Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Se souhlasem Achillova data
,

Není kníže jako kníže. Zabavené schwarzenberské pozemky a impérium „jihočeské mafie“

Modrá krev a přemíra vlivu. To byly hlavní argumenty komunistických poslanců při schvalování tzv. Lex Schwarzenberg – zákona, kterým v roce 1947 zkonfiskoval stát veškerý majetek jihočeské větve rodiny Schwarzenbergů. Ačkoliv potomci Adolfa Schwarzenberga o majetek požádali v restituci zpět, stát jim nikdy nic nevrátil, naopak začal v rozporu se samotným Lex Schwarzenberg rozsáhlý majetek rozprodávat. Díky jeho privatizaci se v jižních Čechách během pár let zrodila „novodobá šlechta s modrou krví“ jihočeské ODS. Dodnes se o této skupině mluví jako o takzvané jihočeské mafii.

„Děly se tam neuvěřitelné věci, když se ODS dostala v devadesátých letech k moci. Chovali se hrozně, už tehdy to mělo rozměry mafie,“ říká o začátcích vzniku pozdějšího impéria Pavla Dlouhého, přezdívaného místními jako „knížete z Hluboké“, Jaroslava Brožová z hnutí Jihočeské matky.

Tento spolek se na přelomu století postavil proti stavbě Temelína, ale také proti vzniku golfového hřiště v Hluboké nad Vltavou. Jeho historie, kterou jsme se rozhodli podrobně zmapovat, ilustruje, jak skupina lokálních podnikatelů a politiků, kterým se v průběhu let začalo přezdívat jihočeská mafie, budovala svůj vliv i majetek. Příběh golfového hřiště v Hluboké nad Vltavou je pouze střípkem mozaiky, jejíž základ položil státem zkonfiskovaný majetek jihočeských Schwarzenbergů.


Článek vznikl v rámci soutěže Achillova data pořádané Bakala Foundation. V rámci letošního šestého ročníku soutěže byl vyhodnocen odbornou porotou jako nejlepší text.


„Dostali jsme tip, že si hlubočtí zastupitelé odsouhlasili stavbu golfového hřiště na území Podskalské louky, památkově chráněného parku z 18. století,“ popisuje Brožová, jak se hnutí Jihočeské matky zapojilo v roce 1999 do boje s lidmi kolem místostarosty Hluboké nad Vltavou Pavla Dlouhého.

Grafika: Se souhlasem Achillova data

Podskalská louka, která po staletí patřila k hlubockému schwarzenberskému panství, se nachází v atraktivní lokalitě nedaleko centra Hluboké nad Vltavou. Její pozemek stejně jako zámek Hluboká a další majetek schwarzenberské primogeniturní větve nejdříve v roce 1940 zkonfiskovali nacisté a posléze ho po roce 1947 na základě zákona Lex Schwarzenberg zabavil český stát. Ojedinělý zákon, jehož ústavnost byla od té doby několikrát právníky i historiky zpochybněna, zavazoval český stát nechat zabavený majetek jednotný a nedělit ho.

Jenže s příchodem sametové revoluce si na lukrativní pozemky a nemovitosti začalo brousit zuby plno zájmových skupin. V časopise Státní správa a samospráva to v roce 1995 popsal dlouholetý starosta Hluboké nad Vltavou a současný senátor za ODS Tomáš Jirsa.

„Schwarzenberský majetek hlubocké větve byl vždy považován za nerestituovatelný,“ napsal Jirsa v článku Nárok na nejrozsáhlejší restituci v Čechách s odkazem na Lex Schwarzenberg. Podle Jirsy byl majetek příliš rozsáhlý a jeho vrácení si český stát nemohl a – jak vyplývá z článku – ani nechtěl dovolit. Na „porcování“ majetků hlubocké primogenitury už totiž pracovaly tehdejší podnikatelsko-politické struktury. O jeho privatizaci měli enormní zájem devadesátkoví podnikatelé František Mrázek (privatizace pivovaru Eggenberg), Roman Janoušek (privatizace zámku Protivín a dalších), Tomáš Hrdlička (hotel Štekl) či zmiňovaný Pavel Dlouhý.

Vidle v privatizačních plánech

Jejich privatizační plány, které se podle bývalého místopředsedy ODS Miroslava Beneše řešily v kuloárech politických stran i v nejvyšších patrech politiky, ale narazily na nečekanou překážku – o restituci majetku na poslední chvíli 29.1.1993 zažádala Alžběta Pezoldová, dcera posledního oficiálního správce majetku jihočeských Schwarzenbergů, Jindřicha Schwarzenberga. Jeho adoptovaným synem je i Karel Schwarzenberg z tzv. orlické větve Schwarzenbergů.

„Oficiální zástupce Schwarzenbergů Karel Schwarzenberg tehdy všem řekl, že se nebude v restitucích o majetek zabavený v rámci Lex Schwarzenberg ucházet, jenže pak to změnil,“ řekl v rozhovoru s autory tohoto textu Miroslav Beneš. O restituci ale nezažádal Karel Schwarzenberg, nýbrž biologická dcera Jindřicha Schwarzenberga Alžběta Pezoldová. „Po hlubším prostudování vzniklé situace není divu, že řada vysoce postavených politiků znervózněla,“ komentoval tento krok ve svém článku senátor Jirsa.

„Byly zastaveny převody nemovitostí i registrace akciových společností, jež už vznikaly z bývalých schwarzenberských podniků. Zdálo se, že schwarzenberský majetek, který nebyl až do roku 1993 privatizován a setrval relativně vcelku, zůstane díky uplatněnému nároku Alžběty Pezoldové neprivatizován několik dalších let,“ popsal „privatizační vidle“ hozené do plánů podnikatelů Tomáš Jirsa.

Plány byly do soudního rozhodnutí o nároku na restituci odloženy, Pavel Dlouhý ale podle svědků nezahálel a začal připravovat půdu pro to, aby restituční nároky Pezoldů neměly velké šance na úspěch.

Jak v rozhovoru autorům tohoto textu řekl bývalý primátor Českých Budějovic a místopředseda ODS Miroslav Beneš, Dlouhý intenzivně vyjednával obsazení „zásadních postů“ ve státní správě loajálními lidmi. Jedním z nich měla být i právnička Renata Frelichová, jejíž manžel Pavel Frelich byl blízkým spolupracovníkem Pavla Dlouhého a v Hluboké nad Vltavou sdíleli i stejnou adresu kanceláře.

„Paní Frelichovou se podařilo prosadit na Okresní pozemkový úřad v Českých Budějovicích, kde měla nejprve na starosti potvrzování oprávněnosti restitučních nároků a poté se stala i jeho přednostkou,“ řekl Beneš. Podle něj to byla právě Renata Frelichová, která jako první rozhodla o setrvání bývalého schwarzenberského majetku v rukách státu. „Dávala palec na to, který pozemek bude vydán, a evidentně i na to, komu bude vydán,“ uvedl Miroslav Beneš, který zároveň dodal, že to nikdy nebude schopen dokázat. Renatu Frelichovou se autoři textu pokoušeli kontaktovat přes její dceru, ale na zaslané otázky nereagovala.

O zásadní roli Frelichové v restitučním procesu se pro server HlídacíPes.org zmínil před několika lety i bývalý právní zástupce rodiny Pezoldů, Jan Havlíček. Podle něj Renata Frelichová dodala k původnímu znění textu zákona zásadní dovětek:

„Aby schwarzenberský majetek nemusel být vrácen, vymysleli takzvaný ex lege efekt s okamžitou platností, který tvrdí, že majetek rodu Schwarzenbergů přechází na Českou zemi ke dni účinnosti zákona č. 143/1947 Sb.,” komentoval rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu z roku 1994 o nároku na restituci Alžběty Pezoldové Jan Havlíček. Byla to Renata Frelichová, která žádost Pezoldové zamítla.

Dovětek o ex lege efektu s okamžitou platností pak ve svém zamítnutí restitučních nároků Pezoldů v roce 2004 uplatnil i Ústavní soud. „Pro revizi zjevně protiústavního zákona nebyla v té době na Ústavním soudě dobrá politická atmosféra,“ popsal pro HlídacíPes.org zdroj dobře obeznámený s tehdejšími poměry uvnitř soudu.

„Co nám zbývalo…“

Plány jihočeských podnikatelů byly rozhodnutím Ústavního soudu definitivně posvěceny. Což se týkalo i námi mapované Podskalské louky. Tu v privatizačním řízení na začátku devadesátých let získal politik z ČSSD Josef Půr.

Přestože pocházel z „konkurenční“ strany, s Pavlem Dlouhým z ODS byli dobří přátelé, a jak uvedl v roce 2010 časopis Respekt v článku Kmotr z panství Hluboká, byl to právě Dlouhý, který Půra přivedl k majetku. Sám Pavel Dlouhý to v rozhovoru s autory tohoto textu, které pozval do legendární hlubocké restaurace Hubert, již místní s nadsázkou označují jako místo, „odkud kníže vládne“, komentoval tak, že pozemky zkrátka připadly tomu, kdo na nich hospodařil.

„Pakliže pozemek nebyl ohrožen restitučním nárokem, získal ho ten, kdo se o něj staral. A tak to bylo i v případě pana Půra a Podskalské louky,“ uvedl Dlouhý. Dodal, že Okresní pozemkový úřad takto mohl rozhodnout i přesto, že s tím původní majitel nesouhlasil.

Podle Miroslava Beneše se podobný postup netýkal jen Podskalské louky, ale i dalších rozsáhlých majetků v okolí Hluboké nad Vltavou.

„Fungovalo to tak, že jste si koupili restituční nárok, tehdy stál metr do jedné koruny. S nárokem jste se obrátili na daný úřad a když jste tam měli kamarády, dostali jste pozemek. Když jste tam kamarády neměli, pozemek jste nedostali,“ popisuje systém „navracení majetku“ Beneš.

Poté, co Pozemkový úřad přiklepl Podskalskou louku Josefu Půrovi, rozhodli se na ní hlubočtí politici vystavět golfové hřiště. Podle Dlouhého měli s pozemky podobný záměr před revolucí už komunisté, ale s rokem 1989 plány padly do doby, než se za ně na přelomu nového století postavila Regionální rozvojová agentura (RERA). V jejím předsednictvu opět figuroval Pavel Dlouhý. Stavbu v čele Okresního pozemkového úřadu posvětila razítkem zmiňovaná právnička Renata Frelichová.

Hlubocká rada, ve které seděl majitel louky Josef Půr a investor za firmu Hluboká Invest Pavel Dlouhý, zařadila golfové hřiště do plánu rozvoje města a nebýt protestů jihočeských aktivistů, začalo by se stavět.

Proti stavbě hřiště aktivně bojovaly Jihočeské matky a hnutí Calla. Poté, co spolky vznesly námitku proti výstavbě, bylo v březnu 1999 zahájeno územní řízení a stavba tak zamrzla. „Byl to takový nekonečný kolotoč. Něco si vždycky rozhodli, my jsme se odvolali, naše námitky vždy zamítli. Táhlo se to roky,“ vzpomíná na události Jaroslava Brožová.

Ke shodě mezi spolky, investorem a městem došlo až v roce 2005 v monitorovací komisi. Jejím moderátorem byl Jan Šmidmayer, ke kterému se v textu ještě vrátíme. Dlouhý v komisi figuroval jako zástupce investora, na tuto skutečnost si prý nevzpomíná. Uvedl ale, že v projektu golfového hřiště byl od začátku akcionářem.

Navzdory táhnoucímu se sporu golfové hřiště v době dosažení dohody už fungovalo: „Plánovali ho otevřít v roce 2004, ale provozovali ho asi rok nebo dva načerno,“ tvrdí Jaroslava Brožová  z Jihočeských matek. Hnutí, které proti vzniku hřiště léta bojovalo, nakonec podle ní nezbylo nic jiného, než ho ve finále odsouhlasit:  „Co nám zbývalo, když už hřiště stálo.“

Ke kontroverznímu počátečnímu provozu hřiště se mohl vyjádřit ještě zástupce hnutí Calla, které jeho vznik také kritizovalo, Vladimír Molek ale uvedl, že se k dané věci už nechce vracet.

Pavel Dlouhý pak v rozhovoru s autory tohoto textu popřel, že by se tehdy jednalo o černou stavbu. Podle něj bylo hřiště postaveno v roce 2002 a na jaře 2003 ho otevřeli, o dva roky později uzavřeli dohodu s aktivisty.

Golfem proti drogám

Schválení hřiště otevřelo jeho investorům možnost, jak se dostat k novému toku peněz. Zatím „nevyužitou kasičku“ představovaly evropské dotace.

Jejich rozdělování dostal v jižních Čechách na starost Úřad regionální rady Jihozápad (ROP JZ), který vznikl v roce 2007. Jeho ředitelem se stal rodák z Hluboké Jiří Trnka. Podle bývalého místopředsedy ODS Beneše Trnku do čela ROP prosadil Pavel Dlouhý, který tam sám zastával funkci v monitorovacím výboru. Dohlížel na dodržování zásad přerozdělování dotací.

Netrvalo dlouho a ROP JZ obdržel žádost o dotaci i od golfového klubu v Hluboké nad Vltavou. „Golfem proti drogám“ zněl název projektu, který za klub podala firma G-Project.

Grafika: Se souhlasem Achillova data

Tu založil již dříve v textu zmiňovaný moderátor „monitorovací komise“ Jan Šmidmayer, který byl také shodou okolností bratrancem ředitele ROP JZ Jiřího Trnky. Podle Pavla Dlouhého se Šmidmayer na vlivného člena rodiny často odkazoval. „Choval se velmi neseriózně, jezdil po projektech a říkal, že když si žádost nechají vypracovat jinde, tak ji nedostanou, protože Trnka je jeho bratranec,“ popsal Dlouhý.

Golfový klub se žádostí u ROP JZ uspěl a na „Golf proti drogám“ získal téměř pět milionů korun. Ačkoliv Dlouhý popřel, že by v tom hrál jakoukoliv roli jeho vliv na Trnku a neprokázal to v jejich případě ani pozdější soud, Trnka přesto vyšel s tříletou podmínkou za machinace s dotacemi.

Projekt „Golfem proti drogám“ sliboval, že bude dotovat lekce golfu pro děti ze sociálně slabých rodin. Podle Jaroslavy Brožové z Jihočeských matek takové kurzy skutečně proběhly, zároveň se ale autoři projektu na svých stránkách netajili tím, že reagují na „globální problém nedostatečné návštěvnosti regionu“ a peníze využijí i na „propagaci hřiště a prodloužení turistické sezóny“, za což sklidili nemalou kritiku.

Navzdory této kritice ale Šmidmayerův G-Project získal z ROPu další dotace a projekty jím vedené, napojené na Dlouhého a další zastupitele, tak dostaly přednost například před opravou chátrající polikliniky v Týně nad Vltavou.

Na viděnou u Huberta

I když Jiří Trnka dostal u soudu v roce 2014 podmínku za machinace s dotacemi, v propadlišti dějin neskončil. Naopak svou budoucnost spojil právě s golfovým klubem v Hluboké nad Vltavou.

Josef Půr v roce 2016 převedl všechny své pozemky, včetně Podskalské louky, do svěřenského fondu Agrinvest. Firma má anonymní akcie a není tedy možné dohledat její vlastníky. Podle výpisu z katastru nemovitostí se ale o tyto pozemky dodnes stará právě Jiří Trnka. V rozhovoru pro ČRo k tomu uvedl, že jeho dřívější rozhodování o udělení dotací pozemkům, které nyní spravuje, je náhodné a Josef Půr v žádné žádosti o dotaci nefiguroval.

I více než dvacet let po zahájení výstavby golfového hřiště se mocenské struktury v Hluboké nad Vltavou změnily jen nepatrně. Senátor Tomáš Jirsa je stále starostou a Pavel Dlouhý místostarostou. Podle Miroslava Beneše bez Dlouhého Jirsa dodnes nic nezmůže.

Pavel Frelich provozuje hlubockou galerii Knížecí dvůr a jeho bývalá žena Renata Frelichová se po působení na Okresním pozemkovém úřadě stala okresní státní zástupkyní a začátkem tohoto roku odešla do důchodu.

Zatímco potomci Jindřicha Schwarzenberga stále bojují o navrácení majetku u soudů, tzv. jihočeská mafie mezitím nashromáždila obrovský majetek. Příběh golfového hřiště je tak pouze příkladem, který nastiňuje mnohem větší a propletenější strukturu.

Místní politici jsou na své golfové hřiště velmi pyšní. To mimo jiné autorům tohoto textu potvrdil i sám starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa, který se v restauraci Hubert při jejich návštěvě náhodou nacházel. Podle jeho slov je hřiště jednou z dominant města – všechny na něj prý srdečně zve.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře