Petr Fischer: Pastýř kontra manažer. Slovensko a české politické zrcadlo
KOMENTÁŘ. Česká společnost sleduje prezidentské volby na Slovensku skoro jako ty vlastní. Slovensko totiž hraje už dlouho roli zrcadla, v němž Češi vidí svou možnou budoucnost, které se děsí jako sebe sama. Ale nejsme přece jako Slováci, jejich společnost je jinde, i když všichni vnitřně spíše cítí, že to, co jsou dnes „oni, bratia“, budeme možná jednou i my.
Návrat Roberta Fica k moci jako by předznamenával možný český návrat Andreje Babiše, kterého se vláda Petra Fialy bojí jako čert kříže, takže z něj pomalu dělá hlavní a jediné téma budoucích voleb. Ostatně na ničem jiném se vyhrát nedá (tak jako na Slovensku může Korčokovi vyhrát volby jen strach z dalšího posílení Ficovy moci).
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Přitom se ve společnosti i v její politické vrstvě dějí mnohem důležitější věci než kumulace energie na projekt Antibabiš II. nebo na účelové využívání války jako snadné politiky strachu v jednom (válečném) či druhém (mírovém) směru.
Osud a vyšší řád
Slovensko a Česko spojuje také silný modernistický spor o podstatu vládnutí, které se v představě Fica a jeho koaličního partnera a kandidáta na prezidenta Petra Pellegriniho (Babiše, Okamury) mění ve všeobecnou starost o lidi, zatímco v očích druhého kandidáta Ivana Korčoka je to něco jako „dobrá správa země“, tedy good governance, v němž se nikdy neztrácí ohled na osobní svobodu a aktivitu občanů.
Vláda ostatně nevládne lidem, nepanuje nad jejich životy, nýbrž vytváří co nejlepší podmínky pro společný život, jehož konkrétní obsah nemůžeme předem určit či nadiktovat.
Pellegriniho nelze od Korčoka odstínit pouze tím, že jeden mává jak šílený národním slovenským praporem, přičemž pro toho druhého není problém mít v druhé kapse i standartu evropskou, neboť bez síly spojené Evropy se Slovensko (Česko) opravdu rozpustí ve světě jako ta známá kostka v kávě.
Pellegrini vystupuje v převleku za národního bojovníka z nutnosti, jako někdo, kdo MUSEL (je to Osud, jsme součástí vyššího řádu povinnosti) kandidovat, protože si to dobro Slovenska vyžaduje. Staví se do pozice ochránce sociálního bezpečí, kandiduje podle vlastních slov proto, „aby ochránil to, co dnes na Slovensku máme, jak se dnes staráme o lidi. Abych ochránil to, že máme národně orientovanou sociálnědemokratickou vládu.“
Pellegrini podobně jako Fico hraje politickou hru s historickými resentimenty od fašistického Slovenského štátu, přes komunistickou minulost až k současnosti. Vždy, když tu byla vskutku národní síla, která myslela na lidi a s lidem, protože cítila s ním, stávala se citově jím, bylo na Slovensku dobře. Bez národního smyslu, tedy specifické citlivosti pro skutečnou slovenskost dolinu a malá města, zcela jiná než poevropštěná a odcizená Bratislava, nelze Slovensku autenticky vládnout.
Politika jako horká emoční hmota
Používat pro toto spojování pojem protofašismus může spustit velkou nevoli, k čemu dnes taková stará otřelá slova. Ale existuje snad přesnější vyjádření propojování společenského celku národní etnickou ideou a sociálním tmelem?
Na Slovensku k těmto všem resentimentům patří ještě specificky národně žité katolictví, takže mluvit v souvislosti s Ficem a Pellegrinim o oživování pastýřské moci také není úplně vedle. Spojit lid v národní stádo, o něž se stará osvícený a citlivý pastýř, který právě proto svým ovcím rozumí a umí je vést, to je jádro národního socialismu současné vlády a potenciálního prezidenta, který za ni dnes kandiduje.
Můžeme celý tento obludný politický výtvor považovat za populistickou hru, to ale nemění nic na jeho reálnosti. Opírá se totiž o emoce, o hluboké sebeprožívání voličů, které je skutečné. Politika je horká emoční hmota, záležitost citového ozáření, které v sobě nese sílu naděje, po níž všichni lidé touží stejně jako po Spasiteli vlastního života.
Korčokova politická nabídka není v žádném smyslu charismatická. Předkládá racionální vizi politické organizace, která vychází z modernistických základů postupné proměny světa, rostoucí z důvěry v lidské poznání a odhalenou logiku věcí.
Korčok neslibuje sociální zázraky, nýbrž trpělivý posun systematickou rozvojovou prací k co největší míře sociální spravedlnosti, což není totéž co vysněný národní stát prorostlý šlahouny pastýřské moci.
Je to jiný typ jakési civilní soudržnosti, který není daný podprahovými citovými proudy, předsudky a ublíženími, nýbrž racionální vědomou analýzou. Pozdní verze modernity, navlečená do pěkného manažerského kabátku, se tu pere s národnostním patosem starodávného kroje, spoléhající na působení vyšších (božských, pastýřských, osobnostních) sil, než je prostý politický rozum, osvědčující se v nedokonalé demokratické debatě.
Z omezeného myšlení dolin
Slovenské prezidentské volby se nejvíce ze všeho ukazují být právě tímto civilizačním konfliktem vědomí/nevědomí, střetem odlišného času přítomnosti, bojem mezi neustále se vracející minulostí a neznámou přicházející budoucností.
Případné vítězství Ivana Korčoka by bylo důležité právě z tohoto důvodu. Bylo by potvrzením, že Slovensko ještě nepodlehlo konzervování na pastýřské úrovni starých slovenských bájí a že ho do budoucna nežene jen zrádný a velmi ublížený pocit z přehlížení vlastní národní výjimečnosti.
Ani Korčok jistě nevyvede národ z uzavřeného světa sevřené představivosti a omezeného myšlení dolin, jeho prezidenství by ale bylo důležitým potvrzením, že Slovensko může z této klauzury vyjít a udělat ve světě budoucnosti velké samostatné kroky směrem k emancipaci občanské i sociální.
Snad se tedy dnes Česko pořádně dívá a nedělá to zdaleka jen proto, aby se ptalo, která země je z těch dvou v bývalé federaci nejkrásnější.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Babišova přímá linka na Slovensko. Známosti svědčící Agrofertu i jeho majiteli
Jan Urban: Když se český stát chová jako ochránce vyvolených a posluhujících
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
To jsou palné řeči. Minulost byla lepší než současnost a proto lidé chtějí změnu. Liberální politika přinesla bídu, zničenou ekonomiku, otřásla jistotami a přinesla válku.
Lidé chtějí mít základní jistoty, chtějí aby stát prosperoval a nechtějí válku, kterou liberálové živí dodávkami zbraní.
Korčok je Status Quo dnešního marasmu a války, Pellegrini je cestou vpřed. Nic víc v tom není.
Je vidět jane, že na sjezdu Trikolóry jste byl pozorným delegátem a posluchačem. Ještě vás čeká letos sjezd SPD. Tam si jistě také prožijete své slastné chvíle.
Doufám, že příštím slovenským prezidentem bude pan Korčok.
Soudruh Korčok není nic jiného než trapná loutka, od níž jdou špagátky do zemí mimo Slovensko, a zdaleka ne Slovensku přátelských, jak je tomu i u dosluhující presidentky.
Ale no tak Pergille/Šimůnku, přestaňte se konečně chovat podle pořekadla „podle sebe soudím tebe“. Je-li tu někdo loutkou, jste to především vy a to už hezky dlouho. A že ty vaše špagátky směřují do Moskvy ví každý, kdo si někdy přečetl vaše příspěvky plné proruských blábolů. Nepřekvapuje mě proto, že vám vůbec nevadí ani špagátky směřující do Moskvy od pana Fica.
Milý skeptiku. V Moskvě jsem byl dvakrát, poprvé v roce 1978 asi dva dny na poznávacím zájezdu, podruhé v roce 1983, kdy jsem asi týden čekal na „bumážku“ k letu do Alma Aty, kde jsem následně absolvoval odbornou stáž. S Rusy nejsem v žádném kontaktu, pracovním, ani uměleckém, ani osobním. Pominu-li ruské a sovětské autory ve své knihovně. A pominu-li to, že rusky pořád ještě umím natolik, abych zvládl např. ruské filmy bez titulků třeba klasiku, jako Děti kapitána Granta, Celý svět se směje, nebo Cirkus. Nebo nové věci, jako třeba Dersu Uzala, Sannikovova země, filmy od Tarkovského, nebo Noční hlídka. A že jsem schopen číst v originále Jefremova, bratry Strugacké, Mejerova apod.
Nemilý Pergille/Šimůnku, já jsem se nevyjadřoval k tomu, kolikrát jste byl nebo nebyl v Moskvě. Ani k tomu, kolik knih ruských autorů máte nebo nemáte v knihovně a ani mě to nezajímá. Možná by bylo bývalo zajímavější se dozvědět, kolikrát jste v minulosti byl na ruské ambasádě v Praze, případně kolikrát jste se setkal s ruskými a proruskými emisary na území například Karlových Varů, kam tak rád jezdíte, případně na území jiných měst v EU. Tyto údaje by byly zcela jistě zajímavější, než počet knih ruských autorů ve vaší knihovně. Vím však, že právě tyto údaje, které by mě zajímaly, se v pravdivé! podobě od vás nedozvím a mohu si je pouze domýšlet.
A je nutné jezdit do Moskvy? Do Karlových Varů jezdíte stále a rád, jak jste sám na HP uvedl.
Jenom tedy – pro poznámku – ani v Česku neporazil Pavel Babiše tím, že by se snad prohlašoval za nějakého „..„dobrého správce země“, ale tím že se propagoval jako (bývalý) generál NATO.
Čím tedy pouze přeměnil jednu legendu druhou. Namísto té (i zde kritizované) historické síly národa – tu o tom že nás „NATO ochrání“. Což sice ještě v době, kdy byl volen, znělo jako tutovka, ovšem dnes, když jsou pochyby o přístupu USA jako hegemona NATO, už ta jistota taková není.
A pokud se týká Slovenska – nezapomeňme že mezi minulým odchodem a návratem Fica uplynulo 6 let, kdy Slováci zažívali „úplně jiné a lepší vlády“..
Jako že podobně, za posledních 5 let jim dělala prezidentku ta rovněž „nejlepší nejchytřejší a nejprogresivnější“ prezidentka Čaputová. Takže, nemylme se, že by se Slováci dali chytit nějakými bludy. Oni už mohou srovnávat a zvolit si co chtějí, nebo alespoň nezvolit si co nechtějí..
My Češi by jsme se měli starat sami o sebe a nedopustit, aby se znovu dostalo ke korytu Babišovo hnutí ANO se svými souputníky z KSČM, SPD a jinými rusofily, protože pak by se teprve staly věci. Slováci budou volit nového prezidenta a pokud zvolí Pellegriniho, pak bude jasno, že postupem času směřují spolu s Dolními Uhry zpátky k Sovětskému Svazu.
No, o to právě jde. My už jsme přece viděli jaké se děly věci, když byl Babiš ve vládě, 8 let. A zase se nic totalitního nestalo. Gulagy se nestavěly, političtí oponenti zatýkáni nebyli, satelitem Ruska jsme se nestali. Dokonce se aj pak konaly svobodné volby, po kterých Babiš z vlády odešel. Nevídáno ..
Kvalitu jeho vlády komentovat/obhajovat nebudu, jistě že se dala spousta věcí dělat jinak. Stejně jako dneska.
Jestli si jako megapodnikatel nahrabal ze státního, aj jíní si hrabali, ale nebylo na ně tolik vidět.
Kontakty – ty má taky dneska v politice a byznyse kdekdo..
Pochopitelně amorální metody taky, jinak by v té vysoké politice nepřežil.
Ale taky jak často píšu, nikomu ho nevnucuju,.. Jestli příjde nějaký nový a lepší politik – jak v článku zmíněno, zastánce té „.. good governance“,, tak si ho můžem zvoliť..
Ovšem, aby takovou politiku skutečně prováděl a nikoliv jen o ní pronášel projevy..
Je mi líto, za Babiše bylo, bez ohledu na epidemii covid, líp než v současnosti. A vláda „108“ je spojena leda s perspektivami návratu životní úrovně před rok 1989. Takže Babiš s Okamurou jsou prostě menší zlo, bez ohledu na to, že zrovna andělé nejsou.
A průšvih nastane v momentě, až si lidé uvědomí, že Putin jim nebude zakazovat topit, nutit je pod likvidačními pokutami dávat vydělat firmám z E12 při povinném „zateplování“ budov, ochrání jejich děti před zvrhlým „kastračním průmyslem“, obtěžující blokátory dopravy a podobnou verbež odveze na Sibiř atd. Pak se může snadno stát, že dojde k otevření oné „závory na východě“.
Pochopitelně, nestane se to, pokud se EU dokáže naprosto radikálně změnit a v podstatě zavrhnout vše, co v současnosti prosazuje.
Vykreslení současné smutné slovenské reality je perfektní, bohužel poznámka k té české je úplně mimo mísu.
Pokud se někdo vymezuje vůči Burešovi, není to z důvodu „Antibabiš“ což pořád dokola připomínají političtí analfabeti, ale proto, že nikdo jiný nepředstavuje na politickém hřišti relevantního soupeře. Jistě, nebyl by problém vytvořit slaměné panáky a hrdinně bojovat proti naštěstí vymírajícím komoušům, Klausovým pohrobkům z Trikolory, nebo Burešovu béčku – Šlachtovi…ale proč by to proboha někdo dělal ? Každý volič má nějakou kapacitu pozornosti, kterou unese, tak proč mu mást hlavu nesmyslnými spory a bojůvkami proti mikrotrpaslíkům, když je třeba se soustředit a bojovat proti hydře o řád větší ?
Jako obvykle je to přesně naopak…Ze strany současné opozice zní unizono „Anti5K“, přičemž nikdo nerozlišuje a nebere v potaz jak je celá pětikolka různorodá, jak se k mnoha otázkám staví různě a jak ji stojí hodně energie držet vůbec pohromadě. Pokud by opozice měla relevantní program a ne jen „Anti5K“, viděli bychom útoky na pozice jednotlivých stran v každé jednotlivé agendě. Nevidím nic, jen prázdné „Demisi“ a „Fyjalo octub“. To je opravdová politická prázdnota…
A to ještě vůbec nezmiňuji dosti podstatný fakt, že mnoho kroků vlády šlo voličům opozice vyloženě vstříc, ale ti to ve své tuposti nepoznali, natož aby za to vládě dali nějaký kredit. Takže svojí politikou voliče opozice nezískala a svoje voliče, kteří čekali nastartování razantních a nepopulárních reforem též nepotěšila. Chtěli se zavděčit všem, ale bídu sklidí od obou…
Slovenské prezidentske volby je realita, současnosti. Vývoj ukrajinského konfliktu má svoji neodhadnutelnou trajektorii, samozřejmě pro mírový vývoj směřující k primeri by bylo lepší vítězství p. Pellegrini. Slovenskou zahraniční politiku tvori vlada p. Fica, prezident má malý vliv. Pokud konflikt povede k rozsireni, stejně i v případě vítězství p. Korcoka, bude následovat slovenská armádní neúčast. Ten priklon k Maďarsku a Rakousku je velmi hluboký , nove zvolený prezident bude v této situaci podporovat vladu. Naše Fialová vlada, jde do toho po hlavě a to je nerozumne. Tento konflikt nema dobrá řešení. Rusko je příliš silny konkurent a historicky je to nevitezny konflikt. Může nás to stát hodne, anabaze našich legií může byt priklad i varování.
Zdá se, že problém se už zjednodušil. Na jedné straně jsou racionálně myslící lidé, kteří jsou přesvědčeni, že lidem bude dobře v řádně spravovaném demokratickém státě. Na druhé straně, a kupodivu jde hlavně o vysokoškolsky vzdělané lidi, je nejdůležitější pěstovat demokracii a svobodu, což se uskutečňuje žvaněním o ohrožení svobody a demokracie, když se předpokládá, že o chléb vezdejší se postará samozřejmě někdo jiný. V současné době se situace vylepšuje nadávkami za jakousi údajnou spolupráci s Putinem.
Na Slovensku se nám tento problém představuje v přímém přenosu. Každá z t.zv. demokratických vlád, včetně třeba Dzurindovy, dopadla špatně. Občané už pochopili, a zejména ti chudší, co se starají hlavně o ten chleba pro společnost, že žvásty o demokracii a svobodě se nenajedí. Hlavním zdrojem nenávisti proti racionálně myslící vládě je ovšem u bojovníků za svobodu a demokracii strach z pořádku. Že například může dojít k rušení trapných kateder či trapných neziskovek, omezení šikany ze strany novinářů a tak dál. Takže bych byl proto, aby Pelleginimu jeho pokus být prezidentem vyšel.