Odvaha na konci války. Jak se lidé z Hanspaulky postavili proti Rusům za svého souseda
V poválečných časech, kdy ruští agenti za přihlížení našich úřadů „čistili prostor“ od ruských emigrantů v Československu, postavili se hanspaulští obyvatelé za svého souseda. Majitelé vil a rodinných domků byli většinou bývalí legionáři; pamatuji se, že hned naproti nám bydlel generál Rambousek, kousek vedle generál Adam a na rohu Toulovské a Fetrovské generál Eliáš.
Se souhlasem autorů i nakladatelství Galén přinášíme závěrečnou ukázku z publikace „Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova“. Z dochovaných rukopisů, publikovaných článků a jiných dokumentů vybral a sestavil Michal Bystrov za přispění Marty Bystrovové a Vladimíra Bystrova ml. (titulek a mezititulky jsou redakční, pozn. red.).
Převážná část hanspaulských vilek a domků byla řešena tak, že měly více bytů a ty se daly pronajímat, byly to tedy činžovní vily, jak se tehdy říkalo. Satelitní městečko, i když v příjemném prostředí (což se tehdy ale tolik nepočítalo), s omezenou dopravní i další infrastrukturou nemohlo požadovat příliš vysoké nájmy.
Ošidné je „světlo komunismu”
Proto se sem hodně stěhovali mladí lidé: ať již úředníci z ústředních institucí, soustředěných kolem dejvického ministerstva národní obrany a nedalekého ministerstva zahraničních věcí na Hradčanech, kteří právě začínali svoji kariéru, pedagogové a vědečtí pracovníci z vysokých škol u Vítězného 
náměstí a z výzkumných ústavů v Dejvicích a ve Střešovicích, nebo umělci, ale spíš jen slova a tónů, protože malíři a sochaři dávali přednost honosnější Ořechovce, kde si vybudovali vlastní kolonii. Nechyběli ani úspěšní živnostníci a řemeslničtí mistři.
Postupně vznikla čtvrť nikoliv proletářská, čtvrť ne úplně chudých, ale ani ne moc bohatých, nikoliv buržoazní nebo snad dokonce milionářská, i když pár továrníků či generálních ředitelů by se tu také našlo – jen kolem nás ve vile ve Fetrovské, na níž je deska připomínající Petra Fetra, žila třebas rodina ředitele Orionky Lásky a kousek dole rodina jeho tchána Čecha, ředitele nějaké pojišťovny.
Částečně to byla čtvrť výrazně intelektuálská, což později ještě posílila kolonie na Babě, a takovou zůstala ještě desítky let, až do dob Houtyše a možná dodnes. Ale – nechť je mi odpuštěna vznešenost těchto slov – ze všeho nejvíc to byla pospolitost dělných, moderních a povýtce demokratických generačně i duchovně blízkých lidí. Tatínek Luďka a Míly Bilwachsů byl mistr v Kolbence. Pan Svoboda o patro pod námi, táta Járy a Péti, pracoval u vlakové pošty. Pan domácí byl akademický malíř. Můj otec ministerský úředník.
Nepamatuji si, že by moji rodiče někdy vyprávěli o hanspaulských kolaborantech s nacisty. Zato o Židech, kteří napřed nosili Davidovu hvězdu a potom navždy mizeli v německých koncentrácích, jsme věděli už jako děti.
Mezi mladými obyvateli Hanspaulky byli od konce první poloviny třicátých let také bývalí ruští emigranti se svými rodinami. Bývalí, protože šlo o právoplatné československé občany. Měli za sebou studia na českých a slovenských vysokých školách, byli zaměstnáni v ctihodných úřadech nebo podnikali. Nejeden měl českou manželku a samozřejmě už také české děti.
Byli našimi spoluobčany se vším všudy, až na to, že lépe než kdokoliv jiný věděli, jak ošidné je „světlo komunismu“, v jehož stínu se ocitla jejich původní vlast. A věděli, že to nejhorší, co nás může potkat, je vydat se za tímto světlem do slepé uličky, kde čekal jen marasmus a zmar.
Na podporu inženýra Klonova
Můj otec byl jedním z nich. Jako začínající vysokoškolák se po bolševickém převratu v Rusku přihlásil do Dobrovolnické armády, která byla odhodlána zastavit spolu s dalšími protibolševickými silami nastupující rudý teror. Přes tři roky bojoval marný boj, aby potom odešel do emigrace. V roce 1921 přijel do Prahy a už tu zůstal. Vystudoval, byl zaměstnán na ministerstvu zahraničních věcí, vzal si krásnou dívku z Letné, pak jsem se narodil já, samozřejmě u Apolináře, a když mi byl rok, stali jsme se obyvateli Hanspaulky.
Otcovy ruské kamarády si pamatuji jen neúplně, spíš k nám v neděli dopoledne na čaj chodili jeho čeští přátelé, novináři a kolegové z ministerstva. Vzpomínám na vyslance a později, za druhé světové války, předsedu naší exilové Státní rady v Londýně Prokopa Maxu, na historika Slavíka, na poválečného dlouholetého osobního tajemníka paní Hany Benešové pana doktora Matouše, na poslance Karla Moudrého. Jistě bych z paměti vydoloval další jména, ale o to teď nejde.
Z otcových krajanů, vesměs jeho vrstevníků se stejným osudem a rovněž pevně zakotvených ve zdejší realitě, byl pravidelným návštěvníkem našeho podkroví inženýr Klonov. Sice o téměř devět let starší, ale taktéž bývalý voják Dobrovolnické armády.
Do Československa přišel také v roce 1921, vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství při Českém vysokém učení technickém v Praze, pracoval jako vědecký pracovník Zemědělského ústavu účetnicko-zprávovědného dole v Dejvicích na dnešním Flemingově náměstí (dnes je tam – jestli se nemýlím – Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky) a bydlel ulici od nás, ve Fetrovské. Měl pleš, byl trošku při těle a měl usměvavou paní, Rusku. Děti žádné, snad proto mne oba měli tolik rádi.
A potom přišel 9. květen 1945. Do Prahy přijela sovětská armáda a s ní zvláštní jednotky, které měly za úkol likvidovat potenciální odpůrce budoucí sovětizace Československé republiky, co nejvíce „vyčistit prostor“ od každého, kdo by mohl dříve či později dělat potíže prosovětské politice naší země, přičemž hlavní byl zřejmě (v Kremlu dlouho pečlivě připravovaný) zátah na přední představitele bývalé ruské antibolševické emigrace. Netrvalo dlouho a komanda sovětské kontrarozvědky SMĚRŠ si přišla také pro mého otce – a o několik dnů později i pro inženýra Klonova.
Pro obyvatele Československa bylo řádění sovětských ozbrojenců s červenými rantly pod širokými dýnky brigadýrek nepochopitelné. Úřady si nevěděly rady s počínáním svého velkého spojence a lidé byli zaskočeni. Ne všichni se však přikrčili a báli; byli i takoví, kteří se rozhodli něco udělat a protestovat. A tak je v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky uchováno prohlášení určené našim úřadům se zjevným cílem: aby je přimělo jednat. 29 Hanspauláků v něm vydává dobrozdání svému odvlečenému sousedovi.
Prohlášení:
Podepsaní obyvatelé Prahy-Hanspaulky tímto stvrzují, že znají pana Dr. Vladimíra Klonova již po dobu 10 let. Během této doby jmenovaný se choval naprosto spolehlivě po stránce národní a sociální. Jeho slovanské a vlastenecké ruské cítění bylo nám při osobním styku s ním naprosto zjevné.
V Praze 21. VII. 1945.
A devětadvacet podpisů. Většinou obyvatel Fetrovské, za některými jmény si ještě vybavuji tváře: otec a syn Bochníčkovi, Kudlák, ti bydleli za rohem Na Pískách, s Bóďou jsem chodil do třídy, byl to dlouholetý kamarád, Hlaváček, Čermák, Mezek, Martínek, Lála, Kopeček, ti měli ve Fetrovské koloniál, Šplíchal, to byl, pokud mne paměť nezrazuje, trafikant, Zeithamel, Tůma, Křemen, Kašuba, také otec spolužáka, fantasticky hodného kluka, Feřtek, to samé, pan doktor Kabát, měl nedaleko ordinaci, Svoboda, Novák, Štraus, některá jména se bohužel nedají přečíst.
Nebát se osvoboditelů
Samozřejmě to nepomohlo, protože, jak dnes už víme, sovětští únosci své oběti okamžitě odváželi přes Německo do Sovětského svazu, a netrvalo dlouho a většina odvlečených putovala dál do sibiřských lágrů. Jen pár jich přežilo a po deseti letech, to nejdřív, se vrátili.
Vrátil se také můj otec a žil potom v hanspaulské vile „dědečka“ Jáchyma, teď už bytového podniku, až do své smrti v roce 1967. Inženýr Klonov se však nevrátil a podle nepotvrzených zpráv zemřel hned při transportu do sovětského tábora. Osud jeho ženy si již nepamatuji, myslím, že po čase odjela někam k příbuzným do zahraničí, ale možná se mýlím.
Nevím, po jakých cestách se dál ubíral život těch, kteří tehdy podepsali citované prohlášení. Možná, že podlehli různým kompromisům nebo něčemu horšímu, přijali za své jiné hodnoty a později by už něco takového nepodepsali. Nebo si naopak zachovali vlastní hlavu a dnes jsou na ně jejich rodiny hrdé. Někteří se zřejmě odstěhovali, podobně jako před mnoha desítkami let také já, ale jistě zůstali pamětníci, kteří budou vědět, o koho šlo.
Bylo jich 29 a prostě se nebáli. Ani osvoboditelů. Takových mnoho nebylo.
I když možná na Hanspaulce, která dnes samozřejmě vypadá trochu jinak a část jejích obyvatel nemá se starousedlíky nic společného, by se jich tenkrát našlo přece jen víc než jinde. Ale to nic nemění na tom, že si i po více než šesti desetiletích zaslouží poděkování a stálou připomínku.
Začínal nebezpečný mír
Tenkrát v pětačtyřicátém byl pátý květen také v sobotu. Ještě v poledne jsme byli na hřbitově u Matěje, pochovávali jsme sousedovic babičku, v Šáreckém údolí se občas ozývala střelba, možná odněkud z Jenerálky, panu faráři se třásl hlas.
Už v pátek předtím zrušila vláda Protektorátu Čechy a Morava nařízení o povinném používání němčiny v úředním styku a o dvojjazyčném označení všech obchodů a úřadů. Současně byl zrušen zákaz vyvěšování československých vlajek a naopak byl vydán pokyn vyvěsit na úředních budovách české vlajky a úřadovat jen v českém jazyce. Porážka nacistického Německa byla neodvratná a každým dnem se blížil konec dlouhé války. Snahy kolaborantské vlády zachránit své pozice a německou okupaci vystřídat Českomoravskou republikou neměly žádnou šanci tváří v tvář euforii, kterou v obyvatelstvu vyvolalo vědomí blížící se svobody.
Nadšení přerostlo v demonstrativní nepokoje a po srážce se stále ještě fungujícími německými jednotkami propuklo otevřené povstání.
Válka a potupná okupace by skončily i bez něj, a nejspíš ani ne o moc později. Možná by padlo méně lidí, ale možná také více. Německé vojsko v Čechách bylo pořád dost početné a silné a jeho činy v kotli mezi Rudou armádou na východě a americkými a britskými armádami blížícími se ze západu se nedaly příliš odhadnout. Pražské povstání proto nebylo ani trochu výsledkem racionálních úvah a jeho význam pro vyústění války byl minimální. Především šlo o spontánní projev nedočkavosti a spíš než co jiného o vzpouru svědomí dosud poslušně mlčících otroků.
Jak už to bývá u takových výbuchů odporu, jejichž účastníci vědí, že v konečném výsledku nemohou prohrát, různí lidé sledovali různé zájmy: jedni se připojili, aby alespoň v poslední chvíli bránili čest národa, který po šest okupačních let žil sice v nebezpečném, ale přesto víceméně poklidném vlastním světě, druzí, aby takto před svým svědomím ospravedlnili fakt, že koneckonců dokázali žít otrockým životem, jiným prostě připadalo nemístné nechat se osvobodit jinými.
A pak byli ti, kteří se snažili přehlušit pocit viny, že se tak snadno přizpůsobili, ti, kteří se snažili zakrýt svou spolupráci s otrokáři, a samozřejmě ti, kteří využili situace, aby si vybili frustraci a pomstili se za své ponížení.
Ale když na to přišlo, německé kulky si nevybíraly a všichni umírali stejně. A cena, kterou zaplatili, ze všech učinila hrdiny, protože ať už se účastnili povstání z jakýchkoliv důvodů, jejich oběť patří navždy do historického svědomí české společnosti.
Komanda sovětské NKVD
Rozporuplnost smyslu a významu Pražského povstání v květnu 1945 je podobná rozporuplnosti povstání v Paříži v červenci o rok dříve, i když tam ještě více dominovala snaha nenechat se zahanbit tím, že by francouzskou metropoli osvobodil někdo jiný než Francouzi. Je podobná rovněž rozporuplnosti Varšavského povstání na přelomu léta a podzimu 1944, třebaže jeho vojenský význam byl pro upevnění pocitu identity polského národa přece jen zásadnější.
Více než čtyřicet let bylo Pražské povstání oslavováno jako projev vůle nejširších vrstev obyvatelstva. Teprve v posledních letech se objevují hlasy zamýšlející se nad mírou jeho významu pro konec druhé světové války a nad složitým spektrem pohnutek, jež vedly Pražany, aby zamířili na barikády a vzali do ruky zbraň. A proč tak neučinili již dříve a do poslední chvíle čekali, až přijde pomoc odněkud zvenčí.
Jako kdyby ty bezmála čtyři tisíce mužů, žen a dětí, kteří padli nebo byli německými vojáky během povstání zavražděni, měly sejmout vinu za národ nepříliš úkorně přežívající pod německým jhem. Pražské povstání je spíš mementem české společnosti než její hrdinskou vizitkou.
V neděli odpoledne se u nás na Šárecké a Na pískách horečně stavěly barikády. Zprávy, které doléhaly zezdola z města, nebyly optimistické. Na barikádě na rohu Toulovské skončil také kočárek, ve kterém mne vozili, když jsme se před devíti lety přistěhovali do vily malíře Jáchyma. Ještě mám někde fotografii, jsme na ní s Luďkem Bilwachsů, bylo mu jedenáct a mně deset. O dva dny později jsme zase všechno rozebírali a uklízeli.
Následujícího dne v úterý 8. května 1945 Německo kapitulovalo a válka skončila. O den později dorazila do Prahy Rudá armáda. Od té doby uplynula strašná spousta let, ale stále si pamatuji, jak mne maminka vzala za ruku a šli jsme se podívat dolů, blíž k centru města. Všude leželi mrtví, zajatí Němci odklízeli barikády a trosky, lidé po nich plivali a nebyla nouze o rány. Na Bořislavce visel za nohy na kandelábru německý voják a muži s páskami s nápisem RG na rukávech pod ním rozdělávali ohníček. Tuším, že to byl Jiří Mucha, kdo později napsal: „Začínal nebezpečný mír.“
V příštích dnech zahájila komanda sovětské NKVD hon na bývalé československé politiky z Podkarpatské Rusi a na ruské legionáře bojující před čtvrtstoletím na Sibiři proti bolševikům. Mizeli také bývalí emigranti z bolševického Ruska, kteří našli ve dvacátých letech útočiště v demokratickém Československu. Mezi nimi byl odvlečen do GULAGu také můj tatínek a vrátil se až o deset let později. Většina jeho druhů však v komunistických lágrech zahynula.
Vladimír Bystrov se narodil 7. srpna 1935 v Praze (dětství a mládí prožil na Hanspaulce). Zemřel 1. června 2010. Jeho otec Nikolaj Bystrov (1899–1967) žil od roku 1921 v Československu, v roce 1936 získal čs. státní občanství. Přesto byl odtud v květnu 1945 nezákonně odvlečen sovětskou tajnou policií a poslán na deset let do sibiřského GULAGu. Vladimír Bystrov pracoval jako filmový kritik a publicista, později i jako překladatel. Působil mimo jiné jako tiskový tajemník Filmového studia Barrandov v Praze, v letech 1964–1968 například spoluvytvářel Festivalový deník MFF Karlovy Vary. Od srpna 1970 do dubna 1971 pracoval v podniku Fortuna, mezi jehož nejvýraznější projekty patří kompletní edice Foglarových komiksů Rychlé šípy a výroba hlavolamu „ježek v kleci“. Po listopadu 1989 se stal spoluzakladatelem a prvním zástupcem syndika Syndikátu novinářů ČR, byl šéfredaktorem týdeníku PRO a deníku Noviny. Od roku 1993 předseda rady občanského sdružení Oni byli první, shromažďujícího svědectví o osobách zavlečených po druhé světové válce z Československa do sovětských koncentračních táborů. V roce 2007 mu bylo „za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva“ propůjčeno státní vyznamenání Řád T. G. Masaryka II. třídy.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
40 komentářů
Raději napište, jak se tito „hrdinové“ nebáli Gestapa a jiných fašistických „demokratů“ !! Jako dobrovolník v občanské válce v Rusku musel nadělat pěkná svinstva, když si na něj vzpomněli po pětadvaceti letech ! Dnes si myslíte, že zlodějský kapitalismus, včetně svých lokajů má vyhráno, ale kolo dějin tuto smutnou epizodu opět smete |!!
Rusové měli seznamy bělogvardějců bojujících proti rudým , ty tady po 45. zatkli , ostatních Rusů si nevšímali ! Ve škole nás učil ruštinu ruský emigrant , žádné problémy neměl !!
Lidská blbost je nekonečná a schopnost poučit se z historie minimální. Ať žije kolo dějin, násilí, koncentráky, lidová spravedlnost…
V te dobe odvedli desetitisice rusu. A vetsinou jejich jedine svinstvo bylo to, ze nemeli radi bolseviky, potamzo proti nim bojovali v obcanske valce. Ale co tady budu vysvetlovat ocividnymu neobolsevikovi….
naprosta pravda neobolsevik je pomalu vsude,kam se clovek podiva hlavne ve vlade to je hnus velebnosti
Jsem přesvědčen o tomtéž. V malém městě, kde jsem prožil konec války, útěk Němců a příchod Rusů (v 01 hodin 9.5.1945), žilo tehdy několik ruských emigrantů a ruských manželek legionářů, ale nikoho vojáci RA nezatkli a neodvlekli, ale chovali se k nim i nám Čechům přátelsky. Pokud ty ruské rodiny nevymřely po meči nebo přeslici, žijí tam dodnes.
Jsi tak hloupý, nebo pouze provokuješ ?!
Sam
Co třeba čtrnáctiletá Věra Sosnarová, její devítiletá sestra Naďa a maminka Ljuba (která z Ruska odešla hned po revoluci coby nezletilé děvče)? Zkuste si vyprávění paní Věry o 20 letech strávených v sovětských lágrech poslechnout, možná se Váš pohled sovětskou „spravedlnost“ změní: https://www.pametnaroda.cz/cs/vera-sosnarova#biography
Je to jistě smutné , ale myslíte , že americká kapitalistická spravedlnost je lepší ? Co miliony mrtvých , uprchlíků a obrovské materiální škody v současné době v Iráku , Afganistánu , Libyi , Syrii ,Jemenu , atd, ??
Uplatňujete Cimrmanův „úkrok stranou“ – odvádíte řeč k jinému tématu. Článek je o sovětské „spravedlnosti“. Až se objeví článek o Američanech, pak bude mít Váš příspěvek smysl.
Jenže tady se to podává , jako že se to děje jen v Rusku !! Přitom Rusko není žádná vyjímka , bohatství západu je postaveno na utrpení půlky světa !!
S Bolkem to máte marné.
To máte marný, pokud někdo nepochopil fakt, že z Ruska nic dobrého nepřijde, ani se znalostmi dějin 19. a 20. století, nepochopí to nikdy .. Ale zkusila jste to 🙂
A to je jako nějaká omluva? Když to dělají všichni, tak já můžu taky? Nikdo netvrdí, že je to záležitost jenom Ruska. Ale vymlouvat se na to, že „oni to dělají taky“ je irelevantní a patří do jiné diskuze, přesně jak píše paní Lucie Rejcová
Nějaká fejkařka. Publicista Vladimír Bystrov, jen o čtyři roky mladší muž a syn vězně Gulagu, zpochybňuje její vyprávění. Předpokládá, že dotyčná nebyla v táboře Gulagu, nýbrž spíše v internačním táboře, a že v takovém táboře byla pravděpodobně do roku 1947, následně byla normální zaměstnankyní podniku Sojuzazbest a později dalších podniků.[4][5]
Heroute, nejlíp uděláte, když budete držet h.bu!!!
Kolo dějin už smetlo tu smutnou epizodu. Smutnou epizodu neomezené vlády odporné bolševické lůzy, která na východě vyvraždila miliony nevinných bezbranných občanů. Beztrestně likvidovali kohokoli, koho si vybrali. A ty rudý švábe zalez zpátky do hrobu a nevystrkuj ven ani ten svůj hnusný rypák, nebo ti ho s tím tvým kolem dějin budeme my všichni normální lidé muset přejet pětkrát tam a zpátky, aby sis dobře zapamatoval, kde je tvé místo!
Ale nesmetlo tu , podle Vás, co zneužíváte jméno Kryl, „procházku rajskou zahradou“ za Protektorátu Čechy a Morava, kdy bylo vyvražděno 365 000 občanů a kolaborovalo, podle dosud dohledaných údajů na 150 000 Čechů.
Ve srovnání s pokusem našich dnešních přátel z Německa o genocidu českého národa a Židů (přes 6 000 000 zavražděných), bylo těch necelých 42 let jen epizodou, zejména co do počtu mrtvých Čechů.
Vás pane Herout a Vám podobné mělo ruské kolo spravedlnosti vzít do svých rukou , pak by tady takové příspěvky nebyly a normálně smýšlející lidi by nemuseli kroutit hlavou nad úpadkem lidské myslia charakteru.
Kolik vám Putin platí ? Je to výdělečné?
Individuum Herout, už vám někdo řekl, že jste bolševický hňup?
Soudruhu Heroute, jděte na záchod a tam si dejte pořádnou facku Vy bolševickej šmejde ! Tu Vám posílají ti zavraždění Bělogvardějci, Českoslovenští občané !
Jsou to smutné příběhy a arogance stalinské sovětské tajné policie v poválečném Československu je naprosto neobhajitelná a je ostudné, že se ji i dnes někdo snaží hájit.
Pravdu dítě pane Habarte. Některým lidem jsem zde již jednou navrhoval ať si přečtou například knihu „Krvavé jahody“. Rusáci z Československa neodtahovali jen lidi, kteří byli proti bolševikům. A ti, kteří obhajují jakékoliv činy bolševiků jsou asi z úplně jiné planety.
Východní soc. blok v čele s Ruskem PROHRÁL Stuednou válku! A dějiny vždy vykládají především vítezové. Také vítězové u nás a ostatních státech soc. bloku obdobně „prtivatizačně“ rabují a drancujínekřestanšké zisky opravdu ne jako ve svých bývalých koloniích, žádné jako tam nepatří, jsme skutečná ekonomická a tím i politická Kolonie Západu.
Je dobré si připomínat i takovou minulost, jak se uvádí v článku výše. Rady, že máme žít již jen přítomností a budoucností jsou nesprávné, pokud nechceme dělat minulé chyby, musíme si je připomínat. To platí také pro dobu, kterou prožili neradostně všichni, kteří byli postiženi bolševickou zvůlí a je jedno, zda sovětskými bolševiky, nebo československými. Nespravedlností bylo v té době spácháno neuvěřitelné množství a podíleli se na nich nejen bolševici, ale všichni zlí a špatní lidé. Mnozí z těchto výtečníků měli potomky a ti dnes škodí taky, viz mnohé příspěvky v této „diskuzi“. Tedy geny jsou, zdá se neporazitelné. Jediná naděje pro budoucnost je snad v tom, že „bestie“ v některých jedincích vychcípe ( dle termínu p. Bělobrádka) i s nimi a lidstvo se osvobodí aspoň trochu od bolševického zla. Zatím je ho dost, neboť bolševikům spolu s Hitlerem se podařilo slušné a dobré lidi selektivně vyhubit. Stále žijí bývalí agenti STB, milicionáři, funkcionáři KSČ, absolventi VÚMLu i jen tupí komunisté, kteří nemohou zapomenout, že byli a mohli se cítit něco víc ve společnosti, než občané, kteří nepodlehli jejich idejím a násilí. Mnohé z těch bolševických výtečníků lze vyčíst i z různých příspěvku na webech, které internet nabízí. Já doporučuji vydržet, než „vychcípají“.
Myslím si, že Pražské povstáním si nezaslouží zpochybňování významu, je otázkou, jak by Praha vypadala, kdyby se tam silná německá posádka začala bránit proti postupu Rudé armády.
Doufal jsem, že „vychcípali“ všichni spolupracovníci německých nacistů. Nacisté napáchali nekonečně více zla, než všichni čeští komunisté za 40 let, infikovali lidem vzájemnou nenávist v nesrovnatelně větší míře, než komunisté. Za Protektorátu, zavraždili více než 365 000 českých občanů, z toho 277 000 židů. Ale z Vašeho příspěvku Weber je jisté, že jsem se přes můj pokročilý věk, toho „vychcípání“ nedožil, Vaše geny nenávisti žijí dál …
Pozn.: O obětech komunismu více na př. na – https://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx
Komunismus a fašismus mají hodně společného a jejich metody oprosazování „práv občanů“ a zajišťování jejich „blaha“ je také stejný, a to i v postoji k židům.
Vyznačuje se zpravidla vládou jedné strany (tedy jediné elity vybrané obvykle nějakým vůdcem).
Rozdíl je jen v tom, že z nějakých důvodů bylo komunismu „dopřáno“ delšího trvání a zachvátil mnohem větší povrch planety.
Z toho plyne i nesrovnbatelně vyšší počet obětí, které má celosvětově na svědomí.
Dle Černé knihy kapitalizmu mají kapitalisti na svědomí cca 950 milionů mrtvých , doporučuji přečíst !!
Nelze ovšem popřít, že předkové dnešních Američanů vyvraždili původní obyvatele kontinentální části území USA a přivlastnili si jejich zem i s nerostným bohatstvím. To je navždy neomluvitelné (oni se ovšem ani Anglo-Američané, ani jiní neomlouvali a tak je to dodnes!) a navždycky prokazatelné. Byl v Severní Americe také komunismus, když se to dělo? Nebyl, ba ani fašismus. Jen výsledky jsou podobné, až na to, že komunismus nezlikvidoval žádný národ na svém území, ani v Rusku, ani jinde.
Nelze ovšem popřít, že potomci někdejších vrahů a lupičů jsou dnes jiní lidé, přátelští, bezelstní, nezištní a kde bychom bez nich byli? Jestli. Takto nám ukazují správný směr v budování svobodné společnosti, identifikují naše společné nepřátele (Huawei a pod.), chrání nás před napadením (nebudu jmenovat – všichni je známe) atd. Tedy chce to objektivní pohled na současnost.
No nevím, ale např. Krymšští tataři, pobaltské národy, kazaši, gruzínci atd. by mohli vyprávět jakou suverenitu jim Stalin ponechal. Zrovna tak by mohlo vyprávět těch 30 milionů mrtvých číňanů za Maa, nebo třetina obyvatel Kambodži za Polpota, nebo desetitisíce za Hodžy, nebo dnes už 3 generace severokorejců………….jj. je to prašť jako uhoď. A p.s.: předkové dnešních američanů byli hlavně evropané, že?
Když tady píše předřečník o těch národech v SSSR za stalinismu, tak ono je pravda, že třeba ty stalinské deportace celých národů (třeba obviněných kolektivně z kolaborace s Němci) z jejich původních sídel na Sibiř nebo do Střední Asie mohou trochu připomínat tu americkou praxi v 19.století, kdy Američané přesidlovali celé indiánské kmeny na území dál na západ, nakonec do rezervací… Jinak samozřejmě, že v USA je dodnes dost potomků původních obyvatel z různých etnik, hovořících různými jazyky atd.
Tak je pravda, že v celkovém kontextu americké populace těch původních Indiánů je jen malý zlomek, jenže ono těch severoamerických Indiánů až tak moc nikdy nebylo. Na území, kde žije dnes přes 300 milionů lidí, tak tam jich v době příchodu prvních Evropanů do Severní Ameriky, tzn. v tom 16., počátkem 17.století, žilo podle odhadů maximálně několik málo milionů – z dnešního pohledu byla ta krajina z velké části téměř neobydlená…
Tím ale samozřejmě vůbec nepopírám, že některé kmeny/etnika byly v průběhu těch konfliktů během dalších staletí opravdu vyhubeny nebo jinak vymřely a že třeba i v tom 19.století, kdy už samozřejmě byly USA a dál se rozpínaly směrem na západ, k Tichému oceánu, tam docházelo k tomu, čemu by se dalo říkat genocida…
Skoro to vypadá,že Hanspaulka byla chudinská čtvrť.Ubozí ruští emigranti neměli jinou možnost ubytování než Hanspaul? Kdo to tam zná,ví že se tam dnes cpou dodnes.
Politika je zlá… Legionářskou rodinu mého otce zase vyhnali s bajonety na puškách polští vojáci a svými lidmi obsadili jejich dům. Za půl roku přišli osvoboditelé – Němci a oni se mohli vrátit. Potom přišli noví a ty osvoboditelé jako okupanty vyhnali a posléze odešli, aby se vrátili jako okupanti a potom zase odešli. A to tu tehdy ještě nebyli migranti.
Ani slovo protestu těch tzv .československých demokratů v čele s Benešem a spol proti tomu jak tu řádila NKVD a násilím odvlékala československé občany ruského původu do sovětských gulagů, to je obrovská ostuda těch, co nám tu neustále předhazují jako vzor demokratické společnosti. Je hanbou Beneše, že napřed zradil svoji zemi a občany RČS , když tuto zemi a její občany vydal bez boje v září 1938 náckům a pak to stejné provedl znovu v únoru 1948 s bolševiky a vždy buď následně utekl před zodpovědností a nebo abdikoval. Tito tzv. demokraté zradili demokracii a svobodu. Je hanebné jak se tito tzv demokraté postavili k občanům naší země ruského původu jako byl nejen pan Bystrov, ale třeba i generál Sergej Vojcechovský, který byl na rozdíl od Beneše ochoten v září 1938 za tuto zemi bojovat a třeba i zemřít. Ale tzv. demokraté ho nechali odvléct do gulagu a ani slůvkem proti tomu neprotestovali. A nechali ho zemřít v gulagu. Osud bolševickými vrahouny do gulagů odvlečených spoluobčanů ruského původu ovšem také ukazuje, že zdaleka ne všichni Rusové byli a jsou komunisty. Tak, jak se nám to snaží opět podsouvat část dnešních politiků. Jen dokazuje tu skutečnost, že Rusové byli a jsou stejnou obětí komunistických zločinců jakojsme byli i my. Protože komunismus je mezinárodní, internacionání zlo. A na rozdíl od Německa se komunistickým zločincům stavělo na odpor podstatně více Rusů než Němců nacismu. A to, jak barbarsky se tu chovali komouši jen dokazuje, že mezi nacistickými a komunistickými zločinci není rozdíl. Jen si jedni ti zmetci ti nacističtí ideologicky zdůvodňují vraždění svých odpůrců tím, že označují svoje nepřátele a odpůrce za méněcennou rasu a likvidují je z rasových důvodů, kdežto komouši to samé provádí z důvodu třídní nenávisti a snaží se pro změnu z těchto důvodů fyzicky zlikvidovat také celé skupiny obyvatel.
Tolerance ke zločinům komunismu a ruského imperialismu ze strany západních spojenců je černou kapitolou druhé světové války. Viz například sovětský postoj ke Katyňskému masakru a polské exilové vládě. Bohužel neměli tenkrát jinou možnost :-(.
Prestante uz porad poukazovat na Ameriku Muzeme si uz konecne uvedomit,ze puvodni obyvatele Ameriky jsou Indiani. Od objeveni Ameriky , prislo na tento kontinent mnoho emigrantu a migrantu z celeho sveta , predevsim z Evropy. , Prichazeli jen s tim nejnutnejsim a zacinali novy zivot At jiz to byli slechtici,kteri utikali pred zvuli panovniku ,ci zkrachovalci nebo uplni chudaci,kterym se cela rodina slozila na cestu,stejne jako ,intelektualove ,zlocinci ,prostitutky ,politicky pronasledovani atd….Ti vsichni tam spolecnymi silami z niceho, vybudovali silne staty a po civilni valce se spojily v USA. Timto vam chci jen pripomenout, ze vy vsichni kdo poukazujete a plyvete na USA, plyvete na pribuzne vasich predku a predky vasich pratel. Mnoho Ceskoslovenskych,Polskych , Nemeckych a Italskych dobrovolniku narozenych v USA padlo v Americke armade za prvni i druhe svetove valky pro blaho Evropy.A vy co vyzdvihujete SSSR si zjistete neco o konvojich do Murmanska ci Americkych letcich na Ruske strane dodavkach motoru atd Na uzemi Cseskoslovenska podlo mnoho vojaku SSSR.mozna i z duvodu ze marsal Konev ve svich zapiscih priznaval,ze radsi obetoval az 100 vojaku nez jeden tank.Ve valce proti Nacismu to byla nekdy nutna realita.V te dobe nebyla jina moznost Proto nepoukazujme ani na Rusko ci Ameriku. Jina stranka je obdobi po valce .To se z osvoboditelu stali neprimi okupanti.Dokonalou propagandou a vymyvanim mozku prostych Cechoslovaku se v te dobe priklonila vetsina priklanela politice Vychodu.Rusko si ,ale uvedomovalo ,ze v prumeru jsou Cesi inteligentnejsi nez prumerni rusti muzici a ze to nepotrva dlouho nez prozri. Ruska inteligence po Rijnove revoluci z vetsiny odesla do emigrace,byla prevychovana nebo poslana do Guagu Proto se Rusti bolsevici snazili zbavit pripadne oposice ve vsech satelitnich zemich.Podle jiz pripravenych seznamu o odeslich odpurcich bolsevismu.Pozatykala a odsunula do Gulagu nejen vsechny opozicni Rusi,Rusiny,ale i Ceske, Slovenske ,Polske a Madarske obcany ( Stryc moji zeny pan Lorenc novinar popisuje v knize Spoved v Krabici pribeh jednoho sudetskeho nemce otec Nemec matka Ceska ktery byl v18ti letech vzat do nemecke amady a poslan do Ruska,kde prebehl k partizanum do Cech se vrati po valce. V roce1947 byl poslan do Gulagu odkud se vratil az vroce1959 Za strycem me zeny prisel v roce 1968 a v krabici od bot prinesl veskere dokumenty z Ruskych veznic ,ktere pan Lorenc s jeho vypravenim pouzil v teto knize .Po Ruske invazi byl pan Lorenc z novinariny vyhozen a zivil se jako spravce nejakeho detskeho taborave strednich Cechach )Tuto knihu, jeste nevazanou jsem mel pujcenou od meho tchana, jeho bratra. -prelom 1968-1969 -Jiz jsem ponekud starsi a i kdyz se o tuto historii zajimam,zatim jsem se nedostal k pripadu,ze by nejake Ceske obcany unesly a po leta zadrzovali Americane . Za jakekoliv informace predem dekuji
Mezi komunismem a nacionálním socialismem není žádný rozdíl ! Stejně tak velkoruský a velkoněmecký šovinismus jsou od sebe k nerozeznání.