Policie má aktivněji vyhledávat trestnou činnost na internetu. „Není to alternativní svět,“ říká Lenka Bradáčová
Propaganda nikdy nebyla snazší a účinnější než dnes, říká vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová. Díky sociálním sítím a možností každého být „novinářem“ se podle ní liberální demokratické instituce nikdy v historii tolik nechvěly o svou samou podstatu jako právě teď.
Rozhovor s Lenkou Bradáčovou pro svůj podcast Deep Talks vedl v polovině srpna Petr Ludwig. Se svolením autora vybíráme pasáž týkající se především médií, jejich zodpovědnosti i postihu činů a výroků v prostředí internetu. Celý rozhovor můžete zhlédnout na videu níže.
„Podstata je kritické myšlení, vědět, proč se na někoho útočí nebo neútočí, proč se někdo chválí nebo nechválí. Pokud podlehneme propagandě, bude velmi snadné demokratické instituce ohrozit,“ říká Lenka Bradáčová.
Je vůbec možné v liberální demokracii postihovat fake news, vědomé šíření dezinformací?
Svoboda slova a svoboda projevu je na jedné straně základním právem, na straně druhé toto právo není absolutní. Jeho hranice končí tam, kde začínají hranice jiného práva. Musíme se ptát po proporcionalitě. Jedno právo nesmí zatlačit či zcela zamezit fungování toho druhého. Pokud by svoboda projevu znamenala, že by došlo k závažnému ohrožení veřejného zdraví, pořádku či bezpečnosti, pak takové typy projevů dovoleny nejsou. S tím souvisí fake news, které už hraničí, či dokonce naplňují skutkové podstaty trestných činů jako jsou poplašné zprávy, či různé výroky, které podněcují ve společnosti nenávist, strach.
Napadá mne u toho šíření poplašné zprávy: když budu někde říkat, že hoří, a přitom hořet nebude, je, či není to stejné, jako když budu říkat, že nehoří, když hoří? Tedy zda zpochybňování toho, že něco existuje není vlastně totéž…
Důležité je, jestli je daná zpráva způsobilá vyvolat vážné znepokojení u části obyvatelstva. To si musí autor vždy rozmyslet, protože za výrok nese osobní odpovědnost. Na druhé straně všichni adresáti by vždy o takových výrocích měli přemýšlet.
Dokáže to současný systém podle vás postihovat dostatečně, nebo potřebujeme nějaký upgrade stávajících zákonů, aby stačil i na dnešní dobu sociálních sítí?
Ryze formalisticky umím najít výklad, který řekne, že současná úprava nestačí. Na druhé straně řada současných norem civilního i trestního práva řešení těchto situací zná. Záleží na tom, kdo to právo v té chvíli aplikuje. Myslím tedy, že trestní postih řady situací, které se objevují ve světě internetu, je dnes možný. Velká část kriminality je ale latentní a policie teprve hledá metody, jak zajišťovat důkazy, jak je interpretovat; stejně je to v justici.
Řada jednání, která by měla být postižena, postižena není, právě z důvodu, že se nevyhledává v prostoru internetu a spíše se reaguje na kriminalitu, kterou někdo ohlásí. Nedělají se preventivní aktivity, ani vyhledávání tohoto druhu trestné činnosti. Podstatné je: nedívejme se do prostoru internetu jako na něco, co je mimo naši realitu. Ten prostor je pouze odrazem našeho chování a naší reality. Pravidla, která platí v reálném světě, musí beze zbytku platit i ve světě internetu. Jinak lidská společnost – dovoluji si tvrdit – bude mít problém.
Není ale problém v průkaznosti jednání? Často je třeba těžké prokázat jen to, že reálná osoba a osoba s daným profilem je stejný člověk…
Množství trestných činů na internetu je pácháno právě proto, že si pachatelé myslí, že jsou anonymní. Ta zdánlivá anonymita jim dodává odvahu, aby spáchali čin, který by v reálném světě nikdy nespáchali, Postavte se před milion lidí a prohlaste tam nějaký výrok směřující proti jakékoli sociální skupině… Ta odvaha bude úplně jiná, než když je tam falešná představa anonymního prostředí vlastního obývacího pokoje. A jsme opět u té interpretace důkazů a zajišťování důkazů. Stát na to musí reagovat, skutečně tady zatím to vakuum je.
Třeba ve Spojených státech se zjišťuje, co předcházelo různým střelbám, masovým vraždám ve školách či na veřejnosti, a často se ukazuje, že to byla právě radikalizace v internetových skupinách. Nakolik ale něco takového potírat už v zárodku, kdy ještě nikdo nespáchá trestný čin a jen se radikalizuje?
To je otázka nastavení pravidel fungování sociálních sítí – anonymity profilů, způsobu komunikace a také odpovědnosti provozovatelů těchto sítí za obsah. Vezměte si srovnání tištěných a elektronických médií. Tiskové zákony a odpovědnost redakcí za obsah se vyvíjely desítky, stovky let. Pravidla v prostoru internetu jsou odlišná. Odpovědnost konkrétního subjektu chybí. Pokud se na internetu seznámím s informací, která je vydávána za informaci veřejného sdělovacího prostředku, pak bych ráda věděla, kdo za tu informaci zodpovídá a kdo je autorem, abych se mohla domáhat nápravy jako u tištěných médií. Myslím, že tomu se do budoucna nevyhneme.
A pak máme opačný extrém, jak vidíme teď na zásadním omezování svobody slova v Hongkongu. Kdybychom po všech protestujících chtěli, aby měli na sociálních sítích ověřené profily, je to snadno zneužitelné z té druhé strany.
Určitě. Ale platí stále to, o čem jsme mluvili. Jedna věc je, pokud informaci přinášíte jako veřejný sdělovací prostředek, pak musíte nést zodpovědnost. Druhá věc je, když informujete jako soukromá osoba. Pak nechť je tak i prezentovaná. Nemá budit dojem zdánlivé redakční odpovědnosti, redakční politiky, kdy čtenář může být spleten tím, že se domnívá, že za danou informací stojí sofistikovaná práce, redakční politika, odpovědná žurnalistika. Toto by mělo být rozlišeno. O to více je to zneužitelné v postkomunistických státech, kde hlavně starší generace stále důvěřují informacím, o nichž se domnívají, že nimi stojí odpovědná žurnalistika.
Faktem je, že řada dezinformačních portálů budí dojem, že jde o seriózní média, a člověk to bez hlubší analýzy nedokáže rozpoznat. Co ale řetězové e-maily? Jak se bránit tomu, když je tam ta anonymita ještě větší?
Je to sice podobné, v tomto případě jde ale o komunitní šíření. Informaci pošle někdo, koho více či méně znáte, ale je to jednotlivec. To bych tedy odlišila právě od té představy veřejného portálu, za nímž stojí veřejný sdělovací prostředek. Opakuji se, ale tuhle definici veřejného sdělovacího prostředku a jeho odpovědnosti versus soukromého sdělení si pořád neumíme udělat.
Petr Ludwig je publicista, podnikatel a spisovatel, autor knihy Konec prokrastinace
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Jak vydělat na ekonomice pravdy, porazit shitstorm a žít s umělou inteligencí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
1) Dobry pokus o odvraceni pozornosti od nejvetsiho problemu, ktery mame – prevzeti statu Babisem/AgroFert-em. Zacina to pripominat normalizacni mlhu. 2) O co je nebezpecnejsi rusko/cinska propaganda a fake news v porovnani s Babisovym PR/marketingem?
Ta Vaše má tu výhodu,že na ni paní vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová nemůže. „Rusko/čínská propaganda“ stojí mimo jurisdikci ČR, na „Babisův PR/marketing“ si zase netroufne, Babiš není Rath, takže 0 od 0 pojde.
Co když někdo označí české vojáky v Afganistánu za okupanty , je to trestné ?
Podle milostivé paní Bradáčové je a není, jak se to prostě vezme. Jestli se ona rozhodne, že jste a vystupujete jako veřejný zdroj, nebo jen jako soukromá osoba vyjadřujete svůj svobodný názor, podle práva zaručeného Listinou lidských práv a svobod.
Jde tedy hlavně o to, jak zapůsobíte na paní státní zátupkyni, či pana státního zástupce.
Což jim dává moc nad jednotlivcem, kterou neměla ani StB.
Bohužel, nejhorší na tom je že paní Bradáčová má teoreticky pravdu a lze s ní souhlasit. Spor je ale v konkrétním právním výkladu. Už když si přečteme to podstatné „daná zpráva způsobilá vyvolat vážné znepokojení u části obyvatelstva“. Proboha a kdo o totm bude rozhodovat? Snad policisté? Státní zástupci budou zase rozhodovat o tom, které publikované názory vyvolávají značné znepokojení u části obyvatel? A za tyto nesprávné názory budou zase zavírat? A jak je vůbec praví definovaná ta část obyvatel?Snad jako za socíku, dopisy pracovních kolektivů, vyjadřujících opovržení a požadujících tvrdé tresty?
Sice by se dalo kontrovat tím, že má jít o nepravdivé zpŕavy- Jenomže, ani tím si moc nepomůžeme., protože nepravdivé nejsou totéž co lživé. Fake news nejsou obvykle lživé, to je obvykle mix vybraných účelových argumentů. kdy se jiné zamlčení.
A dá se pochybovat, že by měla policie k dispozici odborné kapacity, které by snad tuto správnost měly ověřovat– když uvedu nejznámější příklad, Zemanova článku od Peroutky, ještě řadu měsíců potom se odborníci prohrabovali l archivy zda přece jen někde ten článek není. A soudní spor o tom se vede dodnes .. Nedej bůh, aby touto cestou policie vyrazila „..aktivněji vyhledávat trestnou činnost na internetu“, to by nám pak skutečně nestačili. Protože právě takový přístup by tady ten nástup totality urychlil.. To by se právě komunisti i zaradovali, jak to jde i dnes snadno, když někoho udají..
Ano, obrovský problém je, že zpráva „způsobilá vyvolat vážné znepokojení u části obyvatelstva“ může být klidně pravdivá (a často taky bude). Takové omezení svobody slova bych považoval za přijatelné jedině v případě, že pokud by se pravdivost zprávy později prokázala, znamenalo by to pro potlačovatele těžký trest (klidně i popravu). A protože jsem párkrát dohledal pravdivost toho, co např. demagog.cz nebo jiné pochybné zdroje označily za fake, tak si myslím, že při důsledném dodržování tohoto principu by cenzoři (resp. lidé ochotní to dělat) brzy došli.
Spíš jde o to, že se v principu antidemokratická věrchuška nemůže smířit s tím, že už nemá informační monopol, jaký měla v době před internetem. A ty „desinformační portály“ jsou jakousi obdobou Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky, které jsme poslouchali (byť rušené) za minulého režimu. Ještě by paní prokurátorka mohla tlačit na prosazení zákona, že u každého počítače má viset povinně cedule, že čtení desinformačních webů se trestá smrtí. Něco podobného jsme tu už taky měli.
Jestli bych to doplnil, tyhle dotčené portály samozřejmě nejsou kvalitou na úrovni Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky.
Je to zcela obyčejný politický bulvár, který má z toho publikování nekorektních zpráv svůj byznys. Ovšem, nekorektní neznamená nutně lživý – jsou to pouze neoficiální informace které mainstream nepublikuje.. Jistě – třeba spoustu titulků tvoří vulgarity – což jsou ovšem citace našich veřejných činitelů (a že ne právě toho jednoho:))).
A je chyba jak elit, tak i seriozních médií, že se vůbec k tomu bulváru vyjadřují, přetiskují jeho informace, komentují a snaží se je „opravovat“… Správně by je měly naprosto ignorovat.
O tom že by je měla vyšetřovat policie a žalovat prokurátor (sorry, státní zástupce), ani nemluvě, to by se tenhle režim naprosto zesměšnil. Ostatně (omlouvám se pokud se mýlím,) že k tomu se i vyjádřil někdo z ˇUS – že pokud se cítí někdo takovou informací uražen či poškozen, ať žaluje, ale sám, a nechodí s tím na policii…
Většinou jsou dělány amatérsky nebo poloamatérsky, takže jejich možnosti jsou daleko menší než u veřejnoprávních médií. Když se tento faktor vezme v úvahu, tak jim mnohá veřejnoprávní média nesahají, co do kvality práce lidí v nich zaměstnaných, ani po kolena. A vzpomínám taky na to, jak svého času byli šíleně pronásledováni ti, kdo informovali, že má Mitterand rakovinu prostaty. Snad došlo i na nějaká policejní a soudní stíhání, která ukončilo to, že na tu rakovinu skutečně zemřel.
Jestli bych si dovolil ještě jednu poznámečku. Špatné načasování – i když, že se to dnes může stát, se spekulovalo na těch „ošklivých webech“ už asi před 10 dny.
Trestní soud na Slovensku dnes osvobodil iniciátory vraždy novináře Jána Kuciaka .
A tohle je dosti drsná kombinace. Jestli justice bude místo vrahů novinářů trestat novináře za „nesprávné informace“, tak to je potom skutečně o strach…
Ovšem podle soudu nešlo o iniciátory vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, protože to iniciování jim nebylo možné, podle mínění soudu, prokázat. Proto je prohlásil za nevinné.
Nám lidu, se to nelíbí, protože : a) mysleli jsme si něco jiného, protože média o vině obviněných (iniciátorů) nikdy nepochybovala a možný jiný výsledek soudního řízení, než že jsou obžalovaní vinni, média ani nenaznačila, b) vůbec jsme nečekali, že soud (ani v případné důkazní nouzi) nepodlehne mediální masáži a rozhodne podle litery zákona, totiž že v případě pochybností se rozhodne ve prospěch obviněných, c) proto, všichni dotazovaní v médiích naznačují, že ti dva soudci, co přehlasovali předsedkyni, museli být podplaceni.
O zkorumpování soudců silně pochybuji, to by museli být zcela hloupí a mimořádně chtiví peněz, protože to, že budou lidem, za vydatné podpory médií, obviňování z přijetí úplatku, bylo to první, co mohli od veřejnosti i nových protificovských politických špiček, čekat.
Jak jste správně napsal “ nebylo možné -> podle mínění soudu prokázat<-.".Jenže je nutné si uvědomit, že onen právnický požadavek "prokázat nade vší pochybnost" je ideový konstrukt }asi něco jako dokonalý člověk", kterého nelze v reálném světě dosáhnout, ani ho objektivně dokázat . Kdyby se dodržoval naprosto striktně, nemohly by soudy odsoudit nikoho. Jenže to se neděje, takže se musíme smířit s tím, že soudci musí rozhodovat "s pochybností", i s tím rizikem, že buď zavřou nevinného, nebo naopak propustí a nepotrestají pachatele zločinu (který pak třeba může páchat dál).
V čem by byl bohužel big problém, pokud by vývoj šel tak, kdyby soudci (právě s odvoláním na pochybnost) osvobozoval iniciátory a vrahy novinářů, ale současně ve větší´míře trestali ty novináře za nesprávné názory. ..
Jinak, a samozřejmě, proč takto ti soudci v tom konkrétním případě rozhodli, nespekuluji, a o případné korupci vůbec..
Šlo o to, že obvinění bylo postaveno na ne zcela zákonnou cestou získaných odposleších a žádné jiné důkazy nebyly. Faktem je, že odposlechy lze snadno sestříhat (včetně třeba přeházení slov, aby se zcela změnil smysl hovoru). Stačí na to kancelářské PC s Linuxem a pokud by vstup nebo výstup musel být ve formátu mp3 (patenty už padly ale svobodné konvertory ještě nejsou), tak se dá zdarma stáhnout do chytrého mobilu program, který třeba z waw (ten se dá stříhat naprosto parádně) zkonvertuje do mp3 (a pochopitelně i naopak). A to záměrně píšu o amatérsky a zdarma dostupném vybavení. Profesionální SW by toto jistě umožnil udělat pohodlněji. A profesionální SW umožňuje s konkrétní osobou „natočit video“ něčeho, co se nikdy v reálu nestalo. Už to bylo párkrát použito v situaci, kdy během natáčení filmu zemřel nějaký herec a počítač takto vygeneroval scény, které nebožtík nestačil natočit. Proto nejspíš, pokud budou chtít pracovat poctivě, budou soudy nahrávky (i video) jako důkaz odmítat, nebudou-li podloženy nějakým důkazem pravosti.
Víte – já bych to pro přesnost rozdělil. Pokud jde o privátní nahrávání – ano, máte pravdu, k těmto úpravám opravdu může dojít a dochází. Jenomže – s takovými upravenými a sestřihanými nahrávkami se obvykle nechodí k soudu, to se obvykle předává jako kompro médiím, a ta po tom hladově skočí. /Viz nedávný případ rakouského vicepremiéra Stracheho, kterého se takto podařilo za pomocí takzvaně seriozních médiích (i těch západních) politicky zlikvidovat. Sláááva a děkujeme..A teď se provalilo, že to skutečně byla velice sestřihané a zmanipulované..
Jenomže – něco jiného jsou nahrávky hovorů předložené policií – ty totiž si ani policie nenahrává sama, pouze předává ten požadavek (podepsaný soudcem) mobilnímu operátoru se seznamem čísel. A ten to provádí v automatizovaném režimu počítačů,- jejich zaměstnanci ani nemají důvod, ani čas to ani poslouchat..A potom předá ty surové nahrávky (řekněmě desítky hodin záznamů hovorů) policiii. A až ta si to pak přehrává a hledá v tom podezřelé informace.
Stává se někdy (možná častěji) , že policie si z toho vytrhne účelově několik vět, které pak samostatně předloží jako důkaz. Jenomže a právě proto má k těmto původním nahrávkám přístup i obhajoba, aby si je poslechla a soudu na obranu pak prokázala – z další části hovoru, že to o čem mluvili vlastně vůbec nebylo trestné
Je možné, že právě to, co popisujete s těmi surovými záznamy, se v onom procesu nakonec stalo. Jinak ovšem není důvod předpokládat, že vše, co policie předloží, je stoprocentně čisté. Prakticky v každé demokratické zemi je známa alespoň jedna aféra s trestnou činností policistů. A o nedemokratických, kde zločincem je v podstatě stát jako takový, ani nemá cenu uvažovat o nějaké čistotě a spravedlnosti.
Ano, v tom máte pravdu, v některých případech se stává i to. Smutné je bohužel, že i tyto případy pak řeší podobným způsobem, tedy i tito policisté (pokud jsou vyšetřováni) mají právo na to, aby i jejich vina byla u soudu prokázána „nade vší pochybnost“, což ale značí, že ani jim se obvykle nic nestane..A když si uvědomíme, že podobným způsobem, byli ve většině případů našimi soudci osvobozováni i komunističtí zločinci, tak si musí obyčejný člověk klást otázku, k čemu pak taková spravedlnost je…
Snad ještě jednu poznámku: Pro nás, starší, co jsem na internetu od dob vytáčeného připojení přes pevnou telefonní linku, je prostě internet oním „tržištěm i katedrálou“, jak o tom geniálně psal před pár lety zesnulý průkopník počítačů a internetu pan Zajíček (mj. na svém webu katedrala.cz).
Nicméně, obávám se, že generace paní prokurátorky by z internetu nejraději udělala něco jako veřejný dům.
Někdo nám do toho spokojeného budování světlých pokrokových hyperkorektních zítřků pořád frflá . S tím se soudruzi musí něco dělat !