Nespravedlivá čistka ve vojenské rozvědce v roce 2004? Badatel Schovánek usvědčuje gen. Šándora ze lži

Bývalý náčelník vojenské rozvědky Andor Šándor ostře kritizoval čistku, po níž v roce 2004 musely Vojenské zpravodajství opustit čtyři stovky zkušených zpravodajců. Šlo o lidi, kteří pro armádu pracovali již před rokem 1989, Šándor je ale hájí: nepodíleli se na persekuci domácího obyvatelstva ani emigrantů, protože vojenská rozvědka nespadala pod StB. Jenže jak upozorňuje badatel Radek Schovánek, jde o Šándorův omyl, nebo dokonce záměrnou lež. 

Šándor čistku kritizoval v rozhovoru pro aktuálně.cz s tím, že šlo o vrchol nezodpovědnosti vůči spojencům v NATO, jímž jsme vyslali hodně nepříznivý signál.

„V boji proti rizikům teroru šlo tehdy o naše velké oslabení, které doznívá možná dodnes. Zlikvidovala se totiž paměť té vojenské rozvědky,“ tvrdí gen. Šándor, který rozvědce velel v letech 2001 až 2002.

A dodal, že zpravodajská správa generálního štábu Československé lidové armády – jak zněl název předlistopadové vojenské rozvědky, nebyla nikdy součástí StB.

„Na rozdíl od vojenské kontrarozvědky. Tato správa proto nikdy nepracovala proti občanům Československa a nenaháněla ani emigranty v zahraničí. Po pádu komunistického režimu prošli její pracovníci velmi přísnými atestacemi, takže mnozí buď odešli, nebo neuspěli při lustracích,“ hájí vyhozené agenty bývalý náčelník.

Co byla Zpravodajská správa generálního štábu

Fakticky šlo o vojenskou rozvědku. Celým názvem Zpravodajská správa generálního štábu Československé lidové armády byla v letech 1945-1992 vojenská zpravodajská služba s vnějším, tedy rozvědným polem působnosti. Zaměřovala se na sběr a zpracování informací vojenského charakteru. V rámci armády byla označována pod krycím názvem 248. provozní prapor.

Podléhala přímo náčelníkovi generálního štábu. Získané informace byly poskytovány jednak velení československé armády, později velení Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy a také vojenským rozvědkám spojenců. Po celou dobu své existence byla služba budována podle vzoru sovětské rozvědky GRU a byla ji prakticky podřízena.

Proti tomu ale ostře vystoupil badatel a bývalý pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Radek Schovánek. Podle něho je sice pravda, že ZSGŠ nespadala pod StB a obecně pod resort komunistického ministerstva vnitra, to ale neznamená, že se na persekucích nepodílela. Což navíc gen. Šándor musí podle Schovánka dobře vědět.

„Rád čtu texty Andora Šándora, ale poslední rozhovor s Janem Gazdíkem  je plný lží a polopravd. Zmiňuje se o čistce ve vojenském zpravodajství v roce 2004. Ani slovo o tom, že jí předcházela objednávka vraždy novinářky, kterou zadal její agent Salima, ani slovo o rozkrádání státních peněz v Moskvě,“ připomíná Schovánek. Jako agent Salima byl veden bývalý generální sekreretář ministerstva zahraničí Karel Srba, který byl odsouzen za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové,

Dokumenty se podle Schovánka dá podpořit i fakt, že ZSGŠ pracovala proti exilu. „Jedním z nejdůležitějších agentů ZSGŠ v Itálii byl Emmo Egoli. V padesátých letech byl zástupce Jiřího Pelikána v Mezinárodním svazu studenstva a byl naverbován KGB. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl předsedou organizace Italsko – Arabského přátelství. Spolupracoval nadále s KGB a byl nasazován právě na Jiřího Pelikána, který v Římě vydával časopis Listy,“ připomíná badatel s tím, že Egoliho svazek čítá stovky stran a je dostupný zdigitalizovaný v Archivu bezpečnostních složek.

Podobných případů jsou podle Schovánka desítky, možná stovky. Dalším známějším je událost, kdy v roce 1975 vykradl agent ZSGŠ v Paříži na letišti Orly auto Pavla Tigrida a nalezené doklady a diář předala ZSGŠ estébácké rozvědce, která je využila v desinformační kampani.