Jméno podnikatele Radomíra Pruse se do širšího povědomí veřejnosti dostalo v roce 2013. Tehdy jej policie obvinila z dotačních podvodů a pátrala po něm jako po uprchlém, protože byl tou dobou na Seychelách.

Prus usiloval o návrat, nabízel kauci a ujišťoval, že se chce osobně hájit u soudu, ale na Seychelských ostrovech nakonec strávil tři roky. Když se vrátil, stanul před soudem.

V případě obžaloby z úvěrového podvodu byl osvobozen. V druhém případu dotačního podvodu na verdikt soudu ještě čeká. V Česku ale nezahálí, prodal prosperující podnik na recyklaci plastů a je hlavním akcionářem a investorem projektu inovativních baterií společnosti HE3DA.

Ta má své nadšené zastánce, i velké skeptiky. V obci Horní Suchá na Karvinsku je již rozestavěná moderní továrna Magna Energy Storage a podle plánů by se tam baterie měly začít vyrábět zhruba za rok. S tříletým nuceným pobytem Radomíra Pruse na Seychelských ostrovech to vše přitom úzce souvisí.

©HlídacíPes.org

Se slovem podnikatel se často spojuje i slovo kontroverzní. Možná se kvůli faktu, že na vás byl vydaný mezinárodní zatykač, připojuje i k vašemu jménu… Vadí vám, že vás tento přívlastek provází?

Upřímně řečeno, mne nikdo za kontroverzního podnikatele neoznačuje. Já jsem naopak zcela jasný a čitelný. Slovo kontroverzní se obecně k podnikatelům někdy řadí, ale tady je třeba jasně rozlišit mezi slovy podnikatel a zloděj. Podnikatel je dříč, který dělá službu vlasti, pracuje 16 hodin denně, maká pro společnost. A ze svých daní si platí státní úředníky, kteří mu ještě komplikují život. To je ironie a řehole podnikání. Pak tu máme kontroverzní podnikatele z 90. let, ale ty nazývejme správnými slovy – to byli v řadě případů skutečně zloději.

O vás se psalo, že jste „ten uprchlý podnikatel“, proto se asi ten přívlastek kontroverzní nabízí…

To je něco jiného. Dnes mám pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, který jasně konstatoval, že policie velmi dobře věděla, kde jsem, můj odjezd byl předem plánovaný a policií monitorovaný. Na Seychely jsem odletěl pracovně na tři dny z Dubaje a pak jsem se tam na tři roky zasekl kvůli vydanému mezinárodnímu zatykači, protože jsem se odmítl domů vrátit v železech. Jsem podnikatel, který zaměstnává 400 lidí, má 1,5 miliardy obratu a má svou hrdost; nechtěl jsem, aby se ke mně chovali jako k poslednímu zločinci. Řekl jsem, že se samozřejmě vrátím, poskytnu záruky a budu se dostavovat k soudu jako spořádaný občan. Což činím a činit budu. Teď tu také sedím jako svobodný člověk.

Je to tak, že soud vás zprostil obžaloby v případě údajných úvěrových podvodů. Nadále ale platí, že jste obžalován z dotačních podvodů při nákupu strojů pro – tehdy ještě váš – závod na zpracování plastu v Bohumíně. Máte představu, kdy by mohl skončit i tento soud?

První soud skončil vloni, nyní jsem podal žádost o odškodné. Celé to trvalo 12 let, což je bohužel velký nešvar systému. Proto si vás tu také dovolí kdokoli z čehokoli obvinit, protože ta časová prodleva je tak obrovská a odpovědnost nulová. Pokud jde o druhý soud, jsme někde v poločase. Policie z toho udělala spis o rozsahu 17 tisíc stran, i když tam 90 % vůbec nepatří, jsou tam výpisy z firem, pohyby na účtu, svědci, kteří tam nepatří. Není to jednoduché ani pro pana soudce, svědci se nedostavují, jsou to dost nedůvěryhodné osoby, feťáci… Zatím se ale prokazuje vše, co jsme do té doby řekli.

Těžko teď můžu suplovat roli státního zástupce nebo soudce, každopádně podle žalobce jste vy a několik dalších mužů vylákali z Evropské unie a České republiky dotace na nákup strojů ve výši 315 milionů korun. Vy to popíráte s tím, že stroje jste skutečně nakoupili a že obvinění je důsledkem toho, že jste odmítal platit výpalné vyděračům, z nichž někteří byli již skutečně odsouzeni v kauze známého Toflova gangu. Připouštíte si přesto variantu, že by to pro vás mohlo skončit vězením?

Po tom všem, co mám za sebou za těch 27 let co podnikám, tak jsem zvyklý na všechno a jsem schopen se přizpůsobit všemu. Nevěřím sice tomu, že by mne odsoudili, protože není za co. Vyzkoušel jsem si také na případu spojeném s Toflovým gangem, že se dá dlouhodobě bránit a ubránit. Ale nakonec – i to vězení je pro lidi. Je třeba to tak brát.

Podnikatel na zelené louce

Uvidíme, jak to vše dopadne. My to nerozsoudíme. Podívejme se blíže na vaše podnikání. Vloni na konci roku jste prodal svůj závod na zpracování PET lahví. Původně jste s ním přitom měl velké plány, byl jste největším výrobcem granulátu z použitých PET lahví v Česku a chtěl být jedničkou i na světovém trhu… Proč jste tedy ten byznys opustil?

V patnácti letech jsem si, dá se říct, nalajnoval celý život. Měl jsem ideu, že chci aspoň trochu pozitivně změnit svět, posunout planetu. Tehdy začínaly první palivové články a solární panely a řekl jsme si, že půjdu cestou čisté energie. Vzděláním jsem strojař, první peníze jsem vydělal na technologiích a strojích a pak se to nabalovalo. Začali jsme vyrábět stroje, obaly, PET lahve, víčka, postavili jsme si vlastní devítibarevnou tiskárnu, první v Evropě… Tím, že jsme vyráběli obaly, přibrali jsme časem i závody na výrobu sodovek, mléka. Zkrachovalou mlékárnu jsme zrestrukturalizovali, přejmenovali na Ekomilk, dali jí nový směr, dělali biomléko…

Kolik jste těch firem vlastně měl?

Už ani nevím, vím ale, že teď stavím patnáctou fabriku.

Vraťme se ještě k původní otázce, proč jste Exelsior, úspěšný podnik na recyklaci nedávno prodal?

Jednak dostala těžké zásahy v tom roce 2013. Hodnota akcií nám spadla o miliardu korun a nebylo jednoduché ji zachránit. Plán té mafie, s kterou válčíme, bylo vše zničit, dostat firmu do trosek a pak ji přes insolvence skoupit a rozprodat. Jsem šťastný, že se mi i na dálku s týmem loajálních lidí podařilo tohle odvrátit. Všechny firmy jsme zachránili, ani jediná nezkracovala, i když nám obstavili účty. Do koruny jsme splatili závazky a dostali firmy opět do kladných čísel. A pak jsem navrhl společníkům, že z firmy odejdu a svůj podíl jim odprodám, protože pro mne už tam není nic tvořivého. Pro mne už to byla dividendová firma a to už mne moc nebaví.

Potřebujete pořád nějakou vizi, něco nového?

Já jsem bojovník do první linie. Vyhovuje mi něco postavit, dát do pořádku, prodat a jít zase dál, postavit něco na zelené louce.

Což děláte právě teď s projektem výroby velkokapacitních baterií HE3DA českého vynálezce Jana Procházky. Znamená to, že jste všechny volné peníze investoval do tohoto projektu?

Já inovativních projektů podporuji více, HE3DA je z nich ale nejznámější. Sám sebe označuji za manažera aplikovaného výzkumu. Takových lidí tu není moc – musíte být dostatečně technicky znalý, abyste pochopil problematiku, jak to funguje, a pak to musíte umět uchopit a vymyslet, jak to dostat do praxe a manažersky tam všechny dotlačit. To je moje úloha na tomto světě. Teď tedy stavím obrovskou fabriku, podnik, který bude zaměstnávat stovky lidí, bude mít multimiliardový obrat. Připravuje se k tomu americký, brazilský a indický projekt.

Poprvé jste zainvestoval do nápadu Jana Procházky – inovativní velkokapacitní baterie – dva miliony eur v době, kdy jste byl právě na vynuceném tříletém pobytu na Seychelách. Čím vás pan Procházka přesvědčil, když vlastně ještě neměl ani žádný prototyp?

Osud mne má rád, vždy mi někoho nebo něco hodí do cesty a já to zvednu, ale musím si to pak tvrdě oddřít. Tohle byla taky obrovská dřina. Jan Procházka se objevil náhodou. Tehdy jsem stavěl loď, chtěl jsem na ni baterie a zjistil jsem, že nejsou. Vzpomněl jsem si na vědce Procházku, který už měl za sebou úspěch s nanonátěry a věděl jsem, že dělá něco i s bateriemi. Sehnal jsem kontakt a napsal mu mail s otázkou, jak je daleko a on odpověděl, že je to špatné, že mu asi za dva týdny vyprší patenty, když nezaplatí peníze. Tak jsem si řekl, že to by byla škoda, a peníze jsem mu poslal.

Teď máte malou výrobní linku v Praze v Letňanech a na Moravě stavíte velkou továrnu. Potvrdilo se podle vás nezpochybnitelně, že vše funguje jak má, že baterie jsou bezpečnější, trvanlivější, kapacitnější a přitom lehčí?

Továrna v Horní Suché je rozestavěna, výroba by se podle plánů měla rozjet na konci roku 2019.

Potvrdilo. Dnes máme perfektní tým lidí, v Praze i v Horní Suché, využíváme zázemí skupiny firem Exelsior Group, ale museli jsme jít postupně. Ještě ze Seychel jsem na dálku řídil první kroky, postavení laboratoře a aplikaci do výroby. Výhoda Seychel byla, že jsem si tam mohl srovnat myšlenky, i když bylo jinak dost nepříjemné být vnímán jako mezinárodní uprchlík.

Navíc jsem tu měl děti, které jsem tři roky neviděl, takže psychicky to byl obrovský záběr, ale srovnal jsem si leccos v hlavě. Jan Procházka tam za mnou jezdil a ujasnili jsme si, co chceme a jak dál. Otestovali jsme první prototypy, začali stavět minilinku a dokázali tím, že to půjde dělat strojně. Teď stavíme první výrobní linku v Horní Suché s kapacitou 100 megawattů a posouváme to dál a dál. Každopádně každý krok nám potvrzuje ty parametry a funkčnost.

Zklamání z čínského investora

Říkáte, že díky využití nanotechnologií i způsobu uložení mají tyto baterie porážet ty již klasické lithium-iontové. Čím si ale vysvětlujete to, že je poměrně dost lidí, kteří k projektu vyjadřují skepsi – že to není nic převratného, že to nemůže vyjít…

Kdyby byli všichni až moc nadšení, taky by to nebylo dobře. Mírný pesimismus nikdy neuškodí.

Třeba týdeník Euro citoval potenciální čínské investory (CDC Germany Investment, která je součástí čínského koncernu CDC) v tom smyslu, že baterie nejsou kvalitní, že prototypy nefungují tak, jak jste slibovali, a že nejsou vhodné pro masovou výrobu…

My jsme z čínského investora taky velice zklamaní, myslím si, že za tím není žádný miliardář, nechci to veřejně komentovat. Ale mám svůj jasný názor na to, co je to za lidi a o co tady jde. Což se také později potvrdilo.

Číňané pokud vím měli zájem o firmu HE3DA i o celou technologii. Nepostupovali prý ale úplně standardně a padala i obvinění ze špionáže…

To se řeší i na úrovni rozvědek a jako investor a většinový akcionář se k tomu nechci vyjadřovat. Podnikli jsme nějaké ochranné kroky, aby firmě nebylo ublíženo a zabránilo se nějakému dalšímu poškozování firmy, ale dále se do toho sporu nechci pouštět.

Jak vysoká je vlastně investice do továrny v Horní Suché?

Je to postavené etapově. Musím velmi pochválit fond Batery Unite od Milana Rýdla a Jaroslava Kučery, kteří udělali obrovský kus práce a vzali část břemena z mých zad, kdy jsem to financoval sám a vytvořili klub českých investorů.

Je možné říct, kdo další v klubu investorů je?

Znám je z našich setkání. Ale zda budou chtít vystupovat veřejně, je jejich rozhodnutí. Je to celkem 120 investorů a další přibývají. Máme velké potenciální investory v řádech miliard, ale tam jsou ta jednání složitější. Připravujeme i nový fond pro zahraniční investory.

Souvisí to s tím, že chcete rozjet továrnu v USA?

Tam to jde svou separátní cestou, máme výbornou ředitelku a ta vytvořila klub investorů z Los Angeles. Byl jsem tam nedávno na pracovní cestě a byl jsem velice překvapen tím zájmem o investici. Ta je trochu zaseknutá na mně, protože nejprve chci dokončit továrnu v Horní Suché. Až pak můžu dělat supervisora pro továrnu v Americe. Celkově je o naše baterie už předem takový zájem, že ani nemáme obchodní oddělení, jsme vlastně vyprodaní na sto let. Neřešíme obchod, řešíme jen kvalitu výroby.

Když to všechno vyjde, myslíte, že vystoupáte vysoko v žebříčku tuzemských miliardářů?

Asi ne, protože teď chystám nadaci a chci dát vše na charitu. Jsem vychován v jiných hodnotách, moje matka byla učitelka, pocházím ze starého rodu pruských rytířů, jsem bojovník a majetky nechci sbírat. Mám jich už tak dost. Na život vám stačí strašně málo.

Není to škoda vzdávat se předem dobrého pocitu z toho, že jste vybudoval miliardový podnik?

Mým cílem je už od mých 15 let vesmír, chci založit evropskou nadaci pro vesmír, to bych chtěl řídit, věnovat se tomu, a nehodlám mít z toho žádný profit.

Evropská unie podporuje nový rozjezd výroby baterií v EU, vzniká i projekt v Německu nebo ve Švédsku. Vy dotace z EU máte?

Dotace jsou věc, která vás jako podnikatele strašně svazuje. Evropské dotace se moc nepovedly – kontrolní mechanismy, způsob, jak jsou přidělované a nedořešená je i ochrana podnikatelů. K dotacím mám i kvůli svým zkušenostem se soudy určitou averzi a skepsi. Ne, že bychom na ně neměli nárok, ale proto, že ta firma je pak velmi zranitelná. Může se objevit spousta nových vyděračů a spousta nových obvinění, to se dá dnes sepsat za pět minut.

Využití velkokapacitních baterií se nabízí pro uskladňování energie i pro užití v elektromobilech. Budete chtít zkusit jednat třeba s Elonem Muskem?

Jednali jsme v USA s jeho bratrem Kimbalem (působí mimo jiné v představenstvu firem Tesla či SpaceX, pozn. red.), určitě bychom našli společnou řeč. Problém je v tom, že dnes je Tesla svázána s Panasonicem, budovy vlastní Tesla, stroje Panasonic, fyzicky tam pracuje tisíc Japonců. I kdyby tedy Tesla chtěla sebevíc, v této rovině s námi spolupracovat nemohou. Možnosti se ale nabízejí v oboru uskladňování energie, naše baterie by mohla odebírat jejich firma zaměřená na solární energii.

Když bychom se tu za rok potkali – budete už vědět, jestli jste na prahu velkého úspěchu nebo promarněné investice?

Řeknu vám to takhle: ještě nikdy se mi v mém podnikání nestalo, že bych s projektem, na který jsem sáhl, nedošel úspěšně k cíli.

To si tedy věříte.

To je praxe, dvacet sedm let.