Padouch nebo hrdina. Strůjci úniků informací na tenké hraně respektu a odsouzení

Jako leaker bývá označován člověk, který vynáší informace, které jsou často utajované. Naopak whistleblowerem se rozumí oznamovatel, který odhalí informace o nezákonném, nemorálním, nebezpečném či podvodném jednání uvnitř nějaké instituce. Může to znít podobně a podobné jsou často i jejich postupy při zveřejňování tajných informací, rozdíl je však v tom, jak jednotlivé případy vnímá veřejnost a média. Podle toho dostanou někteří ze strůjců úniků nálepku „padouch“ a jiní „hrdina“.

Nedávný únik utajovaných informací Pentagonu, za nímž stál jednadvacetiletý člen Letecké národní gardy státu Massachusetts Jack Teixeira, znovu otevřel i otázku, kdo je to vlastně whistleblower. Dobře to ukazuje srovnání se starší kauzou Edwarda Snowdena a jeho úniku informací o sledovacích aktivitách amerických tajných služeb. Zatímco Snowdena média od začátku měla za „whistleblowera“, Teixeira je považován za „leakera“. Pojmy jsou to přitom blízké jen na první pohled.

Zatímco „whistleblowing“ je legální čin zahrnující určitý postup pro práci s informacemi o nelegálním či neetickém jednání nějaké instituce, „leakeři“ citlivé informace poskytují v podstatě okamžitě třetím stranám.

„Ti, kdo se k ‚leakerovi‘ z platformy Discord chovají jako k whistleblowerovi, buď neznají fakta, nebo si prostě myslí, že kdokoli, kdo vypouští tajné dokumenty, je whistleblower, ačkoli jeho záměrem je pouze získat plusové body a být cool mezi svými herními kamarády,“ komentoval Teixeirovu kauzu na Twitteru zakladatel mezinárodního investigativního týmu Bellingcat Eliot Higgins.

Anyone treating the Discord Leaker like a whistleblower is either ignorant of the facts or just thinks anyone leaking documents is a whistleblower, even if it’s to their gamer pals for internet cool person points.

— Eliot Higgins (@EliotHiggins) April 14, 2023

Tři rozdíly dvou velkých úniků

Když se Edward Snowden, spolupracovník americké NSA, rozhodl v roce 2013 zveřejnit důkazy o celosvětovém sledování veřejnosti i světových lídrů skrze digitální komunikaci americkými tajnými službami, vybral si amerického novináře Glenna Greenwalda, kterému informace předal. Snowden únik plánoval a novináře zvolil, protože splňoval mimo jiné jeho požadavky na zajištění procesů zabezpečené komunikace.

Jak potvrdil americký soud v roce 2020, v případě sledování telefonních hovorů šlo o nezákonný sběr dat. Snowden tehdy motivaci vyzrazení tajných informací zdůvodnil tím, že nechce být „součástí mašinérie, která páchá víc zla než dobra“.

I díky bezpečnostním postupům novinářů a dodržení novinářských zásad práce s citlivými zdroji se Snowdenovi podařilo utéct a následně získat azyl v Rusku, kde nakonec získal občanství.

Teixeirův případ se od Snowdenova liší. Teixeira zveřejnil utajované strategické dokumenty o působení americké armády a tajných služeb v oblasti mezinárodní politiky či války na Ukrajině včetně informací o sledování amerických spojenců či o efektivnosti dodávek zbraní Ukrajině.

Teixeirovým cílem podle dostupných informací nebylo odhalit utajované informace veřejnosti, ale pouze necelé třicítce členů hráčské skupiny na sociální síti Discord, jejíž byl správcem. Neexistují důkazy, že by chtěl informovat širokou veřejnost. Podle vyjádření dalších členů skupiny jeho motivací mělo být „informovat i zaujmout“ členy skupiny.

Informace také neposkytl médiím, která by je ověřila, a nepodnikl výrazné bezpečnostní kroky k utajení své identity a s tím ani nezabránil svému zatčení.

Leaker versus whistleblower

Rozdílný přístup obou aktérů se promítá i do toho, jak je označují média. Zatímco v případě Edwarda Snowdena šlo od začátku o „whistleblowera“, Teixeira je považován za „leakera“.

Oba pojmy jsou zdánlivě podobné, jelikož popisují člověka, který někomu poskytne informace od někoho, kdo by je raději uchoval v tajnosti. Zároveň oba přístupy mají své kritiky, především ze strany těch, kterých se úniky informací týkají a kteří se proti jejich zveřejnění brání právní cestou.

Když se tyto pojmy využívají v médiích, rozdíl je především v pozitivním či negativním vnímání daného činu. Třeba Snowden by byl oficiálně považován za „leakera“, protože informace poskytl médiím.

Autor knihy Svoboda projevu: Deset zásad pro propojený svět Timothy Garton Ash shrnuje, že „whistleblower je někdo, kdo vidí, že se v organizaci děje něco, co považuje za špatné, a předá tuto informaci ostatním v naději, že odhalí protiprávní jednání“.

„Leaker“ je podle něj vnímán spíše neutrálně až negativně. „Prostředky, které používají, jsou k nerozeznání od prostředků anonymních whistleblowerů, ale jejich úmysly jsou často shledávány jako méně vznešené,“ tvrdí Ash.

Podle Matthewa Millera, bývalého ředitele oddělení pro styk s veřejností na americkém ministerstvu spravedlnosti, může únik tajných informací „ohrozit americké vojáky a zpravodajské důstojníky“, zatímco whistlebloweři podle něj „odhalují porušení zákona, zneužití pravomocí nebo podstatné a konkrétní ohrožení veřejného zdraví nebo bezpečnosti“.

Když novináři suplují FBI

Právě zmíněné rozdílné vnímání obou případů vyústilo až v to, že se americká média zapojila do pátrání po identitě Teixeiry. Investigativnímu týmu Bellingcat a americkým deníkům The New York Times a Washington Post se podařilo vypátrat, kdo za únikem informací na Discordu stojí.

We’ve identified the leader of the Discord group where top secret U.S. documents were leaked — it’s a 21-year-old member of the Massachusetts Air National Guard, specifically its intelligence wing. Gift link, no paywall: https://t.co/yuUv5AjjW3

— Christiaan Triebert (@trbrtc) April 13, 2023

To ale není úkolem novinářů, myslí si zmiňovaný Glenn Greenwald, který zveřejnil dokumenty poskytnuté Edwardem Snowdenem: „Největší mediální korporace takto ve skutečnosti dělají práci FBI tím, že loví ‚leakera‘, odhalují ho a zajišťují jeho zatčení,“ napsal na svůj blog.

Greenwald kritizuje také to, že se média soustředí na „leakera“, jeho xenofobní komentáře o rase, antisemitismus či na herní discordovou komunitu pro teenagery, ve které působil. To podle něj odvádí pozornost od samotných uniklých dokumentů, což jde na ruku americkým tajným službám a vládnoucí garnituře.

„Jde o to přesunout pozornost od podstaty trapných a usvědčujících odhalení na osobní vlastnosti osoby, která je odhalila, aby veřejnost zapomněla na to, co se dozvěděla, a začala ‚leakera‘ vnímat jako natolik nesympatického, že s odhalením samotným nechce mít nic společného,“ dodává Greenwald.

Za tyto komentáře sklidil kritiku právě od části novinářů, kteří se na odhalení Teixeirovy identity podíleli: „Glenn si myslí, že je v pořádku, když vojáci ve službě vyzrazují tajné dokumenty, aby udělali dojem na své pubertální kamarády. Pokusy udělat z tohoto úniku informací jakéhosi hrdinu jsou smutným a zoufalým činem těch, kteří se snaží udržet se ve zpravodajském cyklu ještě jeden den,“ napsal na Twitter v reakci na Greenwalda Eliot Higgins z Bellingcatu.

„Pokud je někdo naštvaný na ostatní novináře, protože sledovali důkazy v jednom z největších příběhů roku, pak možná není takový novinář, za jakého se považuje,“ uzavírá.

Investigativní tým novinářů z The New York Times a Bellingcatu navíc potvrdil, že FBI podle dostupných informací Teixeirovu identitu odhalila ještě předtím, než se to podařilo jim:

This should have been obvious, but no, our story naming the Pentagon/Discord leaker didn’t help the feds find him. They already knew at least a day before we identified him.https://t.co/hIoIUOxFzG pic.twitter.com/GUoJ7PtP1K

— Aric Toler (@AricToler) April 14, 2023

Whistleblowing po česku

V Česku se whistleblowingem zabývá nový zákon o ochraně oznamovatelů, který minulý týden schválila Poslanecká sněmovna. Zákon má dát zaměstnancům nástroj, jak upozornit na protiprávní jednání, které zaznamenali během výkonu své profese. Výslednou podobu zákona však kritizuje sdružení Rekonstrukce státu, které se podílelo na jeho přípravě.

I když totiž poslanci rozšířili působnost zákona a tedy ochranu oznamovatelů i na oznamování přestupků s pokutou minimálně ve výši sto tisíc korun, nezahrnuli do zákona možnost podat anonymní oznámení na ministerstvech, obcích či ve státních a městských firmách.

„Na ministerstvech tak dojde v rozporu se směrnicí k oslabení dosažené ochrany oznamovatelů, což může Českou republiku vystavit dalšímu procesu infringementu za nesprávné provedení směrnice,“ píše na svém twitterovém profilu Rekonstrukce státu.