Na druhý pokus se ústecký krajský soud pokusí najít pachatele vraždy seniora, která se stala před dvěma lety v únoru na sídlišti Dobětice.

V úterý stanul před soudem jedenačtyřicetiletý Robert T., jehož DNA našli kriminalisté za nehty oběti. Už loni v listopadu byl přitom jen pár dní od vynesení rozsudku bývalý přítel dcery zavražděného, kterého policie podezřívala původně a státní zástupce ho postavil před soud. Strávil rok a půl ve vazbě a zachránila ho jen šťastná náhoda.

Policejní omyl při šetření hrdelního zločinu

Případ vykazuje podobné rysy, kvůli kterým aktuálně čelí obřímu skandálu americká FBI. Tedy špatnou práci forenzních techniků a ledabylé hodnocení důkazů – příznaky tzv. junk science neboli podřadné vědy nebo chcete-li pavědy.

Česká policie je přitom přesvědčena, že se jí problémy FBI netýkají. „Nepřísluší nám komentovat problém FBI. Není nám známo jakékoliv pochybení tohoto charakteru v ČR,“ uvedla před pár dny mluvčí Kriminalistického ústavu Petra Srnková. Ústecký případ ovšem ukazuje pravý opak. Je to zatím nejkřiklavější případ pochybení, v němž jde o vraždu, a ne o méně závažné trestné činy.

Dvacet bodných ran v sídlištním bytě

Senior byl ve svém bytě nalezen mrtev v únoru 2013. Vrah mu zasadil přes dvacet bodných ran a čin chtěl zamaskovat následným výbuchem. Pustil plyn, kusem hadru utěsnil digestoř a na okraj sporáku položil zapnutou pájku. Podle znalců nedošlo k výbuchu, který by v panelovém domě na sídlišti mohl mít fatální následky, jen shodou náhod.

Čtyři měsíce po vraždě měla policie jasno: obvinila expřítele seniorovy dcery, který prý vraždil ze msty. Do bytu docházel a mluvily proti němu nepřímé důkazy. Pachové stopy se našly na hadru zasunutém do digestoře a na ovladačích sporáku. Hlavní líčení začalo koncem roku 2013 a trvalo s přestávkami až do loňského listopadu.

Příběh DNA: Od podvodu k vraždě

Mezitím se ale začal odvíjet úplně jiný příběh, o kterém vyšetřovatelé 1. oddělení krajské správy neměli tušení. Týká se dnes jedenačtyřicetiletého Roberta T., postavy ústeckým policistům známé pro poměrně bohatou minulost na poli hospodářských deliktů. Trestní řízení proti němu bylo v minulých letech vedeno například pro podvod nebo daňové úniky.

Roberta T. policisté loni obvinili z podvodu a v souladu s nynější praxí mu byla odebrána i DNA a odeslána k porovnání do Kriminalistického ústavu. Na podzim technici nahlásili shodu: vzorek souhlasí se stopou tkáně zajištěnou za nehty oběti dobětické vraždy. Za pozornost stojí fakt, že hadr z digestoře obsahoval vedle nevinného člověka i pachovou stopu Roberta T., policie ji však neměla s čím srovnat. U výslechu ho přitom měla: dva měsíce po vraždě si ho pozvala, patřil do širšího okruhu známých zavražděného muže.

Přiznání po třech hodinách

Loni koncem roku už Robert T. zapíral jen tři hodiny. Přiznal se, když mu detektivové předložili výsledky srovnání DNA. Před soudem řekl, že celou dobu čekal, kdy si pro něho policisté přijdou. Že je místo něho obžalován jiný člověk, prý ale nevěděl. Noviny nečte, o vyšetřování vraždy, kterou spáchal, se nezajímal.

Původní podezřelý, který celou dobu vinu popíral, v té době stál v závěrečné fázi procesu. „Já jsem to neudělal, neměl jsem k tomu důvod, neměl jsem s ním žádné spory,“ vypovídal před soudem. Rozsudek se očekával na jednání, které bylo nařízeno na poslední listopadový týden. Líčení ale bylo na poslední chvíli odvoláno s tím, že se objevily nové důkazy. Pak policie oznámila, že nové důkazy znamenají především nového podezřelého.

Kdo krade, může i zabít?

Příběh dobětické vraždy je dosud nejzávažnějším známým případem, kdy byl obviněn a do vazby uvržen zjevně nevinný člověk. Zajímavé na něm je i to, jak byla využita analýza DNA. Praxe, kdy je odebírána v rané fázi trestního řízení i lidem podezřelým z méně závažných, či dokonce bagatelních trestných činů, je trnem v oku ochráncům lidských práv. Policie si podle nich nepřípustně zjednodušuje práci, nemá pro to dostatečné zákonné oprávnění a hrozí efekt Velkého bratra.

Zastánci této praxe naopak argumentují tzv. nestejnorodou recidivou. Pachatelé méně závažných trestných činů podle této teorie postupně přecházejí k závažnější, stručně řečeno: Kdo lže, ten krade, kdo krade, může i zabít. V dobětickém případě se to potvrdilo.