Libanon má po dvou letech nový vládní kabinet. Téměř 21 procent v něm tvoří ženy. Na Blízkém východě jde stále spíš o výjimečný trend, ale nejen tam. V české vládě sedí pouze jedna žena. Češi na rozdíl třeba od Pákistánu, Bangladéše nebo Argentiny neměli nikdy ženu v čele vlády ani státu.

Libanon se už několik let potýká s vážnou politickou a ekonomickou krizí. Přes dva roky tam panovalo prakticky bezvládí.

Novou vládu premiér Naváf Salám jmenoval začátkem února a kromě 19 ministrů v ní bude úřadovat i pět žen. Konkrétně na postech ministryň školství, životního prostředí, sociálních věcí, cestovního ruchu a mládeže a sportu.

V Libanonu není účast žen ve vládě nikterak výjimečná. V minulém kabinetu úřadovalo ministryň dokonce šest. A jsou to ženy s kvalitním vzděláním.

Vzdělané ministryně

Například nová ministryně školství Rima Karamiová je docentkou na Americké univerzitě v Bejrútu. Sama na této univerzitě kdysi vystudovala chemii. Doktorát z přírodních věd posléze získala na Portlandské státní univerzitě ve Spojených státech.

Ministryně životního prostředí Tamara Elzeinová působila jako generální tajemnice libanonské Národní rady pro vědecký výzkum a také jako poradkyně ohledně vědeckého výzkumu pro libanonského ministra školství. Byla první ženou v této funkci a je i první ministryní životního prostředí v libanonské historii.

Podobně jako Karamiová i Elzeinová vystudovala chemii na Libanonské univerzitě a doktorát pak získala v zahraničí, konkrétně na francouzské Univerzitě Haute-Alsace. Ve Francii také deset let působila jako univerzitní profesorka a výzkumná pracovnice.

Mezinárodní zkušenost má také nová ministryně sociálních věcí Hanín Sayedová. Léta pracovala jako odbornice na libanonskou problematiku ve Světové bance. Zkušenosti má také z Kuvajtského institutu pro vědecký výzkum a Arabského fondu pro hospodářský a sociální rozvoj. Vzdělání získala ve Spojených státech, konkrétně na Stanfordově a Kolumbijské univerzitě, kde vystudovala ekonomii.

طبلها بدلكي بتعطيك بطاقة https://t.co/cKO5znWU58

— layal_ليال (@pearlsnight_) February 9, 2025

Ministryně cestovního ruchu Laura Khazen-Lahoudová vystudovala matematiku na Londýnské univerzitě a magisterský titul pak získala z matematiky a operačního výzkumu na prestižní London School of Economics. Pracovně působila jako výkonná ředitelka hotelu Al Bustan Hotel & Spa a pak jako výkonná viceprezidentka Mezinárodního festivalu hudby a scénických umění Al Bustan v Libanonu.

A poslední z nových ministryň Nora Bayrakdarianová, která bude zodpovídat za resort mládeže a sportu, doposud vedla katedru mezinárodních vztahů na Americké univerzitě v Bejrútu. V Libanonu vystudovala politologii a doktorát z mezinárodních vztahů má z pařížské Sorbonny.

Jakkoliv to není pro země Blízkého východu úplně příznačné, silné zastoupení žen v nové libanonské vládě zrcadlí velký posun v myšlení tamních politiků, stejně jako veřejnosti. Dá se předpokládat, že pokud budou ministryně ve svých funkcích úspěšné, může to otevřít dveře do politiky ženám nejen v dalších islámských zemích, ale inspirací můžou být i pro Evropu. Třeba pro Česko.

Čtyřicet tři žen

V českých vládách sedělo od doby vzniku České republiky, tedy za posledních 33 let, pouhých 43 ministryň. Některé z nich, například Vlasta Parkanová nebo Petra Buzková, opakovaně, jiné naopak zastávaly svůj úřad jen několik dnů či měsíců.

Třeba Helena Třeštíková, která byla ministryní kultury 17 dní nebo Rút Bízková, tříměsíční ministryně životního prostředí.

Současná vláda má jednu ministryni obrany Janu Černochovou a z kandidátek jednotlivých stran to nevypadá, že by se měla situace v budoucnu nějak zásadně proměnit, natož, že by Češi mohli očekávat v čele státu třeba premiérku.

Tři strany – TOP09, Sociální demokracie a KSČM – sice mají ženy ve svém čele, ani jedna z nich ale nemá podle předvolebních průzkumů takové preference, že by se mohla chystat sestavovat budoucí vládu.

Naopak domácí politickou scénou minulý týden rezonovala oznámení dvou poslankyň Marie Jílkové a Martiny Ochodnické, že už ve volbách nechtějí obhajovat mandát, protože neefektivní chod Sněmovny jim neumožňuje skloubit práci s rodinným životem.

„Práce ve Sněmovně je v podstatě neslučitelná s nějakým plánováním. Je to kvůli mimořádným schůzím a délce jednání. Vlastně nikdy nevíte, kdy skončíte. Do toho máte mít nějaké aktivity ve vašem regionu a ještě zabezpečovat rodinu. Já mám dvě děti i starou maminku, o kterou se starám,“ popsala poslankyně KDU-ČSL Marie Jílková. Ochodnická vidí věci podobně.

Nestálá pracovní doba a její nepředvídatelnost kvůli mimořádným schůzím sněmovny, kde někteří poslanci řeční až 11 hodin v kuse, jsou podle ní hlavním důvodem, proč bývalá starostka Větrného Jeníkova nechce v parlamentní politice pokračovat.

„Ani když chůvě dáte sebevíc peněz, ona není připravená na to, že se nevrátím ve smluvený čas a vlastně ani nevím, kdy přijedu,“ vysvětlila úskalí poslaneckého zaměstnání místopředsedkyně TOP 09.

Jako důvod nízkého zastoupení žen v politice uvádí péči o rodinu a blízké i platforma Fórum 50%, zasazující se o rovnoprávné postavení mužů a žen v české společnosti. Podle jejích analytiků jsou sice ženy zastoupeny v politických stranách z 25–53 %, ve vyšší politice však drtivě převažují muži.

„Důvodem je, že ženy musí překonávat zakořeněnou nedůvěru ve své schopnosti. Dále mají na rozdíl od mužů více povinností, mají zpravidla na starosti rodinu i domácnost. Politika je společností vnímána jako primárně mužská záležitost, dodnes vychází z mužského vidění světa a je historicky nastavena podle pravidel, která vyhovují životnímu stylu (většiny) mužů,“ vysvětluje důvody nízkého počtu aktivních političek Fórum 50%.

Paradoxně tuto argumentaci v rámci debaty ke „kauze Jílková, Ochodnická“ podpořil i šéf poslanců ODS Marek Benda, který řekl, že si obě ženy „spíš vytvářejí alibi, proč nekandidovat“ a že on to s manželkou vždycky nějak zvládl zařídit a vychovali čtyři děti.

„Já to Markovi Bendovi připomenu, kdo mu vytvářel 30 let podmínky, aby mohl prakticky bydlet ve Sněmovně. A díky mojí ženě za prvních společných 10 let. Bez ní bych nedokázal nic,“ reagoval na Bendova slova i vyvstalou veřejnou debatu předseda Pirátů Ivan Bartoš, který tak Bendovi naznačil, že bez manželky po boku by svou práci býval těžko mohl 30 let vykonávat.

Ženám vstup (po)volen

V současné Sněmovně jsou ženy zastoupeny z 25 %. I když historicky nejvyšší přesto stále relativně nízké číslo může být důvodem, proč neprocházejí „žensky“ praktická řešení, která by přitom mnoha poslancům usnadnit fungování.

Například skupina poslankyň nedávno navrhla změnu jednacího řádu Sněmovny, kterou chtěly stanovit maximální dobu pro vystoupení na plénu, což mohlo do budoucna zabránit nekonečnému protahování parlamentních jednání mnohahodinovým řečněním jednotlivých poslanců.

Jejich návrh přes opozici neprošel. Proti němu se postavili i dva předsedové stran ANO a SPD známí jako největší sněmovní „přednašeči“. Ženy se ale v Parlamentu zasazují i o témata, která byla dříve mužskými kolegy víceméně opomíjená.

„Političky se zasazují o témata, která mužům skutečně tak blízká nejsou,“ upozorňuje Johana Nejedlová, lídryně kandidátky Strany zelených ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 a spoluzakladatelka neziskové organizace Konsent zabývající se například otázkami sexuálního násilí.

Díky práci poslankyň Malé, Urbanové a Decroix například Sněmovna vloni schválila novelu zákona, která zpřísňuje definici znásilnění či sexuálního násilí páchaného na dětech do 12 let.

Předsedkyně Sociálních demokratů a exministryně Jana Maláčová se zas aktivně věnovala důchodové reformě a s ní i otázkám spojeným s nízkými penzemi žen, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová řeší zlepšení situace samoživitelů či osob, které pečují o své blízké.

I když se podle ní zastoupení žen v české politice pozvolna zlepšuje, pořád se většina z nich musí vypořádávat s podceňováním ohledně svých kompetencí.

„Vidět to bylo na zvolené trojce na naši kandidátku do europarlamentu, Zuzce Klusové. Hned přišlo zpochybňování, proč jsme si tuto úspěšnou komunální političku a krajskou zastupitelku vybrali jako potenciální europoslankyni. Veřejnosti přišlo divné, že vidí na druhém a třetím místě ženu, a jestli na to fakt mají,“ uvedla Richterová v podcastu Pirátské strany.

V něm okomentovala i fakt, že si tato strana zvolila vloni do vedení kromě předsedy Bartoše i čtyři ženy. „Piráti mají mnoho krajských lídryň, mezi kandidáty do našeho úzkého vedení bylo o jednu více žen než mužů, ale stejně ten výsledek hodně zaujal. Co to říká o naší straně? Za mě hlavně, že se umíme poučit. Ještě nedávno jsme museli povzbuzovat ženy, ať jdou na čelní pozice. Teď už do těch exponovaných pozic získávají nominace bez ,umělé‘ snahy,“ řekla Richterová.

A jak jsou na tom s ženami ve vedoucích pozicích ostatní strany? ČSSD má ve vedení samé muže, kterým nicméně od loňska předsedá Jana Maláčová. ODS má ve vedení jednu místopředsedkyni Evu Decroix a žena předsedá také jejich poslaneckému klubu Evropského parlamentu. Ve vládě pak ODS zastupuje její jediná ministryně Černochová.

TOP 09 má v předsednictvu 14 mužů a dvě ženy. Jedna z nich Markéta Adamová Pekarová straně předsedá, STAN má mezi sedmnácti členy předsednictva ženy čtyři a ANO anoncuje tři stínové ministryně své potenciální vlády.

V pozici premiérky nebo prezidentky zatím ženy v historii Česka ani Československa nefigurovaly. Čímž se ale příliš nelišíme od světového průměru.

Premiérky výjimečně i ve světě

Z něj zatím paradoxně vycházejí lépe země, kde se ženy do vedení státu dostaly buď přímo anebo i díky svým rodinným konexím, což byl třeba případ dcery prvního prezidenta Bangladéše šajch Hasíny Vadžídové. Ta coby premiérka spravovala Bangladéš s přestávkou dvacet let. Vloni odstoupila kvůli masovým protivládním protestům.

Ještě před Bangladéšem měl demokraticky zvolenou premiérku Pákistán. Dokonce dvakrát. I Benazir Bhuttová byla dcerou bývalého prezidenta a premiéra. Byla také první demokraticky zvolenou světovou vůdkyní, která ve funkci porodila dítě.

Druhou se pak stala premiérka Nového Zélandu Jacinda Ardenová. Svou „ženskou premiéru“ si odbyl už i severoafrický region, a sice v osobě Nadžly Búdinové, která byla jako první žena regionu a první žena v historii země od roku 2021 do roku 2023 premiérkou Tunisu.

Jak ale uvádí loňská analýza Mezinárodní nadace pro volební systémy, zveřejněná CNN, stále jde spíše o výjimky. Podle nadace se vloni konaly národní volby v 45 zemích Organizace spojených národů. Pouze ve čtyřech z nich se stala hlavou vlády nebo státu žena – v Mexiku a Severní Makedonii poprvé v historii.

Podle analýzy nemělo ženu v čele státu nikdy ve své historii 60 % členských států OSN, čestnou výjimkou v tomto ohledu tvoří Finsko a Island, které měly ve vedení ženy už čtyřikrát.

Co se týká Evropy, ta má podle analýzy v tuto chvíli jako kontinent nejvyšší podíl zemí, které měly v čele ženu. Nejdéle vládnoucí premiérkou je pak bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, která stála v čele země 16 let.