Stížnosti, které přicházejí radám České televice či Českého rozhlasu, nejsou soukromou korespondencí a veřejnost má právo vědět, jak skončily a jak byly vyřešeny.

K tomuto závěru dospěli Adam Rut a Oldřich Kužílek z Otevřené společnosti, která se dlouhodobě zabývá transparentností státní správy a veřejných institucí, poté, co se na ně se žádostí o posudek obrátil HlídacíPes.org. Předseda Rady České televize Jaroslav Dědič totiž odmítl sdělit jak obsah konkrétních stížností, jež na Radu ČT poslal v minulosti Andrej Babiš, tak i následnou reakci Rady.

„Stížnost obsahuje osobní údaje. Stížnost i naši reakci považujeme za soukromou korespondenci,“ řekl serveru HlídacíPes.org Dědič. Na svém trval navzdory argumentu, že Rada Českého rozhlasu naopak všechny stížnosti i reakce automaticky zveřejňuje na webu.

„Nevnímám to jako soukromou korespondenci. Zveřejňujeme stížnosti i odpovědi. Vyžadujeme adresu, protože se nezabýváme anonymy. Nezveřejňujeme pak pouze tuto adresu,“ popsal odlišný přístup místopředseda Rady ČRo a její mluvčí Jiří Vejvoda.” Více k tématu zde.

Níže nabízíme text zástupců Otevřené společnosti Adama Ruta a Oldřicha Kužílka srovnávající přístup Rady České televize i Rady Českého rozhlasu. Ani ten totiž není podle autorů zcela ideální.

Kde se vzaly rady, jaké mají postavení

Obě Rady jsou odpovědné Poslanecké sněmovně, vůči radám jsou odpovědní generální ředitelé ČT a ČRo. Rady je mohou sankcionovat a v případě závažných pochybení i odvolat. Rady mají poněkud zvláštní postavení, protože jsou sice placeni z rozpočtu “svých” médií, ale v rámci nich fungují jako nezávislé kontrolní orgány.

Rada České televize je ukotvena v zákoně č. 483/1991 Sb. O České televizi, Rada Českého rozhlasu je ukotvena v zákoně č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu, v obou případech se jedná o § 4 – § 13. Rady jsou orgány, jimiž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti obou médií veřejné služby. Rada ČT má patnáct, Rada ČRo devět členů. Jednání rad je veřejné. Veřejnost může být na základě usnesení Rady z celého jednání nebo z jeho části vyloučena, jsou-li projednávány skutečnosti chráněné podle zvláštních právních předpisů, např. zákona o ochraně osobních údajů.

Rady předkládají Poslanecké sněmovně Výroční zprávu o činnosti Českého rozhlasu/České televize do 31. března bezprostředně následujícího kalendářního roku a Výroční zprávu o hospodaření Českého rozhlasu/České televize do 31. srpna bezprostředně následujícího kalendářního roku. Tyto výroční zprávy musí být nejpozději do tří dnů ode dne schválení Radou uveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Zprávy dále schvaluje Poslanecká sněmovna, a pokud je dvakrát po sobě neschválí, může dotyčnou Radu odvolat.

Na kom přesně žádat informace?

Zajímavou otázkou je, zda Rady jsou samostatnými státními orgány či veřejnými institucemi a tedy i povinnými subjekty podle zákona č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím (povinné subjekty musí podle tohoto zákona poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti), či zda je možné za povinný subjekt považovat pouze Český rozhlas/Českou televizi jako celek.

Rada ČRo i Rada ČT postupují podle druhé varianty – nelze najít samostatnou výroční zprávu Rad k poskytování informací, ve Výroční zprávě o činnosti ČRo a ČT pak najdeme pouze část výroční zprávy věnované poskytování informací za celý Český rozhlas/Českou televizi, nemají ani samostatné sazebníky. Otázkou je, kam potom adresovat žádost, zda na podatelny České televize ([email protected]) a Českého rozhlasu ( [email protected] ), nebo na kontaktní adresy uvedené u Rad ČT/ČRo.

Doporučujeme minimalizovat možné komplikace a žádost zaslat na oba kontakty, nicméně klíčový je asi kontakt oficiálních podatelen ČT/ČRo. Byť je působnost rad ukotvena v zákoně, nejsou samostatnými povinnými subjekty podle zákona o informacích, a to hlavně proto, že nejsou samostatnými celky, jako je například v rámci vysoké školy fakulta, která také nemá obecnou právní subjektivitu. Rady by tedy těžko mohly např. vydávat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, ještě problematičtější by byla otázka jejich nadřízeného orgánu.

Anonymy se nezabýváme!

Na stránkách Rady ČT i Rady ČRo jsou kromě zápisů z veřejných jednání i jejich zvukové záznamy.

Na stránkách Rady ČRo si lze navíc přečíst veškeré podávané stížnosti a podněty. Nutnou anonymizaci stížností a podnětů řeší Rada ČRo takto:

“Rada ČRo se rozhodla na svých webových stránkách zveřejňovat stížnosti a podněty posluchačů ČRo a následné odpovědi. V souladu se svými usneseními č. 55/6 a 11/10 nebude reagovat na stížnosti, které nejsou plně identifikovány, tak jak to ukládá zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., v platném znění. Vzhledem k ochraně osobních údajů zveřejňujeme pouze jméno tazatele.”

Je pravda, že zákon o svobodném přístupu k informacím ukládá tazateli uvést podle § 14 odstavec 2 zákona údaje sloužící k identifikaci žadatele kvůli doručení odpovědi – “Fyzická osoba uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa.”

Tyto údaje se ovšem uvádějí čistě z důvodu, aby nebylo mýlky, kam má úřad směřovat svoji odpověď či komu má adresovat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Teoreticky by tak ani např. uvedení falešného jména nemělo zásadně bránit vyřízení žádosti, pokud je vyřízena kladně.

Navíc zákon slouží k získávání informací od povinných subjektů, nikoli k podávání podnětů a stížností – je tedy nepatřičné ho vůbec dávat do takové souvislosti.

Rada ČT má přístup ke stížnostem a podnětům popsaný zde.

I anonymy mohou obsahovat závažné informace

Co se týká přístupu k těmto podnětům, je stejný jako u Rady ČRo: “Dopisy, které nebudou obsahovat celé jméno, příjmení a úplnou poštovní adresu stěžovatelů, bude považovat Rada ČT za anonymní. Rada ČT se těmito dopisy nebude zabývat.”

Myslíme si, že by některé závažné stížnosti a podněty by měly být vyřizovány i v případě, že jsou zcela anonymní – může se jednat a logicky se často bude jednat např. o podněty zaměstnanců, kteří se obávají případné následné šikany ze strany zaměstnavatele, případně externistů, kteří s oběma médii spolupracují, ve své podstatě whistleblowerů – oznamovatelů. Tím, že rady anonymní stížnosti neumožňují, výrazně snižují možnost, že se dostanou k důležitým materiálům umožňujícím efektivní kontrolu a navíc se mohou dostat do rozporu se zákonem, který jim dohled v některých oblastech a vydávání doporučení týkající se programové nabídky přímo ukládá.

Doporučujeme proto radám, aby vyřizovaly i anonymní podněty v případě, že se týkají jejich pole působnosti, tedy generálního ředitele, případně plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového/televizního vysílání (§ 2 a 3) a naplňování zásad vyplývajících z Kodexu Českého rozhlasu/České televize, v případě ČT pak také účelného a hospodárného využívání finančních zdrojů a majetku ČT a naplňování požadavků práva Evropských společenství na transparentnost finančních vztahů v České televizi.

Rozhodovat by měla závažnost podnětu/stížnosti, nikoli fakt, zda se stěžovatel podepsal. Rady pouze nesmějí zasahovat přímo do výroby, tvorby a vysílání.

Zajímavý je pohled Rady ČRo, která ve výroční zprávě za rok 2013 píše, že neobdržela žádnou stížnost týkající se přímo generálního ředitele, byť obdržela na 154 stížností celkem, kterými se zabývala. Všechny se týkaly činnosti ČRo, za kterou je generální ředitel zodpovědný.

Oproti tomu z výroční zprávy ČT za rok 2013 se dočteme, že Ustanovení § 8 odst. 1 písmeno h) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, „rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele“ si Rada České televize vykládá tak, že v zásadě každý podnět nebo stížnost na televizní pořad či absenci televizního pořadu, ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písmeno i) (plnění úkolů veřejné služby podle §§ 2 a 3 a naplňování zásad podle Kodexu) je stížností týkající se generálního ředitele, a Radě proto přísluší její vyřízení.

Stížnosti ani odpovědi nejsou soukromé

Předseda rady ČT Jaroslav Dědič, který má agendu podnětů a stížností v kompetenci a je zodpovědný za veškeré výstupy z ní, se vyjádřil v tom smyslu, že stížnost obsahuje osobní údaje a stížnosti a reakce na ně považuje za soukromou korespondenci.

To je samozřejmě naprostý nonsens – každá stížnost i odpověď na ni je úřední agendou orgánu. Reakci rady je možné získat na základě žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím v anonymizované formě, tedy bez těch osobních údajů, o kterých předseda ČT mluvil. V popisu postupu ČT ke stížnostem se píše, že “Evidenci a archív došlých podnětů a stížností, stejně jako evidenci a archív odpovědí na podněty a stížnosti, spravuje sekretariát Rady ČT”. Je také možné si formou žádosti vyžádat všechny podněty a stížnosti včetně odpovědí za určité období a v anonymizované podobě je obdržet.

Navíc nic nebrání tyto stížnosti i odpovědi aktivně zveřejňovat v anonymizované podobě již při vyřizování, ostatně by to bylo záhodné vzhledem k tomu, že prostřednictvím Rad se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti těchto médií a je v zájmu veřejnosti vědět, co se v té souvislosti projednává a jak Rady stížnosti vyřizují.

Adam Rut a Oldřich Kužílek, Otevřená společnost o.p.s.