Letošní dlouhotrvající sucho spolu s dlouhým obdobím tropických dnů i nocí se stalo budíčkem pro značnou část našich politiků i laické veřejnosti ve zvýšeném zájmu o stav naší krajiny, vodních toků či nádrží. Dosavadní diskuse a návrhy možných opatření ale bohužel dokazují, že skutečně komplexní pohled na problematiku vody a vodního hospodářství ve společnosti stále chybí.

Dokument s názvem „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody,“ který shodou okolností přijala uprostřed období nedostatku srážek Vláda ČR (materiál se připravoval zhruba rok, takže jeho přijetí v době sucha s vývojem počasí nesouviselo), je sice prvním a potřebným dokumentem svého druhu v ČR, přesto v něm ale chybí větší akcent na oblasti, které součástí deklarované prevence nutně musí být.

Na co se zapomíná

Na jednu z nich upozornili vodohospodáři, podle nichž se materiál soustředí zejména na vodu v krajině, což je rozhodující pro zemědělství a životní prostředí, a tedy pro faunu a flóru v naší zemi. Poněkud stranou ale zůstala strategie zásobování obyvatel ČR pitnou vodou, péče o tyto zdroje a opatření, která reagují na klimatické změny z vodohospodářského pohledu.

Další klíčovou oblastí, která si zaslouží mnohem větší pozornost, než jaké je jí dosud věnována, je lesnictví. V žádné z vizí, které zazněly v komentářích k dokumentu o prevenci rizik sucha a povodní, nezazněla ani okrajově slova o klíčové roli lesních porostů při zadržování vody v naší krajině. Lesy se přitom rozkládají na zhruba třetině území naší země, což je například z pohledu EU nadstandardní podíl a také i proto tvoří zásoba dřevní hmoty v lesích jeden z největších podílů na obyvatele v ČR v rámci EU. Což se ale moc neví.

Co je ale obecně známo, je skutečnost, že lesní porosty dokáží zadržet více vody než půda, a také, že se lesní porosty nacházejí zejména ve vyšších nadmořských výškách, kde pramení většina našich řek a kde také vznikají primární rizika problémů se suchem nebo mokrem. Stejně jako pro půdu platí ale také i pro lesy, že jejich schopnost vázat vodu a zvyšovat nebo snižovat rizika povodní nebo sucha záleží především na způsobu hospodaření v lesích. A to je podstata problému, který jakoby neexistoval, ač je velmi významný.

Na co by měly myslet Lesy ČR

Zdaleka přitom nejde jen o potřebu zvýšit druhovou pestrost lesních porostů (stejně jako zvýšit prostřednictvím krajinných prvků pestrost polních ploch), ale také, a to zejména, o stále častější využívání těžké lesní mechanizace, která má na lesní půdu zcela stejný dopad jako zemědělská technika na polích – výsledkem je utužování půdy a výrazná ztráta schopnosti lesních porostů zadržovat vodu.

Využívání těžké mechanizace je pak stejně jako v zemědělství důsledkem snahy o co nejvyšší efektivitu těžby dřeva. Je tak velkou otázkou, zda má mít společnost radost z nadšených zpráv státního podniku Lesy České republiky (LČR), který se chlubí většími a většími zisky a lepšími hospodářskými výsledky.

Každá strana má totiž dvě mince – tou druhou stranou na rubu historických zisků státních (možná i jiných) lesů je přitom stav životního prostředí, konkrétně lesních porostů. Role LČR je navíc rozhodující – v naší zemi obhospodařují přes polovinu plochy lesních porostů a stát je tak z pohledu vlastnictví lesů monopolem. Takové postavení by ale mělo zároveň zavazovat k vytváření pozitivních příkladů pro další vlastníky lesů, což se tak úplně neděje.

Na co zaměřit

Na rozdíl od hospodaření na zemědělské půdě nejsou bohužel pro hospodaření na lesní půdě stanoveny ani základní zásady správné lesnické a environmentální praxe. Existují sice lesní hospodářské plány, ty jsou však pro jednotlivé lokality různé a opět na rozdíl od hospodaření v zemědělství není jejich dodržování přímo vázáno na dotační benefity nebo sankce.

Má-li tedy být prevence rizik sucha a povodní v naší zemi pojata systémově, měly by existovat k tomu směřující zásady správného hospodaření v lesích a propojeny s hospodařením v zemědělské krajině. Jinými slovy – i v lesích se musí podnikatelé připravit na opatření omezující jejich podnikání ve veřejném „vodním“ zájmu.

Ne že by dnes žádná omezení nebyla – drtivá většina z nich je ale konstruována jako formalistické a úřednické podmínky, které možná přispívají k detailnímu monitoringu dění v lesích všeho druhu, kromě legitimizace úřednických postů ale ničemu nepomáhají. Rozhodně ne krajině a důrazu na správné hospodaření v našich lesích.

Na co kouknout

Změnit současný stav by přitom mohly připravované novely zákona o lesích a také o myslivosti, které odstartují do legislativního procesu zřejmě ještě letos. O potřebě zpřesnit podmínky hospodaření v lesích s vazbou na prevenci rizik sucha a povodní je ale nutné diskutovat už teď. Dosavadní signály o tom, co by kdo chtěl ve zmiňovaných zákonech změnit, totiž vyvolávají spíše obavy.

Například v novele zákona o myslivosti lze čekat zásadní spor o velikosti honiteb, ačkoli jde o zástupný problém a ve své podstatě hru s čísly. O novele lesního zákona se zase šušká, že by se mohla zkrátit doba obmýtí (minimální věk stromů pro kácení plánovanými těžbami, tedy ne pro takzvané kalamitní těžby), což by byl dokonce krok zpět oproti současnému stavu. Vůbec nic se ale nešušká o posílení role lesů v prevenci rizik sucha a povodní – a tak je docela vhodné s tím začít.

Někteří s tím už začali – od května letošního roku koluje na youtube velmi poučný, bohužel svou délkou (37 minut) možná mnohé odrazující dokument „Odvodňování pevnin – klimatická změna“, jehož autorem je Slovák Štefan Val’o, ke shlédnutí je ZDE.

Všem, zejména tvůrcům našich zákonů, jej lze vřele doporučit.