Pokud budu chtít předat nějaký předmět, tak ho samozřejmě musím někde předat (nebo nechat předat) někde ve reálném světě. Dnes je ale řada zločinů čistě virtuálních – krádeže přihlašovacích údajů, peněz z bankovních kont, krádeže identit, intelektuálního vlastnictví, odposlouchávání, šmírování. Tam nejsou hranice, není tam ulice, vše jde dělat z pohovky nebo křesla.

• Francouzská vláda přišla v reakci na pařížské útoky s nápadem zakázat všechny nesledovatelné komunikace, následuje v tom třeba britského premiéra Camerona, který na tom staví svou bezpečnostní politiku směrem k Internetu. Má to šanci na úspěch?

Nesmysl, absurdita roku. Navíc extrémně nebezpečná, protože tady platí, že pokud mají k něčemu přístup „hodní hoši“ tak ho získají i ti „špatní“. Postavit šifrování mimo zákon, nařídit, aby šifrovací technologie měly zadní vrátka, tedy aby je mohl kdokoliv odposlouchávat? Ti špatní si ze zákazů nic dělat nebudou a použijí takové technologie, které žádná zadní vrátka nemají. Doplatí na to nakonec jenom ti hodní a hlavně my všichni:, ztrátou šance na soukromí a jeho ochranu.

• Jsou takové pokusy zřetelné i v Česku?

Málo. Ale ono to začíná u všech těch snah co nejdéle a co nejvíce ukládat telekomunikační data. Pak ty data předávat. Jednou tvrdit, že je to protože teroristé, podruhé protože dětská pornografie, potřetí protože je potřeba vybírat více daní, zavádět kontrolní hlášení čehosi.

• Jak na tom vůbec jsme s přípravou kyberstrategických opatření? 

To nevím, ale jen připomenu pár měsíců starý hack italské „firmy“ Hacking Team, kde se ukázalo, že od nich český stát za miliony korun nakupuje technologie, které jsou používány pro neznámé účely a hlavně silně zneužitelné. A také to, že to celé pěkně vyšumělo do ztracena.

• Odbor internetové kriminality od října přešel z policejního prezidia na ÚOOZ. Je to kosmetická, fasádní změna, nebo je za tím vidět skutečnou snahu něco s internetovou kriminalitou dělat?

Co je internetová kriminalita? Hackeři? Někdo, kdo někoho okradl přes vstup na bankovní účet? Průmyslová špionáž? Dětská pornografie? Viry a vydírání? Narušování soukromí? Krádeže identit? Já bych řekl, že není podstatné, kde jsou, hlavně proto, že se to celé kdykoliv opět může a bude měnit. Osobně si nemyslím, že stát dává dostatek prostředků na cokoliv, co začíná slovem „informační“ či „kybernetické“, a má značné mezery na všech stranách. Je to dané nedostatkem peněz a následným nedostatkem lidí, kteří v těchto oborech opravdu něco znamenají.

• Specifickou otázkou je svoboda projevu na internetu – nedávno ministr spravedlnosti Robert Pelikán apeloval na vedení Facebooku, aby odstraňovalo nenávistné příspěvky. Jaký je váš názor na takovou iniciativu?

Nevím o tom, že by to říkal Pelikán, ale Německo tlačí na Facebook, aby to dělal, ten slibuje, že bude – a stále je to totéž. Je to sociální síť, nerozumí ani slovo česky, vše se to spoléhá pouze na to, že někdo závadnou věc v dostatečném počtu nahlásí. A oni to pak slavnostně smažou, s tím že také cestou bohužel smažou věci, co mazat nemají, a aktivně slouží jako nástroj cenzury a potlačování svobody slova a projevu. Takže tudy určitě cesta nevede. Měla by vést tak, že orgány činné v trestním řízení budou dělat svoji práci a nebudou projevy nenávisti ignorovat. Ale tohle mají řešit i politici, média a vůbec společnost – protože jestli něco takového v masové podobě někde existuje, tak je potřeba to řešit jako negativní, společensky a lidsky nežádoucí.