Ondřej Neumann: Jediná pravda o covidu aneb kdo je tu vlastně dezinformátor
IN MEDIAS RES. Když nebudeme používat korektní jazyk vědců či státního úřednictva, můžeme dezinformátory (tedy ty, kteří úmyslně šíří nepravdy s cílem ovlivnit jiné) s klidným svědomím označit za lháře. Ba co víc – za lháře, kteří své výmysly záměrně a lstivě vypouští z důvodů více než nízkých. Jenže zatímco lhářem je ve veřejném prostoru nazýván málokdo, dezinformátory se naše republika prý jen hemží. Obzvláště v době covidové.
Dezinformace je úmyslné šíření nepravdivých informací za nekalým cílem ovlivnění konkrétních lidí i celých skupin obyvatelstva. Na tom se shodne webový Sociologický slovník třeba i s ministerstvem vnitra řízeným toho času Janem Hamáčkem.
Problém české vlády, většiny tuzemských médií i jimi vyvolených odborníků ale spočívá v tom, že hledí pouze jedním směrem. Spojují svoji víru s představou, že virus se dá porazit pomocí nastolení hygienicko-policejní diktatury. A každý, kdo má jiný pohled na věc, pochybnosti, či obavy (o zdraví, o ekonomiku o občanské svobody), je ocejchován. Třeba jako dezinformátor. Pozornost by ale měla směřovat na skutečné lháře, včetně prezidenta republiky.
Vím, že nic nevím
Jestliže něco víme o covidu a s ním související pandemii, tak je to především to, že jsme spíše na začátku poznání. Jistot je pramálo – neznáme pacienta nula, nevíme, kde přesně se nový typ koronaviru vzal, komunistická Čína navíc odmítá odkrýt vše, co souvisí s počátkem pandemie ve Wu-chanu.
Od ledna 2020 navíc proběhlo médii mnoho zaručených informací, jak se účinně bránit nákaze. Zatímco Češi šili roušky, Světová zdravotnická asociace (WHO) tvrdila, že jsou víceméně k ničemu. Pak experti WHO otočili, abychom se nakonec nedávno od českého kabinetu dozvěděli, že roušky musí být dvě, a i tak jsou spíše k ničemu. Že je vlastně potřeba respirátor. A to i v situaci, kdy jste úplně sám uprostřed městského parku.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Mezitím kauza Švédsko. Tamní vláda se rozhodla nezaškrtit normální život a ekonomiku, což byl všeobecně přijímaný „léčebný postup“ prosazovaný vládami nejen v našich zeměpisných šířkách a délkách. Nejdříve to vypadalo na velký průšvih, v tuto chvíli to vypadá na rozumný nápad. Za pár měsíců to může být zas jinak.
Pak se přísahalo na testy. Aby se nakonec ukázalo, že ty antigenní jsou mnohdy spíše loterií než věrohodným indikátorem nákazy. Nicméně testovat se musí. Všude – ve firmách, ve školách, i třeba u OSVČ grafika, který jak je týden dlouhý neopustí svůj byt za jiným účelem než vyvenčení psa či nákupu potravin, ale jednou se potká s klientem.
Teď očkování. Nejasností je opět až příliš mnoho. Od účinnosti vakcín na stále nové a novější mutace přes změny v odstupech mezi aplikacemi jednotlivých dávek až po možné negativní vedlejší účinky (vakcína od AstraZeneca) či spolehlivost v EU necertifikovaných vakcín (Sputnik V, Sinovac).
Pošpiněný profesor
Vím, že nic nevím. Konstatovat cosi podobného si mohl dovolit filosof Sókratés na úsvitu evropských dějin. Pro vlády, včetně té Babišovy, v roce 2020 po Kristu nic obdobného zjevně nepřipadá v úvahu. A opřou se o názory a doporučení odborníků – epidemiologů, virologů a dalších.
Dobrá, angažovat experty je skvělý nápad. Problém začíná v okamžiku, kdy jsou disentní doporučení a názory odmítány a dehonestovány nálepkami popírač covidu, zlehčovač covidu či dezinformátor.
Tento osud potkal kupříkladu i profesora epidemiologie Jiřího Berana. Tento v zahraničí asi nejuznávanější odborník se od tuzemského ministerstva zdravotnictví dočkal uvedení svého jména na oficiální stránce úřadu v kategorii: „Známé osobnosti často propagují dezinformace“.
„Považuji za nevhodné spojovat moje jméno a COVID-19 s dezinformacemi. Jsem ve světě uznávaný odborník a určitě v očích mých zahraničních kolegů, kteří mé práce a výsledky citují, určitě nejsem dezinformátor,“ hájil se Beran v osobním dopise tehdejšímu ministru zdravotnictví Janu Blatnému.
Před Vánocemi se mu dostalo „vysvětlení“, že jeho názory citovaly dezinformační weby. Ne snad, že by profesor Beran říkal lži, natož je vědomě šířil. Ale jeho názory a argumenty využily dezinformační platformy. Tečka. Což ovšem nezabránilo ministerstvu umístit Beranovo jméno do zmíněné kategorie dezinformací.
Logika je to asi stejně neprůstřelná, jako kdyby byl filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel označen za marxistu, protože ho Karel Marx ve svých dílech často citoval.
Celebrity na pranýři
Zeptejme se znovu: je profesor Beran dezinformátorem? Tedy někým, kdo ÚMYSLNĚ ŠÍŘÍ NEPRAVDY S CÍLEM OVLINIT jiné? Tedy obyčejným lhářem? Do takto formulované kategorie by ho ministerstvo zdravotnictví na svém webu nejspíše nezahrnulo.
Nejnověji za lháře (dezinformátory) označilo pětici českých zpěvaček a zpěváků bezpečnostní centrum Evropské hodnoty. Dokonce ve své analýze nabídlo i žebříček „těch nejúspěšnějších“. Dva z nich kritizovali média za informování o pandemii a vládu za chaotická opatření, třetí pojmenoval Romana Prymulu na demonstraci jako „plukovníka Smrt“, další si přála prodělat covid, „aby to už měla za sebou“ a poslední prohlásila, že své si v rámci plošného testování nenechá „šťourat v hlavě špejlí, protože ti, co to nařizují, jedou podle scénáře B. Gatese a WHO“.
A hlavní argument Evropských hodnot pro zařazení pětice mezi lháře? To, že názory těchto muzikantů využívaly dezinformační weby.
Nebudu zde uvádět publikovaná jména dvou zpěvaček a tří zpěváků. Stačí, že tak učinila jiná média a pořad České televize o médiích Newsroom ČT24 pro větší názornost vytvořil i grafické zpracování žebříčku. Zájemce si může celý report Evropských hodnot nastudovat ZDE.
Prezident dezinformátorů
Naše poznání o covidu je teprve na počátku a protipandemický boj byl zatím provázen i mnoha omyly a protiústavními zásahy do základních lidských práv. To vše ve jménu jediné správné cesty, ve jménu rozumu.
„Covidoví inkvizitoři jsou tedy v konečném důsledku silně neracionální. Podařilo se jim však zmást část veřejnosti a vytvořit dojem, že oni jsou jedinými nositeli pravdy. Své oponenty s vervou označují za novodobé kacíře – iracionální dezinformátory,“ pojmenoval to matematik a miliardář Karel Janeček.
Aby nedošlo k mýlce. Není pochyb o tom, že pandemie covidu je provázena masivní ideologickou válkou. A v ní dezinformace bezpochyby hrají nezastupitelnou roli.
Jeden z největších dezinformátorů, který úmyslně šíří v souvislosti s covidem a vakcínami proti němu lži, proto sedí na hradě českých králů. Jmenuje se Miloš Zeman a je prezidentem republiky. A velmi zajímavou skutečností je fakt, že s názory prosazovanými většinou „popíračů“, „zlehčovačů“ či „dezinformátorů“ přitom veřejně ostře nesouhlasí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Problém je v tom, že o tom covidu skutečně řadu podstatných informací nemáme a v některých konkrétních momentech se informace diametrálně liší i na úrovni odborného tisku. Což není chyba těch příslušných prací (respektive jejich autorů) ale důsledek toho, že ani přesně nevíme, kdo covid má a kdo ne a kdo na něj zemřel a kdo ne.
Poskytovat za této situace „jediné správné“ informace je cestou do pekla nedůvěryhodnosti. Prohlašování „nežádoucích“ informací za „desinformace“ jen na schody na této cestě (pochopitelně, směrem dolů) vylije pár kýblů oleje.
Příklady:
Antigenní covid testy z povrchu sliznic (nejčastěji sliny nebo chrchle) mohou být negativní v situaci, kdy virus pronikl do krve a na sliznicích se proti němu už nedělají protilátky. přitom pacient klidně covid může mít a později se stát i infekčním (aktuálně spíš nebude).
Testy z krve nezachytí covid v situaci, kdy byl imunitním systémem úspěšně zastaven na sliznicích a nepuštěn dál do těla (těmito testy negativní člověk však může být infekční).
Testy PCR nejsou s to rozlišit mezi aktivním a neaktivním virem. Vzhledem k jejich fantastické citlivosti (za příznivých okolností může vyvolat pozitivitu jediná molekula RNA s příslušnou sekvencí nukleotidů ve svém řetězci) mohou zachytit neaktivní virus který se dostal na nosní sliznici s polétavým prachem. nebo dokonce jen jeho část, a nepředstavuje žádné nebezpečí. Přesto takto potrefenému pacientovi hrozí 14 denní karanténa se všemi negativními ekonomickými i sociálními dopady.
Jistěže, pokud nějaký rudý odborář sepíše chvalozpěv na covid v tom smyslu, že ten zlikviduje podnikatele a živnostníky a umožní je nahnat zpět do fabrik (jak se před pár měsíci stalo u nás), tak to celé ještě posune na ještě vyšší level nedůvěryhodnosti.
Informátoři i dezinformátoři vědí tolik jako ta babička,zatím vyhrává vir.
Přesně tak. Všichni vědí … no, vědí nic. Ovšem babička ví mnohé, ale nic o koronaviru, ani to k ničemu nepotřebuje, stačí ji, že je dostala očkování, dvě dávky.
Velmi dobrý, inspirativní, i když nejednoznačně vyznívající článek. Ale co je v našem světě jednoznačné a předem naprosto jasné?
Myslím, že v současné době narážíme na několik závažných problémů:
1. Vysoká míra netolerance k jinému názoru. Názory mohou být různé, od hyperkorekních a bezobsažných, až po velmi extrémní. Není pochyb o tom, že některé názory mohou být velmi škodlivé a pro společnost rozkladné. Jenže je velmi těžké objektivně určit, které to jsou a také je oddělit od jejich nositele. Člověk není chodící konstanta, má svoje emoce, řada lidí nějaký názor nejprve zformuluje a pak jej promýšlí. Například během diskuze. Takto to lidstvo dělalo od pradávna a právě takto, v dialogu, se vyvíjelo naše myšlení. Proto je především velmi zničující a rozkladný dnešní stav, prakticky neuznávající právo na omyl. Něco řeknete nebo napíšete, a okamžitě jste odsouzen skupinou lidí, kteří si myslí něco jiného, zařazen do škatulky a nikoho už nezajímá, že si názor můžete případně opravit, upřesnit – a nebo i to, že i proti většině můžete mít pravdu.
2. To se odráží i v tom, že lidé chtějí slyšet především jednoduché, řekl bych „diskrétní“ pravdy. Ale náš svět, jeho povaha, taková není, dokonce ani na částicové nebo atomární úrovni. O rouškách se toho hodně napsalo, ale postoj WHO mne osobně velmi překvapil. Z elementárních přírodních zákonů vyplývá následující: Viriony (virové částice), které zachytí rouška (a stejně tak i kuchyňský cedník nebo bedýnka na brambory, jen v podstatně menší míře), člověk nevdechne. Neopatrnou manipulací s použitou rouškou se člověk může infikovat, ale tato nejistá možnost je o mnoho lepší, než má-li pacient viriony už vdechnuté v plicích. Rovněž tak je zřejmé, že se v roušce viry množit nemohou, mohou se tam jen hromadit a v takovém případě nemohou být zároveň někde jinde – v lidském těle.
Na druhé straně, pokud roušku nosí Covidem již nakažený člověk, zvyšuje tím koncentraci virových částic ve svých dýchacích cestách a znovu a znovu se infikuje vlastním virem. V nějaké, nicméně nenulové míře. A kromě toho, dechem navlhlá rouška špatně propouští vzduch, takže přestává těsnit. Tak tedy – je rouška (nebo respirátor, což je jen dokonalejší rouška) užitečná či škodlivá? Prostě jak kdy, je to jen nástroj, záleží na tom jak a kdy se používá. Optimální použití bude asi na míle vzdálené oběma extrémům – nenosit vůbec a nebo nosit neustále, za všech okolností.
3. Veřejnost i politikové očekávali jasné informace od vědců a zdravotních odborníků. Jenže, kde je tito měli vzít, když byl neznámý koronavirus zcela nový? Akademická komunita jako celek prostě nemohla neselhat. Zdaleka ne každý vědec otevřeně přizná, že neví. A to často nepřímo úměrně jeho věhlasu, počtu publikací nebo jiného uznání v jeho odborné komunitě. Když jsem tedy tak dobrý, říká mu ego, tak to bych vědět měl, ne? A nevědět, to je skoro jako mýlit se…
V akademické komunitě je toho, stejně jako v celé společnosti, mnoho špatně. Především financování vědy podle počtu publikací, případně podle výše různých faktorů a indexů. Proč? Protože je to umělé. Vede to k chrlení záplavy prací jen kvůli penězům. Pak se najednou objeví skutečný, vážný problém, tváří v tvář jemuž všechny ty žebříčky vědecké úspěšnosti nic neznamenají. Věda by měla být podporována méně závisle na tom, kolik článků napíšete. Důkazem budiž například Albert Einstein, který by v dnešním systému stěží obstál, nebo Peter Higgs, kterého se univerzita chtěla zbavit pro neproduktivnost. Tedy, do té doby, než získal Nobelovu cenu za předpověď existence známého bosonu, který nese jeho jméno.
Abych to zkrátil – odborníci prostě nepřiznali svoji nevědomost a dělají to vytrvale dodnes, i když v současnosti toho vědí o Sars-Cov-2 už o něco více.
4. Politikové jsou z podstaty svého povolání populisté. Někteří více, jiní méně, ale tak to prostě je, jinak by si toto povolání nezvolili. Někteří si dělají i vlastní průzkumy, aby se mohli řítít tím, co veřejnost a voliči chtějí. To vše v situaci, kdy odborná komunita není jednotná a mění názory jako ponožky. Co má, logicky vzato, „chudák“ bezradný politik vlastně dělat, když neví, co je, ani podle odborníků, správně. Než to, co chce veřejnost… Nechtějí roušky v létě? No tak je zrušíme… Potřebuji, jako politik, odborného poradce? Poctivý, ale tápající vědec mi neimponuje, zvolím si raději někoho sebejistého, mně podobného, který si myslí, že ví… A když selže, prostě ho hodím přes palubu, bude to jeho vina, lidem jsem přece naslouchal a chtěl jsem jim dobře…
No řekněte, můžete se, v dané situaci, vůbec na někoho zlobit? Když se za minulého režimu něco nepovedlo, tehdy se říkalo, že za to „mohly“ objektivní příčiny. A „dezinformátory“ jsme vlastně občas tak trochu všichni, pokud se aspoň někdy mýlíme. Právě z tohoto důvodu si vyhrazuji právo na omyl i v tomto svém příspěvku.
To jste mně Vladimire zklamal Ten poslední odstavec to trochu zmírnil ale pokud člověk jako vy nenaslouchá své intuici tak jen se snižuje na obecnou úroveň což jsem myslela že jste už dal. Mějte se hezky a uvědomte si laskavě jednu věc a to jaký je rozdíl mezi dezinformaci a pravdou v dnešním světě obzvlášť když se člověk dozví 7 let po vybuchu v muničním skladu ve Verběticich že to byla akce „přátelského Ruska“. Asi tak.
A je otázka, co se o tom výbuchu bude vědět v roce 2031, a co se o něm bude vědět na konci tohoto století 🙂
Tatiano, nevím sice, co máte na mysli, ale vědec může intuici využít k tomu, aby dostal ten správný nápad, avšak na rozhodnutí o tom, co je či není pravda, je potřeba důkaz, nejlépe rigorózní.
K Vrběticím nebudu vznášet žádnou hypotézu, jelikož nemám žádné možnosti, jak ji ověřit. Když něco nevím, nebudu se tvářit, jako že vím. Pokud něco víte, tak se podle toho zařiďte, ale já vše jen četl na internetu.
Bohužel, vše je v rukou našich i cizích politiků, o jejichž důvěryhodnosti se toho v médiích a diskuzích napsalo spousta. Obyčejný člověk nemá na události prakticky žádný vliv, u nás a tím méně v Rusku.
Informace MZ a medií jsou naprosto rozporné. Uvedu příklad z dneška:
https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19 na př za sobotu 16.4. uvádí v 8:42 – nově nakažených = 0, Seznam uvádí: 8:43 – V sobotu v ČR přibylo 1159 případů koronaviru, za sobotu nejméně od 5. září, uvedla mluvčí resortu Jana Schillerová.
Konkretně jde o Denní přehled počtu osob s nově prokázaným onemocněním COVID‑19 dle hlášení krajských hygienických stanic a laboratoří, kde je ještě teď, v 11:31 hodin uvedena ta 0 nakažených!
Jak to tedy s těmi dezinformacemi vlastně je? Dezinformátorem je tu vlastně kdo ?
Informace MZ a medií jsou naprosto rozporné. Uvedu příklad z dneška:
https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19 na př za sobotu 16.4. uvádí v 8:42 – nově nakažených = 0, Seznam uvádí: 8:43 – V sobotu v ČR přibylo 1159 případů koronaviru, za sobotu nejméně od 5. září, uvedla mluvčí resortu Jana Schillerová.
Konkretně jde o Denní přehled počtu osob s nově prokázaným onemocněním COVID 19 dle hlášení krajských hygienických stanic a laboratoří, kde je ještě teď, v 11:31 hodin uvedena ta 0 nakažených!
Jak to tedy s těmi dezinformacemi vlastně je? Dezinformátorem je tu vlastně kdo ?
Ale to je přece jednoduché – jako je pro Rusa fašistou každý, kdo se mu nelíbí, tak je pro nositele pravdy ála České elfy dezinformátorem každý, kdo říká něco odlišného od oficiální verze.