Sociální nerovnost není marxistický konstrukt, ale věrný průvodce lidstva po celou jeho historii. Podobně jako inflace je sociální nerovnost za normálních okolností svými důsledky téměř nepozorovatelná. Teprve vyhrocená do extrému přináší revolty, vzpoury a revoluce.

První polovina minulého století je toho jasným důkazem. Nebyl to industriální Západ, kde dle Marxových teorií mělo dojít k přechodu ke komunismu. Byly to zástupy vyhladovělých ruských mužiků, jimž se do čela postavili reformátorští intelektuálové a svrhli stávající systém.

Ten nový pak po druhé světové válce ovládl velkou část euroasijského prostoru po zbytek století.

Růst a úpadek střední třídy

Ve stejné době na Západě po téměř půl století rostla a sílila střední třída, základní zdroj prosperity moderní společnosti. Po rozpadu sovětského impéria na počátku 90. let se trend růstu střední třídy prosadil nejsilněji právě ve střední a východní Evropě a s menšími výkyvy přetrval až do krize 2008.

Od té doby však pozvolna ubývá občanů středních příjmových skupin, přičemž jen velmi malá část z nich se dostala do skupiny vysokopříjmových obyvatel. Valná většina se bohužel propadá do nízkopříjmových skupin.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Ze střední třídy se stávají občané, jejichž příjmy stačí stěží pokrýt výdaje a nezbývá jim nic (nebo téměř nic) na úspory či investice. Právě investice přitom jsou v posledních dvou dekádách zdrojem růstu bohatství vysokopříjmových a bohatých až ultrabohatých obyvatel.

Do tohoto již tak toxického prostředí udeřila celosvětová pandemie covid-19. Veškerá pravidla byla opuštěna, vlády během jednoho roku naprosto zdevastovaly fiskální pozice svých zemí a zadlužily nejen nás všechny, ale i naše děti a vnoučata.

Mocenské elity Západu, kam, jak věřím, stále ještě patříme, si zvykly využívat zmanipulovaný pojem inflace i škodlivé kvantitativní uvolňování. Je ale nutné odpovědět si při tom na několik nepříjemných otázek: Postaví kombinace sociální nerovnosti a extrémního zadlužení proti sobě stát a občana? A je pandemie koronaviru spouštěčem těchto událostí?

Tančete, Titanic jde ke dnu

Západ dnes připomíná Titanic, na jehož dolních palubách prostí cestující tonou, zatímco boháči na horních palubách dále sázejí v ruletě a tančí. Tváříme se, že nevidíme rostoucí inflaci, která v blízké budoucnosti bude devastovat většinovou populaci.

Tváříme se, že nesplatitelné dluhy jsou norma fungování státu. Politici spolu s centrálními bankéři se tváří, že mají řešení. Tímto řešením má být další zadlužování za rostoucí inflace, která znehodnotí peníze a tím i dluhy.

Uvědomíme-li si, že úspory obyvatelstva převyšují dluhy vytvořené státem, vychází nám jasný závěr. Bude to opět zodpovědný, pracovitý a tvořivý občan, kdo za tuto nezodpovědnost zaplatí.

Přitom za poslední rok deset nejbohatších obyvatel světa zbohatlo o závratných osmdesát procent a polovina obyvatel spodních příjmových skupin zchudla o neuvěřitelných čtyřicet procent.

Takovouto majetkovou a příjmovou nerovnost Západ naposledy zaznamenal za Velké hospodářské krize na počátku minulého století. Hospodářský rozvrat, druhá světová válka, fašismus a komunismus byly toho následkem.

Lze s tímto stavem vůbec něco dělat? Má občan naději a možnost zvrátit tento stav, či nás čeká opětovné experimentování s rovnostářstvím a přerozdělováním, dnes skrývané pod moderní pojmy „sharing and equality?“

Tento konflikt se blíží stejnou rychlostí, jako narůstají dluhy. Je na každém z nás, na jakou stranu se v tomto konfliktu postavíme.

Autor je investor, působil na manažerských pozicích v Komerční bance, pojišťovně AIG či v PPF Asset Management. Od roku 2009 se věnuje nezávislé správě aktiv individuálních klientů, je šéfem společnosti Carduus Asset Management.