Politické trestné činy z dob komunismu nejsou podle práva promlčené ani dnes

Napsal/a René Šifta 29. června 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

Dojemné scény a srdcervoucí záběry z vykonstruovaných politických procesů z padesátých let v tehdejším Československu dnes mohou budit dojem, že je z hlediska práva vše již dávno zapomenuto. Není tomu tak.

Právo se v dnešní době tváří, že je tím hlavním hybatelem společnosti a že nad ním už nic není. Právo je však jen krátkodobé a pomíjivé, zato spravedlnost je věčná. Ilustruje to existence promlčecí doby, kterou mají všechna odvětví práva: občanské, obchodní, pracovní nebo správní právo, trestní právo nevyjímaje.

Trestné činy jsou promlčené uplynutím promlčecí doby v rozpětí od tří let, u těch méně závažných, až po ty nejzávažnější, kdy je to doba dvacetiletá. Jsou ale i výjimky… 

Roky 1948 – 1989…

Obecně platí, že vyšetření a odsouzení trestných činů je tím efektivnější a účinnější, čím je provedeno rychleji. Trvanlivost důkazních prostředků, kterými se před soudem znovu rekonstruuje určitý skutek, je omezená časem.

Z tohoto důvodu není možné vyšetřovat podezřelé osoby a trestně stíhat pachatele v nepřiměřeně dlouhé době, protože svědci zapomínají nebo vymírají a důkazní prostředky se ztrácejí ze zorného pole soudu. Proto máme i právní institut promlčení.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Existují ovšem trestné činy, které není možné promlčet kvůli jejich závažnosti a psychologickému dopadu na celou společnost. Trestní zákoník na ně pamatuje hned ve svých úvodních ustanoveních a specifikuje je nejdříve souhrnně jako trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy.

Pokračuje trestnými činy rozvracení republiky, teroristického útoku, teroru, a to pod podmínkou, že byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti v souladu s mezinárodním právem.

A nepromlčitelnost platí i u trestných činů spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činila nejméně deset let. A to pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.

Činy musely být spáchány tehdejšími veřejnými činiteli anebo v souvislosti s pronásledováním jednotlivců nebo skupin z důvodu politických, rasových nebo náboženských.

Příklad Pavla Wonky

Politické trestné činy z období tehdejšího komunistického Československa, ohraničené léty 1948 až 1989, jsou tedy nepromlčitelné a mohou se trestat vždy. Obtíž je jen v tom, že již nebude žít tolik jejich přímých účastníků, kteří by mohli být trestně stíhání a po právu odsouzeni.

Jejich věk sám o sobě ale nehraje žádnou roli a není ničím omezován. Snad jen, že trpí takovými zdravotními obtížemi nebo zchátralým duševním stavem, že i v případě odsouzení nakonec nenastoupí do vězení k výkonu trestu.

Ukázkou nepromlčení komunistického běsnění jsou i majetkové restituce, kdy se hlavně počátkem devadesátých let společnost snažila odstranit křivdy aspoň na poli majetkovém a vracela zestátněné nemovitosti původním majitelům nebo jejich potomkům.

V těchto dnech je čerstvým příkladem určité obdoby nepromlčitelnosti totalitních protiprávních jednání případ poslední oběti komunistické zvůle, Pavla Wonky.

I když je Pavel Wonka mrtev, Krajský soud v Hradci Králové v polovině června povolil v jeho prospěch obnovu řízení. V právu sice obecně platí, že jednou projednaný a u soudu rozhodnutý případ již není možné dát ve stejné věci znovu k soudu, a stejná zásada je i v trestním právu. Existuje však pojistka.

Tou je právě obnova řízení, kdy je možné i po rozsudku, který nabyl právní moci, kdykoli v budoucnu případ znovu otevřít a znovu jej projednat u soudu za předpokladu, že se objeví nové skutečnosti ve formě svědků nebo důkazů, které neexistovaly v době předchozího rozhodnutí. V takovém případě příslušný soud obnovu řízení povolí.

Je zkrátka dobré vědět, o to více teď, kdy se po zásluze připomíná 70 let od justiční vraždy Milady Horákové, že politické trestné činy spáchané v době komunistické nesvobody nejsou promlčené.

Nejen v našich myslích, ve kterých by měly zůstat uchovány jako memento navždy, ale pamatuje na ně stále i náš právní řád.


Autor je právník a rozhodce při Hospodářské komoře a působí v Ústavu práva a právní vědy

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)