Petr Ludwig: Neobjektivita zabíjí. Ale lidé „prostě vědí“, že mají pravdu

Něčí přesvědčení, že dělá správnou věc, může být jednou z nejnebezpečnějších věcí. Pro něj samotného. Pro jeho okolí. Pro celou společnost.

Jako lidé cítíme jedny z nejpozitivnějších emocí, když děláme „dobré věci“. Když děláme něco prospěšného pro společnost. Když podporujeme užitečné myšlenky. Když pomáháme ostatním. Evolučně se nám vyvinuly části mozku, které nás za takové chování silně odměňují.

Ale je v tom háček. Pozitivní pocit cítíme, i když pouze věříme, že pomáháme, aniž by to byla reálně pravda. Dobrý pocit máme, i když děláme takzvané „neobjektivní dobro“.

Pusťte  mu žilou

Kdybyste studovali v 18. století medicínu, naučili byste se, že na většinu problémů jsou nejlepším lékem pijavice a pouštění žilou. Kdybyste se dostali do praxe, viděli byste, jak nejzkušenější lékaři tyto postupy používají.

Viděli byste, jak lidé chodí a upřímně lékařům děkují, že jim pomohli. Vaši dobrosrdeční spolužáci by také začali automaticky léčit těmito metodami. Téměř idylka. Jenže …

HlídacíPes.org i tímto textem zve čtenáře na konferenci  Kritické myšlení a objektivita, jejímž je mediálním partnerem.

Smyslem konference je předat účastníkům znalosti jak zlepšovat své kritické myšlení. Pokud lépe rozumíme tomu, jak věci doopravdy fungují, dokážeme dělat lepší rozhodnutí. V dnešním světě je právě práce s informacemi důležitou dovedností napříč obory.

---

Jenže vy nechcete dělat neobjektivní dobro. Takže si řeknete, že si pro jistotu ověříte účinek tohoto způsobu léčby. Vezmete sto lidí, polovině budete pouštět žilou, polovině ne.

A ejhle, co nezjistíte. Skupina, které jste pouštěli žilou, ve výrazně větším procentu umírá. Dobrosrdeční lékaři, nepřímí zabijáci svých pacientů…

Mnoho problémů se dá převést na tento „problém pijavic“. Nedávno, ještě ve 20. století, matky věřily, že když budou pokládat miminka na bříško, sníží riziko náhlého úmrtí kojenců.

Jenže co se neukázalo. Na bříšku miminka umírají daleko častěji. Nehledě na dobrý úmysl těch, kteří je na bříško pokládali. Starostlivé matky, nepřímí zabijáci svých dětí…

„Ale samotná víra přeci opravdu léčí!“ mohl by někdo namítnout. Ano, placebo efekt opravdu někdy funguje. Samotná víra, že něco pomáhá, zvyšuje šanci na to, že to opravdu pomáhat bude. Ale ne u všeho a ne vždy.

Pokud budete věřit, že když se střelíte do hlavy, takže si vyléčíte zánět slepého střeva, tak ani ta neochvějnější víra vám nepomůže.

Džusem proti rakovině?

Když si Steve Jobs myslel, že si vyléčí rakovinu mrkvovým džusem, tak mu jeho víra také nepomohla. Jeho lékaři se shodují, že kdyby šel místo džusové terapie na operaci o půl roku dříve, tak by možná ještě žil.

I dnes najdete lidi, kteří používají a doporučují různé neověřené postupy léčby. Největší problém je, že někteří lidé prostě vědí, že mají pravdu.

Na skenech z funkční magnetické rezonance se jim aktivují stejná centra, jako když říkají, že 1 + 1 = 2.8 Tato neochvějná jistota je ale velmi nebezpečná.

Poučení? Není dobra bez objektivity. Dávejte si velký pozor, zda nedáte někomu pijavice, zda nepokládáte své děti na bříško či si neléčíte rakovinu džusíkem.

Pokud nemáte něco pořádně ověřeno (rozsáhlá studie, double blind test, placebo test, kvalitní metodologie výzkumu), buďte raději vždy opatrní. Zpochybňujte své názory. A ještě něco: mějte odvahu proti neobjektivnímu dobru vystoupit.