Petr Pithart: Benešova velezrada, vydírání v Moskvě a největší škodná našich dějin
Edvard Beneš měl při své cestě do Moskvy v prosinci 1943 špatné svědomí, přímo komplex vin. Z toho, že celá jeho dvacetiletá zahraniční politika selhala. Že nezajistila pomoc Francie a Británie. Že se sám nakonec rozhodl složit zbraně, ačkoli národ se ve své většině bránit chtěl. Za to, že nevyužil sovětské nabídky vojenské pomoci. Hlavně ale za jeho velezrádný čin, když tajně vzkázal Daladierovi, aby spolu s Chamberlainem Hitlerovi nabídli zabrat si dvě třetiny území obývaného sudetskými Němci, píše v knize České průšvihy 1945–1948 Petr Pithart.
Celkem tři cesty do Moskvy podnikl za svého působení v politice Edvard Beneš. První, ještě v míru v roce 1935, uskutečnil proti vůli významné části svého okolí, včetně zahraničních spojenců. Tomáš Garrigue Masaryk tehdy ještě žil. Té poslední, v březnu 1945, předcházela ještě jedna: na ni si Beneš ve skutečnosti jel pro politické noty. Byla to ta v prosinci 1943.
Druhá Benešova cesta do Moskvy se uskutečnila v době, kdy už bylo jasné, že Hitler válku prohraje. Beneš tam letěl v prosinci 1943 obnovit smlouvu z roku 1935. K „přátelství, vzájemné pomoci“ byla připojena slova: „ … a poválečně spolupráci“. Státníci Západu mu to opět intenzivně rozmlouvali, zejména Winston Churchill. Nikdo z exilových premiérů okupovaných států ho nehodlal následovat.
Zprvu i jeho exilová vláda váhala, ale na tu on nedal. Byla to přece jeho vláda. Nemusel ji poslechnout. I mnozí jeho politicky blízcí, měl-li jaké, byli proti. Nakonec ho vláda přece jen obdařila opatrným mandátem uzavřít smlouvu jen na pět let, s podmínkou potvrdit ji ratifikací poválečným parlamentem vzešlým ze svobodných voleb.
Beneš byl už tehdy nemocný. V krizových situacích se srdeční slabost vždycky ozvala. Jako by ho varovala. Neleť! Anebo: buďte alespoň pevný! Let musel být několikrát odložen.
Toto je ukázka z knihy České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Arcizrádce Fierlinger
Beneš nebyl pevný ani trochu. Hned na moskevském letišti ho uvítal náš velvyslanec v SSSR Zdeněk Fierlinger s oznámením, že smlouva bude platit ne pět, ale dvacet let a že podmínka ratifikace svobodně zvoleným parlamentem po válce z textu smlouvy zmizela: A Beneš to jednoduše spolknul…
Nevíme, co si ti dva pánové na letišti řekli, ale víme, že Fierlinger byla snad největší škodná v moderních českých dějinách. Úlisný človíček, kterému ani soudný člověk z ulice instinktivně nikdy nevěřil. Nejdůležitější usvědčující skutečnosti jsou v archivech NKVD, které se otevřou zřejmě až na Sibiři odtaje tundra, jestli vůbec kdy.
Moskevská smlouva
Československo-sovětskou smlouvu „o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci“ podepsal v Moskvě 12. prosince 1943 československý velvyslanec v Sovětském svazu Zdeněk Fierlinger a sovětský komisař zahraničních věcí Vjačeslav Molotov. Celý akt dozoroval exilový prezident Edvard Beneš spolu s vůdcem Sovětského svazu Josifem Vissarionovičem Stalinem.
I londýnská exilová vláda Fierlingera dvakrát z funkce velvyslance odvolala, dokonce i Beneš měl chvíle pochybností, ale on pak záhadně ve funkci setrval. To se mně nepodařilo pochopit, protože se čím dál tím více stával velvyslance SSSR u československé vlády.
Zdeněk Fierlinger v Rusku působil už před první válkou jako úředník u velké americké firmy. Vstoupil do České družiny, stal se významným legionářem, jedním z „hrdinů od Zborova“. Vstoupil do diplomatických služeb nového státu a byl jeho zástupcem v několika západních státech, mj. vyslancem v USA. A jako znalec Ruska se v roce 1937 stal celkem logicky velvyslancem v SSSR. V tu dobu už se přátelil s Edvardem Benešem. Byl členem sociálně demokratické strany.
Přeskočme teď do léta 1948. Edvard Beneš, už jako soukromník po únorovém puči, v Sezimově ústí, kde si spolu s jediným svým osobním přítelem Fierlingerem postavili vedle sebe vily, čeká na smrt. Tehdy tam svého souseda proklínal slovy, které zřejmě nikdy v životě nepoužil.
Proklínal tehdy ještě také Stalina, kterého doporučoval jako věrohodného partnera prezidentu Rooseveltovi – a ten na něho hodně dal, jako na „znalce“ Sovětského svazu. Věrohodným svědkem těch zoufalých výlevů trápené duše těsně před koncem života byl úctyhodný akademik a odbojář Václav Černý.
Proklínal tehdy právě toho Fierlingera, kterého ale před třemi roky sám jmenoval prvním poválečným předsedou vlády! A který posléze zničil sociální demokracii tím, že v létě 1948 jako její předseda souhlasil se sloučením s KSČ. Členem ÚV KSČ zůstal až téměř do smrti…
Moskevské notičky
Ale zpátky do Moskvy. Koncem roku 1943 se Beneš v Moskvě dozvěděl to hlavní. Od komunistů kolem Klementa Gottwalda. To byli relativně mladí, inteligentní lidé: Šverma, Slánský… Strategicky je řídili zkušenější soudruzi z formálně zrušené 3. Komunistické internacionály.
Základní směrnice zněla: po návratu domů jenom ne spěchat, nederte se dopředu, to ponechte hloupějším sociální demokratům. Žádné radikálničení! Revoluce bude zprvu jen „národní a demokratická“. „Přerůstat“ do revoluce socialistické bude až postupně… To už bude na vás, ale my jsme vždycky připraveni přispěchat na pomoc.
Pro Beneše z toho plynulo: budu moci zůstat, ačkoli mám u Sovětů těžký hřích. Že je tehdy ve dnech Mnichova nepožádal o pomoc, a vůbec, že celá moje zahraničně politická koncepce neobstála a kdoví, co by se ještě našlo…
Beneš byl zkrátka asi zdvořile, ale velmi tvrdě vydírán. A vláda, ta bude koaliční, ale zanechte vašich chimér o tom, že tam budou nějací reformovaní agrárníci. Premiér ať si je sociálnědemokratický, máme tady jednoho osvědčeného.
Ostatně vašeho osobního přítele. „Zestátnění“ průmyslu říkejte raději „znárodnění“ a nechte ostatní, ať oni na to tlačí. Bylo pak to „znárodnění“ v Evropě nejradikálnější: zestátňovalo se v různé míře všude, ale jen za náhradu.
A otázka kardinální: odkud že se budete do Prahy vracet? Jestli z Londýna, či od nás, z Moskvy? Zda ještě jednou přiletíte do Moskvy a budete pak postupovat na západ za týlem Rudé armády. Daleko za úplně prvními, neviditelnými jednotkami SMĚRŠ (Směrť Špiónam).
O nich asi Beneš nevěděl, ale dozvěděl se to brzy po 9. květnu, kdy příslušníci těchto neviditelných komand vybírali podle adres, které jim poskytl (kdo? Česká policie?) ruské porevoluční emigranty, vesměs akademiky, většinou už československé občany a ti pak zmizeli úplně nebo se po letech vraceli z gulagů.
Vracet se z Moskvy znamenalo také vracet se přes Podkarpatskou Rus, kde už probíhalo přebírání území ve prospěch SSSR. Byla to pro Beneše a jeho lidi tvrdá ponižující lekce.
Ovšem jen Beneš věděl, že tuto integrální část republiky nabízel ještě jako soukromá osoba v roce 1939 velvyslanci SSSR na britském Královském dvoře Bogomolovi za příslib poválečného uznání předmnichovský hranic a vůbec za uznání právní kontinuity republiky, včetně uznání jeho jako prezidenta.
Benešova předmnichovská velezrada
(…) Beneš měl totiž špatné svědomí, přímo celý komplex vin. Z toho, že celá jeho dvacetiletá zahraniční politika selhala. Že nezajistila pomoc Francie a Británie. Že se sám nakonec rozhodl složit zbraně, ačkoli národ se ve své většině bránit chtěl. Za to, že nevyužil sovětské nabídky vojenské pomoci – nikdy však nebylo potvrzeno, že byla myšlena vážně.
Hlavně ale za jeho velezrádný čin, když tajně vzkázal Daladierovi, aby spolu s Chamberlainem Hitlerovi nabídli zabrat si dvě třetiny území obývaného sudetskými Němci. A že on s tím bude tiše srozuměn.
Je třeba si představit, že o tom, o vlastnoručně Benešem pořízeném náčrtku osekaných hranic státu s návrhy korektur ve prospěch Německa, v té vůbec době nikdo nevěděl!
Leda poslední premiér před Mnichovem, předseda slovenské agrární strany Milan Hodža, který se ovšem s intencí Benešovy intriky tehdy ztotožňoval, ale kterého Beneš v exilu jako svědka pro jistotu usilovně diskreditoval, aby ho zbavil věrohodnosti. Hodža, poslední svědek toho zoufaleckého pokusu, zemřel v roce 1943 v New Yorku.
Zničil ministr Jaromír Nečas ten papírek (na kterém Beneš vlastní rukou vymezil v roce 1938 území, kterých se hodlal vzdát ve prospěch Hitlera, pozn. red.) podle Benešova příkazu? Nezničil, obával se, že Beneš se může pokusit všechno jednou svalit na něho! Už něco věděl o jeho věrolomnosti.
Nečasův osud je tragický: sociální demokrat bezmezně oddaný Benešovi, přešel z Hodžovy kapitulantské vlády do Beranovy vlády druhorepublikové, a pak do Eliášovy první vlády protektorátní. Z okupované země záhy utekl a stal se členem exilové vlády Benešovy.
Byl z ní ale Benešem vypuzen a nemocný, jako štvanec, bloudil kdesi po waleském pobřeží. Až našel útočiště v malém penzionu, kam za ním Beneš poslal svého osobního lékaře. Ten mu změnil dosavadní mediaci…
Nečas tam poté zemřel, důležitost jeho tajemství ale pochopila osvícená majitelka penzionu a vzala si jej na starost a po válce s ním přiletěla do Prahy. Ale úplně osvícená nebyla, ani nemohla být. Hned na letišti se originálu dokumentu léčkou zmocnili patrně Noskovi muži. Václav Nosek, košický komunistický ministr vnitra, byl v londýnské části komunistického exilu a mohl se lecčeho doslechnout…
Nečas tedy již mluvit nemohl, ale Beneš si nemohl být jist, zda splnil jeho rozkaz zničit všechny stopy po tomto jeho neúspěšném pokusu zabránit záboru celého pohraničí. Mohlo se to tedy kdykoli provalit. Byl by nejspíš konec jeho politických ambicí. To muselo na Beneše vytvářet obrovský vnitřní tlak. Žít s tím, s vědomím utajené zrady, znamenalo, že mu mohlo každou chvíli puknout srdce.
V prosinci 1943 se při setkání s moskevským exilem Beneš dozvěděl, s jakými možnostmi, s jakou volností může počítat při budování poválečného Československého státu – ovšem, že si to musel nechat pro sebe. A že je třeba se připravit na návrat domu a mít jasno v tom, s čím, s jakou budoucí vládní sestavou a s jakým programem do osvobozované země bude moci – nebo spíš muset – přijet.
Epilog
(…) I autorovi této stati místy napadalo, že toho na jednoho fyzicky slabého muže nakládá až příliš. Že by se patřilo občas hledat omluvu, omluvy. Rozdělovat odpovědnost za chyby i na jiné.
Ale toto zdání se mu mnohokrát rozptýlilo. Čím víc svědectví, pamětí a studií historiků (pokud jde o historiky zdejší, tak až z posledních desetiletí) jsem načítal, tím víc jsem byl utvrzován v tom, že Benešova odpovědnost nesnese srovnání s odpovědnostmi ostatních.
Vždyť Beneš byl od září roku 1915 (tehdy do konce války jen jako pomocník TGM) až do své demise po únorovém převratu v roce 1948, tedy přes čtyřicet let, u kormidla naší zahraniční politiky. Byl tam sám.
Jak on si střežil, aby se kormidla nedotýkal nikdo jiný! Za to ovšem nese plnou odpovědnost Masaryk, který nepřipustil, aby byl Beneš se svým monopolem na vedení zahraniční politiky Československa ohrožen.
Od Mnichova pak bylo jeho zájmem, aby se na jeho chyby, právě na ty, které vedly k Mnichovu, nepřišlo. Nebo aby je zakryl famózním, nepravděpodobným úspěchem. To se pak ale musel upsat Stalinovi a zdejším komunistům.
Za ten úspěch, za obnovení státu v historických hranicích, a dokonce bez Němců, jsme zaplatili příliš vysokou cenu: dobou nesvobody, která se protáhla až roku 1989. Jací dnes jsme, za to může také Edvard Beneš. Čtenář sám zváží, do jako míry.
Podařilo se mu, že do konce jeho života se nepřišlo na jeho, nota bene neúspěšný, velezrádný kousek s vysláním Nečase do Paříže. Vědělo o tom jen několik málo zavázaných mu lidí. Nečase obětoval jako bezcenného pěšce. Jakpak se asi Benešovi umíralo s vědomím této politické – „zmýlené“? Nejspíše ji dávno vytěsnil, snad se mu ale připomínala v nočních snech.
Nečasova žena, která byla proti vůli Beneše do všeho zasvěcena, zahynula i s dětmi v koncentračním táboře. Nad příběhem se tehdy, zdálo se, definitivně zavřela voda.
Až již zesnulý historik Milan Hauner, bádající původně v americkém exilu, odkryl náhrobní desku příběhu Nečasovy rodiny v rozsáhlých komentářích k Benešovým pamětem, vydávaných zde po převratu.
Edvard Beneš odpočívá s paní Hanou na zahradě své bývalé vily v Sezimově Ústí na dohled od sousední vily přítele a arcizrádce Zdeňka Fierlingera.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
54 komentářů
Nejhorší je politik, který připraví svému lidu temnou budoucnost a pak si umře.
Autor klame a podsouvá čtenářům velezradu presidenta Ed. Beneše.
Důkazy leží v dohodě Fr. a VB a Německa z roku 1925 z Locarna.
Před jednostolety vítězové Velké války uzavřely s nástupcem císařského Německa dohodu, v níž přislíbili Výzmardké republice možnou změnu východních hranic Německa a to formou formou arbitráže.
Hitler příslibu v r. 1938 v Mnichově využil, svolal FR, VB, It. a ty souhlasily s odtržením „Sudet“.
„Mnichov“ nebyla rána z čistého nebe. Nebyla to ani zrada z Mnichova. Byla tak realizována arbitráž o státních hranicích z roku 1925, týkající se území ČSR, jak již Německo, FR. a VB předpokládaly v r. 1925.
FR., VB , světové velmoci, zejména vojenské zradily ČSR, svého spojence již v r. 1925. A tak Ed. Beneš. FR. VB ustoupily tlaku Hitlera. A začaly s ním spolupracovat, zejména finančně
Celý proces vedoucí k zániku první ČSR k 28.9.1939 byl řízen z FR, VB politikou appeasementu -ustupování. Velmoci poskytly Hitlerovi nové území na úkor ČSR.
Autor účelově klame se zájmem poškodit Ed. Beneše..
Antonín Vondra má pravdu. P.Pithart se snaží znevážit úlohu E. Beneše v našich dějinách. ČSR byla zakládajícím členem OSN a patřila mezi vítězné státy. Měla velké renomé v mezinárodních vztazích. Je podivné, že právník P. Pithart jedná takovým způsobem s naším druhým prezidentem. V roce 1938 jsme se sami bránit nemohli. V Polsku nechal zločinec Heydrich hned v září 1939 povraždit 100 – 150 tisíc Poláků. S námi by jednal stejně. Vojtěch Dolecký
Hledání viníků, aneb hon na čarodějnice, za prachy z Reichu. Francie a Anglie nepomohla za rok ani Polsku. Voják západu nepřekročil demarkačku, ať se germán se slovanem klidně povraždí, to platí od Napoleona pořád. Myslím, že to pro čechy dopadlo dobře. Koukněte na pomníky v našich vesnicích a městech. Počty padlých za císaře pána jsou až pětkrát větší než za druhý světový. Nebýt zločinu holokaustu tak jsme dopadli celkem dobře.
Kdybyste věděl něco o historii, tak byste věděl, že ani Anglie a Francie vůbec neměly v plánech jakékoli invazní plány proti Německu. Výhradně obranné a spoléhaly na Maginotovu linii. Text je to velmi obsáhlý a nejde ho zkrátit do příspěvku. Takže hledejte, literatury je až. až.
Souhlas. Až na toho Napoleona. Ten to na Germánech a Slovanech nenechal.
Na sousedním pozemku v Sezimově Ústí si postavil vilu zřejmě jediný opravdový přítel prezidenta Beneše, Ludvík Strimpl. Nikoli tedy komunista Fierlinger. Chápu ale, že na očernění Beneše je každá lež dobrá!
1. Hlavní zásluhou Beneše byl podíl na vzniku Československa a vytvoření exilové vlády za 2.sv.války a Západního odboje, čímž nás dostal mezi vítězné státy 2.sv.války (kdyby se všichni čeští politici zachovali jako Hácha a kolaborovali s nacisty, byli bychom jako Slováci na straně prohravších).
2. Beneš zklamal před válkou: 15. září 38 s tajným pověřením prezidenta Beneše odcestoval do Paříže ministr Nečas tlumočit Benešovu ochotu vzdát se části pohraničního území,což podle tehdejších zákonů mohlo být pokládáno za velezradu. Generální stávka a pád vlády pak plánu zabránil.“
3. Beneš zklamal v 48: Pod vydíráním Gottwalda shromážděnými davy příznivců komunistů podepsal demisi nekomunistických ministrů a uvolnil komunistům cestu k moci.
4. Roky 45-48 bych mu nevyčítal: Rudá a americká armáda odešly na podzim 45 a v 46 se konaly svobodné volby (bez stran kolaborantů s nacisty podobně jako ve Francii). Kredit KSČ u občanů byl tehdy stejný jako OF v 89 (protinacistický odboj, zklamání z postoje Západu při Mnichovském diktátu, KSČ se ještě nestihla zdiskreditovat ve vládním angažmá). Poválečné odvlečení do Sovětského svazu se týkalo hlavně Němců a kolaborantů s nacisty. Benešovy dekrety a odsun Němců rozhodly vítězné mocnosti. Násilí během odsunu Němců organizovali hlavně kolaboranti s cílem na poslední chvíli se zařadit mezi vítěze a vyhnout se trestu (např. masakr na Švédských šancích). Excesy při odsunu státní orgány stíhaly a vyšetřovaly, nebyly státem organizovány.
Beneš zklamal katastrofálně ve 43. když zaprodal ČSR Stalinovi. Vše ostatní byl jen už důsledek. Beneš byl kolaborant.
Pithart píše nekriticky nesmysly o „sovětské pomoci“.
Pravda, žádná sovětská pomoc nikdy neexistovala, Pouze zábor území a okupace,
Téměř vše co je popsáno jsem si myslel celou tu dobu co žijí a zajímám se o tuto historii. Je mi 77 let. Do dnes se prolíná a prostupuje Benešovska politika některými stranami a hnutími. Ale bohužel jen to špatné.
Pan Pithart se narodil v roce 1941 a o té válečné době nemůže vědět celkem nic, jenom z dobových dokument, ale prezident Beneš v té době byl velice politický činný a prožíval velmi složité období . Dne se to panu Pithartovi hodnotí v době klidu a bez nějakého tlaku. Nechme Benešovo politickou historii, tam kde je a nehledejme ,co by, kdyby.
Technická připomínka – pokud se nezměnily zákony matematiky, samozřejmě – mezi rokem 1915 a 1948 uplynulo 33 let. Tedy určitě ne více než 40 let….
Beneš především nenáviděl agrárníky, kteří se zasloužili o prosperitu první republiky, a kvůli jejich zničení byl schopen spojit se s jakýmkoli čertem.
M,slím , že je načase zrušit onen lživý zákon o zásluzích Beneše. Nebo ho alespoň doplnit o slova „zasloužil se o komunistický vasalský stát Ruska“.
Dobrý den, knihu Petra Pitharta jsem nečetl a z informace o nabídce presidenta Beneše k odstoupení území francouzské straně ještě před Mnichovem není jasné, kdy k tomu došlo. Můžete, prosím, upřesnit, kdy se tak stalo?
Zdeněk Ševčík
Dne 15. září 1938 prezident Beneš poslal do Paříže ministra sociálních věcí Jaromíra Nečase, aby v Paříži opatrně do francouzské vlády propašoval Benešův vzkaz, že Československo se svých pohraničních území vzdá, ovšem za podmínky, že Francie s Velkou Británií mu na Hrad zašlou nátlaková ultimata. Jinak by prý Beneš tento svůj „tajný plán“ před československou veřejností neobhájil. Za to aby mohl zůstat ve funkci prezidenta, byl ochoten vzdát se velké části československého území.
Petr Pithart hodnotí osobnost Edvarda Beneše způsobem, se kterým nemá smysl polemizovat v jednotlivostech. Můžete se s jeho interpretací ztotožnit (z důvodů mně nepochopitelných), nebo zcela odvrhnout. Patřím do té druhé skupiny, protože Pithartův přístup vnímám jako ahistorický, negativně zaujatý a v mnoha směrech doslova zapšklý a zlovolný. Beneš je v jeho podání zloduch, zhruba stejného kalibru, jak jej vnímali představitelé nacistického Německa a pozdější historici glorifikující toto období německých dějin. Člověk by navíc očekával větší pochopení těžkého údělu E. Beneše od politika, který sám selhával v mnohem méně dramatických podmínkách. Pithartovi však nějaká sebereflexe očividně chybí…
Beneš nebyl politikem. Byl pouze zlomyslným, mstivým intrikánem. Jenže, jeho intriky mu vůbec nevyšly.
Pan Petr Pithart by udělal daleko lépe, kdyby zde psal o svých chybách, o svých omylech a o svých vlastizradách. Místo toho velice rád moralizuje o druhých a nebo o době, kterou zná jen v plenkách a dříve. Pro pořádek. Pan Petr Pithart vstoupil do KSČ v roce 1960 za studií na UK,10 let po procesu s paní Horákovou. Asi právě proto byl ten správný disident pro budování soudobých prohnilých pořádků…
Odsun Němců po 2. světové válce (doposud málokdo z nás
ví):
Přeposílám všem tento náramně důležitý email, ze kterého je
vidět, jak neznalost důležitých faktů z dějin svého národa z nás
dělá opravdu možná úmyslně neinformované a tedy hloupé a
poddajné občany.
Myslím, že by Vás to mohlo zajímat. Nevím proto, proč se tak
důležitá fakta musí šířit jen po internetu!
Mělo se to pokaždé povinně objevit v tisku hned po všech těch
kecech a omluvách našich vrcholových politiků Němcům, aby
už navždy zavřeli zobák zejména revanšisti a aby bylo o
odsunu sudetských Němců všem Čechům, ale i Sudeťákům už
konečně vše naprosto jasné a nezvratné!
Základní myšlenku k nucenému odsunu tzv. sudetských
Němců totiž nevymyslel prezident Beneš, ale vznesl a také
prosadil Neville Chamberlain za tehdejší Anglii.
Právě Chamberlain totiž navrhl, aby po válce byly odsunuty do
Německa všechny německé menšiny z tehdejšího
Československa a Polska, aby se tento etnický problém vyřešil
už jednou pro vždy, tak jak se to předtím stalo mezi Řeckem a
Tureckem.
Anglická konzervativní strana tuto jeho myšlenku přijala a také ji
pomohla plně prosadit u spojenců.
Britská vláda totiž přesvědčila vládu USA i SSSR o
2
výhodách tohoto řešení a výsledkem byl pro všechny
závazný Protokol Postupimské Konference z 2. srpna 1945.
Nucený odsun byl proveden právě na jeho základě. Tehdejší
náš prezident Beneš by nebyl vůbec nic docílil, kdyby zde
nebyla primární vůle hostitelské britské vlády.
Návrh odsunu Němců byl výlučně z její vlastní iniciativy. Jinými
slovy, bez britské vlády by se prezident Beneš v tomto směru
namáhal asi zcela marně. Je totiž zcela samozřejmé, že
Československo nemohlo Němce jen tak z vlastní vůle vyhostit,
poněvadž je museli přijmout tehdejší spojenci, kteří jako vítězné
mocnosti tehdy okupačně vládli jak v Německu, tak v
Rakousku.
Samotný odsun logisticky připravila právě jejich
Mezispojenecká Komise v Německu.
Němci byli postupně a plánovitě odsunuti do americké a ruské
zóny, podle přesného a závazného plánu převážně během roku
1946. Československo odsun vůbec nenavrhlo a tedy ani
nezpůsobilo. Nemá tedy za něj logicky ani žádnou právní a
hmotnou odpovědnost.
Odsun se konal pod přísným dohledem Mezispojenecké
Komise a Československu se tehdy dostalo dokonce
veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení.
Jakékoliv nároky ohledně odsunu by tedy německá vláda a
skutečně poškození Němci měli předložit a uplatňovat
tehdejším vítězným mocnostem = USA, Velké Británii a Rusku.
Vládní kruhy v Německu a Sudeťáci ovšem nejsou naivní a tak
periodicky vznáší své domnělé nároky vždy jen na Českou
republiku.
Ovšem vždy pouze prohlášeními německých politiků, nikoli
normální úřední a soudní cestou. Předpokládají zřejmě, že Češi
si z neinformovanosti nechají snadněji cokoliv namluvit a budou
tak zbrkle jednat dokonce proti vlastním zájmům.
3
O to se asi z naprosté neinformovanosti pokusil jak Havel,
tak Nečas i Schwarzenberg. Co když ale to nebylo z
neinformovanosti ale úplně z jiných postranních zájmů?
Německo a Němci totiž právě na základě oné dohody vítězných
mocností nemají už možnost vznášet žádné hmotné, ani
finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení, poněvadž
Německo je doposud stále vázáno smlouvou mezi ním a
spojenci z 26.května 1952, doplněnou a později ještě
ratifikovanou v Paříži 23. října 1954 (Convention on the
Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation,
signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV
to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime
in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23.
October 1954) 332UNTS 219.
Podle kapitoly 6, článku 3, této smlouvy Německo nemůže už
nikdy uplatnit námitky proti spojeneckým státům ani
jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého
majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace,
nebo jako přímý následek jimi vyvolané války.
Podle kapitoly 8, článku 1 této dohody němečtí příslušníci
nemůžou už nikdy uplatňovat žádné hmotné ani finanční nároky
proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nemohou být
už nikdy projednávány ani německými soudy.
Podle článku 3 téže kapitoly, Německo, nebo jeho příslušníci
nemůžou už nikdy uplatňovat žádné nároky proti spojencům a
jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoliv jejich činů nebo
opomenutím mezi koncem války od 5. května 1945 až do nabytí
ratifikační platnosti této smlouvy 5. května 1955!
Jak je tedy jasně patrno z uvedené smlouvy, veškerý majetek
německé vlády a jednotlivých Němců na území
Československa přešel do plného vlastnictví Československa a
jeho občanů jako povinná splátka na reparace za všechny
válečné škody způsobené právě Němci.
4
Skutečné válečné škody způsobené Československu
Německem přitom vysoko přesahují zmíněný zabavený
německý majetek.
Německo navíc dodnes nezaplatilo Československu
jakoukoliv náhradu za tyto škody navíc a je tedy dodnes
obrovským dlužníkem České i Slovenské republiky, nikoliv
naopak.
Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale)
http://www.lidice.cz/obec/historie/komentar.html
Co právě o tom všem svým občanům už tehdy nedlouho po
válce jasně kladl na srdce právě prezident E. Beneš:
Vážení spoluobčané,
v nedávné době jsem podepsal historicky významné
dokumenty pro naši Československou republiku, to jest,
dekrety prezidenta Československé republiky.
Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou
opakovat tragické události let 1938 a 1939.
Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této
druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém
Vás varuji před všemi možnými dalšími požadavky za
znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci,
kteří byli po právu na základě nejen mých dekretů z naší
republiky odsunuti.
Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí
vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem
času revanšisty prohlašovány za neplatné.
Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou
sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou
nakloněni otázce jejich návratu.
Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové
odchází, avšak snaha o znovu ovládnutí Evropy Německem
stále zůstává.
Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o
odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání
odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T.
5
G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k
zániku obou našich národů.
Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců,
že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné
vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.
Váš dr. Edvard BENEŠ, Praha, květen 1947
Odsun Němců byla zásadní, katastrofální chyba a přímo umožnila nástup komunismu ve 48. Proměna bohatých Sudet na zpustlé a zaostalé pohraničí trvá dodnes.
Velmi zjednodušený pohled. Nebere v úvahu okolí a možnosti Beneše, nebere v úvahu, že se rozhodoval v době, kdy nebylo vůbec jasné, jestli nebude právě Československo označeno za jednu hlavních příčin – viníků války. Celý Pithart…opět polovičatě….
Komu a čemu máme my občánkové a voličové věřit, když jak se postupně ukazuje, bez výjimky všichni politikové, státníci, veřejní činitelé, historici a publicisté podváděli a podvádějí, dopouštěli a dopouštějí se velezrad a chyb, mýlili a mýlí se, nechávali a nechávají se koupit, kradli a kradou a lhali a lžou, až se jim od klávesnice práší? A ještě to zřejmě dobře vyživuje jejich ego a prestiž. Jeden na druhém nenechají nit suchou a chtějí, aby se jim věřilo.
Navštívil jsem vilu Ed. Beneše v Sezimově Ústí. V.L.
Musím konstatovat, že Petr Pithart se ve světle současných událostí na Ukrajině mýlí. Nejsem historik abych to komentoval, ale mám pouze laický názor. Beneš se opravdu zasloužil o vznik republiky jak prohlásil TGM. Tím ale současně při zajišťování hranic nového státu položil nesváry s našimi sousedy Poláky a Maďary, které měly vliv na naše vzájemné vztahy v době mezi válkami a hlavně nedovolili utvořit jednotnou frontu proti Hitlerovi.. Což potom později vedlo k Mnichovské zradě, kdy nás zradili hlavně Západní spojenci a současně i nejbližší sousedé, kteří hájili své zájmy. Těžko dnes hodnotit, jestli by bylo možné to vyjednat lépe a případně, kdo by jiný byl schopný to realizovat. Pan Pithart mlčí.
Jeho činnost za války také není možné takto jednoznačně odsuzovat, že po zradě Západu v Mnichově, se snažil naši bezpečnost zajistit také v SSSR.
Znovu opakuji, že to jistě šlo vyjednat lépe, ale nikdo jiný zde nebyl a obnovení republiky v poválečných hranicích nebyla samozřejmost od Západních spojenců a k obnovení mu rozhodně pomohl Stalin, ale bohužel, to nebylo zadarmo.
Dále není vhodné mu vyčítat, že jsme Sudety podstoupili Německu bez boje. Obrana by znamenala totální zničení státu po stránce materiální tak lidské, bez naděje na úspěch, jak dnes vidíme na Ukrajině, kterou podporuje celý Západ na rozdíl od nás, kdy jsme neměli podporu žádnou. Válku jsme právě přečkali bez velkých obětí také právě díky Benešovi.
Události po r. 1948 by se neměly svádět na Beneše, protože právě díky Benešovi jsme zde neměli Rudou armádu, což byla pro další vývoj velká výhoda a byla to hlavně jeho zásluha a tehdejší politici toho nedokázali využít. ale naopak.
Nakonec chci uvěřit, že před blížícím se sjezdem sudetského spolku příští rok v Brně, že uveřejňování takovýchto textů, je jen náhoda.
Po převratu v 1990 jsem se ztotožňoval s charakteristikou Beneše „největší trpaslík české politiky“, uveřejněnou na počátku r. 1990 ve Studentských listech i s velmi výstižnou karikaturou. Přestože jsem již tehdy o tom záprdkovi ledacos věděl, ještě jsem neznal všechno, další věci jsem zjistil až v dalších letech (např. o té Nečasově misi). Beneš byl nejenom slaboch, ale egoista posedlý touhou po moci, zakomplexovaný od dětství v důsledku své malé tělesné výšky, hlupák a politický břídil a na „vrcholu“ své kariéry několikanásobný vlastizrádce. Potupný konec Benešova mizerného fyzického života vedle vysmátého bolševického souseda Fierlingera je ukázkovým příkladem toho, jak si každého lotra nakonec najde jeho karma.
Pitharte ty by jsi měl nastoupit dobrovolně do Bohnic. Člověk kterého tahal za nos takový inteligent jako byl Mečiar tady chce kritizovat pana Beneše který má obrovský podíl na vzniku Československa, neuvěřitelné.
Edvard Beneš byl visionář, geniální diplomat a evropan a největší Čech novověku. Mrzí mě, že hodnocení pana prezidenta Beneše jako zrádce národa se znovuzrodilo zrovna ve Vaší redakci.
Víte, kdo byl předsedou skupiny obdivovatelů E. Beneše? Matka Václava Klause
Článek se mi vůbec nelíbí. Obviňovat Beneše z některých věcí, zejména ohledně Mnichova je ubohé a nízké. Beneš jako jeden z mála viděl dál něž ostaní, co se chtěli bránit a tím by došlo k likvidaci většiny českého národa. Počítal s tím, že dojde k válce. V roce 1938 se nás nikdo nezastal, západ nás zradil a hodil přes palubu. A Stalinova slova o pomoci byla k smíchu. V roce 1943 se proto chtěl opřít o SSSR, ale další vývoj byl už v režii komunistů…
Perfektní rozbor! S dovolením jedna naše věcná poznámka: Na základě našich dnešních znalostí o praktikách sovětské strany během 2. sv. války vč. jejich tajných služeb, Benešova charakteru a jeho aktivit považujeme za velmi pravděpodobné, že Benešova cesta do Moskvy k podpisu sovětsko-čs. smlouvy v r. 1943 již byla Moskvou plně vynucena Benešovým vydíráním v souvislosti s jeho Hitlerovi tajně nabídnutým „výpalným“ v podobě odstoupení části čs. pohraničí ještě před Mnichovem.
Viz naše stať na portálu Médium.cz : https://medium.seznam.cz/clanek/bob-balcar-benesovy-vlastizrady-byl-edvard-benes-tajnym-agentem-moskvy-201962
Skoro každý sport má svoji „Síň slávy“, podobné je tomu u ostatních lidských činností…
Ale myslím si ostatně, že by bylo záhodno vytvořit i „Síň hanby, hanebnosti, bezohlednosti a ostudy“…
Do této Síně, domnívám se, patří pan Eduard (Edvard) Beneš naprosto nezpochybnitelně, o Fierliengerovi nemluvě…
Měl by být Lex Beneš novelizován… A místo konstatování, že se Beneš zasloužil o stát by měl obsahovat slova o tom, jak stát pohřbil a napomohl na dlouhých 40 let bolševické zvůli…
Nezaslouží si pomník, nábřeží, ulice ani náměstí pojmenované po něm… Zaslouží si opovržení za nelidskost, psychopatické sklony a pomstychtivost… Na zařazení do výše uvedené Síně by bohatě stačilo to, jak „pomohl“ do hrobu Dr. Emilu Háchovi…
Edward Beneš už je dostatečně očerněn. Brzy nezbude než obvinit TGM. Neboť to byl on, kdo několikrát nabádal svého syna Jana a zřejmě i mnohé jiné k tomu, že mají pevně stát za Benešem. Brzy padne i kladné hodnocení TGM. Připravme se na to, přijde to. Na „hlídacím“ psu určitě.
Hoďte někdo už na pana Pitharta deku, ať jsme jeho výplodů ušetřeni. Každý, kdo o tom četl nějaké studie od seriózních historiků (e. g. Kvaček, Dejmek etc.), tak nad tímhle trpí.
Proč se tak často setkávám s touto od pana Pitharta špínou ?
Článek má zřejmě vyznít takto :
Já nic, a ještě jednou Já nic, to všechno on ! Prapůvodce toho nejhoršího i ze současnosti.
Je to lež.
Nebýt Beneše, nejsme tu.
Byl vystaven rozhodování, které si nikdo z nás neumí domyslet. Tedy, až na vás.
Zapomeňte, pane Pitharte, že normálně uvažující člověk, co viděl vaši angažovanost po 89., vám tuto snůšku vykonstruovaných souvislostí uvěří.
Jen je to teď pro mne ve vztahu k vám ještě horší.
Dost blbě se mi ta účelovka čte.
Přál bych vám, abyste jednou měl možnost si s Benešem promluvit.
Ale pro vás je teď hlavně důležité, že vám uvěří většina, která teď po přečtení právě ví, kdo za vše může….vy tu pravdu, na které jste se samozřejmě nepodílel, odhalujete. A hustíte tu ohavnou směs do davu neúnavně, ani nevím v jakých intervalech.
Nerad bych to přirovnával k nějaké snad proslulé
propagandě.
Takže za mě, o tom to celé je.
Jářku, že to čtu hned v úvodu „.. velezrádný čin, když tajně vzkázal Daladierovi, aby spolu s Chamberlainem Hitlerovi nabídli zabrat si dvě třetiny území obývaného sudetskými Němci,..
A já hlupák si myslel, že to co tenkrát nabízel Beneš prostřednictvím dnes už notoricky zmedializované a ve závěru zmíněné Nečasovy mise, bylo daleko menší území, pohraničních výběžků.
Jak si ty údaje googluju, tak celkový rozsah Německem obsazených Sudet bylo asi 28 000 km², zatímco to co nabízel Beneš bylo odstoupení území pohraničních výběžků o maximálně rozloze zhruba 4-6 tisíc km². Což a kupodivu přiznali a publikovali právě i ti zlí komunisté po válce, kteří se těch Nečasových plánků zmocnili, jak zde v závěru článku popsáno (podrobněji popsáno zde)…
https://www.fronta.cz/dotaz/vyvoj-planu-odsunu-nemcu
Ovšem, tedy s tou podmínkou, že do toho vydaného území se současně přesune i velká část sudetských Němců, a tím bude celá ta sudetská otázka bude vyřešena.
Jako že nebyl to Benešův zoufalý plán, jak se dá dočíst třeba zde
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/polemika-jak-to-bylo-s-necasovou-misi.A110427_235104_p_spolecnost_wag
o tomto řešení uvažovali už s Masarykem hned po vzniku republiky.
V čem je asi jediný problém, že tato Nečasova mise nebyla „správně pochopena“ Daladierem, a ani Chamberleinem, protože ti vlastně už nechtěli „spravedlivé řešení“, ale pouze dočasně uklidnit Hitlera, a předhodit mu něco, aby ta válka, které by se musely i jejich státy zúčastnit, nezačala tak brzy..No snad jim za to ty 2 roky stály. Tedy vlastně rok – protože už rok po Mnichovu museli podobně „odmítnout“ přímou vojenskou pomoc, napadenému Polsku.
Za me, nazor generala 80 let po bitve. Za tak extremnich okolnosti, kterym cesky stat celil v roce 1938 by nikdo nic lepsiho nevymyslel. Kazde reseni by mohlo byt legitimni, a kazde se mohlo promenit v katastrofu. Ukrajinci si zvolili boj a je to legitimni reseni. Nejsou Cesi. Ale ponesou nasledky. Jen blb na to ma jasny nazor po 80 letech, kdy je zcela jasne, ze na vyber bylo strasne a jeste horsi reseni. Hodil reseni na Zapad, ktery byl priposrany, stejne jako dnes.
výborný článek jako vždy.
Podle Ústavy se Beneš zasloužil o stát. Proč nikdo nenavrhne, aby se to zrušilo?
Žijeme v pěkném chlívku.
Klobúk dole a najväčšia úcta pred Vami pán PITHART, aj ako politikom, aj ako historikom. Bodaj by sme mali aj na Slovensku takých ľudí ako Vy viac…
Zabudol ste ale aj uviesť, že aj pod vplyvom zmluvy schválenej zmluvy Dr. Edvardom BENEŠOM v Moskve v roku 1943 prebiehalo celé SNP pod kuratelov Moskvy o čom aj informoval princ CHARLES pri svojej návšteve myslím že v roku 2000 v Banskej Bystrici. Aj keď Američania a Briti poslali leteckú misiu a pomoc SNP, nebolo to až v takej miere akú v tom čase poskytli TITOVI a Juhoslávii. Možno aj SNP pod ich vplyvom by mohlo lepšie dopadnúť.
Ďaľšou skutočnosťou ale aj je, ako sa Dr. EDVARD BENEŠ zachoval po vzore Dr. Jozefa TISA k PETROVI PRÍDAVKOVI, ktorý ho v Londýnskej emigrácii spolu s Angličanmi kritizovali za podpis tejto zmluvy a ktorému sa vyhrážal, že hneď po návrate do znovuutvoreného Československa ho dá zavrieť… takže moja teta a jeho dcéra MARIANKA PRÍDAVKOVÁ-MINÁRIKOVÁ žijúca pod tvrdou ŠTBáckou kontrolou v Bratislave od svojich 20-tich rokoch už nikdy nevidela svojho otca.
Kto este dnes aj po tomto článku veri o nespochybnitelnej zasluhe samozvaneho londynskeho prezidenta majora Borovičku na fungovani bezchybnej a zasluznej orientacii csl štátu?
Velmi důležitý článek! Děkuji pane Pitharte. Doufám, že si ho přečte co nejvíc kidí, aby konečně ztratili iluze o Benešovi. Na mě vždy daleko depresivněji působilo období od května 1945 do roku 1948 než to následující. V té době se dalo ještě něco dělat. Vinou slabochů a zrádců jsme v té době tak morálně upadli, že po únorovém puči už jen komunisté slízli smetanu.
Je dobré, že se o tom píše, je dobré vyměňovat zažité, vyfabulované, černo-bílé příběhy za pravdu. Je dobré, že k tomu pan Pithart našel odvahu. Beneš už nebyl jako Masaryk, neměl už tak jasný a pevný morální kompas. Byl jen jeho stínem a právě proto tak ješitný a panovačný. Kdo ale byl v té zkažené a morálně rozplizlé době v Evropě nebo za mořem osobností ? Nikdo, všichni byli změkčilí, prolezlí korupcí, bázliví a alibističtí. Proto tolik evropských státníků s obdivem vzhlíželo k Hitlerovi a magnáti z USA s ním dělali obrovský byznys. Proto také nikoho z nich nezajímal ani holocaust…
Ptákoviny, nesmysly do nebe volající. Ani J. Tesař (Mnichovský syndrom) nepovažoval Beneše za vlastizrádce, ale za machiavelistu, který nechtěl jít do izolované války s HItlerem, ale chtěl, aby odium kapitulace před Hitlerem padlo na západní velmoci. Kdyby chtěl Československo zradit, proč by potom organizoval zahraniční odboj?! Plati to, co napsal francouzský životopisec Beneše Antoine Mares: Beneš je věšák, na který Češi věší své mindráky!!!
Jaroslav Bouček, autor je historik, který napsal několik článků o čs. účasti ve francouzském odboji
A dodnes se pořád tvrdí, jak nás Francie a Anglie v Mnichově zradila. 98% lidí to bere jako pravdu. Už dávno to vyplulo na povrch, změna v myšlení lidí žádná. Píši samo o té nabídce o odstoupení území. To opravdu Beneš udělal. A také 21.9, vláda to odstoupení schválila, bez vědomí parlamentu a lidu. Poté podala demisi.
Nechte prezidenta Beneše na pokoji. Nikdo z polistopadových salonních politiků jako je teoretik P.Pithard a další se nemusel rozhodovat v takové situaci jako byl Beneš. Nepoužívejte v jeho souvislosti termín velezrada.
Pan Petr Pithart nám jen zapomněl říci, že 1. republika vznikla hlavně díky Benešovým penězům, které mu přihrálo dědictví – podle slov TGM – pohříchu za Benešovy peníze.
Já velice cením lidi, kteří jdou do těch hrdel a statků, tím se může pochlubit jen málokdo.
P.A.
Pan Petr Pithart nám jen zapomněl říci, že 1. republika vznikla hlavně díky Benešovým penězům, které mu přihrálo dědictví – podle slov TGM – pohříchu za Benešovy peníze.
Já velice cením lidi, kteří jdou do těch hrdel a statků, tím se může pochlubit jen málokdo.
P.A.
Eduard Beneš opravdu nebyl Mirek Dušín.
Jenže politika je umění možného. Ne nemožného. Pokud to někdo není schopen rozlišit, pak jeho soudy o vlastizradách nelze brát příliš vážně.
Abych byl konkrétní:
Dvacetiletá zahraniční politika selhala. Nezajistila pomoc Francie a Británie. A zajistit ji měla jak? Pokud měl Beneš takové možnosti manipulovat s velmocemi proti jejich standardní politice, nebylo daleko větší chybou, že dopustil nástup Hitlera k moci? Nebo že připustil nástup Velké hospodářské krize?
Sám se nakonec rozhodl složit zbraně, ačkoli národ se ve své většině bránit chtěl. Jenže bránit se a ubránit se jsou dvě různé věci. Pokud by Benešův „velezrádný plán“ vyšel, bylo by to rozhodně lepší než hranice později de facto nadiktované Hitlerem. Naopak obrana, která by, bez ohledu na individuální či skupinová hrdinství, nejspíš vydržela jen pár týdnů, by mohla znamenat konec českého národa.
Za ten úspěch, za obnovení státu v historických hranicích, a dokonce bez Němců, jsme zaplatili příliš vysokou cenu: dobou nesvobody, která se protáhla až roku 1989. A kdyby toho úspěchu nebylo, tak by se stalo co? Srovnejme to s Poláky. Jejich vláda měla v zahraničí daleko silnější postavení jak politicky, tak vojensky. Doma nemusela čelit ani masové komunistické straně, ani proruským náladám ve zbytku společnosti. Ale trumfové eso, totiž de facto okupující Rudou armádu, držel Stalin. Čím měl Beneš tohle eso přebít?
Petr Pithart má pravdu, pokud jde o fakta. Včetně Benešových mindráků. Ale i z fakt lze vyvodit velmi pochybné závěry, pokud nebereme ohled na širší realitu.
Totálně neúspěšný politik pan Pithart, opakovaně hanobí presidenta, který musel řešit nesložitější období naší republiky, a ve svém důsledku to vyřešil s minimálními ztrátami životů. Jeden moudrý muž řekl, že kritizovat znamená jak bych to dělal, kdybych to uměl.
Pokud by měl pan Pithart ještě trochu rozumu, přestal by urážet.
Eduard Beneš a Petr Pithart mají něco společného. Oba ve vrcholové funkci řešili složité období Československa. Oba ho řešili s asi nejlepším možným výsledkem. A oba z toho měli (a Pithart ještě má) mindráky.