Radní České televize a zkušený mediální manažer Luboš Beniak o svém působení v televizní radě i o stavu českých médií.

Pamětníci si Luboše Beniaka vybaví z 90. let jako moderátora politického diskusního pořadu Proč?, který vysílala televize Nova. V jeho kariéře šlo ale jen o zhruba dvouletou epizodu. V minulosti byl i šéfredaktorem časopisu Mladý svět. Nejdéle pak, mezi lety 1995 – 2013, byl výkonným ředitelem Reader’s Digest pro ČR a později pro celou střední Evropu. Od roku 2014 je členem Rady ČT.

„Přibývá lidí, kteří neplatí za televizi a kteří média sledují výhradně přes internet. V Německu to vyřešili tak, že televizní poplatek platí každá domácnost; kdo má elektřinu, ten platí. To není špatný nápad,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Funguje – podle vaší zkušenosti – Rada České televize jako hromosvod lidového hněvu, či spíše tlaku na vedení televize?

Přesně takhle to je. Když byl konflikt na Ukrajině ve své horké fázi, neustále jsme museli řešit stížnosti od uskupení typu New World Order. Různí lidé chodili na zasedání Rady a všemožně se snažili vytvořit na televizi tlak kvůli zpravodajství o konfliktu na Ukrajině, přičemž jejich tón byl výrazně proruský.

Luboš Beniak, foto Česká televize

Už to odeznělo?

Úplně to neodeznělo, pořád se ozývají, ale už to není tak silné. V určitém období to ale bylo opravdu vyhrocené. Pak se nám taky v jednu chvíli sešly asi tři stížnosti z okruhu Andreje Babiše, od právníků Agrofertu. Plus jsou notoričtí stěžovatelé, kteří píší tak pravidelně, že si jejich jména už zapamatujete. A jsou tu i přímé kontakty některých politických stran na členy rady. Kupříkladu paní Ivana Levá je bývalá poslankyně za KSČM, tak tam je to asi jasné.

Rozpočet ČT potřebuje změnu

Jako Rada ČT jste řešili, zda by se měly koncesionářské poplatky zavést i za sledování televize na mobilech, na internetu. Je na to teď ale vhodná politická konstelace?

Poplatky jsou populisticky snadno zneužitelné téma. Ale to, jak je dnes financování televize zkonstruované, je dlouhodobě neudržitelné. Klesá počet televizních přijímačů a poplatek je zákonem zafixován od roku 2008 na 135 korunách. Za tu dobu z toho inflace už něco ukrojila. Přibývá lidí, kteří neplatí za televizi a kteří média sledují výhradně přes internet. V Německu to vyřešili tak, že televizní poplatek platí každá domácnost; kdo má elektřinu, ten platí. To není špatný nápad a nutno dodat, že kdyby měla ČT získávat stejný objem peněz jako dnes, tak by v důsledku takového výběru nakonec poplatek na jednu domácnost výrazně klesl.

Na druhé straně by se snadno mohlo stát, že kdyby se kvůli tomu otevřel zákon o České televizi, mohlo by to skončit úplným zrušením poplatku a navázáním rozpočtu ČT na státní rozpočet. Což se rovná zestátnění. Není z tohoto hlediska lepší status quo?

Dlouhodobě to ale udržitelné není. V radě se spolu s profesorem Hindlsem věnuji důkladněji otázce rozpočtu. Hospodaření ČT je přibližně do konce současného mandátu ředitele v podstatě zabezpečeno. Televize má dlouhodobý rozpočet na pět let dopředu, není na tom úplně špatně, ale ani úplně dobře. Příjmy stagnují a výdaje rostou. Zatím televize dokáže nacházet interní úspory, významně pomohla novelizace zákona o DPH. Téměř 10 % ročního rozpočtu ČT šlo na DPH, kterou nedostala zpátky, to je 500 – 600 milionů ročně. I když to jsou peníze, jež půjdou primárně na druhou vlnu digitalizace. Pokud ale příjmy dlouhodobě nereflektují inflaci, je to vždy problém.

Původně se měl ředitel ČT volit v září, krátce před volbami – jste rád, že jste to udělali už v dubnu?

Ono to není tak, že měla být volba v září. Nikde není stanoveno, kdy ta volba má být.

Dobře – v září mělo skončit původní funkční období ředitele Dvořáka.

To je něco jiného. Rozhodli jsme se udělat to o půl roku dříve z několika důvodů. S ohledem na to, že je přinejmenším neobratné chtít po někom, aby během dvou týdnů nastoupil do nové práce, když výpovědní lhůta bývá dvouměsíční. Další věc je, že pokud by přišel někdo zvenčí, tak by pro celou instituci bylo žádoucí, aby došlo k organizovanému předání funkce.

Politika v tom roli nehrála?

Tohle tam samozřejmě taky zaznělo, že bude lepší, když se volba bude odehrávat jindy než během vrcholící předvolební kampaně, a že bude dobře, když televize bude v běžném provozu a ne v nějakém mezivládí. Byl to ale jen jeden z argumentů. Rozhodně tu jarní volbu nepokládám za nic zvláštního. Naopak zvláštní je volit ředitele takovéto instituce třeba jen měsíc před tím, než se má ujmout funkce.

Myslíte, že Petr Dvořák vydrží v čele televize až do roku 2023?

Nejsem prorok, ani bych na to neuzavíral sázky, ani bych nespekuloval. Ale po pravdě řečeno nevidím důvod, proč by nevydržel do konce funkčního období.

V Polsku nebo v Maďarsku ty důvody možná původně taky neviděli…

Stát se samozřejmě může leccos, ale pravidla fungování televize a rady i způsob odvolání ředitele – to vše je dané zákonem. Ředitele smí odvolat pouze rada a musí ho odvolat z nějakých důvodů a v souladu se zákonem. Nejdřív by tedy někdo musel účelově změnit zákon. Ačkoli volby dopadly tak, že ANO s Okamurou mají 100 hlasů, plus jsou tam komunisti, kterým Česká televize také leží v žaludku, nemyslím si, že by to bylo tak jednoduché. Věřím i v sílu veřejného mínění. Samozřejmě, že lidé vyznávající styl Parlamentní listy jsou velmi hlasití, ale všechny výzkumy, které máme, svědčí o tom, že televize má ve společnosti silné renomé a silné postavení ve společnosti. Míra spokojenosti s ČT je velmi vysoká.

Tyhle průzkumy si nechává Rada ČT pravidelně dělat?

Je to běžná součást dokumentů a výročních zpráv, které projednáváme. Všechny jsou k dispozici na webu Rady ČT. Výzkumy se dělají průběžně, my je dostáváme a nevidím žádný signál, kromě výsledku voleb, že by se na postavení rady, postavení managementu televize i ČT jako takové mělo něco zásadního v dohledné době měnit.

Vyhovět všem? To nejde

Možná je to vliv sociálních médií, ale přijde mi, že Česká televize se u části veřejnosti stala takovým otloukánkem, o němž se říká, že sama šíří fake news, že je nevyvážená a že by se měla zestátnit. Odkud se to tedy bere?

Řekl bych, že Česká televize je ta poslední mediální instituce, která tu šíří fake news. Takové obvinění je směšné. Tím neříkám, že Česká televize nedělá chyby. Dělá chyby, protože tam pracují lidé, a lidé chybují. Když jsem nastoupil v březnu 2014 do Rady ČT, tenkrát na sociálních sítích dozníval křik, že Česká televize fouká do plachet prezidentu Zemanovi. To byla ta historka, jak si Zeman v televizi řekl o popelníček a Dvořák udělal tu chybu, že mu ho nechal přinést. Chápu, že chtěl být jen zdvořilý ke starému člověku. Ale stalo se to jakýmsi symbolem toho, že ČT je nesprávně nakloněna prezidentu Zemanovi. A podívejte se, co se říká dneska. Vždycky tu byla nějaká skupina lidí, uskupení, politická strana, která brojila proti televizi a obviňovala ji ze všeho možného i nemožného.

Faktem je, že výpady proti médiím i proti novinářům jako takovým vidíme ve veřejné debatě nejen v Česku, ale i v zahraničí, typicky v USA od Donalda Trumpa…

Přesně tak. To, o čem mluvíme, neprobíhá zdaleka jen u nás. Svět je globalizovaný a ti, kdo proti globalizaci nejvíce protestují, k tomu využívají těch nejglobálnějších prostředků – sociálních sítí. Za ty tři roky, co sedím v Radě, si nepamatuji minutu, kdy by se proti České televizi někdo neohrazoval. Vždycky to někdo byl a vždycky to někdo bude a je to tak v pořádku. Takhle funguje demokracie. Že je to nepohodlné, že to v lidech vzbuzuje nejistotu? Samozřejmě.

Takže stížnosti na Českou televizi z různých stran berete jako důkaz, že svou práci dělá dobře?

Byl bych rozhodně mnohem nervóznější a ostražitější, pokud by tu byla politická strana či názorový proud, který se vůči ČT aspoň v něčem nevymezuje. Naše společnost, tím myslím celou západní polokouli, je oproti době před deseti lety mnohem ostřeji rozpolcená, rozdělená, parciální zájmy různých skupin, tříd, etnik do sebe narážejí. Jak by bylo vůbec možné, aby někdo vyhověl všem?

Druhý díl rozhovoru s Lubošem Beniakem uveřejníme ve čtvrtek 16. 11.