Petr Pithart: Pavel jako Havel a čtyři prezidentské omyly čelem k Rusku
KOMENTÁŘ. Všech šest dosavadních českých prezidentů mělo k Rusku silné vztahy; i ten poslední je má. Proč šest? Nepočítám ty, kteří měli k Rusku (Sovětskému svazu) vztah vazalský, daný jejích stranickými, funkcionářskými pouty k Moskvě jako k mocenskému centru mezinárodního komunistického hnutí. Václav Havel byl z těch šesti jediný, kdo měl k Rusku vztah vždy obezřetný.
Tomáš Garrigue Masaryk se o Rusko intenzivně zajímal jako filosof a sociolog. Zajížděl do Jasné Poljany, aby tam debatoval se Lvem Nikolajevičem Tolstým. Lákala jej jeho vize – neodpírat zlému, ale nakonec se nedal přesvědčit.
Při své rekonvalescenci na ostrově Capri dlouze debatoval o Rusku a jeho komunismu s pořád jakoby nerozhodným (nakonec však přimknuvšímu se…) Maximem Gorkým. Nakonec ale ve velké práci Rusko a Evropa (třídílné, přičemž třetí vyšel nejdříve anglicky a v roce 1996 česky) komunismus odmítl především na základě četby Dostojevského.
Ke konci první světové války se rozhodl – po těžkých sporech na dálku s generálem Rastislavem Štefánikem, poslancem Josefem Durychem, vyslaným do exilu agrární stranou, a jak se později ukázalo doma i s Karlem Kramářem – nezasahovat do ruské občanské války a nakázal legiím dojet co nejrychleji do Vladivostoku a přes Japonsko a Ameriku se vrátit na evropská bojiště.
S americkým prezidentem Wilsonem jednal o postavení českých zemí ve střední Evropě právě, když byly na předních stránkách novin palcové titulky „Češi ovládají Sibiř!“ Zda mohli naši dobrovolci, legie, porazit tehdy ještě jen bandy rudých? To zůstane nevyřešenou otázkou.
Beneš zdůrazňoval tehdy osobní důvěru ve Stalina a reportoval z Moskvy jako z ráje na zemi skoro tak zaslepeně jako Julius Fučík.
Benešovy hluboké omyly
Eduard Beneš plédoval pro „socializující demokracii“, působil z Francie jako korespondent pro Právo lidu, ale do Sociální demokracie nikdy nevstoupil.
Především však řídil zcela monopolně naši zahraniční politiku od roku 1918 do roku 1948, tedy celých třicet let! Jako ministr zahraničí, jako předseda vlády, pak jako prezident republiky, prezident v exilu, a nakonec zase jako řádně zvolený prezident.
Základním vodítkem jeho politiky byla obava z německé rozpínavosti, hraničící s klanovou nenávistí k Němcům – k ní patřila obava z „našich Němců“ v Sudetech. A vůle nedat jim žádnou autonomii.
Ministři zahraničí Krofta (v době Benešova prezidenství od roku 1936 do Benešovy abdikace) a Jan Masaryk (od konce války do března 1948) byli zcela na Benešovi závislými figurkami. Nikdy v ničem se neodchýlili od Benešovy linie.
Jedinou alternativní zahraniční koncepci naznačil slovenský agrárník Milan Hodža. Ten marně usiloval aspoň o spojenectví s Polskem a Rakouskem, když už projekt federace států mezi Baltem a Jadranem (de facto mezi Ruskem a Německem) neměla u Beneše sluchu.
Zejména právě Polsko bylo pro Masaryka a Beneše nepřijatelným partnerem, jakožto v jejich očích bigotně katolická země, která si hraje na aristokratismus.
Když mezinárodní konference o zárukách východních a západních hranic Německa v Locarně skončila pro nás neúspěšně (Beneš to před veřejností zatajil), začal se Beneš orientovat na SSSR.
V roce 1935 uzavřel nebývale vstřícnou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci (ta byla ovšem vázána na pomoc Francie). Beneš zdůrazňoval tehdy osobní důvěru ve Stalina a reportoval z Moskvy jako z ráje na zemi skoro tak zaslepeně jako Julius Fučík.
A to Mukačevo vám dám taky
Po Mnichovu Beneš, jako ještě pouhá soukromá osoba bez jakéhokoli mandátu, přisliboval v roce 1939 sovětském velvyslanci v Londýně ochotu předat SSSR Podkarpatskou Rus.
A pak jako prozatímní prezident v exilu, posléze uznaný velmocemi, uzavřel v roce 1943 osudovou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci a spolupráci.
Všichni spojenci mu takto důsažné jednostranné závazky vymlouvali, zejména Churchill, který ho v naději, že jej na poslední chvíli přesvědčí, doprovázel až k letadlu. Smlouva byla na deset let bez nutnosti ratifikovat ji parlamentem! A Beneš opět po návratu horoval o Stalinovi (Roosevelt mu ovšem taky trochu věřil) a o SSSR, který se už už blíží k demokracii.
Do osvobozovaného Československa vjížděl Beneš za postupující Rudou armádou s Košickým vládním programem Národní fronty jako de facto novou ústavou. Podkarpatská Rus už byla odtržena.
V únoru 1948 Beneš nesplnil slib daný demisionujícím ministrům a zřejmě podlehl nátlaku Valeriána Zorina, 1. náměstka sovětského ministra zahraničí. Zorin hrozil občanskou válkou, kterou by pravděpodobně dokázal spolu s našimi milicionáři vyvolat. Bylo pozdě: Beneš byl na konci svých tělesných i psychických sil, tehdy už mohl jen rezignovat. A ani to neudělal.
Potom, po Gustávu Husákovi, přišlo dvacet let Václava Klause a Miloše Zemana. Neuvěřitelných dvacet let, to je skoro generace! Jak jsme to mohli vydržet? Oba nás pomalu vlekli, táhli na Východ. Od Západu pryč.
Je třeba tu říci: až do své smrti držel Masaryk nad Benešem ochrannou ruku – na Beneše si nikdo nic nedovolil, protože Masaryk byl nedotknutelný. Když měl být v roce 1934 Beneš zvolen prezidentem, ukázalo se, že nemá ke zvolení dost hlasů.
Tehdy se Masaryk musel obětoval a nechal se raději zvolit počtvrté, ačkoli skoro už nevnímal svět kolem sebe – než aby byl zvolen profesor botaniky Němec, kandidát agrárníků.
Za rok už Masaryk abdikovat musel a zvolení prezidenta bylo neodkladné. Masaryk tedy ještě z Benešovy vůle amnestoval komunistické poslance, kteří byli trestně stíháni podle Zákona na ochranu republiky a utekli se schovat do Moskvy. Mohli se tedy vrátit a jejich hlasy pro Beneše rozhodly.
Nezbývá než říct, že Benešova zahraniční politika byla zcela neúspěšná. Nakonec byli kolem nás samí nepřátelé a uvnitř státu také!
Klaus a Zeman na východě
Pak následovalo dlouhé nic: prezidenti byli více všelijakými tajemníky KSČ než hlavami států. Kupodivu bylo dost těch, kteří v nich majestát státu viděli a jejich pohřby byly honosné a masové.
Potom, po Gustávu Husákovi, přišlo dvacet let Václava Klause a Miloše Zemana. Neuvěřitelných dvacet let, to je skoro generace! Jak jsme to mohli vydržet? Oba nás pomalu vlekli, táhli na Východ. Od Západu pryč.
Každý byl docela jiný, ale oba byli ješitní, sebestřední, učebnicoví narcisté. To hrálo asi nejdůležitější roli. Nabízela se řada konspirativních teorií, ty ale nechám stranou. Oba se přece představili jako jasní západníci! Pak nás ale Klaus táhl k Moskvě a Zeman k Číně a taky k Rusku.
Že by je Západ postupně přestával zajímat, nebo to bylo spíše opačně – Západ se přestal zajímat o ně? Dostávalo se jim odtamtud stále méně pozvání; že by je západní zpravodajské služby prokoukly dříve než my? Ten malý až nicotný zájem ze Západu je každopádně urážel.
Představuji si to zhruba takhle (a moc se nemýlím): Zeman si telefonoval s tehdejším americkým prezidentem Trumpem, a ten mu řekl asi toto: Ahoj, starý brachu, jo, stav se někdy, uděláme selfíčko…
A Zeman si myslel, že právě obdržel oficiální pozvání a pak rok týral svého chudáka velvyslance ve Washingtonu Kmoníčka, ať to popožene, a pořád nic. To se tedy pořádně naštval.
A tak se obě hlavy státu začaly jezdit vyhřívat pod paprsky moci nejmocnějších mužů planety na Východě. Klaus třeba opakovaně vyprávěl, že dostal pozvání až na Putinova daču, kam on jen tak někoho nepozve!
Představte si, naposledy tam byl Kohl! A pak ještě možná ten a ten a pak už jen já! A to ještě není nic proti tomu, že sama paní Putinová mně vařila oběd! Kde že je paní Putinová, nevíme. A kde že je Václav Klaus? Dal se do služeb fašounské proputinovské německé partaje, má tam své vytoužené standing ovations.
Vojáky si vezměte domů
Nejprozíravější z našich prezidentů byl Václav Havel. O Rusko se původně moc nezajímal – i když patrně Čechovovo kácení višňového sadu jako symbolu barbarství mu vězelo v hlavě.
Nikdy v Rusku nebyl, až po převratu tam letěl jen jednou, aby překvapenému Gorbačovovi naléhavě sdělil, že sovětská vojska musí od nás zmizet, a to v co nejkratším čase.
Václav Havel svou jasnozřivostí také věděl, co je Rusko. Na nečekanou otázku novináře, zda a kdy bude moci Rusko vstoupit do tehdy Evropských hospodářských společenství (dnes EU), odpověděl nevědecky, zato intuitivně naprosto správně: Já nevím, ale myslím, že státní útvar, který neví, kde má hranice, do ničeho takového vstoupit nemůže.
A co my, občané zemí Koruny české, Češi, Moravané a Slezané? Občas míváme záchvaty touhy po neutralitě. Nebo po – mostu!
To je rozvedený opis pojmu impérium, říše. Státního útvaru, který se buď rozdychtěně chystá na další agresi, aby rozšířil své území, nebo se mučí vědomím, že zase nějaký kus jeho území odpadl. A tak to bylo, je a bude v tom útvaru, ať si říká carská říše, svaz nebo federace, pořád.
Tenkrát, když Havel odpovídal na onu otázku novináře, se Sovětský svaz rozpadal a vedl krutou válku v Čečensku. Pak druhou, protože první nevyhrál. Tu už vedl Putin. Potom přišlo na řadu Podněstří, Gruzie, ukrajinský Krym a pak, dodnes, Ukrajina.
Rusko bylo, je a bude impérium, říše. Naši první dva prezidenti to nepostřehli, ačkoli snad mohli. Třetí to věděl. Čtvrtý a pátý byli zaslepeni touhou po originalitě a uznání kdekoli za každou cenu. Šestý prezident, Petr Pavel, momentálně na Pražském hradě, to ví velmi dobře.
Třicet let této hrozbě čelí jako voják, už dlouho generál. Ví to, doufám, o to víc a „prožitěji“, že na začátcích své kariéry si asi myslel, že Sovětský svaz je něco docela jiného, než rozpínající se impérium.
Na veliké dubisko už zapomeňme
A co my, občané zemí Koruny české, Češi, Moravané a Slezané? Občas míváme záchvaty touhy po neutralitě. Nebo po – mostu! Zřejmě netušíme, že statut neutrality se uděluje „zvenčí“, že to není tak, že si o něj někdo řekne a dostane ho.
Když ne neutralita, ani most, tedy aspoň stát si na tom, že je třeba soudit spravedlivě obě strany. Jak my jsme někdy ušlechtilí a opatrní… Naštěstí do NATO se nám vstoupit povedlo a prý 70 % našinců je pro.
Pořád máme, víc my starší, kdesi v hloubi mozku uvízlý pokyn pošetilého básníka, průkopníka českého národního obrození, Slováka, zbloudilého mezi herderovskou romantikou opilé studenty v německém Lipsku, Jána Kollára.
Dobře se to pamatuje v našem něžném, lípovém národě: „…vznes se, vyvýše pohled / neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku / jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům…“.
Elegický distichon, ten panečku zní! Nejen silný dub, ale přímo – dubisko. To dubisko má být pochopitelně Rusko.
Ne všichni naši (nekomunističtí) prezidenti se ale zásadně mýlili, pokud jde o Rusko. Jen čtyři. I to ale stačilo. Rozhodně se nemýlil Václav Havel a nemýlí se Petr Pavel. Ne nadarmo se to pěkně rýmuje.
Autor je stálý spolupracovník redakce HlídacíPes.org, bývalý předseda české vlády, dlouholetý předseda Senátu, spisovatel a právník věnující se politologii a historii, někdejší disident a signatář Charty 77.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Samota v roli udavače a jak změnit slouhovskou mentalitu
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
41 komentářů
Milý Petře,
s velkým potěšením jsem si přečetl tvůj trefný přehled našeho historického tajtrlíkování kolem ruského dubiska, či spíše medvěda.
Souhlasím s každou větou, i s (možná až příliš vlídným) hodnocením obou přichylovacích prezidentů. Zažil jsem V.K. dvakrát (jednou na Islandu, pak i v Rize) a pokaždé jsem se při různých situacích doslova styděl. Ale bylo mi jasné, že za chovánim V.K. je něco divného. Nevylučoval bych, že odpověď je někde v na polici v Lubjance. Dokonce jsem se s ním dost ostře pohádal, protože všechno jen pomlouval a vykrucoval se, aby nemusel jít do známého Muzea okupace. Ale to je na vyprávění.
S potěšením jsem tě několikrát viděl na obrazovce, já sám se potýkám s rehabilitací chůze, trápí mě neuropatie obou dolních končetin), takže cvičím, ale moc to nepomáhá- došlo to tak daleko že doma se pohybuji po bytě na vozejku a ven se moc nedostanu.
Máš.li chuť, rád bych se s tebou třeba sešel a popovídali bychom si. Nakonec, jsme sousedé přes ulici. Až budeš mít chuť a čas, ozvi se.
tel.: 220 61 12 66
Tomáš Pštross
slovo distichon je neutrum (koncovka -on) v klasické řečtině se pak vloudila do latiny s koncovkou – um.
Takže skloňujeme Distichon, disticha, distichu a tak dál
latiské sklonění slova distichon je distichon, distichi, a tak dále. neuděláte chybu, když si vytvoříte slovo distichum a skloňujete podle verbum
„Často slyším otázku, jak nám Spojené státy mohou dnes pomoci. Má odpověď je paradoxní, jako ostatně celý můj život: nejvíc nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu.“
V.Havel, 21.2.1990 v Kongresu USA.
Ono je to skutečně paradoxní, ale on měl tehdy Havel – z tehdejšího pohledu pravdu.
V té době byl ještě v čele SSSR Michail Gorbačov, který ale měl (i bez Havlových rad) se Západem velice dobré styky, a SSSR dostávalo ze Západu ohromnou podporu.
Takže, hypoteticky (hypoteticky) stačilo aby ta podpora pokračovala dál a Rusko přešlo přes své politické a ekonomické potíže přes glásnosť a perestrojku až ke kapitalismu a od něj k demokracii. Ta šance byla za Gorbačova, a ještě pak za Jelcina..Ovšem, jak ekonomické, tak politické potíže přerůstaly, a k moci se dostal Putin.
Možná vysvětlení podávají bř. Strugačtí ve svém fantasy románu „Ponděli začíná v sobotu“. Kde se v jedné epizodě pokoušejí sovětští věci o přetvoření materiálních potřeb v duchovní. Přecpávají pašíka hromadami otrub, a hledají na něm známky kulturního chování. Ovšem, pašík potom co všechno sežere, tak se přecpe tak, že praskne…Tím ovšem ta epizoda nekončí, neboť ohlásí provést další pokus v ještě větším měřítku.
… měl-li bývalý SSSR podporu ze „západu“, tak nakonec i ten „západ“ rád přivítal rozpuštění SSSR na nové státy vzniklých z bývalých svazových republik a tím tak začala jeho doména vlivu a ovlivňování… To u takto vzniklých států znamenalo třeba to, že mnohé z těchto nových států se rádo zúčastnilo válek „západu“, resp. USA a kol. – to dokonale řekl i ministr obrany USA Donald Rumsfeld, který mluvil a velebil právě tyto nové státy Evropy, kde mj. jedním včele takovýchto aktivistů válek byl právě i náš Václav Havel (ale velebí je i současný prezident Pavel)… Těchto novodobých válek z prostoru býv. SSSR se nezúčastnilo Rusko a ani Bělorusko, naopak velmi aktivní v nich byla Ukrajina, Gruzie, všechny baltské státy.. Rusko v devadesátých letech mělo jiné své vnitřní problémy, které velice dobře popisuje Alexej Kelin, že jak tehdy ten „západ“ si to Rusko rozebral, že si to pamatují ti občané (tedy asi většina) i teď… Tehdy Jelcin Václavu Havlovi konvenoval, který ani neprotestoval proti odtržení Podněstří (tedy ne jak popisuje P.Pithart, že to bylo déle až po „Havlovi“), protože Jelcin byl kamarád „západu“ a tedy i Václava Havla… Z té tehdejší doby bych řekl, že Petr Pithart ani tak Václava Havla neprotěžoval, jako to právě dělá teď… V mezinárodní politice Václav Havel nebyl ve své době rozhodně tím svatým…
Ano, v tom měl tehdy Havel skutečně pravdu, a je příznačné, že zrovna tohle Petr Pithart nepřipomněl. Kdyby měl Západ skutečně vůli tehdy Rusku pomoci, nemusela proběhnout 90. léta, která v Rusku dala rovnítko mezi demokracii a katastrofu. V té katastrofě se vynořil Putin a zbytek už známe.
Tu katastrofu v Rusku v devadesátých letech si ovšem vytvořili Rusové sami. Tu jim tam nevytvořil západ. Tu západní pomoc v devadesátých letech Rusové prostě promrhali. Západ se měl nejspíše mnohem více zajímat o to, kam a ke komu ta pomoc jde a nenechat Rusy, aby pomoc poskytnutá západem byla kamsi zašantročena. Západ byl tehdy co se Ruska týče velmi naivní a obávám se, že v mnohých ohledech zůstal naivní dodnes.
Hlavně Jezevec Zamam a Klaus byli nejvíce proruští prezidenti česka. Totální ostuda pro náš národ . Tito dva vagabundi bylo nejhorší co nás mohlo potkat.
Máte jistě pravdu pane Josefe. Jenže ty dva jezevce kdosi zvolil a v případě Miloše Zemana to byli po dvakráte čeští voliči. Tak že je to především a na prvním místě ostuda nemyslících českých voličů.
Máte pravdu v tom, že Zemana zvolili 2x nemyslící voliči- ti s IQ kolem 70 a alkoholici s propitým rozumem a v neposlední řadě bývalí komunisti. Tyto voliče zdědil po Zemanovi Babiš. Jinak ten druhý Zemanův prezidentský mandát byla naprostá ostuda počínaje tím, že Zeman za každou cenu prosazoval menšinovou vládu Babiše s pomocí ČSSD, KSČM a SPD- samí staří komunisté a jejich pohrobci.
Celý západ se přiklonil k Číně, mají tam své výrobny a filiálky, v Rusku jsou nezbytné suroviny, které západ nemá. Kdo tohle chápe, má budoucnost. Ostatní ekonomicky ztrácí.
Přežili jsme Havla, přežijem i Pavla.To je krédo budoucnosti.
Já ten článek považuji za doslova úžasný, jakož i další věci Petra Pitharta, pokud ale máte pocit, že jste musela prezidenta Havla přežít, měla byste se opravdu zamyslet, možná svět vidíte v nějakém pokřiveném zrcadle.
Nesouhlasím s paní Radkou, pokud jsem měl nějaké ideály o p. Klauzovi – tak ty jsem z posledních let ztratil.
Pan Zemana jsem nemusel nikdy, ale jeho postoje a účasti na akcích placených ruskými a čínskými tajnými službami.
Já doufám, že přežijeme hlupáky, kteří nechápou dějinné souvislosti a papouškují Zemanovy nepravdivé narativy.
Předpokládám, že jste ti, kterým Václav Havel decentně říkal „přátelé starých pořádků“.
Přežili jste jej, ale ubývá vás. Vaši niku obsazují tzv. dezoláti, taky odpůrci, ale z osobních, nikoli principiálních příčin.
A použít slovo krédo u něčeho nízkého, no nevím…
Dost zjednodušený pohled.Co máme přežít u Pavla?Je něco co tě dráždí?
Trefné.
Kecy,kecy,kecy samozřejmě,že legionáři měli bolševici
rozprášit mohla se přidat Ukrajina ta existovala asi do
31.12.1922.A Havla ani nepřípomínejte to byla dohoda
Havel-Čalfa pěkná podpásovka hlavně,že budu poslední
Socialistický president!
Na provládních webech se nejde pravdivě s fakty vyjádřit k Havlovi ani Pithartovi … až tak velký je to veřejný zájem. No nic, počkáme na opětnou změnu režimu, pokud se někteří dožijeme
Že by byl neomylný jenom pan Pithard?
No, jestli si p. Pithart myslí, že Havel a Petr Pavel jako prezidenti jsou nad těmi, kteří byli nasměrováni na Východ, tak o tom se dá polemizovat. Máme tu smůlu, že jsme stát, kde končí Západ a začíná Východ. Ze strategického hlediska zde začínají mocenské zájmy jak těch vlevo, tak těch vpravo. Havel byl obyčejná loutka, s kterou se tady pohrávalo a on chtěl být uznáván, proto se jezdil předvádět na Západ a do USA. V domácí politice neměl na nic vliv a stát zanedbával. Tady byl prostě profláknutý. Petr Pavel je obyčejný karierista, pokrytec, lhař a opět loutka, jako Havel. Je ovládán zákulisními hráči a plní to, co se mu nadiktuje. Je to evidentní. Není to žádný zkušený politik, ale diletant, který nedokáže tvořit, ale jen celý život plnit jen rozkazy. Že by zkušný politik Pithart toto neviděl? Mám pocit, že p. Pithart se snaží jet v nastaveném trendu, i když by ve svém věku nemusel. Docela mě pobavil, když jel na Kubu orodovat u Castra za ty naš dva blbce.
Presidentské kompetence v poválečné historii,přesněji po r.1948 jsou spíše representativní, ale řada občanů si stále myslí že voený president má císařské pravomoce jako za R-U.
Přitom jedinou sronatelnou pravomocí je kompetence amnestie a milosti. Presidentská pravomoc má jasné hranice.
A za tebe neorodoval nikdo, protože jsi mnohem větší blbec než si myslíš. Ti dva na Kubě byli proti tobě intelektualové.
Jestli bych si dovolil pár historických poznámek.
1. K době Masaryka
“ Zda mohli naši dobrovolci, legie, porazit tehdy ještě jen bandy rudých? “ . Samotné bolševické Rusko porazit nemohly. Jenže – mohly a měly sloužit jako předvoj západních intervenčních vojsk. Ovšem tyto posílané západní síly byly poměrně sporadické, slabé , působily izolovaně, takže ani ty bolševikům větší potíže nedělaly.
Už tehdy se ukázalo, to co se potvrdilo o řadu let později proti Hitlerovi – že po masakrech 1.světové už západní státy neměly zájem vést další krvavou válku s mnoha obětmi svých lidí. Masaryk (a že zrovna humanista Masaryk) se s tím musel smířit.
2. K prezidentu Benešovi jen krátce – je nutné připomenout, že byl prezidentem v dosti komplikovaných dobách, kdy se mezinárodní dohody a závazky, neplnily dílem vůbec, dílem se vynucovaly vyhrožováním, a dílem se domlouvaly i s tím vědomím že za sjednanou podporu bude nutné v budoucnu těžce politicky zaplatit.
Ostatně – že byl zmíněn Churchill, i ten během 2.světové války věděl, že cenou za vojenskou koalici se SSSR, bude jeho poválečná kontrola nad střední Evropou (nejen u nás).
3. A pokud jde po naše poslední dekády. Je nutno rozlišit politické – a vojenské hledisko.
Z hlediska politického – nebyli jsme to jen my, naši prezidenti (aj další), kdož se snažili o přivlastnění si „mostu mezi Východem a Západem“. O to se pokoušeli třeba v Rakousku, v Maďarsku – ale nejdál v tom došlo asi Německo za slavných vlád Mutti Merkell.
Pokud se týče vojenského řešeni – u nás – po celých 20 let (a v západních státech o půl století víc) byla politicky propagována jistota , že „my NATO máme“ .
Ale jestli dnes ta jistota není, tak ty příčiny budou složitější, než jen to, kdo u nás zrovna sedí na Hradě
Pan Petr Pithart mne velmi potěšil, jak vše skvěle prokoukl a popsal. Je nabíledni, že u novým abonentů na vysoké státní funkce by se měl více sledovat a brát ohled na charakter dotyčných a jejich povahové rysy, které jsou v dospělosti již dobře patrné.. Předejde se tím mnohým lapsům v budoucnosti s kterými se nedá již nic dělat. Bohužel občané tohle moc nevnímají, protože by Zemana poté nemohli už opět zvolit..
Něco tak chytrého a k věci už jsem dlouho nečetla.Děkuji,pane Pitharte.
MŮJ NÁZOR
Pan Petr Pithart, který je autorem tohoto článku, naprosto skvělého a srozumitelného.
Až na jeho nápad o „dvojdomku“ si pana P.P. za jeho názory vážím. Ono, když si sousedi v jakémkoliv dvojdomku nesednou, tak je to pak peklo. Takže díky, a zvláště v poslední době, že ČR samostatně a SR též samostatně.
Pan Pithart je věkově + – s Milošem Zemanem i V. Klausem.
Jejich prezidentování nepovažuji ani já za šťastné a pozitivní pro ČR. Naopak! Konečně se po V. Havlovi za současného pana prezidenta Petra Pavla nestydím.
Bystro-mozek pana Pitharta a celková kultivovanost, samozřejmě včetně té psané, funguje stále svěže, rozumně a racionálně, s pokorou a přirozenou grácií. Proč? PROTOŽE TAKOVÝ, bez ohledu na jeho přibývající roky, JE STÁLE!
M.Z. a V.K. které, stejně jako autor, vnímám jako velmi ješitné osoby, ze svých hlav, a v poslední době snad jen, produkují něco co já vnímám jako
NErozumné
NEracionální
Nekultivované (u jednoho z nich kultivovanost nebyla nikdy)
Nepokorně (to nebylo nikdy)
Bez jakékoliv grácie (to nebylo nikdy).
PROVOKATIVNÍ – schválně?
PROČ? Protože takoví byli, a s přibývajícími roky je to u nich markantnější, stále takoví jsou.
Povídky starého zbrojnoše.
Pithart blouzní jako ostatně celý život. A lidé mu to stále berou. Co ví o Masarykovi, když neznají Dr Vondráka, nebo Josefa Macka, kteří mu byly velmi blízko. Ostatní je ve stejném duchu.
Zlu se nejlépe daří mezi ekonomy.
Uvedený názor osobně nesdílém, jelikož pomíjí atomosfétu a poměry v různých dobách historie s nsvíc zcela opomíjí existenci Československa. Masaryk nebyl žádný rusista, protože se angažoval za vznik ČSR s prezidentem Wilsonem. Ronvěž Beneš v pozici ministra zahraničí jasně dokumentoval svoji prozápadní otientaci, sice částečně oslabeno tzv. zradou Anglie a Francie. Po válce mocnosti se vzdyly sféry vlivu , který přenechali naivně Stalinovi. Generál Pavel do 30 let věku jako absolvent speciálního vojenského výcviku zákodníků, diversantů , špionů Varšavské smlouvy proti Západním demokraciím, navíc jako předseda tamní ZO KSČ. ze zvláště bolševické rodiny muselů být oddaným stoupencem bolševického Sovětského svazu. To ovšem Pithart přechází, protože sám začínal jako stoupenec bolševické totality.
Z celého srdce svami souhlasim.Jak říkal T.G.M nepřítel Československa číslo 1 je Německo a c.2 Sovětský svaz.Bohuzel naší ritolezci Gottwald a spol lezli do p. Sovětskému svazu a nynější Fiala a spol Německu.
To jsou ale plky, přečetl jsem pouze k Benešovi, dál to asi nemá cenu, je to pouze jednostranný pohled a domněnky autora, které se ani nazakládají na dobových skutečnostech. Beneš žádný obdiv k Stalinovi neměl, právě naopak, obával se totož, že nás západ bude vnímat jako letadlovou lod´ bolševismu ve střední Evropě, proto také v září 1938 nepožádal o pomoc SSSR, když se na nás Francouzi (i přes existující smlouvy) vykašlali. Smlouvy se SSSR byly reze účelové, jak Francouzi tak Britové nám totiž v polovině 30-let, kdy už byly cíle Hitlera jasné, odmítali prodat licence na nejnovější zbraně (zejména letouny), se Stalinem to kupodivu šlo, opět ale něco za něco, licence na kanóny z plzeňské Škodovky (které za války využívali i Němci), sověti pak na oplátky dodali rychlé bombardéry SB-2, což byly na podzim 1938 pořád naše nejmodernější letouny, dokonce rychlejší než stíhačky.
Nesouhlasím s textem. Prezident Eduard Beneš má zásluhu na vzniku Československa v roce 1918, ale i po roce 1945. Bez Stalina a SSSR by asi nebylo možné obnovit ČSR v předválečných hranicích. Západní mocnosti o to neměly velký zájem ani zrušit Mnichovskou dohodu dlouho po válce. To se ukázalo hned po roce 1989, kdy nedlouho po té se Československo rychle rozpadlo stejně jako Jugoslávie nebo SSSR. I současná válka na Ukrajině má za cíl rozpad RF. Studená válka neskončila, ale trvá.
Prezident Putin se vyjádřil, proč by Rusko napadalo Polsko, nebo Cesko. Reakce premiéra Fialy a celných představitelů koalice je taková, že mu prostě nevěří. Prezident Pavel by měl jako celny představitel ČR odpovědět konciliantni odpovědi. Je třeba dát signál, že je možnost jednat. Stále je Rusko jaderná mocnost a stálý člen RB OSN s právem veta. Rusko nelze trvale negovat, to není diplomacie. Co nám kdysi přinesla negace Španělska, kde byl až do smrti u moci caudillo Franco. Trvalo to komunistům nesmyslné dlouho,. Stát velikosti ČR nemůže nahradit Rusko Ukrajinou, to je geopoliticky nesmysl současné vlády. Prezident Pavel by mel zvednout výzvu. Polsko je v složitější situaci, jak ČR.
Tento článek odpovídá úrovni našich politiků.0.
Petr Pithart zase blouzní, ale nevadí, tady nemá co pokazit. Úplně stačí jak rozdrbal rozdělený – oddělený systém veŕejnė správy. Zrušil okresní úŕady a zadělal na pěkný paskvil. Měl by v klidu uźívat penze a neadorovat agenty.
Pane Pitharte, ty prezidentské omyly ve vztahu k Rusku nebyly čtyři, ale pouze dva. Ze strany Václava Klause a Miloše Zemana se o žádné omyly ve vztahu k Rusku nejednalo, šlo o záměrné jednání. O pohnutkách Václava Klause a Miloše Zemana si můžeme myslet každý své, ale na rozdíl od T. G. Masaryka a Edvarda Beneše o omyly zcela určitě nešlo.
Klaus i Zeman byli v podstatě velezrádci, protože v době kdy jeden byl předsedou Parlamentu a druhý předsedou Vlády- tak odpustili rukou společnou a nerozdílnou 100 miliard ruského dluhu zčásti ještě z dob SSSR. Žádná jiná evropská vláda něco podobného neudělala. Když pominu jejich vlády, které zavedly ČR úplně na scestí a do dneška platíme za jejich chyby ve formě dividend bank a velkých firem, pak jenom za ten dar Rusku v roce 2001 by si oba dva měli natáhnout tepláky a strávit zbytek života tam kde patří.
Nemám námitek pane sámo. Děkuji za doplnění.
A za tebe neorodoval nikdo, protože jsi mnohem větší blbec než si myslíš. Ti dva na Kubě byli proti tobě intelektualové.