Profimedia,

Ondřej Neumann: Kauza Železný versus generál Svoboda a novinářská etika

IN MEDIAS RES. Z mimoběžné poznámky v rozhovoru o něčem úplně jiném se už déle než měsíc na takzvaných alternativních webech plete bič, jímž se práská do stávající podoby zpravodajství a publicistiky České televize a do její nepohodlné tváře. Heslo dne zní: novinář nesmí myslet, má zakázáno klást nepříjemné otázky a může (musí!) mít jen ty žádoucí a správné názory. Známe to už z Českého rozhlasu: ideálem pro nikoli nevýznamnou část veřejnosti je ochotný nahrávač mocným všech azimutů Lubomír Veselý zvaný též Xaver.

Co že se to stalo? Moderátor České televize Jakub Železný v Událostech, komentářích 15. července v rozhovoru místopředsedou vlády, ministrem průmyslu a ministrem dopravy Karlem Havlíčkem (to vše jako bezpartijní za ANO) poněkud od tématu prohlásil, že Babišův univerzál Havlíček „pendluje mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se „bůhvíproč jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi“.

Tématem rozhovoru Železného s Havlíčkem byla série vlakových nehod. Proč do diskuze novinář vložil svoji pochybnost o názvu jednoho z pražských nábřeží, těžko soudit. Historie je Železného velkou vášní a vzdělaný a sečtělý moderátor mnohdy neodolá pokušení poučit okolí, či se alespoň před diváky blýsknout svým rozhledem.

Pár dní bylo ticho, pak se ale do citované poznámky obul šéf komunistů Vojtěch Filip. Prý to byla urážka a Železný by se měl omluvit rodině vojáka a pozdějšího komunistického prezidenta.

Následně se přidali další (post)komunisté. Za svou si „agendu Železný“ vzal komunistický deník Haló noviny, přidaly se i dobře známé dezinformační platformy, kremelský Sputnik, „vlastenci“ i kritici současného vedení i novinářů České televize.

Každý argument – i ten sebenesmyslnější – totiž přijde v bitvě o změnu poměrů na Kavčích horách vhod.

Parlamentní listy tvrdí muziku

Roli hlavního „mediálního maséra“ na sebe ochotně vzaly Parlamentní listy, které většinově vlastní senátor Ivo Valenta. Jasně to ukazují následné dva grafy z archivu Newton Media:

Slyšet se nechali i někteří z radních České televize. Zatímco Zdeněk Šarapatka hájí Železného právo na vlastní názor prezentovaný v diskuzním pořadu, dlouholetý radní za ČSSD Jiří Kratochvíl žádá pro moderátora tvrdý trest.

„Pan Železný jako zaměstnanec ČT nemá právo hodnotit historickou osobnost, která pomohla svojí armádou osvobodit ČSR a takovou osobností je a bude vždy v našich dějinách. Touto osobností je také generál a prezident Československa Ludvík Svoboda. On a tisíce našich vojáků na obou stranách fronty prolévali krev a nasazovali své životy, zatímco pan Železný odloží mikrofon a má po pracovní době. Že se nestydí za své výroky. Takového zaměstnance by mělo vedení ČT přísně potrestat. Ničí pověst ČT. Jeho chování je přinejmenším drzé a nehorázné,“ rozohnil se radní Kratochvíl, kde jinde než v Parlamentních listech.

Zároveň doporučil, aby se Železný seznámil s profesními zásadami novinařiny: „Měl by si přečíst rezoluci Rady Evropy, tuším, že je to číslo 1003, která jasně definuje etický kodex každého novináře. K této rezoluci se přidaly všechny složky Českého svazu novinářů. Doporučuji ji k prostudování.“

Rozkaz zní jasně – dobýt Kavčí hory

Rada České televize se na základě stížností (jednu poslal někdejší radní Českého rozhlasu Štěpán Kotrba) má Železného poznámkou o jménu jednoho z vltavských nábřeží v Praze zabývat již ve středu 26. srpna.

Humbuk kolem okrajové poznámky Jakuba Železného i analýza toho, odkud „rozhořčení“ pochází a kdo mu v Radě ČT přikyvuje, ukazuje na další z útoků na současnou podobu zpravodajství a publicistiky České televize, potažmo na vedení veřejnoprávní televize.

Psal jsem o tom již několikrát, naposledy v červnu v článku Rozkaz zní jasně – dobýt Kavčí hory! Tak jen stručně zopakujme: Jde o to umést Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi chodníček k ovládnutí posledních velkých bašt svobodné novinařiny v Česku, veřejnoprávní agentuře, rozhlasu a televizi. Odměnou spojencům z řad komunistů, Trikolóry a Okamurovců je mediální prostor pro jejich názory dle zásady „pět minut pro Žida, pět minut pro Hitlera“.

„Umetači“ v mediálních radách se pak už dlouho těší na to, že obsadí dobytá území na Kavčích horách, na Vinohradské třídě či v Opletalově ulici. Tohle je to, oč se hraje. Proto byl v poslední volbě radních ČT zvolen servilní moderátor Lubomír Xaver Veselý a nikoliv třeba děkan FAMU Zdeněk Holý. Proto teoretická ekonomka Hana Lipovská získala více hlasů než třeba známý psycholog Ivan Douda.

Proto se teď hodí i ona mimoběžná poznámka poněkud sebestředného moderátora, proto se na Reportéry ČT a Marka Wollnera vytahuje „lidická karta“, proto čelí opakovaným – často i sexistickým – útokům moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová.

Zajímavé je sledovat i ten opakující se modus operandi. Pseudokauza „generál Svoboda“ i „udavačka v Lidicích“ vůbec nestojí na faktech. Kritika se nese na vlně emocí. Vybere se nějaký „sympatický“, komunistickou propagandou roky idealizovaný příběh (hrdinný komunistický generál, hrdinné lidické ženy) a už to jede: falšujete minulost, znesvěcujete ikony, nemáte právo zpochybňovat…

Etika v hlavní roli

Hodí se samozřejmě i slova o etice novinářské práce. Když Lubomír Veselý aka Xaver otevřeně slibuje svůj hlas Václavu Klausovi mladšímu, či nahrává na veřejnoprávních vlnách Andreji Babišovi, je vše ok. Za odměnu šup s ním do Rady ČT. Ale Železného poznámka? Není horšího prohřešku!

Jak jsme zmínili, radní Kratochvíl doporučuje Jakubovi Železnému prostudovat si „rezoluci Rady Evropy“, která podle něj „jasně definuje etický kodex každého novináře“.

Záslužnou práci v tomto směru odvedl mediální analytik Milan Šmíd, který při této příležitosti pořídil český překlad této rezoluce. Své pohnutky vysvětlil následovně:

„Rozhodl jsem se v rámci osvěty tuto rezoluci znovu přeložit, aby radní – až začnou touto rezolucí šermovat – vůbec věděli, o co se jedná. Neřekl bych, že se zde „definuje etický kodex každého novináře“, jak tvrdí Jiří Kratochvíl, podle mého názoru je to spíše etický kodex obecně žurnalistiky a médií. Neškodilo by, kdyby do něj občas nahlédly také Parlamentní listy.“

Šmídův překlad níže s jeho svolením přetiskujeme. Je to sice delší, ale užitečné čtení pro pochopení toho, jak mají fungovat svobodná média, jakou roli hrají jejich majitelé, management vydavatelství, novináři a jak mají být nastaveny jejich vzájemné vztahy.

V textu jsem pak vytučnil body, ve kterých jsou s touto rezolucí na štíru právě Parlamentní listy, které vydatně roztleskávají „kauzu nábřeží“.


Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze 17.6.1993

Shromáždění potvrzuje následující etické zásady pro žurnalistiku a je přesvědčeno, že by měly být uplatňovány touto profesí v celé Evropě.

Zprávy a názory

1. Kromě zákonných práv a povinností stanovených v příslušných právních normách, média mají etickou odpovědnost vůči občanům a společnosti, což je třeba zdůraznit v současné době, kdy informace a komunikace hrají velmi důležitou roli při formování osobních občanských postojů a při rozvoji společnosti a demokratického života.

2. Novinářská profese zahrnuje práva a povinnosti, svobody a odpovědnosti.

3. Základním principem jakékoli etické úvahy o žurnalistice je jasné rozlišování mezi zprávou a názory, které znemožňuje jejich záměnu. Zprávy jsou informací o skutečnostech a údajích, zatímco názory vyjadřují myšlenky, ideje, přesvědčení či hodnotové úsudky mediálních společností, vydavatelů nebo novinářů.

4. Šíření zpráv by mělo být založeno na pravdivosti, zaručené vhodnými prostředky ověřování a dokazování, a na nestrannosti při prezentaci, popisu a výkladu. Domněnka nesmí být zaměňována se zprávou. Novinové titulky a souhrny musejí odrážet co možná nejvěrněji podstatu předkládaných faktů a údajů.

5. Vyjadřování názorů může obsahovat myšlenky nebo komentáře o obecných ideách nebo poznámky o zprávách vztahujících se k aktuálním událostem. Přestože názory jsou nevyhnutelně subjektivní, a proto nemohou a neměly by podléhat kritérium pravdivosti, musíme zajistit, že názory jsou vyjadřovány čestně a eticky.

6. Názory ve formě komentářů o událostech a akcích týkajících se osob nebo institucí by se neměly pokoušet zapírat nebo skrývat realitu faktů nebo dat.

Právo na informace jako základní lidské právo – Vydavatelé, vlastníci a novináři

7. Činnost médií je jedním ze „zprostředkovatelů dialogu“ („mediation“), poskytující informační službu, a práva, která vlastní v souvislosti se svobodou informací, se vztahují k jejich adresátům, což jsou občané.

8. Právo na informace je základním právem, které bylo zdůrazněno judikaturou Evropské komise a Soudu pro lidská práva ve vztahu k článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech a uznané podle článku 9 Evropské úmluvy o přeshraniční televizi, stejně jako ve všech demokratických ústavách. Vlastníkem tohoto práva je občan, který má také související právo požadovat, aby informace dodávaná novináři byla zprostředkována v případě zpráv pravdivě, a v případě názorů poctivě, bez vnějšího zasahování, ať už ze strany orgánů veřejné moci nebo od soukromého sektoru.

9. Orgány veřejné moci se nesmí domnívat, že informace vlastní. Reprezentativnost těchto orgánů poskytuje právní základ pro úsilí zabezpečit a rozšířit pluralismus v médiích a zajistit, aby byly vytvořeny nezbytné podmínky pro uplatňování svobody projevu, práva na informace a vyloučení cenzury. Výbor ministrů si je vědom této skutečnosti, což názorně ukázal ve svém Prohlášení o svobodě projevu a informací, přijatém dne 29. dubna 1982.

10. Když se zabýváme žurnalistikou, je třeba mít na paměti, že je závislá na médiích, která jsou součástí podnikové struktury, v níž musí být rozlišení mezi vydavateli, majiteli a novináři. Za tímto účelem kromě zajištění svobody médií musí být také ochráněna svoboda uvnitř médií a obrana před vnitřními tlaky.

11. Zpravodajské organizace musí sebe samy pokládat za speciální společensko-hospodářské subjekty, jejichž podnikatelské cíle musí být omezeny podmínkami pro poskytování přístupu k základnímu právu.

12. Zpravodajské organizace musí prokázat transparentnost v oblasti vlastnictví média a řízení, umožňující občanům jasně zjistit totožnost majitelů a rozsah jejich hospodářského zájmu v médiích.

13. Uvnitř zpravodajské organizace, vydavatelé a novináři musí koexistovat, majíce na paměti, že legitimní respekt pro ideologické orientace vydavatelů a vlastníků je omezen absolutním požadavkem na pravdivé zpravodajství a etické názory. Je to nezbytné, jestliže máme uznávat základní právo občanů na informace.

14. Tyto požadavky znamenají, že musíme posílit záruky novinářské svobody projevu, protože ony musí fungovat v poslední instanci jako definitivní zdroj informací. V této souvislosti musíme právně rozšířit a upřesnit povahu klauzule svědomí a profesního utajení důvěrných zdrojů sdělených mezi čtyřma očima, harmonizovat národní nařízení v této věci tak, aby mohly být realizovány v širším kontextu demokratické Evropy.

15. Žádní vydavatelé a majitelé, ani novináři by si neměli myslet, že vlastní zprávy. Zpravodajské organizace musí zacházet s informacemi nikoli jako s komoditou, ale jako se základním právem občana. Za tímto účelem by média neměla využívat ani atributů, ani obsahu zpráv nebo názorů za účelem zvýšení čtenosti nebo sledovanosti, aby se zvýšil příjem z reklamy.

16. Jestliže máme zajistit, aby se s informacemi zacházelo eticky, musí být cílové publikum považováno za jedince a nikoli za masu.

Funkce žurnalistiky a její etická aktivita

17. Informace a komunikace, jak je přenáší žurnalistika prostřednictvím médií, se silnou podporou nových technologií, má rozhodující význam pro rozvoj jednotlivce a společnosti. Je nepostradatelná pro demokratický život, protože jestliže demokracie má být plně rozvinuta, musí zaručovat účast občanů na věcech veřejných. Postačí, když řekneme, že taková účast by nebyla možná, kdyby občané nemohli přijímat informace o veřejných záležitostech, které potřebují, a které musí média poskytovat.

18. Význam informací, zejména rozhlasového a televizního zpravodajství, pro kulturu a vzdělání bylo zdůrazněno v Doporučení Parlamentního shromáždění 1067. Jejich vliv na veřejné mínění je očividný.

19. Bylo by chybou vyvozovat z důležitosti této úlohy, že média reálně reprezentují veřejné mínění, nebo že by měla nahradit specifické funkce veřejných orgánů či institucí vzdělávacího a kulturního charakteru, jako jsou školy.

20. To by totiž vedlo k transformaci médií a žurnalistiky na orgány veřejné moci nebo na alternativní orgány (counter-authority – „mediokracie“), zvláště kdyby nereprezentovaly občany a nepodléhaly by stejné demokratické kontrole jako orgány veřejné správy, a neměly by odborné znalosti, odpovídající kulturním nebo vzdělávacím institucím.

21. Proto by žurnalistika neměla pozměňovat pravdivé, nestranné informace, nebo čestné názory, nebo je využívat pro účely médií, ve snaze vytvořit nebo utvářet veřejné mínění, vzhledem k tomu, že její legitimita závisí na účinném dodržování základního práva občanů na informace, jako součást respektování demokratických hodnot. Za tímto účelem je legitimní investigativní žurnalistika omezena pravdivostí a poctivostí informací a názorů a je neslučitelná s žurnalistickými kampaněmi vedenými na základě již předem přijatých postojů a zvláštních zájmů.

22. V žurnalistice informace a názory musí respektovat presumpci neviny, zejména v případech, které jsou stále pod výkonem soudní pravomoci, a musí upustit od vynášení rozsudků.

23. Právo jednotlivce na soukromí musí být respektováno. Osoby zastávající postavení ve veřejném životě, mají nárok na ochranu svého soukromí, s výjimkou případů, kdy jejich soukromý život může mít vliv na život veřejný. Skutečnost, že osoba zastává veřejný úřad, ji nezbavuje práva na respektování jejího soukromí.

24. Pokus o nastolení rovnováhy mezi právem na respektování soukromého života zakotveným v článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech a mezi svobodou projevu stanovenou v článku 10, je dobře zdokumentován v nedávné judikatuře Evropské komise a Soudu pro lidská práva.

25. V novinářské profesi účel nesvětí prostředky; a proto informace musí být získány zákonnými a etickými prostředky.

26. Na žádost dotčených osob musí zpravodajská média opravit, automaticky a rychle, a se všemi poskytnutými podstatnými informacemi jakýkoli zpravodajský příspěvek nebo komentář, jenž jim byl zprostředkován jako nepravdivý a mylný. Vnitrostátní právní předpisy by měly stanovit přiměřené sankce a tam, kde je to vhodné, odškodnění.

27. Za účelem harmonizace uplatňování a výkonu tohoto práva v členských státech Rady Evropy, musíme implementovat Rezoluci (74)26 o právu na odpověď – Postavení jednotlivce ve vztahu k tisku, přijatou Výborem ministrů dne 2. července 1974, a také příslušná ustanovení Evropské úmluvy o přeshraniční televizi.

28. S cílem zajistit vysoce kvalitní práci a nezávislost na straně novinářů, musí jim být zaručena slušná mzda a náležité pracovní podmínky a vybavení.

29. Ve vztazích, které novinář musí udržovat při plnění svých povinností s orgány veřejné moci nebo s různými hospodářskými odvětvími, je třeba dbát na to, aby se zabránilo nějakému druhu tichého srozumění, které by mohlo ovlivnit nezávislost a nestrannost žurnalistiky.

30. V žurnalistice by kontroverzní nebo senzační náměty neměly být směšovány s tématy, o nichž je důležité poskytnout informaci. Novinář nesmí využívat své služby pro primární záměr získat prestiž nebo osobní vliv.

31. S ohledem na složitost procesu poskytování informací, který je stále více založen na využívání nových technologií, rychlosti a stručnosti, od novinářů je třeba vyžadovat, aby měli odpovídající odbornou přípravu.

Pravidla spravující redakční personál

32. V mediálním podnikání musí vydavatelé, vlastníci a novináři žít spolu a vedle sebe. Za tímto účelem musí být stanovena pravidla pro redakční personál, aby se regulovaly profesní vztahy mezi novináři a vydavateli a majiteli v médiích, odděleně od běžných požadavků pracovněprávních vztahů. Taková pravidla by mohla stanovit vytvoření redakčních rad.

Konfliktní situace a případy zvláštní ochrany

33. Ve společnosti někdy vznikají situace plné napětí a konfliktů pod tlakem faktorů, jako jsou terorismus, diskriminace menšin, xenofobie nebo válka. Za těchto okolností mají média morální povinnost hájit demokratické hodnoty: respektování lidské důstojnosti, řešení problémů mírovými, tolerantními prostředky, a následně odporovat násilí a jazyku nenávisti a konfrontace a odmítnout veškerou diskriminaci na základě kultury, pohlaví nebo náboženství.

34. Nikdo by neměl zůstat neutrální vůči obraně demokratických hodnot. Za tímto účelem musí média hrát důležitou roli při předcházení napětí a musí podporovat vzájemné porozumění, toleranci a důvěru mezi různými komunitami v regionech, v nichž převládá konflikt, jak to vysvětlila generální tajemnice Rady Evropy s jejími opatřeními na posílení důvěry v bývalé Jugoslávii.

35. S ohledem na velmi specifický vliv médií, zejména televize, na postoje dětí a mladých lidí, je třeba dbát, aby média nevysílala pořady, zprávy nebo obrazy oslavující násilí, zneužívající sex a konzumerismus, nebo používající záměrně nevhodný jazyk.

Etika a samoregulace v žurnalistice

36. S ohledem na výše uvedené podmínky a na základní zásady se média musejí zavázat, že budou dodržovat pevné etické zásady zaručující svobodu projevu a základní právo občanů na získání pravdivých informací a poctivých názorů.

37. Aby bylo možné dohlížet na provádění těchto zásad, musí být zřízeny samoregulační orgány nebo mechanismy složené z vydavatelů, novinářů, sdružení uživatelů médií, odborníků z akademického světa a soudců; ty budou odpovídat za vydávání usnesení o dodržování etických pravidel v žurnalistice, s přednostním závazkem na straně médií příslušná usnesení zveřejňovat. To pomůže občanovi, který má právo na informace, aby vynesl kladný nebo záporný úsudek o novinářské práci a důvěryhodnosti.

38. Samoregulační orgány nebo mechanismy, sdružení uživatelů médií a příslušné univerzitní katedry by mohly každoročně zveřejňovat výzkum provedený a posteriori o pravdivosti informací vysílaných médii, přičemž by porovnávaly zprávy se skutečnými fakty. To by sloužilo jako barometr důvěryhodnosti, který by občané mohli použít jako vodítko k etickému standardu dosaženému každým médiem nebo každou částí média nebo dokonce každým jednotlivým novinářem. Příslušné nápravné mechanismy by současně mohly pomoci zlepšit způsob, jakým se vykonává profese mediální žurnalistiky.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

12 komentářů

  1. Václav Čech napsal:

    Víte míra svobody naší televize je dána, dle mého názoru tím, že stále je tzv. persona non grata. Tím je například francouzská filmová hvězda Fernandel, nebo vynikající herec Anthony Quinn.
    Oba se vyjádřili veřejně proti okupaci Československa 1968 a u nás je lidé skoro vůbec neznají.
    S Fernandelem, na rozdíl od jeho současníků, jako je Louis de Funès, nebo Jean Gaben, nebo Burvil, dali jednou v devadesátých letech Beránek s pěti nohama, a to je vše.Také záleží na tom, jestli byli levicově smýšlející či ne. Doufám, že nezmění program a tuhle sobotu skutečně dají na ČT 2 ve 20:00 vynikající film Lev pouště s Anthony Quinnem. Dvakrát dali Zbraně pro San Sebastian. Snad jednou, možná v naší televizi diváci uvidí film od Henri Verneuila 25 hodina s filmovými hvězdami Janem Werichem a Anthony Quinnem. Mimochodem film se natáčel i v Praze v roce 1967. A celou řadu dalších vynikajících filmů. Místo toho opakují do zblbnutí normalizační blitiny, které si mohou fanoušci klidně za pár korun koupit na DVD. Jediné co je mi líto, že v těch blitinách museli hrát naši dobří herci.

  2. Petr Kaminsky napsal:

    1) Dobre, co je cilem clanku? Ziskat podporu pro J. Zelezneho? Nebo poukazat na manipulace/lhani ze strany tzv. alternativnich medii? Normalni clovek to chape, pobloudilce to nepresvedci. 2) Verejnopravni media uz nezachranime. Tim, jak jsou nastavena pravidla (pro zrizovani rad apod.), logicky jednou muselo dojit k tomu, ze luza si zvolila do techto organu luzu. Jedina cesta je porazit „volene zastupce luzy“, vymenit nastrcene figurky a prepsat pravidla, aby to uz nemohlo nastat. Ale pak zase luza bude obvinovat demokraticky smyslejici lidi z nedemokratickych praktik. Typicke chovani bolseviku – vyuzijeme demokraticke postupy k likvidaci demokracie samotne. 3) Proc by do te rezoluce mely nahlizet PL? Jsou to alternativni media – nedodrzuji zadne kodexy/pravidla. Jejich jedinym cilem je rozlozit spolecnost sirenim lzi/bludu/manipulaci/dezinformaci. Mimochodem – rezoluci sermoval (bolsevik) Kratochvil na strankach PL. To je taky jeden priznacny moment – nejsou to nazory PL, PL pouze (podle svych slov) umoznuji zaznit „jinym nazorum“.

  3. petrph napsal:

    Můj bože, už je to tu zase. Stará dobrá, nafouknutá mediální polemička ve stylu „jeden o druhém řekl, že ten o něčem řekl, že“…
    Přitom je to tak jednoduché, pan Železný skutečně plácnul hloupost, a mediální bulvár ho za to okamžitě napráskal. Tím by to mělo skončit, protože takových podobných výroků je spousta
    Ostatně, jestliže pan Železný zaperlil zmíněným výrokem a je dalším nezávislým médiem omlouván tím, že prý “ vzdělaný a sečtělý moderátor mnohdy neodolá pokušení poučit okolí, či se alespoň před diváky blýsknout svým rozhledem.“.. tak to jde s kvalitou naší žurnalistiky skutečně rapidně dolů..
    Ale aspoň díky za překlad zmíněné rezoluce a víme na čem jsme..

  4. Ivan napsal:

    Vše co je uvedeno v článku je sice pěkné a já nevím, zda mám o tom čas přemýšlet. Stále však nevím, proč je ve veřejnoprávní televizi, kterou musím ze zákona platit, zaměstnán redaktor, a nejen on, který „demonstruje“ své osobní názory na politiku, jednotlivé politiky a své názory na historické události. Navíc, na které se ho nikdo neptá. Já osobně mám názory jiné a protichůdné si rád vyslechnu od politiků a historiků. Co je mě do toho, že je pan Železný vzdělaný a má rád historii. Společně s paní Fridrichovou, která se dokonce účastní protivládních demonstrací a vystupuje za ČT, mě utvrzuje v tom, že zprávy ČT vyjadřují názory, které jsou určeny pouze pro část veřejnosti. Kde jsou moji hosté, kteří těmto názorům oponují. Snad si je také zasloužím, když ČT platím.

  5. virus napsal:

    Úlet toho Železného byste měli ignorovat a ne ho spíš adorovat ve zbytečně dlouhém článku , který jste využili k plivání na komunisty ! Co spíš psát o lidech , kteří po 89. umožnili zničení , rozkradení zadlužení republiky, kteří mají na svědomí bezdomovce , nezaměstnané , exekuce , zničení českého průmyslu , zemědělství , školství ! Co multikulti , inkluze , inflace , muslimové , několik set miliard korun , které jdou ročně cizím kapitalistům ! Témat ke psaní máte hodně , ale vy fandíte upadajícímu západu !

    • Covid 19 napsal:

      virusi, tvoje víra, že Slunce se otáčí kolem Země, a že Země je placatá, je zřejmě neotřesitelná. Na tvůj komentář je jen jedna odpověď :
      „Komunisti všech zemí světa, vezměte se za ruce, a jděte už sakra do PR…LE !!!!“

  6. Oskar (hanák z hané) napsal:

    Moderátor ČT Železný je placen, aby odolal pokušení blýskat se tak, jak je patrno z  citátu : „pendluje mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se „bůhvíproč jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi“ („Babišův univerzál Havlíček“) . Formulace „bůhvíproč jmenuje po koministickém prezidentovi …“, je jednoznačně pejorativní. Navíc Svoboda nebyl jen komunistickým prezidentem, ale i v 1. světové válce vstoupil, když se nechal zajmout ruskou armádou, do československých legií. Bojoval v bitvách u Zborova, u Bachmače a takéz v bojích o Sibiřskou magistrálu proti Rudé armádě. Za 2. světové války zorganizoval a vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě v boji proti našim dnešním přátelům Němcům bojujícím pod praporem s hákovým kříže. To že se stal v roce 1968 československým prezidentem bylo mimo jiné i důsledkem toho, že byl jako po léta odstavený první poválečný ministr obrany, jednou z osobností, která byla, pro jeho minulost, nejpřijatelnější. To že jak za obou válek, tak po nuceném odchodu z funkce ministra, byla i jeho rodina perzekuována, zřejmě fanda na historii moderátor ČT by mohl vědět. Stačilo by, aby si přečetl a pochopil to, co je o Ludvíkovi Svobodovi napsáno na Wikipedie pod heslem Ludvík Svoboda, ale to bychom možná po panu Železném chtěli příliš. Možná že by si pak ušetřil uštěpačné a pohrdavé poznámky o tom „komunistickém prezidentovi“. V každé případě Železného poznámka jesvým vyzněním urážkou muži, který se zasloužil o vznik prvního samostatného státu Čechů a Slováků, podstatně více,než sám Železný se kdy zaslouží. Obhajoba toho výroku, navíc „poněkud od tématu“, Je pane Neumane přinejmenším nezasloužená, ne-li přímo nevhodná. A to citování Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze 17.6.1993, je při dnešním stavu české žurnalistiky přímo zavádějící. Co by se mělo, ví každý středoškolák i bez té rezoluce, v případě ČT dokonce snad nenaplnitelné, protože, kdo je vlastně, v rezoluci opakovaně uváděným, majitelem veřejnoprávního média, placeného nuceně (ze zákona) prakticky všemi českými domácnostmi?

  7. Václav Čech napsal:

    Je to stejné, jako s tou veřejnoprávní televizí, zaplaťpámbu za internet, kde si člověk může vyhledat různá média, z těch vybrat ta důvěryhodná a názor si udělat z vícero zdrojů (například i Hlídací pes). A zároveň vyhledat kvalitní filmy, na které opravdu stojí za to se dívat. Že mezi námi jsou tací, kteří věří jen tomu, čemu chtějí věřit (třeba že Země je placatá) s tím holt nic neuděláme, lze jen doufat, že postupem času jich bude stále méně a méně. A s tím zároveň souvisí i takové parlamentí noviny, sputnik apod., dokud je budou lidé finančně podporovat a vyhledávat tak nevymizí.

  8. Oskar (hanák zHané) napsal:

    Pane Neumanne, opět jste mně potvrdili závislou nezávislost HP.org. Děkuji.

  9. Oskar (hanák zHané) napsal:

    Moderátor ČT Železný je placen, aby odolal pokušení blýskat se tak, jak je patrno z  citátu : „pendluje mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se „bůhvíproč jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi“ („Babišův univerzál Havlíček“) . Formulace „bůhvíproč jmenuje po koministickém prezidentovi …“, je jednoznačně pejorativní. Navíc Svoboda nebyl jen komunistickým prezidentem, ale i v 1. světové válce vstoupil, když se nechal zajmout ruskou armádou, do československých legií. Bojoval v bitvách u Zborova, u Bachmače a takéz v bojích o Sibiřskou magistrálu proti Rudé armádě. Za 2. světové války zorganizoval a vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě v boji proti našim dnešním přátelům Němcům bojujícím pod praporem s hákovým kříže. To že se stal v roce 1968 československým prezidentem bylo mimo jiné i důsledkem toho, že byl jako po léta odstavený první poválečný ministr obrany, jednou z osobností, která byla, pro jeho minulost, nejpřijatelnější. To že jak za obou válek, tak po nuceném odchodu z funkce ministra, byla i jeho rodina perzekuována, zřejmě fanda na historii moderátor ČT by mohl vědět. Stačilo by, aby si přečetl a pochopil to, co je o Ludvíkovi Svobodovi napsáno na Wikipedie pod heslem Ludvík Svoboda, ale to bychom možná po panu Železném chtěli příliš. Možná že by si pak ušetřil uštěpačné a pohrdavé poznámky o tom „komunistickém prezidentovi“. V každé případě Železného poznámka jesvým vyzněním urážkou muži, který se zasloužil o vznik prvního samostatného státu Čechů a Slováků, podstatně více,než sám Železný se kdy zaslouží. Obhajoba toho výroku, navíc „poněkud od tématu“, Je pane Neumane přinejmenším nezasloužená, ne-li přímo nevhodná. A to citování Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze 17.6.1993, je při dnešním stavu české žurnalistiky přímo zavádějící. Co by se mělo, ví každý středoškolák i bez té rezoluce, v případě ČT dokonce snad nenaplnitelné, protože, kdo je vlastně, v rezoluci opakovaně uváděným, majitelem veřejnoprávního média, placeného nuceně (ze zákona) prakticky všemi českými domácnostmi?

  10. Václav Čech napsal:

    Moc se mně líbil článek od Roberta Maleckého z 21. března 2020, „Znelíbíš se okresnímu tajemníkovi a letíš.“ Ztotožňuji se s názorem publicisty Martinem Schulzem
    na naše média a především vysílání veřejnoprávní televize, která se opět pomalu stává hlásnou troubou vládních politiků. Je dobré si v této souvislosti připomenout prezidenta Zemana po přímé volbě prezidenta , kdy v pořadu čt „odpověděl“ redaktorovi Moravci na jeho otázku : „Pane Moravče, chcete být ještě zítra redaktorem české televize ?“

Přidávání komentářů není povoleno