KOMENTÁŘ. Symboly jsou mocná zbraň. K dobrému i ke zlému. Beze slov neurčitě naznačují, ale tím snadněji k sobě svolávají lidi rozčilené, avšak zmatené; burcují obrazotvornost, a tak sjednocují lidi různých ale nepříliš složitých myslí. Svatoplukovy svázané pruty s vetknutou sekerou odkazují v dějinách 20. století k jedinému. Bojím se to vyslovit. A doříct, že už to tady máme taky. Ne, abych se neoctl před soudem, ale aby to nebyla pravda.

Říkáme o někom, že je „poněkud nahnědlý“, ale hnědé košile nosili obdivovatelé führera; černokošilatí byli stoupenci Mussoliniho!

„Ty nácku“, „ty fašoune“ dvě silné „politické“ nadávky, nepříliš, ale přece frekventované, ukazují, že nejen nacismus, ale i fašismus jsou v našem národu silně povědomé. Nacismus je pochopitelně povědomější – nacisté, Němci, Hitler naši zemi okupovali. Pochybuji ale, že nadávající zcela vědomě rozlišuji. Proč je jeden zloun nácek a druhý fašoun?

K prutům odkazuje fašismus

Nejen mnoho politiků ale i vzdělaných novinářů a publicistů to obvykle plete: co je nacismus pojmenovávají jako fašismus. Jsou to dva, ne jeden fenomén. Fašismus je o něco starší a původem italský, nacismus německý; ten to má přímo v názvu své strany: NSDAP, Německá nacionálně socialistická strana.

Fašismus odkazuje k prutům, které třeba svázat do pevného svazku (italsky fascio), do něhož je zastrčená bodná či sečná zbraň, zpravidla sekera. Moravští fašisté ji tam za Protektorátu měli jakoby národní sekerku, ale kdoví proč byla to slovenská jánošíkovská valaška. Nacisté odkazují k haknkrajcům.

Svazek liktorských prutů se sekyrou, fasces (latinsky), je původní symbol fašismu a dal mu jméno, Zdroj: Wikipedia.org

Samotné pruty nejsou ještě nic, ale když se pevně svážou kolem zbraně, je to něco velmi výmluvného: je to jednota, svornost, ve které je síla. Která je připravena bojovat. Zatnout někomu tipec.

Za římské říše nesli pruty úřední sluhové – liktorové před průvodem vysokých funkcionářů římské říše, který na ulicích a náměstích demonstroval moc. To se Mussolinimu líbilo tak moc, že svázané pruty učinil symbolem svého hnutí, které po těch prutech nazval – fašismus.

Mussolini jako operetní šašo

Proč se oba -ismy pletou? Rudá armáda nemohla ve II. světové, pro Rusy Velké vlastenecké válce, bojovat proti socialistům, jakkoli nacionalistickým. Tedy bojovala proti jejich příbuzným, italským fašistům – ti byli na východní frontě nasazování také, ale jen okrajově.

A proč se fašizujícím stranám nebo hnutí říká „nahnědlí“? Když Mussoliniho fašisté nosili košile černé? Hnědé nosili stoupenci Hitlerovi. Prostě zmatek.

Nacismus i fašismus jsou příbuzná zla, řekl bych, že nacismus je zlo absolutní a planetární, fašismus zlo jaksi přijatelnější, ale jen když ho srovnáme s nacismem. Hitler se jednoznačně inspiroval Mussoliniho fašismem, ale pak se vydal rezolutně jinou cestou, daleko radikálnější.

Mussolini chtěl obnovit Římskou říši na všech březích Středozemního moře. Byl to ale břídil, operetní šašo. Hitler chtěl dobýt celý svět a přitom celé národy vyhladit. V pořadí Židy, Romy a pak většinu Slovanů. Krematoria v Osvětimi byly mimo Mussoliniho představivost.

Fašisté trestali své odpůrce tím, že jim násilím nalévali do krku ricinový olej… Nebezpečnější odpůrce odvlékali do koncentráků – na Liparských ostrovech. Moderní marxista Antonio Gramschi tam sepisoval své hlavní práce. Poněkud chaotičtí Italové by nikdy nedokázali zorganizovat tak monstrózní zlo jakým byl holocaust.

Zaměňování nacismu s fašismem je nejen věcně chybné, ale bezděčně zavádějící: nacismu je přece jen uznávané tabu – jeho ozvěny se v různých opatrných variantách mohou vyskytovat jen v Německu. Ovšem pozor před takovým optimismem: celosvětový a vždy přítomný fenomén antisemitismu je něco jako dráždění hada bosou nohou.

Zrušit strany, obnovit stavy

Dnes tedy v Evropě hrozí (opatrně, po špičkách…) nástup nacismu, nebo fašismu? Vypjatým nacionalismem až šovinismem, které si ovšem říkají vlastenectví nebo patriotismus hrozí spíše nástup nějaké obdoby fašismu. Fašismu 21. století. Projevuje se nástupem autoritářů, často demokraticky zvolených. Ruský Putin, Maďarský Orbán a americký Trump byli zvoleni (Putin ale jen ve volbách po ruském způsobu).

Co to je ten fašismus tohoto století? Především odpor k politice jako ke svobodné soutěži v boji o moc nebo o podíl na moci. Tedy k liberální, demokratické pluralitě. To se mnoha lidem líbí: politika je přece svinstvo a politické partaje jsou spolky korupčníků.

Ale jen taková soutěž je garantem kontroly moci. Mussolini politické strany zrušil a místo nich jako by znovu obnovil – středověké stavy (takové „cechy v celostátním měřítku“).  Stav tvoří lidé jednoho povolání nebo jednoho segmentu dělby práce v národě: uhlobaron a horník patří do jednoho stavu…

Mussolini jich napočítal 44. Stavy spolu nebojují, stavy spolu v „parlamentě“ vyjednávají, a protože to nejsou strany bojující o moc, vždycky se dohodou. A to je kýžený konec politiky! Sociální smír a nad ním bdící přísný vůdce. Kde není institucionalizovaný boj o moc, tam je vždy už přichystáno místo pro vůdce. Mussoliniho, Franca.

Ve státech, v jejichž čele se objevili autoritářští vůdcové, se nejvíce mluví o jednotě národa nešťastně rozděleného, roztříštěného. Jakousi liberální pluralitou, která je už jako taková dekadentní, od ďábla. Mluví se o jednotě jako o pevnosti svazku prutů, svázaných autoritou vůdce.

Jednota svázaných

Jaké ostatně byly i ty pruty našeho Svatopluka!  K takové jednotě svázaných máme prý směřovat. Když se pruty oddělí, nastává bratrovražedný boj.

Spolek Svatopluk nedávno založily tři nezanedbatelné osobnosti: jeho předseda, politolog Petr Drulák, ekonomka Ilona Švihlíková a katolický tradicionalisticky konzervativec Michal Semín. Jako své blízké zvou k sobě pana Sterzika-Vidláka, předsedkyni Trikolóry Zuzanu Majerovou, předsedu strany PRO Jindřicha Rajchla, Petra Macinku z Motoristů, Tomia Okamuru z SPD… Blízko má Svatopluk i ke KSČM Kateřiny Konečné. Drulák se také podle svých slov stal „patronem“ hnutí Stačilo!.

Uvidíme. Vlastně už vidíme: na své společné konferenci letos 5. dubna byli už konkrétnější. Zcela otevřeně hlásají změnu režimu. Proměnu lidovlády, parlamentní demokracie, na demokracii autoritativní. Hlásají posílení výkonné moci, ale nikoli její složky vládní, nýbrž prezidenta. Na úkor moci zákonodárné a soudní.

Čili prezidentskou republiku: prezident bude mít právo vydávat nařízení s mocí zákona – vidíme, jak okázale podepisuje Trump to, čemu se v USA říká „exekutivní příkazy“: třeba dvacet třicet za den. Naši Svatoplukovci slibují prosadit referendum, onen oblíbený nástroj diktátorů – s tím se dá třeba prodlužovat pobyt prezidenta u moci, jak to dělá Putin a jak to hodlají dělat Trump a Erdogan. Svatoplukovci nejsou zatím jednotní: pan Macinka se na zmíněné konferenci často ohrazoval.

To všechno ve jménu a v zájmu – vlastenectví! Jako sounáležitosti pouze se vlastním etnickým kmenem. Proti všem cizákům!

Symboly jsou mocná zbraň. K dobrému i ke zlému. Beze slov neurčitě naznačují, ale tím snadněji k sobě svolávají lidi rozčilené, avšak zmatené; burcují obrazotvornost, a tak sjednocují lidi různých ale nepříliš složitých myslí.

Svatoplukovy svázané pruty s vetknutou sekerou odkazují v dějinách 20. století k jedinému. Bojím se to vyslovit. A doříct, že už to tady máme taky. Ne, abych se neoctl před soudem, ale aby to nebyla pravda.