KOMENTÁŘ. K oblíbeným kratochvílím konce roku patří výroční ankety. Kromě vyhlašování sportovců, kuchařů, článků, ořezávátek či vín roku se už nějakou dobu hledá slovo roku. Snad proto, abychom stačili sledovat, jak se naše řeč divoce proměňuje. A protože řeč je živel, v němž člověk jako jediné zvíře naplno žije sám (se) sebou, dozvídáme se také, v čem a čím že to žijeme.

Oxfordský slovník letos našel příznačné spojení „Brain rot“, tedy něco jako „hniloba mozku“. Lingvisté je definují jako „předpokládané zhoršení duševního nebo intelektuálního stavu člověka, zejména v důsledku nadměrné konzumace materiálu (zejména online obsahu), který je považován za triviální nebo nezajímavý; tedy něco, co může vést k podobnému zhoršení duševního stavu“.

Semafor se vypnul

Koresponduje to dobře se slovem „stupidifikace“, které coby slovo roku 2024 vybral vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský, který dlouhodobě sleduje vědecky dokládaný úpadek duševní činnosti lidského pokolení. Nejčerstvěji ve své hutné a dosti provokativní knize Vzestup a pád lidské mysli.

Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost

Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Němci šli poněkud jiným směrem, když za slovo roku zvolili „Ampel-Aus“. Spojení odkazující k označení odcházející vlády Olafa Scholze, které se podle tří barev zúčastněných stran říkalo semaforová (Ampel) koalice.

Semafor se teď vypnul (Aus) a Německo se baví snadností, s jakou se to všechno vešlo do jednoho příznačného politicky motivovaného slova/pojmu. Ampel-Aus, semafor zhasl a Němci jdou k předčasným volbám.

Loni bylo mojí osobní volbou slovo „umčo“. Čeština je posedlá zkracováním, například stavební spoření je roztomilé „stavebko“. „Umčo“ neboli umění je stejného rodu, jen místo krácení je ona jazyková „roztomilizace“, která může mít samozřejmě i ironický význam. Když je něco pořádné „umčo“, tak to už tedy fakt musí být „dílo“.

Přeroztomilizovaná slova jako „pohodinda“, které také vesele řádí v jazykových polích, nechávám mimo soutěž, nemají totiž žádné spravedlivé srovnání, jsou jazykovými zjevy…

Slovo PROPISOVAT SE je mým slovem roku. I proto, jak tvrdošíjně plevelí veřejný prostor a jak nepříjemně mě napadá ve chvílích, kdy vůbec nečekám, že z mých úst ven vyjde.

Letos mě nejvíce zaujala snadnost, s jakou převádíme podstatná jména na slovesa, zejména při přebírání zaběhaných výrazů z angličtiny. Dříve se z něčeho pouze profitovalo, teď už se dokonce „benefituje“. Čirá perverzní krása!

Jazyk se vyvíjí překotně a nelze ho v tomto běhu zastavit ani zastavovat, ba ani bránit před pronikáním nové lingua franca, takže se dnes běžně dělají fejvry a jiné skopičiny. A každý v jazyce bojuje sám se sebou, se svým vlastním citem či naladěním, a také s okolím, které do něj slovy jazyka neustále bije jako zběsilé.

Moje slovo roku

Těžko se dnes bráníme proti epidemii slovesa „propisovat se“. Všechno se propisuje do něčeho, což je někdy dobře, někdy špatně, někdy je to neutrální, protože přece přirozený proces.

Vládní politika se kupříkladu „propisuje“ do klesající důvěry v politiku, zákony se a ne a ne propsat do každodenní činnosti právnických subjektů, takže právo nežije, leč skomírá. Nedostatek lásky se propsal do lhostejnosti k druhým.

Slovo PROPISOVAT SE je mým slovem roku. I proto, jak tvrdošíjně plevelí veřejný prostor a jak nepříjemně mě napadá ve chvílích, kdy vůbec nečekám, že z mých úst ven vyjde. Někdo ve mně – ne, já ne! – mluví, kdo by to neznal…

Snad se má frustrace z propisování všeho do všeho dostatečně propsala i do tohoto předvánočního textu. PROPISUJTE SE, čas nečeká, a kdo se dnes nepropisuje, jako by ani nebyl.

Klidné Vánoce!