Začátkem listopadu obletěly světová média fotografie a videa íránské studentky svlečené do spodního prádla před univerzitou v Teheránu. Ahou Daryaeiovou nejprve obtěžovala morální policie kvůli tomu, že neměla na hlavě nasazený šátek. Studentka francouzské literatury se na protest vysvlékla a v podprsence a kalhotkách se procházela před školou, než ji zatkla policie. Její statečný akt vzdoru úřady potrestaly hospitalizací v blázinci. Tato praktika vůči ženám odmítajícím nosit hidžáb je v islámské republice čím dál rozšířenější.

Co přesně se 2. listopadu před budovou prestižní teheránské Islámské Azadovy univerzity stalo? Oficiálně nikdo nic neřekl. Podle některých svědků studentku francouzské literatury Ahou Daryaeiovou obtěžovalo několik příslušníků polovojenských dobrovolnických jednotek Basídž kvůli tomu, že není správně zahalená. Ve snaze vynutit si povinný hidžáb měli Ahou Daryaeiové při potyčce roztrhat svetr.

Ta se pak na protest proti takovému zacházení svlékla ze šatů úplně a před univerzitou se procházela jen ve spodním prádle do chvíle, než ji odvezla tajná policie. Podle několika na sobě nezávislých zdrojů byla následně jako „problémový jedinec“ umístěna do psychiatrické léčebny. Nikdo neví, co se tam s ní děje ani v jakém stavu je. Protestují teď proti tomu nejen íránští odborníci z oboru psychiatrie, ale i mezinárodní organizace.

Svlečená za svobodu

Generální tajemník Mezinárodní novinářské federace (IFJ) Anthony Bellanger napsal v oficiálním prohlášení:

„Jsme solidární s odvážnými íránskými ženami, které riskují životy, aby se domohly základních práv a svobod. Vyzýváme mezinárodní společenství, aby pohnalo íránskou vládu k odpovědnosti za její jednání a vyvinulo tlak na úřady, aby okamžitě propustily Ahou Daryaeiovou a všechny osoby, včetně všech novinářů nespravedlivě vězněných za uplatňování svých práv.“

K protiprávní Daryaeiové hospitalizaci se vyjádřila také Nadace pro ochranu demokracií (FDD):

„Hospitalizace Ahou Daryaeiové na psychiatrii odráží neschopnost režimu přesvědčit íránskou veřejnost, že jeho radikální ideologie je legitimní. Dobře vědí, že zákony o hidžábu zůstávají nepopulární a zoufale se snaží Íránce zplynovat předstíráním, že protestující jsou spíše duševně narušení než zásadoví, “ napsal ke statečnému protestu studentky teheránské univerzity Tzvi Kahn, výzkumný pracovník a vedoucí redaktor nadace.

Podle Centra pro lidská práva v Íránu (CHRI) používá íránský režim násilné hospitalizace v blázincích jako nástroj represe k delegitimizaci protestních akcí a umlčení nesouhlasných hlasů ze strany veřejnosti.

Her life is in danger.

Ahoo Daryaei is the student who took off her clothes in protest against the mysogeny and oppression of the vice police of the ayatollahs.
They arrested her and she has been missing ever since.

Where is Ahoo Daryaei ?
We demand her immediate release.… pic.twitter.com/4pq5Bil9ze

— Darya Safai MP (@SafaiDarya) November 3, 2024

Od vypuknutí hnutí „Ženy, život, svoboda“, kdy proti povinnému nošení hidžábu protestovaly před dvěma lety po celém Íránu desítky tisíc žen i mužů, se odsun „nepohodlných“ žen na psychiatrické kliniky stal podle výkonného ředitele CHRI Hadi Ghaemiho běžnou a systematickou praxí.

„Převoz osob, které se účastní pokojných protestů, do blázince představuje nejen akt svévolného zadržování, ale také formu únosu. Úřady nejen že dotyčné izolují, ale přísně kontrolují ,narativ‘, který se dostane na veřejnost. Blokují novináře a členy občanské společnosti, aby jednotlivé případy nezávisle vyšetřovali nebo o nich informovali,“ uvedl v prohlášení výkonný ředitel CHRI Hadi Ghaemi. Ten také vyzval OSN, vlády a lékařské a psychiatrické asociace po celém světě, aby požadovaly okamžité propuštění Ahou Daryaeiové a její právo na spravedlivý proces.

Ten je ale v současné situaci v souvislosti s disidenty a ženami bojujícími proti zahalování v Íránu prakticky nemožný. Množící se rozsudky smrti nad účastnicemi protivládních protestů po vraždě Mahsy Aminiové v roce 2022 jasně ukazují na trend, který velmi tvrdě postupuje proti svobodomyslně smýšlejícím ženám.

Jen v tomto týdnu byla například k smrti odsouzena 39letá kurdská aktivistka Varisheh Moradiová, kterou po loňském zatčení mučili, obvinili ze vzpoury a jejím obhájcům zakázali přístup ke spisům a předložení obhajoby.

Od začátku roku se jedná o třetí rozsudek smrti vynesený nad kurdskými aktivistkami, což sama Moradiová komentovala v dopise napsaném v nechvalně známé teheránské věznici Evín takto: „Neuznávám soud, který nevydává spravedlivé rozsudky (…) Jsem obviněna ze ,vzpoury‘ jen proto, že jsem žena, Kurdka a snažím se o svobodný život.“

Podle Hadi Ghaemiho byly v Íránu jen za tento rok oběšeny stovky lidí za trestné činy, které nesplňují podmínky pro uložení nejvyššího trestu. „Rozsáhlé a nezákonné uplatňování trestu smrti íránskou vládou je teroristickou kampaní, jejímž cílem je potlačit disent,“ uvedl v prohlášení Hadi Ghaemi. Ten popsal současnou situaci jako „státem posvěcené masové vraždění“.

Ženy, život, blázinec

Protiprávní je pak i zmiňované přesouvání kritiků režimu či demonstrantů do psychiatrických léčeben. Írán je totiž signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR), který jasně definuje, že pokud osoba s hospitalizací v psychiatrické léčebně nesouhlasí a nenařídil ji kvalifikovaný lékař, jedná se o svévolné zadržování, které představuje porušení mezinárodního práva.

Osobní souhlas „pacienta“ je k hospitalizaci v léčebně nutný i podle vlastních íránských předpisů, pokud pacienta s akutním duševním onemocněním neprohlásily předtím za nesvéprávného buď lékařské nebo soudní orgány.

Od roku 2022 se přitom nedobrovolně za zdmi blázince ocitla řada především žen, aktivních v rámci hnutí „Ženy, život, svoboda“. 2. října 2022 byla například zatčena a odsouzena k více než čtyřem letům vězení studentka žurnalistiky Melika Gharegozlouová a to za zveřejnění videa, kde je zachycena bez státem nařízeného hidžábu (v tomto případě šátku). Krátce po vynesení rozsudku, 16. listopadu, Meliku proti jejímu souhlasu a bez informování rodiny nebo právníka nechaly úřady násilně převézt do psychiatrické nemocnice Aminabád v Teheránu. Podle pozdější výpovědi Meliky ji na klinice mučili. Na protest proti tomuto zacházení zahájila hladovku.

V listopadu 2023 se na sociálních sítích objevilo video, kde mladá žena v Tabrízu křičí „smrt diktátorovi“ poté, co ji kvůli hidžábu obtěžovala mravnostní policie. Krátce poté byla Roya Zakeriová převezena na psychiatrickou kliniku. Po svém pozdějším propuštění natočila video, kde uvedla:

„Islámská republika se mě snažila vykreslit jako duševně nemocnou. Jsem zcela fyzicky i duševně zdravá.“

Největší mediální rozruch ale v Íránu vyvolalo loňské zatčení tří prominentních hereček Azadeh Samadiové, Leily Bolukatové a Afsaneh Bayeganové. Všechny byly v rozsudku teheránského trestního soudu označeny za „duševně nemocné“, „protirodinné“ a „asociální“ za to, že se vzepřely zákonům o povinném nošení hidžábu.

Bayeganové byla za to, že nechtěla chodit zahalená, soudně nařízena dvoutýdenní povinná psychoterapie. Soud jí také udělil dvouletý podmíněný trest odnětí svobody a dvouletý zákaz používání sociálních sítí a cestování. To přimělo čtyři přední íránské psychiatrické rady k sepsání společného dopisu šéfovi justice Gholamhosseinovi Mohseni Ejeiovi, v němž uvedli:

„Diagnostika duševních poruch je v kompetenci psychiatra, nikoliv soudce. Stejně jako diagnostika jiných nemocí je v kompetenci lékařů, nikoli soudců.“

Jak ale ukazuje zatčení a současná situace kolem Ahou Daryaeiové, ani stížnosti samotných odborníků z oboru psychiatrie příliš nepomohly. Daryaeiová je zavřená na teheránské psychiatrické klinice. K jejímu „uvěznění“ v blázinci, a to dokonce bez soudu, se z teheránské věznice Evín vyjádřila i loňská nositelka Nobelovy ceny míru Narges Mohammadíová.

„Psychologickému vyšetření by neměly být podrobeny ženy protestující za svobodu, ale spíše ti, kdo prosazují a zavádějí hanebný fenomén ,povinného hidžábu‘ a dovolují si používat těla žen jako nástroje násilí proti nim na jakémkoli místě a v jakémkoli čase,“ napsala v prohlášení Mohammadíová, která si odpykává šestnáctiletý trest vězení za vedení lidskoprávní organizace bojující za zrušení trestu smrti.