Je to vlastně návrat ke kořenům žurnalistiky, popisuje projekt Jedna zpráva denně jeho zakladatel Rafał Madajczak, který zároveň působí jako šéfredaktor zpravodajského portálu Gazeta.pl. Říká, že sám se cítil přehlcen množstvím informací, a tak vymyslel koncept tzv. pomalé žurnalistiky, kde si každý den čtenář přečte jen jeden článek, který je založen na faktech a přináší kontext. V Polsku rychle získává na oblíbenosti.

Portál Jedna zpráva denně jste vymyslel jako reakci na množství informací, kterými média zasypávají čtenáře a diváky. Jak byste koncept tzv. pomalé žurnalistiky představil?

Vydáváme jen jednu reportáž denně. Je publikována v minimalistickém stylu, tedy žádné fotografie, žádné video, jen čistý text prezentovaný v uvolněném uspořádání, bez přehnaných barev nebo blikajících inzerátů. Je to elegantní způsob, jak upoutat čtenáře. Pracuji jako šéfredaktor velkého portálu Gazeta.pl. Zpravodajské portály dnes na čtenáře „útočí“ obsahem, barvami, inzeráty, titulky, bleskovými zprávami a tak dále. Já jsem chtěl vytvořit něco jiného.

Projekt Jedna zpráva denně nazýváte jako „pomalé zprávy“, což je samo o sobě v podstatě protimluv. Jaký byl váš původní koncept? Čím jste se rozhodli být jiní?

Byl to experiment, chtěl jsem to vyzkoušet a zjistit, jak to čtenáři přijmou. Četl jsem knihy o designovém myšlení. Jedním z proklamovaných principů designového myšlení je – vytvořte prototyp a ukažte ho veřejnosti a postupně ho můžete upravovat za chodu podle reakcí, připomínek a tak dále. Takže přesně to jsem udělal. Na YouTube jsem si našel, jak se dělají webové stránky, navrhnul jsem koncept, ukázal to vedení našeho vydavatelství a jim se ten koncept líbil, takže stránku pak vytvořili profesionální grafici a před půl rokem jsme ho rozjeli. Pojem „únava ze zpráv“ je už veřejně pojmenovaný. Snažil jsem se něj najít nějakou novinářskou odpověď.

Sám jsem byl unavený. Portál Gazeta.pl, který vedu jako šéfredaktor, publikuje tisíc zpráv denně, a to ještě nejsme největším portálem v zemi. Naše konkurence publikuje 2000 zpráv denně.

Netiskneme názorovou novinařinu. Naše články musí obsahovat fakta a poznatky od minimálně tří odborníků. Články píšou novináři, kteří danému tématu rozumí do hloubky, zabývají se jím dlouhodobě.

Jaká byla reakce vydavatelství?

Reakce byla pozitivní. Jsem totiž fanoušek…

Pomalé televize?

(Smích) Ne. Ale cítil jsem se předávkován médii. My novináři nejsme pravda úplně normální lidé, konzumujeme mediální obsah třeba osm hodin denně, což běžná populace nedělá. Nicméně i tak je plno lidí, kteří se množstvím zpráv a informací cítí přesyceni, zahlceni, a právě na ně jsem myslel při vymýšlení konceptu Jedné zprávy denně. Byla to vlastně taková terapeutická práce.

Jedním z kritérií pro formát byl minimalismus. Co se obsahu týká, chtěl jste klást důraz na kontext nebo co pro vás bylo prioritou?

Návrat ke kořenům. Zní to asi legračně, ale tou revoluční myšlenkou je v podstatě návrat k základům novinářské práce, tedy práci s fakty, odborným pohledem na věc a čistým textem. Dostali jsme za to v Polsku už ocenění za inovativní přístup.

Takže jste byli oceněni jako inovátoři za to, že jste se vrátili k základům novinářské práce?

Šéfredaktor Gazety.pl a zakladatel portálu Jedna zpráva denně Rafał Madajczak. Foto: Tereza Engelová

V podstatě ano. A myslím, že další ceny přijdou, protože portál získává na oblíbenosti. Netiskneme názorovou novinařinu. Naše články musí obsahovat fakta a poznatky od minimálně tří odborníků. Články píšou novináři, kteří danému tématu rozumí do hloubky, zabývají se jím dlouhodobě. Nejsou to primárně velká jména nebo novinářské celebrity, které mají desítky tisíc sledujících. Ne, sáhli jsme po novinářích nebo odbornících, kteří se skutečně věnují daným tématům v jiných médiích. Sedí třeba v „zadnějších řadách veřejné pozornosti“, ale rozumí své věci, jsou to kvalitní novináři, jen ne nutně super hvězdy.

Jaká je čtenost portálu? A kdo jsou vaši čtenáři?

Není super populární. 1,2 milionu čtenářů měsíčně. Ale dává to naději, že i v mediálním byznysu může fungovat web zaměřený na kvalitu, a ne na kvantitu.

Jaká volíte témata?

Různá. Často témata, která se objevují ve zprávách, tedy mainstreamová témata, ovšem pohledem expertů. Často se setkávám s tím, že mediální start-upy se oklikou vyhýbají  mainstreamovým tématům, třeba jeden polský start-up chtěl pokrývat víc, co se děje v Bolívii, než v Polsku. Co ale vím ze své zkušenosti, aby téma zajímalo polskou veřejnost, musí mít vždy nějakou spojitost s Polskem nebo nějak ovlivňovat dění v Polsku. Takže například naše první téma byl Putin. Psali jsme o zdravotní péči, o domácí politice.

To ale pořád neukazuje na to, v čem jste jiní. Článků o Putinovi, i analytických, vychází… V čem je tedy vaše přidaná hodnota?

Jsou to právě odborníci a také styl jakým jsou články napsané. Je tam vždy kontext. Na začátku shrneme v bodech, o čem se čtenář dočte. A končíme vždy shrnutím – co bude dál, co se dá ohledně daného tématu očekávat v budoucnu.

Když mluvíme o budoucnosti. Jaká je podle vás budoucnost médií? Jaké jsou největší výzvy? Mladá generace čím dál víc čerpá informace od mediálních influencerů, starší zas víc a víc zajímá názorová žurnalistika. Ustojí to podle vás například tradiční média? Tradiční pojetí novinářské práce?

Jako největší výzvu vnímám globální mediální platformy a monetizovanou polarizaci. To je jedna z výzev pro vydavatele na celém světě. Co se týká čtenářů nebo diváků… Každá generace má svá specifika. Starší generace víc věří televizi. Já ale myslím, že pro média je důležité následovat své čtenáře a diváky. Já se důrazně vymezuji proti názoru, že jedna generace je lepší nebo horší než jiná. Generace Z a generace Alfa mají svá specifika.

Uvedu vám příklad. Můj tchán a tchyně jsou vědci, profesoři geologie, publikují ve vědeckých časopisech, a přesto se stalo, že ke mně tchyně přišla a chtěla po mně, ať jí seženu nějaký super lék, který je podle webových stránek, které mi ukázala, v Polsku zakázaný, ale na stránkách ho vychvaluje mnoho expertů. Mně stačil jeden pohled na stránky, abych okamžitě viděl, že jsou to podvodné stránky. Každá generace má své slabé body, které zneužívají různí špatní činitelé. Abychom byli úspěšní, aby média přežila, musíme vědět, co zajímá čtenáře, diváky a musíme být autentičtí. To je velice důležité. Těžko se já ve svých 44 letech můžu tvářit jako mladý influencer, nikdo by mi to nevěřil.

V Polsku se populistické vládě povedlo změnit veřejnoprávní média v propagandistické stroje a jejich důvěryhodnost v očích veřejnosti úplně propadla.

Ale otázkou je, je mediální influencerství ještě novinařina? Řídí se totiž jinými pravidly. A je to přirozený vývoj novinařiny? Že zkrátka bude už jiná, právě proto, že si to publikum žádá?

No to není novinařina. Je to hledání pozornosti. Ale já si nemyslím, že mediální influenceři přebijí tradiční žurnalistiku. My budeme vždy potřební. K ověřování faktů, podávání objektivních informací. Když mluvíte s influencery, žijí v jisté tyranii vlastních algoritmů. Když jejich obsah není dostatečně lajkován, komentován, tak je algoritmus posune na žebříčku sledovanosti a může to vést buď ke značnému snížení jejich příjmu nebo úplnému zastavení kanálu. Oni jdou po emocích, emocionálním dopadu. V období pandemie například řada influencerů v Polsku úplně vynechávala termín „covid 19“, protože měli strach, že jim Google a YouTube sníží rating. Zatímco tradiční média pokrývala covid 19 v plné šíři. Takže ne, tradiční média nezaniknou.

Ještě poslední otázka k médiím v Polsku. Do nedávných voleb nebyla situace především veřejnoprávních médií v Polsku dobrá. Dá se říct, že se stala nástrojem propagandy populistické vlády. Jak byste popsal současnou situaci?

V průběhu vlády populistické strany Práva a spravedlnosti, která trvala od roku 2015 do roku 2023, se značně proměnila mediální krajina. Vláda se snažila buď zničit a nebo odkoupit mediální společnosti a vydavatelství. Pokud je nemohla koupit, snažila se je alespoň regulovat nebo umlčet. Například kolegy z rádia Talk FM, což je stanice, která vysílala komentáře, tak jim třeba neprodloužili licenci. V Polsku platí licence pro jednotlivá média deset let, pak se musí obnovit. Dříve se obnovovala automaticky. Poslední vláda ale vyhrožovala médiím, že licenci neprodlouží nebo zruší. Bylo to nebezpečné. Chtěli koupit i mého vydavatele Agoru, ale nesehnali dost peněz. Chtěli koupit i největší privátní televizní stanici, ale také se to nepovedlo, protože majitel byl Američan a stačil jeden telefonát z americké ambasády na vládu.

Kde se jim to ale povedlo, byla právě veřejnoprávní média. Ta se teď těší velmi malé důvěře veřejnosti. Závidím vám stav vašich veřejnoprávních médií. V Polsku se populistické vládě povedlo změnit veřejnoprávní média v propagandistické stroje a jejich důvěryhodnost v očích veřejnosti úplně propadla. Lze ji obnovit? Snaha teď za nové vlády je, ale nejsem si jistý, jestli to bude vůbec možné. Protože je velmi snadné něco zničit. To zvládnete za chvilku. Ale obnovit něco, obnovit důvěru, profesionalitu, to může být na dlouho a možná je to skoro nemožné. Takže v Polsku bych řekl, že v současné chvíli je největší mediální výzvou znovu vrátit důvěryhodnost veřejnoprávním médiím.

Rozhovor vznikl na mediální konferenci pořádané Free Press Eastern Europe a Science+.