Tradiční cenu za propagaci dobrého jména České republiky v zahraničí Gratias agit získá letos, v 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, i osm Rusů, kteří proti vpádu „bratrských armád“ v srpnu 1968 protestovali v centru Moskvy.

Z původní osmičky žijí už jen tři – Pavel Litvinov, Tatjana Bajevová a Viktor Fajnberg. Ti také 8. června v Praze v Černínském paláci cenu osobně převezmou.

Za naši a vaši svobodu

Ministerstvo zahraničí, které cenu každoročně uděluje, jména nominovaných sice dosud oficiálně nezveřejnilo, všichni tři jmenovaní ale již přijali pozvání na 7. června 2018 na diskusi do Knihovny Václava Havla právě – jak stojí na webu knihovny – „u příležitosti udělení ceny Ministerstva zahraničí ČR Gratias agit”.

„Pokud vím, tak by cenu měli převzít jako celek za všech osm statečných,“ komentuje to i historik Ústavu pro studium totalitních režimů Štěpán Černoušek, který se tématu česko-ruských vztahů dlouhodobě věnuje.

HlídacíPes.org má jména těchto oceněných potvrzena i z neoficiálních zdrojů ministerstva zahraničí.

Osmička mladých lidí s československou vlajkou i známým transparentem s nápisem „Za naši a vaši svobodu“ se 25. srpna 1968 sešla na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem do Československa na moskevském Rudém náměstí.

Skupinku tvořili lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov, lingvistka Larisa Bogorazová a studentka Taťjana Bajevová.

Jejich protest dlouho netrval; během několika minut byli napadeni a poté i zatčeni komunistickou policií. Odsouzeni pak byli k několikaletým trestům vězení, k pobytu v pracovních táborech, psychiatrických léčebnách nebo ve vyhnanství. Ostatně i zbývající trojice – Litvinov, Bajevová i Fajnberg – žije dnes mimo Rusko.

Pavel Litvinov je mimochodem vnukem Maxima Litvinova, který byl ve 30. letech 20. století ministrem zahraničí ve Stalinově SSSR.

Před pěti lety si protest po 45 letech na stejné místo v centru Moskvy přišla připomenout desítka novodobých ruských aktivistů i s původní účastnicí protestu Natalijí Gorbaněvskou. Policie je za nepovolené shromáždění pozatýkala ještě rychleji než v roce 1968 – během čtyř minut.

Memorial, Gorbačov a ruské archivy

Tento týden, ve středu a ve čtvrtek, se v Moskvě konají hned dvě konference právě k roku 1968. Pořádají je nevládní organizace Memorial a Gorbačovova nadace.

Zúčastní se jí například bývalý český premiér Petr Pithart, historici Ústavu pro studium totalitních režimů, aspoň nakrátko by měl dorazit i Michail Gorbačov.

„Ruské státní orgány se na konferenci nijak nepodílejí. Chci v Moskvě poděkovat organizaci Memorial za výbornou spolupráci a zároveň vyjádřit přání, aby se větším partnerem při mapování společné historie staly oficiální ruské státní instituce a archivy,“ říká ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra.

Memorial chce letos v srpnu představit v Moskvě, v Centru Andreje Sacharova, výstavu českých historiků nazvanou „Za naši a vaši svobodu“.

Ta je nyní ve Washingtonu a mapuje právě svědectví o protestech proti okupaci Československa v roce 1968 ve státech komunistického bloku.

Rok 1968 je dodnes citlivým bodem v česko-ruských vztazích. Využívá jej opakovaně i kremelská propaganda. Naposledy vloni na podzim při návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Rusku web ruské armádní televize Zvezda napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968, protože ta nedovolila Západu uskutečnit státní převrat.

Stříleli na nás z kulometů!

O dva roky dříve, v červnu 2015, ruská státní televize Rossija 1 odvysílala propagandistický dokument „Varšavská smlouva, odtajněné stránky“, kde svérázně vykládala i průběh Pražského jara.

Kvůli pasážím věnovaným sovětské invazi do Československa v roce 1968 si dokonce tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek předvolal k jednání ruského velvyslance.

Ve filmu vystupuje mimo jiné komunistický poslanec ruské Státní dumy Jurij Sinělščikov, který se obsazení Československa zúčastnil jako četař spojovacího praporu působícího v bývalé NDR. „Stříleli po nás shora z kulometů,“ barvitě popisuje v dokumentárním snímku Sinělščikov u budovy Národního muzea v Praze.

Jeho údajné vzpomínky na „palbu z kulometů a jiných zbraní po sovětských vojácích v otevřených transportérech“ a „hořící tanky“ jsou prostříhány s ukázkami ze sovětského propagandistického filmu z roku 1969 s názvem Československo, rok zkoušek. V něm v ulicích Prahy umírají potomci osvoboditelů z května 1945.

Dokumentární film tvrdí, že se v Praze chystal ozbrojený převrat. Akce proti sovětským vojákům prý probíhaly pouze v centru hlavního města, zatímco jinde v Praze a na venkově byl klid.

„Celý ruský pohled na rok 1968 je často velmi revizionistický, odkazem na minulost obhajují i některé své současné kroky. Proto byl tento dokument o roce 1968 směřován hlavně dovnitř ruské společnosti,“ vysvětluje historik Štěpán Černoušek.

Podpořte nezávislou žurnalistiku. Jako odměnu za dar ve výši 499 korun obdržíte exkluzivní 100stránkovou publikaci „Babiš. Vůdce pro 21. století“.