osad. Totéž se dělo v podhůří Brd.
Co všechno se změnilo po vzniku protektorátu?
ZEJMÉNA PŘESÍDLENÍ ČESKÉHO OBYVATELSTVA
Někteří čeští sedláci museli odejít i z oblastí německých národnostních ostrovů na Jihlavsku či Vyškovsku. Do protektorátu naopak přicházeli etničtí Němci z oblasti Dobrudže, jižní Bukoviny či Besarábie, kteří se usazovali v domech konfiskovaných jejich původním majitelům za odbojovou činnost, nebo se jednalo o majetky zabavené Židům. Toto vše tedy mělo sloužit k postupnému ovládnutí prostoru českých zemí a je nepochybně velkým štěstím pro český národ, že druhá světová válka skončila porážkou nacistického Německa.
Tedy děkuji, za tento podrobně zdokumentovaný příběh, který ukazuje těžké osudy perzekuovaných lidí za předešlých totalitních režimů V tom má Post Bellum můj obdiv a dík.
Co to ale dosti poškozuje, je výplod j titulkáře, který nutně musel do nadpisu narvat právě to jediné kontroverzní, o čemž ani ( a přes ty oběti) úplná společenská shoda na obou stranách nikdy nebude, a to právě proto že i nadále se v tomto obě strany dopouštějí informačních faulů.
Konkrétně k tomu závěru, je to naopak , v těch devadesátkách, po otevřeních hranic, docházelo přímo k expanzi navazování vztahů a kontaktů v česko-německém pohraničí. Že bych připomenul z německé emigrace se vrátila řada našich elit, třeba pan Kryl.
Takže je opravdu naprosto nepochopitelné, proč do hned někdo začal rvát otázku sudetských Němců, Benešovy dekrety a podobně.
No a za druhé, jak v dalším odstavci uvedeno „n malý pomník na Věřině cestě ve Špindlerově Mlýně – na místě, kde bylo v květnu a červnu 1945 zastřeleno více než 20 lidí, jejichž jedinou vinou byla německá národnost.
Jenomže, když se podíváme třeba sem
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/narodni-socialiste-prelepili-pietni-misto-ve-spindlerove-mlyne.A160512_160525_hradec-zpravy_tuu
Tak zjistíme, že to tak jednoznačné nebylo..
Je vidět, že přepisování historie a záměna viníků a obětí, jede na plné pecky. Takže znovu:
Vystěhování Němců z ČSR po II.WW nebyla msta ze strany české soldatesky, jak to dnes s oblibou šíří „odborníci“ v žoldu Sudetů , ale Spojenci odsouhlasené snížení bezpečnostního rizika. Ukázalo se totiž, že tak velká a agresivní národnostní menšina, když hned vedle má velký národní stát, destabilizuje ten menší a slabší. Příklad vidíme dnes na Ukrajině.
Ještě taková perlička k pomníku na Věřině cestě. Když tam byl umístěn ten kámen se vzpomínkou na zabití 20 nevinných Němců, za pár dní se tam objevil i menší kámen se vzpomínku na tisíce nevinných obětí německé agrese za II.WW. Tento druhý kámen byl promtně odstraněn s odůvodněním, že se tam nehodí a s výhrůžkou, že nové umístění bude stíháno jako zločin vyvolávání nenávisti mezi národy.