Léto roku 2005, česká metropole. Uplynula čtyři léta od atentátu na newyorská dvojčata. Rok předtím teroristé napadli vlaky v Madridu. Týž měsíc (7. července) zaútočili mladí muslimové na londýnskou dopravu. Američané vstoupili do Iráku před dvěma lety, v Afghánistánu válčí už čtyři roky. Aniž bych to plánoval, zapředl jsem hovor s patrně prvním islamistou, který se narodil v Praze. Má český pas. A dnes sedí ve zdejším vězení.

Spolupracoval jsem tehdy s nejmenovaným deníkem, kterému vypadl respondent na takzvaný velký rozhovor. Prostě ten přes celou stranu. Červenec, okurka. Hořelo. Šéfredaktor nalezl optimální řešení: mě a libovolného muslima.

„Hele, ty je znáš, udělej rozhovor, potřebujeme to do zítřka,“ telefonoval. Možná řekl do pozítří. Šibeniční termín v každém případě. Ok. Zvedl jsem telefon; jeden byl kdesi u příbuzných, další na chalupě, třetí to nebral. Co dělat? Prostě jsem se sebral a vyrazil do muslimské modlitebny nedaleko pražského Václavského náměstí. Nikde nikdo, všední den, všichni si šli po své práci.

Text je ukázkou z nové knihy válečného reportéra Pavla Pawluschy Novotného Proč Alláh stvořil kalašnikov. HlídacíPes.org ji zveřejňuje se souhlasem autora i vydavatele.

Vtom jsem ho uviděl. Později jsem se dozvěděl, že tam dobrovolně dělal cosi jako uvaděče, vrátného a šiřitele ryzího islámu. Vypadal jinak než čeští a moravští muslimové, které jsem znal. Tvářil se pietně, skromně a důležitě zároveň. Oblečený byl tak, aby bylo hned zřejmé, jaké je víry.

Až po několika hodinách mi došlo, že imituje gesta salafistických kazatelů, která okoukal na webu. Kde jinde. Čeští muslimové totiž náboženství podobně jako jejich spoluobčané moc nedají. Mnozí jej opustili docela, další se k němu vracejí na stáří. Do komunistického Československa přicházeli nejčastěji členové organizací, které koketovaly s marxismem, případně bojovným nacionalismem.

V pražské modlitebně jsem tehdy hovořil s jedenadvacetiletým Sámerem Shehadehem. Synem palestinských rodičů s českým vzděláním a nelehkým osudem, který bude za dlouhou řadu let souzen a poslán do vězení na deset let za účast na teroristické skupině a jejím financování. Aby bylo jasno; už tehdy hovořil jinak než ostatní muslimové, i když konstatoval, že jde o jeho osobní postoje.

Útoky v ČR? Jiné země jsou důležitější

První otázka je nespravedlivá a omlouvám se za ni předem. Máte za sebou podobnou zkušenost jako muslimští mladíci, kteří provedli ničivé atentáty v Londýně. Oni se také narodili a vyrostli v Británii, na kterou nakonec zaútočili. Vy jste muslim a Palestinec, vyrostl jste v Česku. Hovoříte česky. Máte české školy. Dokážete je pochopit?

Dokážu pochopit, jakým způsobem uvažovali. Jde o to, že Spojené státy s podporou Británie i ostatních zemí bojují proti muslimům ve světě.

Myslíte v Iráku?

Nejen v Iráku. Tyto země velice ztěžují život muslimům všude na světě. Samozřejmě že to, co se stalo v Londýně, je špatně. Jenže Britové si to – koneckonců – zapříčinili sami tím, že se zapojili do války v Iráku. Tím se stali nepřáteli muslimů…

Všech muslimů?

Nemohu mluvit za všechny, ale velkou část muslimů si (Britové) znepřátelili. Opakuji ale, že atentátníci udělali chybu a jejich čin se nedá ospravedlnit.

Očekáváte, že by se v Česku mohlo stát něco podobného jako v Londýně? V horizontu, řekněme, pěti až deseti let?

To nepředpokládám.

Zaregistroval jste mezi zdejšími muslimy radikální postoje?

Ne. Je to dané i tím, že většina lidí, kteří do České republiky přišli z muslimských zemí, zde nepraktikuje islám. Těch, kteří praktikují, je velice málo.

Česká republika se také angažuje v Iráku. Myslíte, že její účast v tomto konfliktu může být záminkou k útoku radikálů?

Nemyslím, že takové útoky České republice hrozí. Navíc lidé, kteří atentáty páchají, považují jiné státy za důležitější cíle.

Návrat k islámu a čekání na soudný den

Říkal jste, že mnozí lidé, kteří sem přišli z muslimských zemí, nepraktikují islám. Mají strach z netolerance? Ze společnosti? Z úřadů?

Ne, nemá to nic společného s politikou nebo českou vládou. Tito lidé přišli do jiné společnosti – do té západní – a prakticky v ní zmizeli.

Lze předpokládat, že se druhá generace muslimských přistěhovalců i v Česku vrátí k islámským kořenům intenzivněji? Podobně jako vy?

To nelze říci paušálně. Všichni muslimové se nyní vracejí k islámu. A příslušníci druhé i třetí generace muslimů v cizině se k islámským kořenům obracejí také. Do České republiky přišla řada lidí z muslimských zemí, kteří islám nepraktikovali a potomky nevychovávali v duchu islámu, přesto tyto dnes dospělé děti vidíte víru praktikovat. Jde o celosvětový návrat k islámu. A ten probíhá nejen v České republice či Británii, ale i v muslimských zemích.

Mnozí mladí muslimové jsou ve víře, řekněme, fundamentálnější než jejich rodiče. Jde o generační revoltu? A co se týče muslimských zemí – nemám pocit, že by se kdy vzdaly islámu.

Revolta vůči rodičům nebo předchozím generacím to podle mého soudu není. Nelze to přesně vysvětlit. Muslimové na celém světě se zkrátka od své víry vzdálili a teď se k ní vracejí. Co se týče muslimských zemí, tam sice věřící praktikovali islám, ale velice povrchně. I zde nyní lidé začínají podrobně studovat Korán a vracejí se ke správnému islámu. Do víry se totiž dostala spousta novot, které vymysleli lidé. A ty sem nepatří. V tomto spočívá ona revolta.

Není návrat k islámu motivován i touhou být ukotven ve světě, který podle některých relativizuje tradiční hodnoty?

První a hlavní důvod, proč se muslim vrací k islámu, není ani politický, ani společenský, ale náboženský. Uvědomuje si, že ho čeká soudný den, že se bude ze svých skutků zpovídat.

Zabíjet tak, abych přežil

Vy jste Palestinec, byť narozený v Praze. Jsou podle vás útoky sebevražedných palestinských radikálů proti izraelským civilistům opodstatněné?

Izraelské civilní obyvatelstvo neexistuje. Veškeré izraelské obyvatelstvo jsou vojáci…

I děti?

Děti pochopitelně ne… Nicméně, palestinské útoky jsou ospravedlnitelné. Izraelci vzali Palestincům území, napadli je, vyvražďují. A je jim jedno, jestli mezi oběťmi jsou ženy, děti nebo ti, kteří atentáty spáchali. A vraždí hromadně. Podívejte se na útoky proti uprchlickým táborům i další masakry. Skutečný terorismus páchá izraelská armáda, jde o terorismus státní. Jenže v evropských médiích se toto neobjevuje. A pokud ano, tak velmi letmo.

Přesto islám zakazuje vraždění dětí, starců a žen, ať již patří k jakékoliv skupině. Sebevražední útočníci navíc porušují pravidlo, podle kterého si člověk sám nesmí vzít život.

Je fakt, že muslim nesmí spáchat sebevraždu. Islámští učenci, kteří se bavili o těchto činech, prohlásili, že by se útočník měl snažit provést akci takovým způsobem, aby existovala šance, že se může zachránit… Lidé v Palestině ale nemají na výběr. Kdyby přestali podnikat tyto útoky, poddali by se izraelské okupaci.

Jde podle vás v Palestině o konflikt národní, či náboženský?

Někteří bojují z vlasteneckých důvodů, za svoji zem, jiní bojují kvůli islámu a svatyni v Jeruzalémě (mešitu al-Aksá).

Česko jako muslimská země

Pokud bojují za islám, usilují o jeho planetární vítězství? Přejete si kupříkladu vy, aby Česká republika jednou byla islámskou zemí?

V této době jde samozřejmě o nereálnou věc. Ale jestli bych si to přál? Pochopitelně, každý muslim si přeje, aby celý svět byl islámský. Aby celý svět byla jedna islámská obec.

Jste ochoten pro to něco udělat? Na víru přece nelze obracet násilím.

Samozřejmě že ne. Víra je v srdci. Můžete někoho přinutit, aby cosi fyzicky učinil, ale ne, aby uvěřil.

Představitelé britských muslimů po londýnských atentátech vyhlásili, že budou apelovat na souvěrce, aby se nedopouštěli teroru. Udělali správně?

Pochopitelně. V určité míře ano. Jde ale o to, co je myšleno pod pojmem terorismus. Euroamerická společnost totiž označuje veškeré útoky jako terorismus. Podle mého názoru ale není většina povstaleckých akcí v Iráku a Palestině terorismem. Většina, nikoliv všechny.

Kde je ta hranice? Co únosy novinářů? Útoky proti policistům?

To je složitá otázka. Nejsem na ni schopen přesně odpovědět, na to byste se musel zeptat nějakého (islámského) učence. Přesto si myslím, že třeba Izrael a Irák jsou územím válek. Probíhá tam válka.

Ale v Británii se neválčí.

Já také neomlouvám útoky v Británii. Jsem proti útokům v Londýně.

A v Madridu?

Jsem také proti.

New York?

Myslíte jedenáctého září?

Ano.

Nejsem schopen ten útok jednoznačně odsoudit. Ale nerad bych zacházel do detailů.

Předpokládáte, že nyní – po londýnských atentátech – se o české muslimy začnou více zajímat úřady? Bojíte se ostrakizace?

Nemáme strach. Postoj Islámské nadace v Praze byl jasný (Atentáty odsoudila, pozn. red.).

Na internetu lze nyní číst islamistické výzvy i v českém jazyce. Tyto texty oslavují i takzvaný džihád mečem, tedy ozbrojený boj. Jak se stavíte k tomuto druhu džihádu? Jaký je postoj vašeho společenství?

Zdejší pražský imám k takovému džihádu nevyzývá. A můj osobní názor? Džihád mečem má svá pravidla a lze jej těžko praktikovat, když je umma, tedy islámský národ, takto rozdělen.

A kdyby umma nebyla rozdělena?

Stále existují daná pravidla. Muslimové nesmějí nikdy na nikoho zaútočit bezdůvodně, jde zejména o sebeobranu.

Zkuste tu najít práci pro muslima

Londýnské události vyvolaly diskusi, nakolik je vhodné, aby příchozí – a to nejen muslimové – přijímali zvyklosti nové země. Co vy? Pijete alkohol?

Samozřejmě ne.

Byl jste se někdy podívat třeba na koncertě české rockové hudby?

Ne, nikdy.

Myslíte si, že je to proti vaší víře? Nebo vás to nezajímá?

Ne, je to proti víře. A co se týče muslimů žijících na Západě, muslim by správně neměl žít ve společnosti, která není islámská. Výjimkou je, když zde vhodným způsobem vyzývá k následování islámu. Pokud muslim žije v nemuslimské společnosti, je pro něj velice těžké praktikovat to, co má muslim za povinnost. Například pět modliteb denně, přičemž páteční modlitba musí proběhnout v mešitě. Zkuste v České republice najít práci, kde se lze modlit pětkrát denně. A kde si lze v pátek vždy najít čas na cestu do mešity. Takových zaměstnavatelů je velmi malé procento. Podobné problémy ale nastávají třeba i při postním měsíci ramadánu.

Vy tu ale žijete.

Já tu žiju, protože jsem se tu narodil. A prakticky nemám kde jinde žít. Ale já pracuji v Islámském informačním centru, cílem mé práce tady je informovat veřejnost o mé víře. Chci lidi obeznámit se skutečným islámem. Chci jim vysvětlit, že fámy, které se o mém náboženství šíří, nejsou pravdivé. Kdybych zde toto nedělal, odešel bych.

Mimochodem, jméno Sámer je teď u nás populární. Jmenuje se tak i jeden z vítězů soutěže Česko hledá SuperStar.

Bohužel.

Bohužel?

Nejsem rád, že se toto jméno proslavilo tímto způsobem.

Proč? Myslíte, že je špatné, když lidé v televizi zpívají?

Ne že by to bylo přímo špatné. Je to ale proti naší kultuře i víře.