KOMENTÁŘ. Pád Bašára Asada v Sýrii zásadně míchá geopolitickými kartami v regionu. Jedním z nejvíc zasažených států, jež během několika dnů přišel o „esa“, je Írán. Netýká se to jen jeho vlivu v zahraniční politice, dopad je i vnitropolitický. Íránská vláda investovala do ochrany Asadova režimu miliony dolarů ve formě půjček, které už nikdy neuvidí. To teď kritizuje část proreformních politiků, a dokonce i některá íránská média. Na pád Chameneího režimu to ale stačit nebude.

Turbulentní vývoj v Sýrii překvapil nejen syrského diktátora Bašára Asada, ale i jeho nejzásadnějšího spojence v regionu, íránský režim.

Spojenectví mezi Teheránem a Damaškem bylo pevné, trvalo déle než 40 let. Obě země kdysi sdílely odpor proti iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi, koordinovaly síly i proti dalšímu „společnému nepříteli“ a sice Izraeli, potažmo Spojeným státům.

Teherán přes Sýrii logisticky i vojensky podporoval libanonské militantní hnutí Hizballáh, jehož členové se syrského konfliktu také aktivně účastnili, společně s bojovníky z řad íránských revolučních gard. Těch byly v Sýrii tisíce. Během pár dní je ale vše jinak.

Teherán vyplýtval na ochranu syrského diktátora miliony dolarů, a to v době, kdy Íránci, i z důvodu letitých sankcí, sami čelí značným ekonomickým problémům.

V úterý jednal v Teheránu parlament za zavřenými dveřmi. Po konci jednání vydala vláda několik zásadních prohlášení. Mluvčí Fatemeh Mohajeraniová uvedla, že na palubě deseti letů soukromé letecké společnosti Mahan (sankcionované od října 2024 EU, pozn. red.) se do Íránu vrátily čtyři tisícovky občanů.

Nespecifikovala, zda se jednalo o civilisty, či vojáky, ale podle informací televize Al Džazíra potvrdil „návrat íránských jednotek“ ze sousední země vrchní velitel Sboru islámských revolučních gard (IRGC) Hosejn Salámí.

Mohajeraniová zároveň nastínila pozice, které teď bude Teherán vůči Sýrii zastávat. Chce podle ní „respektovat územní celistvost Sýrie“ a případné výsledky voleb. Ve vzájemných vztazích bude podle ní důležitým faktorem „syrský odstup od sionistického režimu“.

Právě Izrael, Spojené státy a vláda „nejmenované sousední země“ stojí podle oficiálního prohlášení íránského duchovního vůdce ajatolláha Alí Chameneího za pádem syrského diktátora. „Není pochyb, že to, co se stalo v Sýrii, je výsledkem americko-sionistického spiknutí,“ citovala Chameneího agentura IRNA.

Problémy venku i doma

Jiný výklad událostí by od íránského establishmentu nikdo ani čekat nemohl. Navenek se Írán jako hlavní koordinátor tzv. osy odporu prezentovat nemůže, naučená je na něj i veřejnost uvnitř země. Co ale překvapilo vnitropoliticky, je míra kritiky, která se na vládu v souvislosti s letitou „podporou padlého syrského diktátora“ snesla.

O „marné a nákladné“ íránské misi v Sýrii otevřeně mluví některé proreformní politické osobnosti. Podle nich Teherán vyplýtval na ochranu syrského diktátora miliony dolarů, a to v době, kdy Íránci, i z důvodu letitých sankcí, sami čelí značným ekonomickým problémům.

Bývalý předseda výboru íránského parlamentu pro národní bezpečnost a zahraniční politiku Heshmatolláh Falahatpisheh například podle serveru Al Monitor uvedl, že svrženému syrskému vládci Írán poskytl víc něž 30 miliard dolarů v půjčkách, které se do země už nikdy nevrátí.

Nezvykle „troufalá“ kritika režimu zaznívá na sociálních sítích i v souvislosti s informacemi, které vyplouvají na povrch ohledně zvěrstev páchaných uvnitř věznice Sajdnája severně od Damašku, odkud se podařilo začátkem týdne osvobodit stovky brutálně mučených a týraných vězňů Asadova režimu.

„Nesnesitelná agónie se setkala s širokou solidaritou a projevy smutku z řad mnoha Íránců, kteří označují úředníky v Teheránu za ,spoluviníky‘, kteří mají podíl viny na kolektivním traumatu budoucích generací v Sýrii,“ popsal pocity části íránské veřejnosti pro Al monitor jeho teheránský zpravodaj.

Popravená spravedlnost

Opozičně naladění Íránci vnímají dění okolo nechvalně proslulé syrské věznice o to citlivěji, že Írán v posledních dvou letech zásadně přitvrdil v zacházení s politickými vězni. Výrazně vrostl počet popravených.

Podle nově schváleného zákona o morálce hrozí ženám, které odmítají chodit zahalené, za „porušení kultury cudnosti a hidžábu“ 15 let vězení až trest smrti.

Podle Centra pro lidská práva v Íránu (IHRNGO) se sídlem v Norsku bylo k 1. prosinci 2024 vykonáno v zemi 798 poprav. Z toho nejméně 310 poprav za poslední dva měsíce.

„Islámská republika zahájila nejrozsáhlejší vlnu poprav v íránských věznicích za posledních dvacet let,“ uvádí v aktuální monitorovací zprávě ředitel Centra pro lidská práva v Íránu Mahmúd Amírí-Moghaddám. Podle něj byla více než polovina poprav vykonána za nezávažné trestné činy. Rostou také počty popravených z řad politických vězňů.

Dne 13. listopadu bylo k trestu smrti odsouzeno šest účastníků protestů „Ženy, život, svoboda“, kteří byli obviněni ze smrtelného zranění příslušníka Íránských revolučních gard.

Před zahájením soudního řízení byla přiznání čtyř obžalovaných se zjevnými známkami mučení odvysílána v televizi. A politických vězňů bude v příštím roce s největší pravděpodobností jen přibývat.

Tento týden mají vstoupit v platnost nové zákony, které se velmi tvrdě vymezují proti tzv. „popíračům/popíračkám hidžábu“, tedy především ženám, které odmítají chodit zahalené. Podle nově schváleného zákona o morálce hrozí takovým ženám za „porušení kultury cudnosti a hidžábu“ 15 let vězení až trest smrti.

Konkrétně nový zákon říká, že „osoby přistižené při propagaci nahoty, neslušnosti, odhalování nebo nevhodného oblékání“, budou vystaveny pokutě, bičování a trestu odnětí svobody v rozmezí od pěti do patnácti let, „recidivistům“ pak hrozí trest smrti.

Ženy, život, svoboda

Trestům a pokutám mají nově podléhat také všechny podniky a obchodní zařízení, taxikáři, média a vzdělávací instituce, pokud neohlásí neplatiče a neplatičky nebo umožní propagaci „nahoty“ a „nevhodného oblékání“.

Podle organizace Amnesty International jde o snahu upevnit represemi dosavadní režim, který od smrti Mahsy Aminiové a vzniku hnutí „Ženy, život, svoboda“ čelí čím dál větším projevům nespokojenosti z řad liberálnější íránské společnosti.

A o to paradoxněji pak podle kriticky smýšlejících Íránců vyznívá prohlášení, které v souvislosti s pádem režimu Bašára Asada vypustil do světa předseda íránského parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf.

Na otevřeném zasedání shromáždění řekl, že „Asad by zůstal u moci, kdyby vyslyšel stížnosti svého lidu“. Jeho komentář vzbudil, i vzhledem k nově schválenému zákonu o morálce, na íránských sociálních sítích výsměšnou kritiku.