IN MEDIAS RES. Moderátorka Nora Fridrichová byla k poslednímu srpnu definitivně „odejita“ z České televize. Odnesl to i jeden z hrstky kritických publicistických pořadů 168 hodin. Návrat „rýpavého“ Jakuba Železného – už v půlce dubna oznámil, že je zdravotně fit – za moderátorský pultík se odložil na neurčito. Čím dál více se v kuloárech a koneckonců i veřejně spekuluje o dalším osudu Václava Moravce…  

„Držet mikrofon a krok!“ Tak zní příkaz doby na Kavčích horách. Nebyl vyřčen veřejně, ani na nějaké redakční poradě. Ale při sledování rychlého „prázdninového ukončení“ Nory Fridrichové je to všem členům redakce Divize zpravodajství a publicistiky více než zřejmé.

Její konec je navíc zjevně dílem vedení této divize, respektive tria ředitel Petr Mrzena, šéfredaktor Michal Kubal a zástupkyně pro publicistiku Aneta Snopová.

Toto trio se těší důvěře generálního ředitele Jana Součka. Což vzhledem k tomu, že Mrzena, Kubal a koneckonců i Snopová byli klíčovými lidmi zpravodajství a publicistiky i za Součkova předchůdce Petra Dvořáka, může vypadat překvapivě, ale na věci to nic nemění.

Součkovi totiž zajišťují „klid na práci“, v letošním roce tolik potřebný na lobbistickou práci za zvýšení koncesionářského poplatku.

„Klid na práci“ samozřejmě po zpravodajství požadovali i Součkovi předchůdci. Nic nového pod veřejnoprávním sluncem. Co se dělo v kuloárech ČT krátce po příchodu zmiňovaného Petra Dvořáka ostatně HlídacíPes.org popsal v knize „Šok! Hrůza! Média! – Čeští novináři po roce 1989“.

Velká rošáda

Dovoluji si z knihy níže šířeji citovat. Pro představu a připomenutí, jak se v České televizi řeší „problémoví novináři“. Tehdy – v roce 2013 – byli v hlavních rolích také Petr Mrzena a Nora Fridrichová. Zatímco veřejnoprávní hvězda prvního jmenovaného září stále jasněji, tak ta Fridrichové aktuálně zhasla.

Už vstup bývalého manažera PPF a posléze generálního ředitele televize Nova Petra Dvořáka na veřejnoprávní scénu byl zajímavý. Tehdejší generální ředitel ČT Jiří Janeček měl totiž před sebou ještě čtyři roky ve funkci. V červnu 2011 ale oznámil náhlou rezignaci ze zdravotních důvodů. Z palcových titulků, které jeho oznámení provázely, se zdálo, že je téměř na smrtelné posteli. Naštěstí pro Jiřího Janečka nemoc poměrně brzy ustoupila. Do křesla generálního ředitele ČT už se ale nevrátil, od října v něm seděl nově zvolený Petr Dvořák.

„V kuloárech se neslo, že dosazení Petra Dvořáka do České televize bylo velkým zájmem Petra Kellnera. Petr Dvořák odešel na konci roku 2010 z CME. V červnu 2011 Jiří Janeček náhle onemocněl a rezignoval. Mohla to být souhra náhod, ale díky Bohu se Jiří Janeček stále těší dobrému zdraví,“ naznačuje s ironií v hlase HlídacíPes.org zdroj z okolí ČT, jehož identitu redakce zná, ale z důvodů jeho ochrany nemůže zveřejnit.

Nicméně další vývoj ve zpravodajství České televize i několik málo osobních svědectví naznačují, že Petr Kellner se přes Petra Dvořáka a jeho podřízené ve vedení zpravodajství své zájmy protlačovat snažil.

„Byla jsem editorkou článku o PPF, který napsala redaktorka webu ČT24. V den jeho zveřejnění volal generální ředitel Petr Dvořák mé nadřízené Pavlíně Kvapilové s tím, že ho kontaktoval Vladimír Mlynář (v PPF má na starosti komunikaci – pozn. redakce) a že nám bude volat. Večer mi skutečně Vladimír Mlynář volal a chtěl, abychom ten článek z webu sundali. Odmítla jsem a ptala se ho na konkrétní výhrady. Nesdělil je. Řekl jen: ‚O tom se my dva nebudem bavit,‘ a zavěsil. Text tedy na webu zůstal a tím to skončilo,“ popisuje událost z kraje roku 2013 bývalá editorka redakce Nových médií ČT Kateřina Šafaříková.

Podle dalších editorů se tlak na redakci zpravodajství začal ze strany managmentu stupňovat s postupující předvolební prezidentskou kampaní. Připomeňme si, že to byla první přímá volba hlavy státu v našich dějinách a že ve finále proti sobě stály Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg.

„Vrcholila prezidentská volba a mezi redaktory se nějakým způsobem začalo šířit, že šéfové chodí za jednotlivými redaktory a tlačí vysílání jedním směrem. Ti poslušnější editoři byli pod tlakem typu – tohle ve zprávách bude, tohle tam nebude a tohle se zahraje jinak. V redakcích se začalo šuškat, že je to divné. Pak televize neodvysílala živě tiskovou konferenci, kterou uspořádal Karel Schwarzenberg poté, co o něm v Blesku vyšel lživý inzerát. Dala ji se zpožděním až ze záznamu. Tyhle podivné okolnosti shrnula v říjnu 2013 po volbách moderátorka Daniela Drtinová do 20 bodového prohlášení a předala Radě ČT,“ vzpomíná na počátky kauzy kolem tzv. Podnětu 24 bývalá editorka zpravodajství Angelika Bazalová.

Vzpoura na Kavčích horách

Bazalová se společně s dalšími 22 pracovníky zpravodajství pod prohlášení Daniely Drtinové a Adama Komerse podepsala a stejně jako řada dalších „signatářů“ už v ČT nepracuje. Podnět obsahoval především výčet konkrétních pochybení, kterých se měl dopustit šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena v letech 2012 a 2013.

Z 23 stěžovatelů, jejichž počet se později zvýšil na 24, však své jméno s odůvodněním obav z „pomsty“ zveřejnili pouze moderátorka Daniela Drtinová, zástupce šéfredaktora zpravodajství Adam Komers a později i moderátorka Nora Fridrichová. Se jmény ostatních stěžovatelů byl seznámen pouze tehdejší předseda Rady ČT Milan Uhde, jemuž byla jako předsedovi kontrolního orgánu stížnost určena.

Vedení zpravodajství kritiku okamžitě popřelo a obsahový spor se snažilo převést do osobní roviny. Mediálně kauzu prezentovalo jako souboj dvou redakčních skupin. Šéfredaktor Petr Mrzena v rozhovoru pro Lidovky.cz k stížnosti řekl:

„Obvinění vznesená moderátorkou Drtinovou po jejím přeřazení a odborářem Komersem vnímám hlavně jako poškozování náročné a úspěšné práce bezmála 400 novinářů, kteří se k hanopisu nepřipojili. Odmítám je a připomínám, že pokud byla vznesena, je třeba je nejen vyslovit, ale také prokazatelně doložit. Redakční rozhodnutí totiž probíhají transparentně v diskuzi na poradách redakce za přítomnosti mnoha vedoucích jednotlivých redakcí a vedoucích editorů i ředitele zpravodajství. Za pozoruhodné mám, že tato obvinění zaznívají často až po roce, rok poté, co se zmiňované situace měly odehrát, právě v době konfliktu, který zmítá předvolební a povolební politickou scénou.“

K tomu Adam Komers namítá, že problematické věci se většinou děly mimo porady, beze svědků. „Co se týkalo ovlivňování zpravodajství, tak vykonavatelem byl šéfredaktor. Jestli to šlo od generálního ředitele k šéfredaktorovi nebo od generálního ředitele přes ředitele zpravodajství k šéfredaktorovi to netuším, ale každopádně k redaktorům to šlo přes šéfredaktora a to nestandardní cestou. Tedy nikoliv na poradě, ale šéfredaktor vždycky šel za konkrétním redaktorem nebo mu zatelefonoval a řekl:„Takhle to udělej,“ Lidi si to mezi sebou začali po nějaké době říkat, a začali chodit za mnou a za Danielou, ať s tím něco uděláme, protože víme jak to v ČT chodí a že oni si nemůžou dovolit to říct sami,“ popsal pro tuto knihu Adam Komers. Jeho slova HlídacíPes.org potvrdilo i několik dalších tehdejších redaktorů.

„Kritika, byť konstruktivní, se v ČT nikdy neodpouštěla. Tresty přicházely buď formou zesměšňování na poradách, horších služeb nebo přeřazením na nezajímavou práci až po výhrůžky konce kariéry. Ve zpravodajství se, alespoň za doby mého působení, podařilo vedení nastolit u většiny zaměstnanců úspěšnou formu autocenzury. Věděli, že ten kdo tzv. drží hubu a krok, nemá problémy a tím zajištěný potenciálně dobrý kariérní postup,“ popsal atmosféru bývalý zdroj z redakce zpravodajství, který z důvodu ochrany své profese chtěl zůstat v utajení.

Adam Komers k autocenzuře dodává: „Například byla nějaká kauza s odposlechy a já se ptal kolegů: Proč to neděláte? A oni říkali: Ty ses zbláznil, to nemůžeme vůbec nabídnout na poradě. Víš co by se dělo? V redakci se vědělo i o několika donašečích, kteří chodili žalovat šéfům, atmosféra strašná. V podstatě stačilo, aby se nadřízený o něčem několikrát negativně vyslovil a podřízení pak už automaticky témata s tím spojená nenabízeli.“

V listopadu 2013 poskytl Lidovým novinám rozhovor ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, který kritiku z pokusů ovlivňování zpravodajství odmítl: „Za prací redakce si stojím. Pokud k ní budou mít odborníci výhrady, bude záležet na jejich vyznění. Jednou z možných reakcí ale je, že bych ze své pozice odešel,“ řekl Zdeněk Šámal odkazujíc na rozhodnutí generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, který ustanovil expertní komisi, která měla stížnosti z Podnětu 24 zkoumat a vydat nezávislé stanovisko. Sám předseda Rady ČT Milan Uhde ke složení komise tehdy řekl: „Kdybych byl nezávislý odborník a byl bych o to požádán, nevstoupím tam ani za milion.“

Po odstoupení několika auditorů Dvořák expertní komisi sám rozpustil a Radě předložil vlastní stanovisko. „Podle mých zjištění nedošlo k porušení zákona o České televizi ani etického kodexu České televize a nedošlo k vážnému narušení vyváženosti a korektnosti zpravodajství ČT,“ uvedl mimo jiné Dvořák.

Rada ČT pak na svém zasedání 8. ledna 2014 odmítla návrh předsedy Milana Uhde na sestavení nezávislé komise, která by podnět prošetřila, a v přijatém usnesení na základě materiálů dodaných generálním ředitelem konstatovala, že neshledala žádné porušení objektivity a vyváženosti ve zpravodajství jako celku a že nelze seznat, natož potvrdit, zda došlo k nestandardním editorským zásahům do vysílání České televize.

Jinými slovy – Podnět 24 byl společnými silami Dvořáka a většiny Rady ČT zameten pod koberec.

Jednotlivé případy z Podnětu 24 později podrobně prozkoumal v odborné práci student práv PFUK Jan Kaczor, který mimo jiné konstatoval, že v jednotlivostech docházelo pouze k drobnějším porušením zásad objektivity, nicméně „ve svém součtu již lze hovořit o jednostranném zvýhodňování prezidenta Miloše Zemana a lidí jemu blízkých“. Kaczorova studie „Zákonné požadavky na zpravodajství veřejnoprávní televize a ,Podnět 24‘“ je dodnes k nalezení na webových stránkách Ministerstva vnitra.

Poté co generální ředitel ČT celý „Podnět 24“ prohlášením k Radě ČT ukončil, začala ve zpravodajství zásadní reorganizace. V jejím rámci bylo velmi brzy propuštěno několik „kritiků“ pro nadbytečnost. Další lidé, včetně většiny týmu připravujícího pořad Události komentáře, dalo do konce roku 2013 výpověď.

Adam Komers podal sám výpověď až v květnu 2016, psychický tlak ze strany vedení byl prý už neúnosný: „Atmosféra kolem mě byla taková, že se mě lidé báli potkat na chodbě, aby je se mnou někdo z vedení neviděl. Změnili take organizační strukturu. Nejdříve nade mnou vytvořili funkci šéfredaktora regionálního zpravodajství, kde zmanipulovaným konkursem vybrali člověka, který se jim hodil i a který to dnes už ani nedělá, protože byl zcela neschopný. Pak ještě mezi mnou a šéfredaktorem zavedli další řídící stupeň, na který převedli veškeré mé pravomoci a výsledek byl, že práci, kterou jsme dělali asi 17 let ve dvou lidech, najednou dělalo lidí osm. Já tomu říkám manažerský socialismus. Mně přitom platili pořád stejně, jen jsem neměl co dělat. Pak mi nabídli přeřazení do archivu, kde jsem měl třídit záběry z regionů. To už jsem nevydržel a samozřejmě odešel.“

Vánoční krize

Adam Komers byl přitom z pozice funkcionáře televizních odborů jednou „z tváří“ daleko závažnější krize týkající se České televize. Občas se jí přezdívá „vánoční“ a odehrála se na přelomu let 2000 a 2001. Zaměstnanci ČT – především ze zpravodajství tehdy obsadili Kavčí hory a stávkovali proti nově „dosazeným“ nadřízeným – Jiřímu Hodačovi a Janě Bobošíkové

„V roce 2000 začala houstnout politická situace v souvislosti s opoziční smlouvou mezi ODS a ČSSD, respektive Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Dvě strany se domluvily, že si rozdělí moc a i ČT se stala předmětem této dohody. Politici chtěli mít televizi nějakým způsobem pod kontrolou. Udělali to ale tak hloupě, že vyhlásili výběrové řízení a posléze zcela netransparentním způsobem zvolili člověka, kterého lidé v televizi znali jako velmi neschopného šéfa, protože tam dříve pracoval a všichni si pamatovali, jak si chodil pro rady k Václavu Klausovi a ty pak přenášel do televize. Zaměstnanci zpravodajství byli ale tehdy ještě velmi citliví na podobné formy manipulace. Bylo jen deset let po revoluci a sensory nám říkaly – pozor už se zase někdo snaží televizi ovlivňovat.“

Redaktoři prý měli štěstí také v tom, že je zásadně podpořila veřejnost a také fakt, že drželi pevně při sobě.

„U televizní krize v roce 2000 většina lidí z televize pochopila o co jde a drželi při sobě. Včetně velkých Kavek, včetně techniků. Dnes už to tak není a existenční záležitosti, strach a touha mít hlavně klid hraje větší roli. Lidé si také uvědomují, že v soukromých elektronických médiích je to ještě horší. Tam ta svoboda není žádná. V tomto ohledu je Česká televize stále nejsvobodnější. Přesto je to televize veřejné služby, placená z veřejných peněz a mohla by fungovat jinak co se týče svobody, autocenzury i atmosféry v redakci,“ uzavírá rozhovor Adam Komers, který odešel z médií a založil si vlastní podnik, vinotéku.

Vlastní firmu založila také spoluautorka Podnětu24 Daniela Drtinová, která ale zůstala v mediálním světě. Společně s bývalými kolegy z redakce Událostí komentářů ČT udělala zásadní průlom do světa nových médií. Společně s moderátorem Martinem Veselovským a editory Janem Rozkošným a Janem Ouředníkem založili vlastní internetovou televizi DVTV.

Doplnění: Zdeněk Šámal je dnes ředitelem Náprstkova muzea, Jiří Janeček je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Angelika Bazalová je členkou Rady České tiskové kanceláře, Daniela Drtinová dodnes působí v DVTV a Adam Komers provozuje vinárnu.