Estonsko je jednou ze zemí, o které se mluví jako o jednom z možných dalších cílů ruské agrese. Estonci nemají s Ruskem dodnes ratifikovanou oficiální dohodu o společné hranici, země s výraznou ruskou menšinou byla také dlouhodobě terčem propagandy Kremlu. Boj proti ní berou v Estonsku vážně nejen úřady, ale i soukromé firmy, říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org český velvyslanec v Estonsku David Král.

Estonci nemají ani třicet let po dosažení samostatnosti oficiální smlouvu s Ruskem o společné hranici. Rozhovory o smlouvě sice probíhají už od devadesátých let, ale vždy se na něčem zasekly. Rusko smlouvu odmítlo opakovaně ratifikovat. Můžete vysvětlit důvody? A mohla by se tato situace stát například důvodem pro případný útok Ruska proti Estonsku?

Dohoda, která právně upravovala státní hranici mezi Ruskem a Estonskem, byla uzavřena v roce 1920 v Tartu. Poté, co Estonsko v roce 1944 anektoval Sovětský svaz nebo řekněme Ruská sovětská federativní republika, vznikla jenom administrativní hranice, která byla de facto přejata poté, co Estonsko znovu získalo nezávislost v roce 1991. Pokusů o „zasmluvnění“ té hranice bylo od té doby několik.

V roce 2005 byla smlouva ratifikována ze strany Estonska, ovšem nikoliv ze strany Ruské federace, protože estonský parlament k ratifikačnímu zákonu přidal preambuli, která se odvolávala na rozložení hranice podle Smlouvy z Tartu, kdy Estonsku patřilo o pět procent území víc. Rusko ale s návratem stavu podle dvacátých let minulého století nesouhlasí, k samotnému ratifikačnímu procesu nikdy nepřistoupilo. Další pokus potom proběhl mezi lety 2012-2014, to je ta současná smlouva, ovšem k její ratifikaci se zatím nepřistoupilo ani na jedné straně.

Estonsko o ratifikaci zájem má. V poslední době to opakovaně vznesla ministryně zahraničních věcí Eva-Marie Liimets. Ovšem, aby se neopakovala situace z roku 2005, kdy dohoda prošla pouze estonským parlamentem, tak ministryně požaduje, aby ratifikační proces začal na obou stranách v podstatě simultánně.

V Estonsku otázka hranice není úplně nekontroverzní téma. Jedna z opozičních stran, Lidově konzervativní strana, poukazuje právě na to, že by se Estonsko při udržení stávající hranice zřeklo části území, které podle mu podle Smlouvy z Tartu náleží. Troufám si říct, že současná situace bilaterálních vztahů Estonska a Ruské federace, jakož i v podstatě Evropské unie a Ruska, ratifikaci v dohledné době úplně nenahrává.

Přitom ještě před válkou na Ukrajině se zdálo, že Rusko má zájem jednání o hranici posunout. Minimálně v lednu tohoto roku ze strany Ruska zaznělo, že by chtělo v ratifikaci postoupit.

Hlavním problémem bylo, že na podzim loňského roku se čekalo na volby do ruské státní Dumy. Pak sice přišlo lednové prohlášení, ale musíme si uvědomit, jaká panuje situace v současné chvíli. Velká část Dumy je na sankčním seznamu Evropské unie. Když by tito sankcionovaní jedinci dali zelenou k ratifikaci smlouvy s v podstatě „znepřátelenou zemí“, asi by to z pohledu Ruska nevysílalo dobrý signál. Rusko nedávno rozšířilo seznam takzvaně nepřátelských zemí, na kterém původně byla pouze Česká republika a Spojené státy. Teď už ten seznam zahrnuje prakticky celý demokratický Západ, včetně Estonska. Proto si myslím, že situace ratifikaci dohody o hranicích skutečně nenahrává.

Už žádné pouliční boje

Kromě nedořešené hranice analytici v souvislosti s možným útokem ze strany Ruska zmiňují také početnou ruskou menšinu, která žije v Estonsku. Čítá kolem 300 tisíc lidí. Ruská menšina je ale velmi různorodá. Od Estonců ruského původu, přes ruské občany po lidi bez občanství. Můžete tu komunitu trochu popsat?

Podle odhadů je zhruba 25 procent estonských obyvatel ruské národnosti. Dají se rozdělit na rusofonní Estonce, kteří mají pouze estonské občanství, pak jsou tu občané, kteří mají občanství obou států, a rovněž skupina lidí, kteří občanství nemají. Mají jen druh pobytového titulu, jsou to takzvané šedé pasy.

David Král, velvyslanec ČR v Estonsku, Foto: MZV ČR

Co to znamená?

To jsou lidé, kteří můžou cestovat do Ruské federace i do Estonska a po Evropské unii. Nemají ale estonské ani ruské občanství. Tím pádem nemůžou například volit do estonského parlamentu, můžou volit jen v místních volbách, případně ve volbách do Evropského parlamentu. Hodně lidí z této skupiny má příbuzné v Rusku, ale zároveň chtějí, řekněme, požívat výhod, které jim umožňuje volný pohyb v rámci Evropské unie.

A pokud byste měl popsat postavení ruské menšiny v rámci estonské společnosti? Popřípadě míru jejich integrace?

V Tallinnu, kde žiju, je poměr zhruba padesát na padesát, tedy padesát procent etnických Estonců a padesát procent rusofonních Estonců. Geograficky rusofonní Estonci jsou koncentrovaní do dvou největších sídlišť. Já můžu situaci hodnotit pouze jako povrchní pozorovatel, který chodí nakupovat, prochází se po tallinnských ulicích a v zásadě musím říct, že to soužití působí poměrně harmonicky. Slyším estonštinu i ruštinu, běžné jsou i dvojjazyčné nápisy. Takže tady v Tallinnu bych řekl, že je rusofonní populace integrovaná dobře. Rozhodně už nevidíme žádné dramatické scény, které se pojí s dubnem 2007.

V centru Tallinnu tehdy tři dny bojovaly skupiny estonských a ruských nacionalistů kvůli přesunu sochy vojáka sovětské armády z centra města na vojenský hřbitov. Policie pozatýkala tisíc lidí, jeden člověk zemřel. Můžete přiblížit, co tehdy ty nepokoje rozpoutalo?

Ty události z dubna 2007 poukazují myslím především na rozdílné vnímání estonské historie, potažmo estonsko-sovětských vztahů právě u etnicky estonské a té rusofonní komunity. Zatímco 9. květen 1945 je pro etnické Estonce symbolem začátku sovětské nadvlády, respektive potvrzení anexe Estonska ze strany Sovětského svazu, pro mnohé rusofonní Estonce je to svátek ruského vítězství nad nacismem. A tyhle dva koncepty se v dubnu 2007 jaksi střetly.

Vlastní ruský kanál proti propagandě Kremlu

Odstranění památníku se ale nějakou dobu projednávalo a hodně ho zneužila ruská propaganda.

Estonská vláda to měla i ve svém vládním programu. Že z centra odstraní jeden ze symbolů toho, co etničtí Estonci vnímají jako začátek sovětské nadvlády, na jiné místo v Tallinnu. Jenže mnoho ruských Estonců to vnímalo jako popření hrdinné historie, velké vlastenecké války.

Myslím, že se ale od té doby hodně změnilo. Říkám to sice jako nezúčastněný pozorovatel, ale třeba někdo, kdo navštívil estonskou Narvu, což je město na hranicích s Ruskem, kde 97 % obyvatel mluví rusky. Když tam teď probíhaly oslavy 9. května, tedy Dne vítězství, současně tam slavili také Den Evropy. To jasně vyjadřuje, že Estonsko dnes patří do Evropské unie.

Důležitým milníkem v integraci rusofonní menšiny byl myslím také rok 2015, kdy estonská veřejnoprávní televize spustila kanál v ruském jazyce. Zpráva estonské kontrarozvědky z loňského roku ukazuje, že počet diváků estonské televize skutečně stoupnul i mezi rusofonními Estonci. A z nedávného veřejného průzkumu na téma, co sledují ruští Estonci, vyplynulo, že je to zhruba půl na půl. Tedy, že podobně velké množství rusofonních Estonců věří estonskému vysílání i ruským státním kanálům.

Právě sledování ruských kanálů a jejich prokremelského zpravodajství bylo podle místních analytiků jedním z důvodů, proč část rusofonních Estonců například schvaluje ruský útok na Ukrajinu. Byl to i důvod, proč pobaltské státy mezi prvními zakázaly vysílání ruské televize RT a portál Sputnik.

Přesně tak. Co se týče Sputniku, tak tady Estonci nastartovali určitou linii už v lednu 2020, kdy zakázali místní redakci Sputniku. Respektive ukončili Sputniku pracovní smlouvy, s odkazem na to, že porušoval sankční režim Evropské unie.

A po ruské invazi na Ukrajinu tady velmi záhy reagoval místní regulátor televizního a rozhlasového vysílání a prakticky hned druhý den zakázal vysílání šesti kanálům. Pěti ruským a jednomu běloruskému. Nad rámec toho pak hlavní operátoři Elisa oznámili, že ukončují spolupráci s držitelem licence, který umožňuje vysílání dalších 26 kanálů, které jsou považovány za dezinformační.

Estonské úřady berou nebezpečí šíření dezinformací a lží ze strany Kremlu velmi vážně. Ale ne vždy to jde nařízením shora. Spoléhají se i na to, že samotné podniky se budou chovat odpovědně a přistoupí samy k regulačním krokům. To se stalo nejen ohledně licencí na vysílání, ale i třeba v maloobchodních řetězcích. Minimálně tři z nich téměř okamžitě po ruské invazi stáhly dobrovolně z prodeje všechny produkty ruské provenience.

Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou tady bude mít dopady i z jiného hlediska. Estonská vláda nedávno oznámila, že zastavuje vydávání víz pro občany Ruské federace, s několika málo výjimkami, které se týkají návštěvy nemocných příbuzných nebo rodinných příbuzných. Celkem zajímavé v té souvislosti je, že se při tomto rozhodnutí odvolávali na technické problémy, že nejsou schopni vybírat vízové poplatky na svých úřadech v Ruské federaci.