Sešli se kvůli válce. Parta dobrovolníků z IT sektoru, kteří chtěli pomoct vojákům na frontě. „Nejdřív jsme sháněli různé věci, o nichž jsme věděli, že vojákům chybí. Helmy, optiku, vysílačky, auta i obrněnce. Teď jsme k tomu přidali výrobu dronů,“ popisuje Dmytro Vovčuk, jak nápad na výrobu levných kamikadze dronů vznikl. Za několik měsíců fungování projektu FPV Hero-7 dodali na frontu 160 malých bezpilotních letounů, jejich cílem do budoucna je 500 za měsíc. Nápady a dobrovolníky na výrobu mají, potřebují ale víc dárců.

Jaké měl Dima plány, kdyby nezačala v jeho zemi válka? „Chtěl jsem založit rodinu, žít rodinný život a dělat dál věci, co mě hodně bavily. Teď mě sice ne všechno baví, ale dělám, co je potřeba,“ říká 29letý IT inženýr.

24. únor 2022 mu, tak jako většině Ukrajinců, obrátil život naruby „V první dny po invazi jsem nejdřív pomáhal lidem, co utíkali z východní části Ukrajiny, pak jsem si ale řekl, že organizací, které to zvládnou lépe, je plno a že chci pomáhat těm, kteří nás brání proti agresi,“ vzpomíná na začátky projektu „Help a hero“ Dima. Podle něj se v prvních měsících války hodně lidí hlásilo k dobrovolným jednotkám, Ukrajina ale neměla na svou obranu dost zdrojů. „Na frontě chyběly i tak jednoduché věci jako helmy, kapesníky, vysílačky… Zkrátka byla sháňka i po základním vybavení. S několika kamarády jsme nejdřív začali shánět tyto věci, postupně jsme ale začali i se sofistikovanějším vybavením pro vojáky – optikou, termovizí, pick-upy i nějakými obrněnými vozidly,“ popisuje Dima začátky nadace, která nakonec z jejich snahy vznikla.

Jsou dny, kdy vstávám v pět, abych vyzvedl zásilky se součástkami na drony nebo bojové artefakty z fronty, ze kterých pak vyrábíme suvenýry jako odměnu pro dárce. Končím před půlnocí.

„Nejdřív jsme přemýšleli o názvu něco jako Pomoz na frontě (Help a frontline), nakonec ale vyhrálo Pomoz hrdinovi (Help a hero), protože ti, co za nás bojují, se postavili mnohem větší armádě, která má víc zdrojů. Přesto brání svou zem, takže jsou to prostě hrdinové,“ vysvětluje Dima. Sám bojovat nemůže kvůli zdravotnímu omezení. „Od malička mám problém se zády, takže se vší vojenskou výstrojí bych asi daleko nedošel. Vyhodnotil jsem to tak, že takhle můžu být armádě mnohem užitečnější.“ Nadaci „Help a Hero“ založil Dima s několika kolegy z IT sektoru. S chodem projektu jim ale pomáhají desítky dobrovolníků.

Na začátku fungování nadace sháněl Dima s kamarády potřebné vojenské vybavení pro dobrovolníky na frontě. „Byt i auto mám už skoro dva roky plné balíků,“ říká 29letý Dima. foto: Helpahero.com.ua (se souhlasem)

Do obchodu se „smrtí“

Ačkoliv jsou ajťáci často považováni za ne úplně praktické typy lidí, u vás to zjevně tak nebylo..

„Myslím, že naše IT zázemí byla naopak velká výhoda, především z hlediska flexibility a rychlé orientace v problematice. Tím, jak se v IT pořád vše kvapem vyvíjí, jsme zvyklí najít si rychle dostatek informací. Takže jsme byli schopní svižně vymyslet systém, jak zjišťovat, co jednotlivým jednotkám na frontě chybí, spojit se pak s odborníky a konzultovat s nimi nákup vybavení tak, aby ho zvládli používat i úplní nováčci. Protože k armádě se přidalo plno rekrutů, kteří neměli žádné bojové zkušenosti. Dobrovolnické jednotky často ani nevěděly, co přesně potřebují, neznaly vojenský trh. Takže my jsme se na něm snažili zorientovat za ně, tak abychom byli schopni rozeznat a vybrat kvalitní termovize, optiku, drony, pick-upy, dokonce i obrněné transportéry.

Přesto, jak můžou „obyčejní lidé“ najednou začít nakupovat tanky? A kde takové věci sháníte?

V Polsku, Německu, ve Velké Británii. Ono když se zajímáte a seženete správné kontakty, dá se v tom oboru poměrně rychle zorientovat. Začnete se scházet s lidmi, kteří to umí, dozvíte se, jaké náležitosti jsou třeba k nákupu v zahraničí, jaké potřebujete dokumenty k převozu techniky na Ukrajinu, pokud to není nová technika, jak a kde ji nechat opravit a v neposlední řadě třeba auta nebo transportéry musíte nechat i natřít, aby měly správné označení pro potřeby ukrajinské armády… To jsou věci, které se zkrátka učíte za pochodu. Také každá vojenská základna má jiné potřeby a nároky. Jsou základny, kterým postačí určitý typ vozidla, které by jiné jednotce nepostačovalo. Takže se musíte řídit požadavky jednotlivých vojenských základen.

Dokázal byste si před dvěma lety představit, že budete obchodovat s vojenskou technikou, že z vás v podstatě bude profesionální logistik? A jak zvládáte skloubit nadaci s vaší regulérní prací?

Ne, před dvěma lety bych si to určitě nedokázal ani představit (smích), ale zvládnout se to dá. V týmu máme dvanáct lidí, deset z nich jsou IT inženýři, pak máme i webovou designérku a marketingovou odbornici. Nikdo z nás nemá žádnou výplatu, děláme to jako dobrovolnickou činnost ke své práci. Naštěstí tu si můžeme v IT oboru do velké míry sami organizovat, takže se v nadaci střídáme na směny, tím pádem se jí věnujeme kontinuálně, protože si práci předáváme. Za ty necelé dva roky jsem se toho hrozně moc naučil. Jsou dny, kdy vstávám v pět, abych vyzvedl zásilky se součástkami na drony nebo bojové artefakty z fronty, ze kterých pak vyrábíme suvenýry jako odměnu pro dárce. Končím před půlnocí.

Před válkou jsem měl hodně volného času, měl jsem plno koníčků, teď si o volném čase můžu nechat jen zdát a určitě ne pořád dělám, co mě baví, ale vím, že je to zkrátka skutečně potřeba. A naší velkou motivací je, že zachraňujeme plno životů. Máme kamarády, co na frontě zemřeli, co šli bojovat a mohli by umřít. Pokud jim nebudeme pomáhat s vybavením, padnou v boji. A také víme, že pokud by Ukrajinu obsadili Rusové, nezastaví se. Pokračovali by dál do Evropy.

Na frontu dostal Dima s kolegy i několik tanků a obrněných vozidel. Foto: Helpahero.com.ua (se souhlasem)

Drony útočí

Jak jste se dostali k výrobě dronů?

Po dronech je na frontě velká poptávka. Můžete díky nim v podstatě velmi levně zlikvidovat hodně drahou techniku nepřítele. A i to byl důvod, proč jsme se rozhodli sestrojit vlastní typ dronu. V rámci nadace jsme založili odnož, kterou jsme nazvali „Help a Hero 7,“ která se zabývá sestavováním kamikadze dronů. To jsou malá bezpilotní letadla využívaná na jeden konkrétní útok, při kterém zničí sebe i cíl.

Našli jsme lidi, kteří umí takové drony sestrojit a učí, jak je ovládat. Jednou z dalších výhod našeho IT backgroundu je, že jsme zvyklí pořád hledat nová řešení, takže vlastně průběžně náš prototyp vylepšujeme.

Takže, jestli to správně chápu. Vy jste si jako základ vzali běžný závodní dron a ten jste postupně předělali na dron bojový?

Ne úplně. My jsme si sehnali informace, jak se FPV dron vyrábí a vymysleli jsme způsob, jak na těch základech vytvořit nový dron, který by byl přesně uzpůsoben pro potřeby našich vojáků.

Nabízí se ale otázka do jaké míry můžou takto vyrobené drony „soutěžit“ s těmi profesionálními? Rusům dodává drony Írán, rozjeli i vlastní výrobu. Ukrajinci mají turecké Bayraktary, ale tyto profi drony jsou samozřejmě v úplně jiné cenové kategorii.

Bezpilotních letounů je celá řada. Jsou drony, které operují na dálku 5 kilometrů, jsou drony, které se používají jen jako průzkumné a pak jsou drony, které se naopak používají jen na zničení cíle. Nekonkurují si, mají zkrátka různá využití.

Na některé útočné operace vám stačí dron, který operuje do vzdálenosti dvou kilometrů. A to zvládne i velmi levný dron, který ale přitom dokáže nést protitankovou střelu. Tak jako náš Hero-7. Pokud používáte ruční protitankové střely, vystřelíte, ale nemůžete úplně ovlivnit, jestli střela zasáhne cíl. Pokud střelu připevníte na dron a ten s ní zasáhne cíl, můžete s velkou přesností kontrolovat zásah. Takže malé drony, jako jsou ty naše, při takových operacích velmi pomáhají.

A neznám v tuto chvíli jinou zemi, která by byla schopná vyvíjet nové typy dronů tak rychle jako Ukrajina, protože my je v podstatě souběžně s výrobou i testujeme. Jeden den je na frontě vyzkouší a my už druhý den můžeme dělat potřebné úpravy. Víme přesně, co funguje, co je dobré a co je naopak potřeba vylepšit, a na tom začneme pracovat okamžitě.

Drony FPV Hero-7 vyvinuli s pomocí odborníků sami a neustále je vylepšují. Zatím na frontu poslali 160 kusů. Foto: Helpahero.com.ua (se souhlasem)

A kdo tedy drony u vás vyrábí? Říkal jste, že je vás 12, to ale přeci s vlastní prací nemůžete zvládnout obsáhnout? A jak se vám podařilo sehnat prostory na výrobu?

Máme prostory, které nám poskytla jedna soukromá firma a výrobu řešíme pomocí dobrovolníků. Ti k nám docházejí po práci nebo, pokud mají flexibilní pracovní dobu, tak na směny. Jde o to, že různí lidé dělají jen jednu konkrétní činnost, kterou se naučí. Není to tak, že by jeden člověk sestavil celý dron. Někdo spojuje jednu část skládanky, další jinou a tak dále.

Takže v podstatě manufaktura.

Pokud chcete mít zaručenu dobrou kvalitu, musíte na konkrétní činnost vyčlenit člověka, který to bude dělat správně. My nemáme žádné sponzory. Součástky nakupujeme a drony vyrábíme díky dárcům. Na našich webových stránkách můžou „koupit“ přímo dron nebo přispět na jiné věci, co vojákům dodáváme. V současné chvíli, tedy pár měsíců od spuštění projektu Hero-7, máme „předplatitele“ na výrobu zhruba 30 – 40 dronů za měsíc. Ve většině jsou to soukromé firmy, jež přispívají na výrobu dronu, který stojí 350 dolarů.

Tito dárci tedy „zakoupí“ výrobu dronu přispěním částky 350 dolarů. To je vlastně málo na tak účinnou zbraň.

Ano, někdo koupí jeden dron, někdo pět. Liší se to dle možností jednotlivých dárců. Naše výroba je levná, právě díky dobrovolnickému systému naší organizace. Vývoj dronů jsme dělali jako dobrovolníci po práci, stejně tak probíhá i výroba. Sestavujeme FPV Hero-7 ze součástek dovážených z Číny.

Kolik dronů už jste tímto způsobem zvládli vyrobit?

Začali jsme s jejich výrobou teprve před několika měsíci a na frontě jich zatím použili 160. Mým snem je vyrobit jich 500 za měsíc. Ale to zatím není v našich možnostech. V současné chvíli jsme na zhruba 40 kusech měsíčně a myslím, že 200 za měsíc je realističtější počet, kterého jsme časem schopni dosáhnout.

Největší překážkou je vlastně v tuto chvíli právě dovoz součástek, respektive to, že bychom potřebovali větší množství dárců či předplatitelů, protože my objednáváme součástky jen za obnos peněz, které od dárců máme. Pak trvá několik týdnů, než součástky přijdou. Kdybychom mohli objednat více součástek za větší sumu peněz, ušetřilo by nám to hodně času i peněz právě proto, že bychom nemuseli objednávky součástek dělat tak často.

Malý dron dokáže s protitankovou střelou zničit i velmi drahou vojenskou techniku nepřítele. „Zbraň“ ale dronu dělají až vojáci na frontě. Foto: Helpahero.com.ua (se souhlasem)

Na vašich stránkách jsem viděla, že dárcům nabízíte poměrně originální suvenýry. To vám z fronty posílají sami vojáci?

Ano, děkují nám za pomoc a my zas díky artefaktům, co zašlou, děkujeme našim dárcům. Posílají nám použité střely nebo zbytky zničených ruských zbraní a raket. My z nich pak vyrábíme suvenýry jako třeba klíčenky nebo otvíráky na láhve. Klíčenky jsou například vyrobené z trosek ruské stíhačky Suchoj SU-24M objevených poblíž Bachmutu v prosinci 2022. Otvírák zas z nábojnic Browning ráže 12,7mm používaných ukrajinskými vojáky při obraně Marjinky.

Chceme, aby naši dárci věděli nejen, co se děje na frontě, ale aby měli i něco hmatatelného na památku. U dronů jsme ještě vymysleli, že dárce dostane kód dronu, který koupil a může pak podle něj sledovat, jaké cíle jím zaplacený dron zasáhl a zneškodnil.

Ve válce bez „války“

Myslíte si, že Ukrajina má šanci Rusko porazit?

Myslím, že určitě, ale bude to hodně odvislé od pomoci Západu. A je důležité, aby si lidé uvědomovali, že to není jen Ukrajina, která má s Ruskem problém. Jde o celou Evropu.

Ještě osobnější otázka. Když jsem mluvila s uprchlíky, kteří utekli z bojových oblastí, říkali, že se cítí na západě Ukrajiny bezpečně. Cítíte se ale v bezpečí? Naoko to vypadá, že tu lidé žijí běžný život bez nějakých větších narušení, ale zároveň se nemůžu zbavit pocitu, že je to vlastně do velké míry iluzorní. Jak dopadá válka na vás?

Samozřejmě, že dopadá. V mnoha ohledech. V první řadě měla velký dopad na mé životní plány. Před dvěma lety bych si vůbec neuměl představit, že bych ke své práci dělal ještě úplně jinou práci, kterou jsem nikdy předtím nedělal. Že budu vyrábět drony, shánět vojenskou techniku. Můj plán tehdy byl založit rodinu a věnovat se jí. Teď veškerý můj čas dostává nadace. Věnuju jí i většinu peněz, co vydělám. Nechávám si z platu jen peníze na základní živobytí a zbytek posílám na drony. Ale cítím, že je to teď zkrátka skutečně potřeba.

A jak se cítí člověk, který žije ve válce, bez reálné „války“, tedy přímých bojů?

Tenhle pocit se těžko popisuje. Na začátku války jsme byli i my ve skutečném ohrožení bombardováním, teď sice ohrožení přetrvává, ale vnímáte ho spíš prostřednictvím poplachů. Ty přicházejí v jakoukoliv denní i noční hodinu. Ve tři ráno vás budí siréna, varování před možnými nálety. Před rokem každý takový poplach vyburcoval lidi k útěku do krytu, ale po roce a půl vás to unaví, v podstatě nikdo už tomu nevěnuje pozornost.

Výrobě dronů a nadaci věnuje Dima veškerý volný čas i vlastní finance, říká: „Je to teď prostě potřeba,“ Foto: Helpahero.com.ua (se souhlasem)

Není to ale nebezpečné?

Lidé mají aplikaci s poplachy v mobilech, ale sledují i další kanály, kde jsou informace o tom, co hrozí nebo co a kde se děje, takže po tak dlouhé době válečného stavu jsou už schopni si vyhodnotit, do jaké míry je nebezpečí náletu skutečně „reálné“ a do jaké míry jde jen „o hrozbu“. To ale neznamená, že to na vás podvědomě nepůsobí, i když se lidé snaží žít normální životy. O to víc ale musíme pomáhat lidem, kteří jsou na východě, kteří bojují. Tady se může zdát, že žijeme normálně, ale tam za nás bojují a umírají naši kamarádi, kteří potřebují naši největší podporu.

Článek vznikl za podpory International Press Institute (IPI)