Čínská zvláštní administrativní oblast Hongkong zřizuje převýchovné programy pro mladé lidi zadržené po masových protestech v roce 2019. V některých ohledech připomínají mírnější podobu nechvalně známých převýchovných táborů v Sin-ťiangu. Podle Pekingu mají programy přimět zadržené demonstranty „zamyslet se nad smyslem života“ a „přenastavit myšlení na pozitivní hodnoty“.

Hongkongská Legislativní rada zveřejnila 13. dubna dokument, který vyvolal rozruch mezi prodemokratickými aktivisty i novináři informujícími o situaci v Hongkongu. Šlo o písemné odpovědi tajemníka Oddělení vnitřní bezpečnosti na dotazy členů rady k plánovaným finančním výdajům v letech 2022-23.

Podle vzoru Sin-ťiang?

Jeden z dotazů totiž směřoval ke speciálním „nápravným programům“, jež nedávno zřídilo Oddělení nápravných služeb primárně pro mladistvé osoby zadržené a uvězněné po masových protestech v roce 2019. Na sociálních sítích je mnozí okamžitě začali přirovnávat k „deradikalizačním programům“ v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, jiní poukazovali na „KSČ-zaci“ hongkongské trestní spravedlnosti – tedy přechod na metody využívané komunistickou stranou v pevninské Číně.

Text Kamily Hladíkové vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Tyto informace jsou znepokojivé, byť srovnání se Sin-ťiangem v tuto chvíli poněkud kulhá – v Sin-ťiangu se mluví o jednom až dvou milionech obyvatel turkického původu, kteří těmito programy prošli, zatímco v Hongkongu bylo do „nápravy“ podle oficiálních údajů zapojeno zatím 250 mladých lidí. Prvotní indicie však naznačují, že v případě pokračujícího odporu Hongkongu v jakékoli formě by úřady byly připraveny nasadit prostředky „masové převýchovy“, které si čínský režim již vyzkoušel právě v Sin-ťiangu.

Odpor obyvatel Hongkongu vůči pronikání politického vlivu z pevniny a postupnému ukrajování z občanských svobod v bývalé britské kolonii, který vyjádřili mimo jiné velkými a místy i násilnými protesty v roce 2019, prakticky utichl po brutálních policejních zásazích a zatýkání. Zpětné kriminalizaci protestů i jakýchkoli prodemokratických aktivit poté napomohl zákon o státní bezpečnosti schválený v létě 2020.

Ten záhy umožnil odstranění zbytků prodemokratické opozice v hongkongském parlamentu a donutil většinu opozičních lídrů i aktivistů opustit zemi. Nedávno také kvůli němu začaly hongkongské univerzity v rámci boje proti „radikalismu“  jedna po druhé rušit studentské odborové organizace.

Jak „počínštit“ Číňany

Srovnání se Sin-ťiangem tedy sice zdaleka není přesné, samotný Peking zde však nachází četné analogie: od „separatistických tendencí“ podněcovaných „zahraničními vlivy“ přes „extremistické názory“ až po hrozbu „terorismu“, respektive násilného odporu proti systému.

Zatímco v Sin-ťiangu je probíhající kulturní genocida místního převážně ujgurského obyvatelstva zaštítěna rétorikou „lidové války proti teroru“ odvolávající se na světový boj proti islámskému radikalismu a terorismu po 11. září 2001, v Hongkongu jde o snahy zlomit prodemokraticky smýšlející obyvatele zvláštní administrativní oblasti, jejíž správní systém byl částečně vystavěn na demokratických principech v druhé polovině stoleté britské koloniální správy.

Poté, co Hongkong na základě historických smluv přešel v roce 1997 pod správu Čínské lidové republiky v rámci principu „jedna země, dva systémy“, docházelo k postupnému posilování vlivu Pekingu a jeho prorůstání do místních institucí a orgánů. Odpor místního obyvatelstva se vyhrotil během tzv. „deštníkového hnutí“ v roce 2014 a znovu v roce 2019 v souvislosti s přijetím extradičního zákona, který legislativně zaštítil pronásledování politických odpůrců místního Pekingem podporovaného a kontrolovaného režimu.

Narozdíl od Sin-ťiangu, kde bylo muslimské turkické obyvatelstvo kolektivně stigmatizováno a označeno za potenciální hrozbu vůči režimu na základě etnické, kulturní a náboženské příslušnosti, je situace v Hongkongu poněkud komplikovanější.

V tomto případě Peking čelí odporu části etnicky čínského obyvatelstva vychovaného v demokratické společnosti, kterému jde o zachování osobních svobod a lidských práv po vzoru západních liberálních demokracií. Kolektivní stigmatizace obyvatel a vznik podobných center masové „převýchovy“ po vzoru Sin-ťiangu zde tedy není příliš pravděpodobná a „převýchovná opatření“ nejsou primárně zaměřena na eliminaci jazyka a specifické kultury nečínského etnika.

I přesto se však v současném Hongkongu projevují tendence směřující k „počínštění“ místního obyvatelstva od propagace pročínského „patriotismu“ až po stále zřetelnější vyzdvihování standardní spisovné čínštiny na úkor kantonštiny, jíž se hovoří v Hongkongu a sousední čínské provincii Kuang-tung.

I když rozsah a míra brutality jsou těžko srovnatelné, cíle převýchovných programů v Sin-ťiangu i Hongkongu jsou do značné míry analogické, stejně jako slovník a rétorika vysvětlující jejich poslání. Přímá souvislost sice není prokázána, avšak již v minulosti se objevily zprávy o návštěvách hongkongských orgánů v ujgurské autonomní oblasti.

Například v roce 2018 navštívila oblast delegace z hongkongské protiteroristické jednotky, aby získala zkušenosti z boje proti terorismu a extremismu. Jejím vedoucím byl tehdy současný ředitel Oddělení vnitřní bezpečnosti Sonny Au Chi-kwong. Letos v lednu byl navíc velitelem hongkongské posádky Čínské lidově osvobozenecké armády jmenován generálmajor Pcheng Ťing-tchang, který dříve sloužil jako zástupce velitele čínské polovojenské složky ozbrojené policie v Sin-ťiangu.

„Přemýšlet o smyslu života“

V dokumentu, který Legislativní rada zveřejnila, je zmiňována potřeba „deradikalizace“ osob zadržených během protestů, jimž mají nápravné programy „pomoci k odpoutání se od radikálního myšlení a chování a ke znovunastavení správných hodnot.“

Oddělení nápravných služeb za tímto účelem nabízí tři „dobrovolné nápravné programy“ zaměřené na tři různé „okruhy nápravy“: porozumění čínské historii a národní vzdělávání, psychologická rekonstrukce a přenastavení hodnot a životní plánování a přenastavení rodinných vztahů.

V rámci prvního programu s mottem „Porozumění historii je začátkem vědění“ se adepti prostřednictvím výukových aktivit založených na virtuální realitě či „e-sportu“ (tedy na počítačových hrách a videohrách) učí správnou, Komunistickou stranou Číny posvěcenou interpretaci historie, aby „posílili své národní povědomí, vybudovali si pozitivní hodnoty a zamysleli se nad smyslem života“.

Dále se vzdělávají v oblasti morálky a práva, kde jim jsou vštěpovány mimo jiné základy hongkongského zákona o státní bezpečnosti. Jinými slovy, učí se zde, jak milovat svou čínskou vlast, jak hodnotit minulost i přítomnost v souladu s ideologií Komunistické strany Číny, a také, co je čeká, pokud zákon znovu překročí.

V rámci „psychologické rekonstrukce“ jim odborníci pomáhají „přenastavit způsob myšlení a zvýšit povědomí o nutnosti dodržovat zákony“. V souvislosti s tímto programem se plánuje také zřízení komunitních center označovaných jako „Change Lab“ (laboratoř pro změnu), která budou mladým lidem pomáhat přenastavit své myšlení přímo v rámci jejich rodin a komunit. Psychologická pomoc se mimo jiné zaměřuje na „psychické problémy, extrémní protispolečenské a násilné nastavení, psychickou a emoční nevyrovnanost a potíže se sebekontrolou“.

Vymývání mozků

V deradikalizaci adeptům pomáhají aktivity jako například „workshop zenové fotografie“, kde zjistí, jak dát průchod svým emocím pomocí fotografického umění s čínskou charakteristikou. Další aktivitou je „skupina internetové gramotnosti“, kde se účastníci naučí „posuzovat autentičnost online informací a posílí své kritické myšlení, aby se vyhnuli svedení na scestí zavádějícími informacemi z internetu“. Poslední z programů zapojuje i rodinné členy zadržených a pomáhá jim s nastavením životních cílů, aby vedli „smysluplný život a přispěli společnosti“.

V kontextu historických ideologických hnutí čínské komunistické strany či masové „převýchovy“ obyvatel v Sin-ťiangu (jejíž deklarované metody a cíle jsou v zásadě podobné, ale četná osobní svědectví vypovídají o zcela jiné praxi), navozují hongkongské nápravné programy pro radikální mládež představu děsivě dokonalé společnosti s totální kontrolou zasahující až do místních komunit a rodinných kruhů.

Podle dokumentu Legislativní rady byly zatím programy všemi 250 účastníky hodnoceny pozitivně a kantonskému vysílání Hlasu Ameriky se již podařilo získat očité svědectví jednoho z účastníků. Ten popisuje, že převýchova připomínala „vymývání mozků“ a spočívala převážně ve sledování propagandistických videí oslavujících čínské úspěchy v oblasti technologií či rozvoje infrastruktury s cílem posílit vlastenectví.

Podle dokumentu je momentálně stále ve vazbě přes 1700 zadržených demonstrantů z roku 2019 ve věku 18-30 let a 187 nezletilých. Server HKFP uvádí, že od roku 2019 bylo v Hongkongu zadrženo přes 10 000 lidí, z nichž 2000 bylo obviněno z nějaké formy násilné či protistátní činnosti.