Poláci sami proti Němcům i Sovětům. Před 80 lety vypuklo Varšavské povstání
Prvního srpna 1944 v 17 hodin povstalci po celé Varšavě zaútočili na německé objekty. Poláci chtěli hlavní město osvobodit sami, aby zabránili poválečnému převzetí moci Sověty. Až do pádu komunismu se proto hrdinství povstalců nesmělo v Polsku veřejně připomínat.
Osmdesát let po začátku povstání se po celé Varšavě rozezněly sirény. Chodci i řidiči se zastavovali, aby vzdali hold povstalcům, kteří 63 dní vzdorovali německé přesile. Poláci bojovali dlouhých 45 let, aby takto veřejně mohli vzdát hold hrdinům povstání.
Jednalo se o největší odbojovou akci druhé světové války, která si vyžádala přes 200 tisíc obětí, pomník Varšavského povstání byl v centru Varšavy odhalen přesto až 1. srpna 1989. Poláci totiž povstali nejen proti německým okupantům, ale i z obav před sovětským vlivem po osvobození.
Povstání vedla Zemská armáda (Armia Krajowa, AK), která podléhala polské exilové vládě v Londýně. Ta se obávala převzetí moci Sověty, podobného, k jakému už došlo v Lublinu, prvním polském městě osvobozeném Rudou armádou. Sověti zde okamžitě 22. července 1944 ustavili komunistickou vládu, a Lublin se tak stal dočasným hlavním městem komunistického Polska.
Poláci chtěli Varšavu osvobodit vlastními silami v naději, že tak zabrání poválečnému převzetí moci Sověty. Povstání po 63 dnech skončilo totální zkázou polského hlavního města, kterému se před válkou říkalo „Paříž východu“.
Vlajka Zemské armády se symbolem kotvy představující písmena PW ve zkratce Polska Walcząca (Bojující Polsko). Po válce komunistický režim symbol protinacistického odboje zakázal, v 70. letech se stala tzv. kotwica znakem protikomunistického odboje. Foto: se souhlasem Paměť národa
Zmíněná Zemská armáda také věděla o násilnostech, kterých se postupující Rudá armáda a sovětská zpravodajská služba NKVD na příslušnících Zemské armády dopouštěly. Poláci Sovětům nemohli odpustit napadení východní části Polska 17. září 1939 a vyvraždění 22 tisíc tisíc důstojníků a příslušníků inteligence v Katyni v roce 1940.
Osvobozením Varšavy vlastními silami Poláci chtěli zabránit poválečnému převzetí moci Sověty, a zároveň ovšem doufali, že blížící se Rudá armáda jim pomůže v konečné porážce Němců.
Hodina W
Tyto plány ztroskotaly. Začátek povstání byl stanoven na 1. srpna 1944 o 17. hodině, která byla nazvána hodinou W (godzina W) podle polského názvu města Warszawa. Do boje nastoupilo 50 tisíc povstalců z řad Zemské armády, mezi nimiž bylo mnoho velmi mladých lidí z celého Polska a také dívek, které fungovaly jako ošetřovatelky, spojky, pozorovatelky či listonošky. Zapojily se i menší odbojové skupiny včetně komunistické Lidové armády.
Ulice zaplavily červenobílé vlajky – poprvé po pěti letech německé okupace. Polská radost, že lidé konečně mohou vyvěsit své státní vlajky na domy i významné budovy ale trvala jen prvních pár dní, než Němci začali město přebírat opět pod svou kontrolu.
Povstalci měli k dispozici zoufale malé množství zbraní a munice, takže se prvního útoku mohlo zúčastnit pouze 20 tisíc bojovníků. Ti navíc přišli o výhodu momentu překvapení, protože o jejich plánu se Němci dozvěděli před zahájením povstání. Povstalci se také nedočkali podpory zvenčí – ani od posupující Rudé armády, kterou Stalin nechal zastavit před Varšavou, ani od spojenců, jejichž pomoc se kvůli nesouhlasu Stalina omezila na občasné letecké shazování výzbroje.
Záběr z povstalecké filmové kroniky. Foto Eugeniusz Haneman, vlastník: Muzeum Varšavského povstání / poskytl Polský institut v Praze, se souhlasem Paměť národa
Hitler stejně jako Stalin v povstání viděl skvělou příležitost, jak se zbavit vzpurných Poláků. Jeho říšský velitel jednotek SS Heinrich Himmler proto vydal rozkaz, aby německé jednotky ve Varšavě vraždily zajaté bojovníky i všechny civilní obyvatele včetně žen a dětí bez ohledu na Ženevské konvence. Z jeho rozkazu měla být Varšava srovnána se zemi („Warschau wird glattersiert“) také jako odstrašující příklad pro zbytek Evropy.
Ani ohromné odhodlání proti nenáviděným okupantům bojovníkům nemohlo nahradit vyzbrojení, které oproti tomu mělo k dispozici 20 tisíc německých vojáků – šlo o tanky, letadla, dělostřelectvo, minomety, velký počet automatických zbraní. Němci postupně začali přebírat kontrolu nad čtvrtěmi a ulicemi obsazenými povstalci, ti byli šokováni brutalitou Němců – v prvních dnech povstání vyvraždili 50 tisíc civilních obyvatel ve čtvrti Wola a ženy a děti využívali při útocích na povstalce jako živé štíty.
Proti německým okupantům bylo připraveno bojovat až 50 tisíc povstalců. Vlastník: Muzeum Varšavského povstání / poskytl Polský institut v Praze, se souhlasem Paměť národa
Pochod po mrtvolách
Od 6. srpna byly hnány pěší transporty civilních obyvatel do tranzitního tábora (Durchgangslager), který Němci narychlo zřídili v Pruszkówě nedaleko Varšavy v bývalé opravně železničního vozového parku.
Jak připomíná nápis v místě bývalého tábora: „Tudy prošla Varšava od 6. 8. do 10. 11. 1944“, dohromady se jednalo o 650 tisíc obyvatel, přičemž asi 55 tisíc z nich bylo posláno do koncentračních táborů, 150 tisíc na práce do Německa, 350 tisíc práce neschopných pak do různých míst v Generálním gouvernementu, jak se nazývala část polského území pod německou okupační správou. Téměř 100 tisíc lidí z tábora obehnaného dvoumetrovou betonovou zdí uteklo díky Polskému červenému kříži.
Tranzitním táborem v Pruszkówě prošlo 650 tisíc obyvatel Varšavy. Foto: Wikimedia Commons, se souhlasem Paměť národa
Svědkem hrůz spojených s potlačením Varšavského povstání byla tehdy sedmiletá Elżbieta Grosseová, která se narodila ve Varšavě polské matce a českému otci. Dne 8. srpna gestapo vtrhlo do sklepa, kde se rodina schovávala. Nejdříve do něj přilétly granáty. Někteří lidé zemřeli, jiní byli těžce zranění. „Nás, kteří jsme zbyli živí, Němci vyvedli na ulici,“ vzpomíná Elżbieta Grosseová.
„Seřadili nás do průvodu a pochodovali jsme po mrtvých tělech. To bylo strašné, protože Němci šli po krajích toho průvodu a zastřelili každého, kdo se nějak odchýlil, vysunul, omdlel nebo upadl. Tak jsme po těch lidech s maminkou taky šlapaly. Těsně mě tiskla k sobě, abych náhodou neškobrtla a nevychýlila se z té řady.“
Přesto na ni jeden z vojáků vystřelil. Měla ale obrovské štěstí. Kulka ji minula a trefila ji pouze do jednoho z dlouhých copů. O ten přišla. Načas pak ale také ohluchla. A leknutí ze střelby způsobilo i to, že ztratila paměť.
„Já si od té doby nepamatuju svou minulost od narození. Nic. Takže moje historie začíná od chvíle pochodu po mrtvolách ve Varšavě a dodnes si nepamatuju nic z doby předtím.“
Šťastné shledání Elżbiety Grosseové s maminkou po válce. Vlastník: Muzeum Varšavského povstání / poskytl Polský institut v Praze, se souhlasem Paměť národa
Průvod Němci dovedli na nádraží. Tam Elżbietu Grosseovou s matkou naložili do vlaku a odvezli do Pruszkówa, kde se nacházel onen tábor, v němž byli lidé rozřazováni do skupin a posíláni do dalších táborů.
„Protože jsme s maminkou měly československou příslušnost, měly jsme být odvezeny do Bavorska. Pak mě a maminku oddělili. To byl snad jeden z nejhorších momentů v mém životě…“ popsala Elżbieta, která se po válce shledala s oběma rodiči.
O tom nikdo nemluvil
Tranzitním táborem v Pruszkówě prošla také tehdy dvanáctiletá Bibiana Szulc Ach, která popsala řádění Němců během povstání:
„Němci dělali to, že vyjeli nákladním autem krytým plachtou – tomu se říkalo bouda – a chytali lidi na ulici. Na koho narazili, tak ho dali do toho auta. A potom ty lidi stříleli. Postavili je čelem ke zdi a všechny postříleli, spousta krve. Pak vyvěsili, kdo tam byl zastřelen, ty mrtvoly odnesli, krev zůstala. To jsem viděla. Na ulici, proti našemu baráku, kde jsme bydleli. Hrozné! Ti Němci šíleně řádili, protože odboj byl dost silný.“
Do Pruszkówa přišla s maminkou a dvěma staršími sestrami 11. srpna 1944, po několika dnech byly převezeny dobytčím vagonem do Osvětimi, kde je rozdělili. Po válce se jako zázrakem všechny sešly, ale o svých zážitcích nehovořily. „Nikdo nikdy nemluvil o tom, jak přežíval okupaci, válku, nevraceli jsme se k tomu. Nikdo. A nemluvilo se o tom ve škole ani mimo školu. Později jenom trošku. Až teď se o tom mluví.“
Zkáza pokračovala i po povstání
Povstání místo několika dní nakonec trvalo dlouhých 63 dnů a skončilo kapitulací povstalců 2. října 1944. Ti navzdory nedostatečnému vyzbrojení připravili o život 16 tisíc německých vojáků. Na straně povstalců padlo 15 tisíc bojovníků, mezi nimiž proslul zejména „harcerský“ (tedy skautský) prapor Zośka. Tuto elitní jednotku Zemské armády proslavil především útok na opevněný koncentrační tábor Gęsiówka, z něhož mladí bojovníci osvobodili 383 vězňů, z toho 348 Židů.
Strašné byly ztráty na civilním obyvatelstvu, odhaduje se, že zahynulo mezi 150 tisíci až 200 tisíci lidí. Před válkou ve Varšavě žilo 1,3 milionu obyvatel, na začátku srpna 1944 kolem 900 tisíc, a když do ní 17. ledna 1945 vstoupily přes zamrzlou Vislu oddíly Rudé armády a Polské lidové armády (Ludowe Wojsko Polskie), živořilo v troskách města méně než 1000 lidí.
Zkáza pokračovala ještě tři měsíce po konci povstání – Němci systematicky pálili a bourali domy, zničili 85 procent zástavby Varšavy.
Bibiana s jednou ze svých starších sester u sochy Tanečnice v parku od Skaryszewského ve varšavské čtvrti Praga v roce 1942. Vlastník: Muzeum Varšavského povstání / poskytl Polský institut v Praze, se souhlasem Paměť národa
Po osvobození se naplnily obavy Zemské armády a polské exilové vlády – moci se chopili komunisté, kteří Zemskou armádu obvinili z vlastizrady a spolupráce s Němci. Účastníci povstání byli perzekuováni a řada z nich uvězněna. Komunistická propaganda pak povstání líčila jako nezodpovědný boj vedený cynickými veliteli, kteří si v rozporu se zájmy polského národa plnili své osobní cíle.
Účastníci Varšavského povstání se dočkali plnohodnotného ocenění až po pádu komunismu v roce 1989. Do té doby hrdinství padlých bojovníků připomínaly jen skromné hroby s nápisy „Účastník Varšavského povstání“ a písničky z Varšavského povstání, které však oficiální rádia nehrála.
Důstojné připomínky památky zabitých lidí se Poláci dočkali v roce 2004, kdy ve Varšavě bylo otevřeno moderní Muzeum varšavského povstání s mottem „Chtěli jsme být svobodní a za svobodu vděčit jen sobě!“
Autorka textu Markéta Bernatt-Reszczyńská ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
stalo by za to pripomenout, ze kdyz Zapadni spojenci chteli povstalcum pomoct proti nacistum vytvorenim leteckeho mostu a shazovanim zbrani, potravin a leku, tak vzhledem k doletu tehdejsich letadel (nejisty navrat po shozeni nad Varsavou) zadal po sovetskych komunistech moznost pristani na ukrajine, natankovani a odletu zpet, tak jim to kremelsti komunisti neumoznili, snad krome jednoho jedineho letadla. a to ani pres predchozi obrovskou materialni pomoc, kterou Zapadni spojenci a hlavne USA tehdejsimu cccp poskytla.
.
pro komunisty nema zivot lidi zadnou cenu, dokonce ani tech vlastnich.
vidime to i dnes na Ukrajine
Pane Martine, je zajímavé, jak se poláci povstalci chovali k židům, popisuje to jeden západní film o útěku mladého žida z transportu vlakem.
Jinak zásobování bez mezipřistání v SSSR asi bylo možné, když si západní letci přiletěli pro havarovanou V2 v Polsku, přistáli a vrátili se bez pomoci Sovětů, což bylo jasné. Za tu dobu se zkrátila vzdálenost do Polska postupem západních vojsk.
Pane Kuúpec,když si vezmete knížku Glazar: Treblinka,slovo jak z dětské říkanky,tak tam najdete vysvětlení,proč se Poláci chovali k Židům jinak než my k těm našim.Způsoby polských Židů byly zcela odlišné a pro autora jako českého Žida úplně nepřijatelné,ba nepochopitelné a pro Poláky nejspíš to samé.
oldiku, rozdil je utajena akce, o ktery nacisti nemeli ani tuseni a kdy po pristani vychodne od krakowa doslo k doplneni paliva, a rozdil je letecky most stovek letadel pro zasobovani nekolika set tisic lidi, kterym komunisti neumoznily pristat a doplnit palivo.
tech 200tis mrtvych obrancu Varsavy behem povstani jde na vrub jak nemeckym nacistum, tak neprimo sovetskym komunistum, kterym likvidace odporu vedenyho Armii Krajowou vyhovovala
Tedy, nerad bych srovnával dolety k Varšavě (i s návratem), s dálkovými nálety které Spojenci prováděli naprosto běžně, po celém území německé říše, včetně tedy náletů na strategické cíle i nás.
Spíš tedy poukázat na krach masové výsadkové operace Market Garden v Holandsku v té samé době. Kde Spojenci nebyli schopni zajistit ani ochranu svých vlastních vojáků, obklíčených Němci v naprosté blízkosti.
Kde navíc padlo nebo bylo zajato mnoho polských vojáků, bojujících na západní frontě. Takže – ani v tom ty vztahy nebyly zrovna nejlepší.
Ovšem – a že samozřejmě není mým úkolem jakkoliv bránit ruské /sovětské zájmy, tak v případě doletu na letiště na Ukrajině hrozilo riziko, že je SSSR nevrátí zpět.
K čemuž došlo v případě operace Doolittle Raid, roce 1942, kdy Američané poprvé bombardovalii Japonsko, s letem bez návratu. S tím že letci doletí na území Činy – a tam jim „nějak někdo pomůže“.
Ale jak známo, jednomu z těch letadel se podařilo doletět do (tehdy už spojeneckého) SSSR, kde byla ale jeho posádka okamžitě internována..
a vsim sis, ze warsawa je o vic jak 400km vychodneji nez pha, coz s navratem na zapad dela pres 800km navic?
a severne ze je o 250km vyse, tedy ze s naletem ze zapadu a navratem na jih do italie, o coz se nekolikrat pokusili, to bylo tehdy hodne problematicky ???
Do Varšavy to bylo o pár set kilometrů dál než do Říše, pro lepší obeznámení s problematikou si přečtěte třeba knihu Miroslava Šnajdra „Ohnivý most – letecké operace na pomoc Varšavskému povstání“
Poláci jsou ,jak dnes víme Germano-Slované v poměru 6O:40,árijci jsou pak ze 100%.
Není proto jasné,proč Němci Poláky rasově podhodnocovali.Nicméně Poláci s Němci naprosto nespolupracovali.Do SS se jich přihlásily necelé dvě stovky.Navíc dostali za guvernéra Franka,což nebyl člověk Heydrichova formátu.
Prostě Poláci jsou velký bojovný národ,který trvale zkrotit nelze .
Věčná sláva statečným Polákům! 👍
Statečně bojovali proti německým nacistům, slovenským fašistům a sovětským komunistům už v září 1939. 👍
To Čecháčkové se vzdali bez boje už v roce 1938 a pilně sloužili v Protektorátu až do 8.května 1945. Osvobodit Prahu musela až armáda generála Vlasova. Pražské povstání bylo pouze divadelní epizodka, aby se neřeklo…
Sovětský ksindl dokonce bombardoval česká města a vesnice ještě po skončení války 9. května 1945. Než se vydal vraždit, loupit, unášet a drancovat opět československé území. Žádné dohody nikdy nerespektoval.
Že bych si dovolil poznamenat, napsat vedle sebe „… Osvobodit Prahu musela až armáda generála Vlasova. Pražské povstání bylo pouze divadelní epizodka, aby se neřeklo…“ nemá logiku.
Ona totiž vojenská obrana Prahy ze strany vlasovců byla součástí toho Pražského povstání, bez něho by k ní nedošlo. A taky vlastně ani Prahu neosvobodili, pouze jí ty dva dny, 6. a 7.5. bránili, ale 8.5. ráno se odpoutali z boje a odjeli Takže i ta pozdější dohoda mezi vedením Prahy a wehrmachtem, jak i výše vedeno, se stala až bez nich. Mimochodem, nikoliv poražení Němců, ale dohoda o jejich odchodu.
To je ten krutý paradox, že tehdy chtěli vlasovci to samé , co před Rusy ustupující německé jednotky , totiž dostal se do bezpečí amerického zajetí..Jenomže, je tam Američané nepřijali a vydali je Rusům jako vojenské zrádce a zběhy..
….“věčná sláva statečným Polákům“ – a ono jim to přetrvalo i desítky let potom.. Když byla válka USA a kol. proti Iráku v r. 2003, tak ti „stateční“ Poláci tam šli v prvním sledu spolu s USA a zakopali se tehdy na území starobylého Babylonu, tam plnili pytle pískem – tím starobylým, že dokonce i UNESCO si stěžovalo na poškozování historického území… Tehdejší ministr obrany -slovutný Donald Rumsfeld, prohlásil, že „do Iráku nepřišli kvůli ochraně historických památek, ale za jiným účelem….“- tedy účelem vylhaným (spíše pravda)…
„Poláci chtěli hlavní město osvobodit sami“
Ale neklaplo to. Špatný odhad situace, možností. Škoda životů. Vlasovci, kteří byli součástí jednotek likvidujících povstání, se popásli.
A proč to „neklaplo“, plavčíku? Protože bývalý hitlerův spojenec stalin, když se dozvěděl o povstání, na dva měsíce zastavil pochod na západ, dokud němci neutopí povstání v krvi, přestože ra už byla na dosah. Ano škoda životů … životů vojáků, kteří po té co němci znovu dobyli Varšavu museli krvavě pod palbou překonávat Wislu, ač předtím měli v povstalecké Varšavě k dispozici pohodlné předmostí.
Zapadni spojenci navic krvaceli v normandii, tak proc hitleroj aspon v polsku trochu neuvolnit ruce, aby mel vic sil na zapade…
stalin se tim snazil oslabit vsechny sve nepratele, mezi ktere pocital i Zapad. a to i v dobe, kdy mu Zapad materialne pomahal
….tak Polsko a (tehdejší) SSSR nebyly rozhodně v té době přátelé – i když vlastně to „Polsko“ znovu opětně vytvořil až Lenin, když prosadil vystoupení Ruska z bojů tehdejší I.sv.války a i to za cenu „vzdání“ se území, které tehdy Rusko mělo (byť on ještě tehdy dodal, že v budoucnu by se to třeba mohlo znovu měnit – dle okolností).. Tu vzájemnou „nelásku“ Polska vůči sousedům tady popisuje i autor článku… Ale, ale i jak uvádějí i něktěří historici typu Jana Rychlíka, resp. Jana Adamce, že „dávat vinu tehdejšímu SSSR za nezdar Varšavského povstání primárně nejde..“, protože ti bratři polští tehdy to chtěli udělat převážně sami…“ Když to potom nevyšlo, tak pak se obracet na všechny „nepřátele“, že by přesto měli pomoct, tak to tehdy prostě nevyšlo…
Jestli tvoje dojmy milovníku ocelových ptáků o tom kdo jak „vytvořil polsko“ pocházejí ze stejného zdroje jako infantilní výmluvy stalinových zvráceností vůči polákům nejen ve věci Varšavského povstání, tak není divu, že zde šíříš fantasmagorické bláboly. Rusáci samozřejmě mohli využít povstání k bezpečnému překročení Visly, stejně tak by je nic nestálo, kdyby spojencům umožnili efektivněji poláky zásobovat. Neudělali ani jedno, a nechali poláky zmasakrovat zatímco dva měsíce seděli na zadku. Doporučuji ti tu příručku pšm z 50. let, ze které čerpáš, za něco míň srandovního.
Autor Vám to v článku vysvětluje. „Poláci chtěli Varšavu osvobodit vlastními silami v naději, že tak zabrání poválečnému převzetí moci Sověty“
Jste s ním ve sporu?
Plavčík evidentně nechápe psaný text. Nebo se snaží po bolševicku ignorovat fakta. A ta jsou taková, že poláci OSVOBODILI Varšavu, nikoli celou a nikoli trvale (což ani nebylo možné a nikdo z polského vedení s tím nepočítal, protože poláci přirozeně neměli prostředky na obranu proti dělostřeleckému a leteckému bombardování) ale na dost dlouho a dost velký kus Varšavy na to, aby rusáci v klidu prepavili na levý břeh Visly celé divize. To by ovšem hitlerův soudruh stalin nesměl být nenormální zrůda, která raději obětovala tisíce vlastních vojáků při dobývání němci znova obsazeného levého břehu než aby nechala poláky existovat jako sílu, která by sama rozhodla o osudu svého hlavního města.
tak to ne pane ,ti čecháčkové jak rád říkáte,si Prahu osvobodili sami,kapitulaci podepsal Wehrmacht s Kutlvašrem a Vlasov v Praze vůbec nebyl,byl tam Buňačenko.
A sláva Polákům ? Proč ne ? i když s nimi byly problémy.
Ale to vás nezajímá,vy chcete
jen urážet ty čecháčky.Asi jste kamarád toho Urbana.
Jste k smíchu se svojí komunistickou povídačkou. Vojáci US Army už 3 dny odpočívali v západních Čechách v Plzni, Němci zdrhali v kolonách, tak co asi tak Čecháčkové v Praze osvobozovali? 🙂 Hráli mikrodivadélko ve snaze očistit se od šestilété zbabělé oddanosti Třetí říši. 😂
Kutlvašr podepsal 8.května 1945 😂 obchodní dohodu o „kapitulaci“ Wehrmachtu a jeho volném průchodu Prahou s nacistickým generálem Rudolfem Toussaintem, jinak by Němci rozsekali Čecháčkům zadnice a toho se srábkové báli stejně, jako v roce 1938….😂 Kapitulace je, když se vzdáte, složíte zbraně a necháte se zajmout. Nic z toho Němci po podpisu obchodní dohody neudělali. Tady lhaní jako vždy nepomůže a Čecháčkové si na tom lhaní založili stát. 😂
Na Polsko zaútočily 3 země. Bojíte se to napsat?
Myslíš, že soudruh fico by dostal hysterický záchvat?
Je to bohužel tak, nicméně po politické stránce to ukazuje právě na primární vliv politických dohod velmocí mezi sebou, Nakonec i naše pražské povstání dopadlo podobně. Jestli snad pražští povstalci (a zejména čeští politici, kteří za ně jednali) doufali v pomoc amerických jednotek, které už byly 6.května v Plzni, tak měli smůlu, museli si počkat, než Prahu přijely „osvobodit“ sovětské tanky. Těmi uvozovkami je řečeno, že než tam ty sovětské tanky stačily dojet, válka skončila kapitilací Německa.
Ovšem, na omluvu Američanů, oni tehdy potřebovali vojenskou pomoc právě těch Rusů, v té další válce, kterou sami vedli v Pacifiku proti Japoncům.
1. Takže Poláci chtěli Varšavu osvobodit sami, aby nebyli vděčni Sovětům.. a zároveň na Sověty spoléhali,že je osvobodí ?!
2. Při potírání povstání se vyznamenali Vlasovci, z jejichž zvěrstev se dělalo špatně i Němcům. Však jim řeporyjsky starosta postavil památník.
3. Ve 30.letech uzavřelo Polsko s Hitlerem pakt o neútočení, který využilo k obsazení Českého Těšínska po zabrání Sudet Německem. Hitler pak smlouvu porušil stejně jako předtím Mnichovskou dohodu se Západem a potom pakt se SSSR..
Doufám že v Řeporyjích, až budou pokládat věnce u pamětní desky Vlasovcům, bude tam jeden se stuhou „Díky za potlačení Varšavského povstání“.