Ondřej Neumann: Vážené studentky a studenti žurnalistiky…
IN MEDIAS RES. Tragická střelba na pražské filozofické fakultě odstartovala mimo jiné i debatu, jak mají tuzemská média referovat v případě obdobných hrůz. Významně do ní zasáhl otevřený dopis studentek a studentů žurnalistiky. Níže se pokusím ukázat, proč jím podle mého názoru v konečném důsledku novinářské mládí nechtěně nahrálo nepřátelům svobody. Neubránilo se v něm ani stejným chybám, které vyčítá starším.
Již druhý den po tragické střelbě v budově filozofické fakulty univerzity Karlovy – 22. prosince 2023 – byl publikován „Otevřený dopis studentů a studentek žurnalistiky a komunikačních studií českým redakcím“.
Je tvrdou obžalobou „většiny českým masmédií“ za způsob, jakým referovala o vražedném řádění osamělého střelce. Otevřený dopis vzbudil velký ohlas a do středečního poledne ho podepsalo přes tisícovku studentek a studentů.
Na počin reagovali i někteří novináři.
Apolena Rychlíková na vlnách Českého rozhlasu poděkovala za „nastavené zrcadlo“: „Zkušeným novinářům a novinářkám i jejich rutinní práci nastavují studenti možná nepříjemné, ale o to více potřebné zrcadlo. Je třeba jim za to poděkovat.“
Publicista Petr Koubský slíbil osobní sebezpyt:
Čistě za sebe osobně, za nikoho jiného mluvit nemohu: velice si vážím otevřeného dopisu studentů žurnalistiky. Některé z podepsaných znám osobně a jejich jména mi tam udělala radost. Myslím, že poukázali na vážné chyby. Budu o nich důkladně přemýšlet a dávat si na ně pozor.
— Petr Koubský (@petrkou) December 22, 2023
Ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky David Klimeš se svěřil s tím, že ho dopis studentek a studentů – se kterým se „plně ztotožňuje“ – přiměl „přestat mlčet“. Viz jeho komentář Média mají pomáhat, ne škodit.
A šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík, na jehož redakci se snesla největší kritika za publikování fotek studentů ukrývajících se na parapetu budovy fakulty, asi i pod vlivem dopisu zveřejnil následující vysvětlující/omluvný text:
Těžké dny, ze kterých si i novináři vezmou ponaučení https://t.co/P5jbVv0ayM Důležitý text šéfredaktora @SeznamZpravy Jiřího Kubíka. Děkuji za něj i za omluvu za fotografie studentů a pedagogů na římse školy a vysvětlení jak k tomu došlo.
— Josef Šlerka (@josefslerka) December 23, 2023
Za mě: studentkám a studentům žurnalistiky patří dík, že upozornili na mediální pokrytí tragické události i okolností jí předcházejících i následujících.
Otevřený dopis – zřetelně a pochopitelně psaný v emocích – má však i problematické pasáže. Na ty chci v debatě o tom, jak mají tuzemská média referovat v případě obdobných hrůz, především upozornit.
Mladým kolegyním a kolegům proto nabízím zpětnou vazbu formou editace jejich otevřeného dopisu. A jak je mým dlouholetým zvykem, editorské poznámky budu vpisovat rovnou do textu.
Vážení šéfredaktoři a šéfredaktorky, vážení novináři a novinářky,
Detail, ale začal bych oslovením ženské části populace, nikoliv kvůli módnímu „gender“, nýbrž protože tak velí dobrý mrav…
dovolujeme si reagovat na tragickou čtvrteční událost střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zejména pak na způsob, jakým většina českých masmédií o situaci informovala. Jako studenti žurnalistiky a budoucí generace novinářů jsme zděšeni přístupem některých redakcí. Domníváme se, že v řadě z nich došlo k porušení etického kodexu a k prokázání, že média jsou pouhým zdrojem příjmů, nikoliv informační službou.
Hned první odstavec a obsahuje protimluv. Je super, že reagujete, že se ozýváte, když vám něco vadí. Beru i to, že jste zděšení, protože chyb a blbostí byla napáchána dlouhá řádka. A ty protimluvy? Nejdříve píšete, že selhala „většina českých masmédií“, pak, že jste zděšeni přístupem „některých redakcí“, pak že dle vás došlo „v řadě z nich“ k porušení etiky. A celé to dovršíte tím, že média (tedy všechna) jsou „pouhým zdrojem příjmů“. Podle mě to celé vychází ze základního nedostatku celého textu – je to paušální odsudek, ortel, že „vše“ je špatně, nebo přinejmenším „ve většině případů“. To může sice dobře působit na první signální soustavu čtenářů vašeho dopisu, nicméně to neodpovídá realitě. Takže – ujasněte si, kdo a jak zklamal a neházejte všechny do jednoho pytle. Je to efektní, ale velmi pohodlné a navíc to absolutně neodpovídá pravdě.
Sám ministr vnitra Vít Rakušan jen několik hodin po útoku vyzval občany, aby nesdíleli neověřené informace, ale jen potvrzené zprávy od důvěryhodných zdrojů.
„Sám“ ministr vnitra? To je podle mě neobratné. Když se s výzvou ztotožňujete, napište to: „Ztotožňujeme se s výzvou…“. Rakušan není žádný pánbůh a je to jeho úloha v takovýchto chvílích.
Nejsou to však občané, kteří selhali, ale samotná média.
Podle mě nesmysl. Mnoho občanů selhalo tím, že na sociálních sítích sdílelo neověřené informace. Bohužel mnohdy právě z médií. Ale vy píšete, že občané neselhali. Tak to prostě není. Chápu, co tím asi chcete říci, ale musíte to adekvátně vyjádřit… Ti „občané“ tam jsou navíc. Hledáte asi oslí můstek, jak se od Rakušanova apelu na občany dostat k médiím, ale ono to nefunguje. Navíc píšete něco, co neodpovídá realitě (tedy to, že „občané neselhali“). Stačí napsat – když už tam chcete mít toho Rakušana – „vyzval, bohužel média selhala“. A mít už jasno a vyargumentováno to, zda média „všechna“, nebo „některá“. A úplně nejlépe jmenovat i ta konkrétní.
Jen několik minut po publikování prvotní informace se na zpravodajských serverech objevily – i přes apely některých z nás na naše vedoucí – údajné fotografie pachatele, informace o jeho původu či dokonce domnělý motiv vraždění.
Výborně, konečně něco konkrétního, na čem stavíte. Jenže pozor. Fotku pachatele vyvěsila policie na svůj web. S tím, že ho hledají a že je nebezpečný. To poněkud snižuje míru zavinění konkrétních redakcí. A pro zvýšení zamýšlených dopadů vašeho dopisu doporučuji být opět konkrétní – v redakci kterého média(-í) někteří z vás apelovali?
A to v momentě, kdy rodiny obětí s nadějí čekaly na zprávy od svých dětí či, v horším případě, na potvrzené informace policejního či záchranářského sboru. Nerozumíme nutkání médií přenášet živě záběry vyděšených lidí, přinášet svědectví těch, kteří si hrůzou prošli, či publikovat vzkazy útočníka, které sepsal před tímto hrůzným činem na svém telegramovém účtu. I pokud by byl tento účet skutečný (toto ověření nicméně spadá, alespoň podle našeho názoru, do kompetence orgánů činných v trestním řízení), nevidíme zpravodajský přesah šíření myšlenek vraha a domníváme se, že redakce k tomu přistupují s pouhou vidinou vyšší čtenosti a tedy příslibem zisku vyšších financí. Stejný pocit máme také v případě zveřejnění fotografie a jména útočníka, před čímž opakovaně varuje také policie. Přesto jsou tyto záznamy v hlavních článcích většiny zpravodajských portálů k nalezení ještě několik hodin po útoku.
Zde přecházíte na půdu etiky. Asi neodbouráme to, že když se děje takováto hrůza, tak na místo média dorazí a „vysílají“. Určitě je ale namístě se ptát, co vysílat a co ne. Právě s ohledem na oběti, příbuzné, potřeby zasahujících policistů atd. Skvělé, tohle má být podstata vašeho apelu! Konkrétní selhání + etické tázání. Chyba se stala, vy se s tím ovšem nesmiřujete a chcete to změnit. Jen pozor na tvrzení, že ověření účtu na socsíti „spadá do kompetence orgánů činných v trestním řízení“. Mnohá média to – myslím – umí líp než policie a rozhodně není nic špatného, že v tomto směru vyvíjí úsilí. To bychom mohli na policii nechat všechno a rezignovat na kontrolní úlohu médií ve svobodné společnosti.
Náš názor je podložen řadou zkušeností renomovaných odborníků. Hovoří o tom například Peter Langman, americký psycholog specializující se na střelby školách, ve svém odborném textu z roku 2017 vyzývá k tomu, aby média pečlivě zvažovala, jak o událostech informují. Velmi často se totiž pachatelé odvolávají na předchozí pachatele jako na své vzory. Cílem útočníků je, aby se právě tyto zápisky vrahů spolu se jménem a podobou dostaly k veřejnosti. A aby se mohly stát podkladem pro další lidi, kteří „dokonají dílo“ svého předchůdce. Velice neradi přirovnáváme vyvstalou situaci k napodobování masového vraha Anderse Behringa Breivika, k čemuž měli lidé možnost právě „díky“ informacím šířeným v médiích. Ale je to realita, která se i kvůli chování českých redakcí může opakovat.
Super pasáž. Dobrá, o vhodnou autoritu opřená argumentace.
Rozumíme, že se v České republice jedná o bezprecedentní situaci. O to silnější cítíme potřebu o věci diskutovat a stanovit do budoucna pravidla, podle nichž bude možné v podobných případech postupovat. Domníváme se totiž, že rolí žurnalistiky není jen přinášet důvěryhodné informace, ale také kultivovat veřejnou debatu.
Přesně! Absolutní souhlas.
Jako začínající novináři v současné době cítíme, že máme možnost stát se pouze součástí redakcí, které šíří strach. Které kvůli vidině zisku na tak tragické události, jakou byla čtvrteční střelba, nectí zásady etiky, a vytváří tak neprofesionální prostředí, které ztrácí svou prestiž.
S úctou
vybraní studenti žurnalistiky FSV
Tady opět paušalizujete. A zcela nemístně. Vrací se vám tady kruciální nedostatek, na který opakovaně odkazuji výše – nejste konkrétní, neukážete na konkrétní redakce, kde k selháním došlo. Takže když na začátku napíšete, že „většina českých masmédií“, vyjde vám z toho na konci, že před vámi nestojí jiná budoucnost, než se „stát pouze součástí redakcí, které šíří strach“. Jenže zdaleka ne všechny redakce selhaly. Toť holý fakt, na kterém ve svém – pochopitelném – rozhořčení zapomínáte. Nicméně novináře ctí odstup, analytický přístup a schopnost zvládnout emoce. Tak se toho držte. Jinak v konečném důsledku jen dodáte další argument těm nepřátelům svobody, kteří rádi tvrdí, že média za mrzký peníz a z nízkých pohnutek jen lžou a škodí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
o tragických událostech má se veřejnost zpravit toliko pokud jde o události v zahraničí aby nebyl rušen klid a spokojenost a nešířily se obavy.
K té poslední větě článku:
Celá ta výzva směřuje v podstatě k tomu, aby média v takových případech co nejvíce lhala, případně zamlčovala důležité informace, přitom potenciálně důležité i z hlediska ohrožených lidí. Jako konzument médií jsem zcela jednoznačně pro to, abych byl informován co nejúplněji a co nejrychleji, přičemž ta rychlost by měla být prioritní. A považuji za samozřejmé a zcela pochopitelné, že ty úplně první informace budou obsahovat chyby poplatné právě onomu prvenství.
Pokud média na tomto poli selhávají (a dokonce adepti žurnalistiky po takovém selhání volají), tak je jasné, že se občané obrátí na různé alternativní zdroje, včetně sociálních sítí. Pokud soudruzi tyto sítě vypnou, budou si lidé telefonovat, SMSkovat, komunikovat přes Whatsapp a podobné aplikace atd. A protože se režimu nežádoucí zvěsti šířily i v době předmobilové, patrně nepomůže ani vypnutí mobilů, internetu a dalších možností spojení. Nehledě k tomu, že to by v případě ještě neskončivšího střílení (či podobné akce) zcela reálně ohrozilo lidské životy.
Již jsem tu pod jiným článkem napsal, že zcela jednoznačně pozitivní by bylo ozbrojení alespoň těch pedagogů, kteří jsou toho fyzicky a psychicky schopni (a snad i schopnějších studentů), a branná příprava všech studentů, mj. aby byli schopni se v takovém případě zorganizovat (aby útočník proti sobě neměl jen vyděšenou zmatenou a neozbrojenou tlupu, ale jakž takž organizovanou skupinu, případně penetrovanou zbraněmi; obecně se uvádí, že tlupa je inteligentní na úrovni svého nejhloupějšího člena, organizovaná skupina oproti tomu je inteligenčně na úrovni toho nejchytřejšího).
Jistěže by neměl být technický problém poslat do všech mobilů na daném území varování (i za cenu, že informujeme střelce o tom, že o něm již víme – když bude střílet bez tlumiče, bude stejně muset počítat s tím, že se o něm rychle „svět“ dozví). A pokud to u nás technický problém je, měli bychom se poučit u států, kde to funguje (např. Izrael).
A to, že se mezi studenty žurnalistiky nachází tolik lidí, kteří chtějí lhát a zamlčovat, je nechtěnou ukázkou bídné úrovně tohoto oboru u nás.
Já v dobách minulých vystudoval jakýsi kurs základů žurnalistiky pro zpravodaje z řad SSM. Bylo mi přitom jasné, že v totalitním státě mám určité pevně dané hranice toho, o čem smím a nesmím psát, nicméně ani mě, ani kohokoli ze spolukursistů nenapadlo, že bychom měli apelovat pro další zúžení těchto hranic.
taky me docela prekvapilo, ze zrovna studenti zurnalistiky se vyjadrovali ve smyslu, ze informace – o cemkoliv – by se mely filtrovat a vyhodnocovat, zda je „koser“ je zverejnit. pokud by se ke zpravodajstvi pristupovalo timto stylem, spadla funkce zpravodajstvi zpet do udobi komancu, kdy se informovalo o nemastnych neslanych vecech, ktere nemohly ve verejnosti vyburcovat zadne emoce… neco jineho je forma, JAK se o necem informuje. je-li to dryacnickym, senzacechtivym, sprostym zpusobem – takovi zurnaliste a jejich zamestnavatele zaslouzi par pres hubu…ale zamlcovat informace je nesmysl, protoze jak rikate, jen se tim nahrava vzniku ruznych redakci JPP ( Jedna Pani Povidala ), za komancu to bylo radio Jerevan…
Tedy jestli bych dovolil. Ono zase není nutné aby média informovala o nudných věcech, těch různých ‚zajimavych‘ aktuálních věci je lokálně aj globálně vzd, cky dost.
Takze spíš naopak by ti mladí a neklidni novináři měli uvažovat že sami si můžou napsat co chtějí ale záleží na vedení redakce jestli jim to schváli a zveřejní. Ale zase z mnoha důvodů které je třeba posoudit. Tohle se snad ani na žurnalistice neučí, na to je snad potřeba MBA a nebo nejlíp politogii jakou má náš premiér..:)
Je vidět, jakou ideologií (fašismem říznutým bolševismem), jsou cíleně indoktrinováni.
Ano, na každé fakultě vybudovat kulometné hnízdo, profesor s kalašnikovem. Pachatel si pak vybere šídlo dopravního podniku. Super nápad.
V Izraeli jsou ozbrojeni a vycvičeni prakticky všichni učitelé, včetně učitelek z MŠ (výhodou pro Izrael je, že má povinnou základní vojenskou službu i pro ženy).
Takže to jednak jde, jednak to i funguje. Osamělý střelec je zlikvidován zpravidla po prvním pokusu někomu ublížit.
Tedy děkuji za velmi podnětný článek.
I díky tomu rozboru je vidět to podstatné,
Že totiž tento extrémní případ – i následné reakce, jak politiků, veřejnosti, ale i médií mohl a měl sloužit těm studentům žurnalistiky jako přímo praktický příklad, na kterém by se ale oni měli, naučit něco o své budoucí práci – jak by oni postupovali jako žurnalisté.
Jenomže, tento kritický „..Otevřený dopis studentů a studentek .. „je psán z naprosto jiné pozice, která jím v budoucnu jako novinářům patřit nebude.
U sedmé velmoci má sílit odpovědnost za svou práci jako veličiny potřebné pro informování celé společnosti. To se často nedaří a proto je i výchova studentů žurnalistiky v ofsajdu. Je třeba je učit upřímnosti i soucitu v těchto chvílích, nikoliv vzteku a spontánní kritice všeho. Ještě více než v jiných režimech je třeba v demokracii uplatňovat autocenzuru bez pohrdání a zbytečné polemiky. Veškerá sdělení mají být stručná a výstižná, aby je čtenáři vstřebali včetně závěru, „co tím chtěl básník říci“.
Vybraní studenti žurnalistiky, směřují k vybraným vládním zurnalistum. Bezprecedentni střelba na FF poznamenala naší realitu na několik roků, nevíme jaky nastane vývoj, jedno je jisté novináři se budou těžce probijet vývojovými trendy, které nemusí být v souladu s nasimi a jde o to zda to jsou naše zámysly. Nějaké utvrzovani politiky proti naším konkurentum se kdykoliv může změnit v pravý opak. Je několik ohnisek vysokého napětí ve svete, ktera mohou přerůst ve zničující konflikty. Jsou zde dva antagonismy, Západ a Východ a nejsou dobrá řešení. Do toho se promítají vnitropoliticke změny mocnosti. Obezretnost je nutná, každé svazacke počínání přinese dopady, ktere nebylo mozne předvídat. Je zde otázka, jak z toho bez ztráty kytičky. Odpověď není a nemůže byt, to neni na lidstvu, které je diferencovane a mnoho státu ma JZ, rakety a jsou lidnate.
Studenti žurnalistiky nešetří kritikou,přičemž zobecňují a sami vystupují pod hlavičkou anonymity.Vlastně nevím,jak by v této situaci jednali oni sami a do jaké míry by o této hrůze informovali.Pro mne osobně byla nejvíc vypovídající fotka ohrožených studentů,ve výšce balancujících na úzké okenní římse.Prožité trauma se stane součástí jejich životů,kéž je bolí co nejméně!
Autor článku je ve své kritice hrubě nekonzistentní a silně zde podléhá emocím. Text se ho evidentně osobně velmi dotkl, proto zde agresivně mentoruje otřesené studenty. Vzhledem k závažnosti tématu mnohonásobné vraždy je pořadí „šéfredaktor x šéfredaktorka“ naprosto podružné. Žádný protimluv v 1. odstavci není. Názor, že selhala „většina českých masmédií“, neznamená, že studenti musí být zděšeni přístupem „všech“ těchto redakcí. Selhání byla zajisté různé závažnosti, proto i případné „zděšení“ se může týkat jen „některých“. Neumann zde uvádí logické argumenty do nelogické souvislosti, což je sociotechnika demagogie. Také tvrzení, že „v řadě z nich“ došlo k porušení etiky není s uvedeným v rozporu, neboť důvodů ke zděšení může být daleko víc, než jen porušení etiky. Např. v případě novináře Kubíka jde o opakovaný, tedy nevýjimečný modus operandi, jak jsme to viděli už v případě zneužití těžce nemocného Babišova syna. Tehdejší natočení schizofrenika a užití jeho vyjádření proti Babišovi st., nás s manželkou svou bezohledností jako lékaře šokovalo. Vytýkat autorům dopisu „neobratnost“, je vzhledem k závažnosti reakce na vraždu 14 lidí fakt trapné. Neumann se staví do role učitele, kritizujícího žáčky, což je vzhledem k okolnostem rovněž hloupé. Neumannovi to ale evidentně nedochází. Možná bylo lepší použít slovo „občan“ v jednotném čísle. Zde opět selhal p. Neumann, který znovu nezvládl puzení ke kritice nikoli toho, co studenti napsali, ale jak to napsali. Opět v dané situaci trapné chování. Vzápětí Neumann studenty chválí. Proč? Aby nebyl nařčen jen za kritiku? Chvála vzhledem k realitě masové vraždy je zde stejně trapná jako kritika. Studenti nepsali dopis proto, aby je někdo chválil. Kritika závěrečné „paušalizace“ je rovněž mimo mísu. Kritika studentů je zaměřena na tak častý jev české žurnalistiky, že deziluzi lze nejen chápat, ale hlavně by měla být velmi varovným mementem pro všechny novináře. Ale pan Neumann opět nezvládl své emoce a neodolal nutkání studenty znovu mentorovat. Jeho slova, že „novináře ctí odstup, analytický přístup a schopnost zvládnout emoce“ jsou po trapnostech, které v textu převedl, nevěrohodně působící frází. Kdyby ji Neumann ctil, takovouto kritiku reakce studentů na masovou vraždu by nenapsal. Právě Neumann, tím že kritizuje pouhou formu dopisu v kontextu reakce na referování o šokující masové vraždě, (navíc veskrze hnidopyšsky), je oním nepřítelem svobody. Kdy byl tramvajákem či stavitelem mostů, nevadilo by to, ale u novináře jde o diskvalifikující chování, protože kritikou onoho „jak“ odvádí pozornost od toho, „co“ studenti pranýřovali. Jako lékař s dlouhou praxí mám zcela jiné předtavy o obecné etice novináře, než zde prezentuje p. Neumann. Vzhledem k lékařké etice, kterou ctím celý život, mám možná na média nadměrně vysoké nároky, ale na 100% vím, že až přijde p. Neumann k lékaři, i on bude na jeho práci mít mnohem vyšší etické nároky, než jaké zde on sám předvedl. Že by měl v textu projevenou, velmi závažnou deziluzi studentů žurnalistiky o úrovni našich médií brát enormě vážně, ho ani nenapadlo. To je z pohledu hodnot svobodné společnosti u novináře diskvalifikující.