Největší právní křivda v dějinách Československa? Lex Schwarzenberg dodnes budí velké emoce
Nic, než co je spravedlivé – latinsky Nil nisi rectum – je rodové heslo hlubocké větve Schwarzenbergů. Spravedlnosti se přitom už 26 let snaží tato rodina domoci u českých soudů. Předkové Alžběty Pezoldové – rozené Schwarzenbergové – se proti českému státu nijak neprovinili, naopak ho v době okupace podporovali. Přesto zůstávají jediní, proti jejichž majetku vláda po druhé světové válce vydala zvláštní zákon – takzvaný Lex Schwarzenberg.
Tento zákon sice podle některých právních výkladů pozbyl účinnosti s novou Listinou základních práv a svobod po pádu komunismu, nikdy ale nebyl revidován nebo zrušen. Soudy se na něj ve všech sporech s potomky posledního majitele vyvlastněného majetku Adolfa Schwarzenberga stále odvolávají.
Jeden z nejzamotanějších případů české právní historie se HlídacíPes.org rozhodl rozebrat v seriálu týkající se hlubocké větve Schwarzenbergů, který vyjde v několika dílech.
S rodinou potomků Adolfa Schwarzenberga, proti kterému Češi zákon vydali, ale také s odborníky na ústavní právo a historiky rozebereme kauzu, která začala před mnoha desítkami let, ale jejíž dopady na současnost jsou stále velmi aktuální.
Restituční zákony – ne
„Vše, co nám patřilo, ukradli kvůli našim pročeským postojům nacisté a český stát si to pak prostě nechal. Už 70 let se ptáme, jakého zločinu jsme se dopustili a české úřady to neumějí vysvětlit. Myslím, že to, co české instituce a soudy ohledně mé rodiny už léta dělají, je velmi nebezpečné. Z prostého důvodu. Poukazuje to na to, že ústava této země platí jen pro někoho, není pro všechny stejná,“ říká pravnuk Adolfa Schwarzenberga Adam Pezold.
„Stát sebral v rámci uplatňování Lex Schwarzenberg majetek i lidem, kteří v tom zákoně vůbec nebyli zmíněni. Mému otci, strýci Josefovi, Adolfově ženě Hildě. Tak osobní věci jako pyžama, brýle, rodinné fotografie. Dodnes nebyli zástupci státu schopni právně doložit, proč byly ukradeny i tyto věci,“ říká vnučka A. Schwarzenberga, Alžběta Pezoldová
„Většině lidí to může připadat jako nepodstatný detail. Jenže to, co se stalo a děje dnes nám, se v takových právních podmínkách může stát zítra komukoliv, třeba vaší rodině. Protože pokud v zemi neplatí ústava pro všechny stejně, pokud nejsme v rámci ústavy rovnoprávní, nedá se mluvit o tom, že žijeme v právním státě,“ dodává.
Jeho matka Alžběta Pezoldová, adoptivní vnučka Adolfa Schwarzenberga, požaduje po českém státu navrácení zkonfiskovaných majetků, které čítají kolem 50 000 hektarů půdy a dále například zámky Hluboká, Český Krumlov, Třeboň nebo Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí.
České soudy argumentují tím, že zákon 143/1947 Sb. – tzv. Lex Schwarzenberg – přijalo Ústavodárné národní shromáždění v červenci 1947, tedy půl roku před únorem 1948. Tudíž, že se na majetek hlubocké větve Schwarzenbergů nemůžou vztahovat restituční zákony. Jenže, jak vyplývá z dokumetů, které má HlídacíPes.org k dispozici, tento postoj českých úřadů stojí na špatných základech.
„Prachsprostá krádež“
I uvnitř justice zaznívá čím dál více hlasů, že zákon, který byl v rozporu s ústavou, jak v době svého přijetí, tak dnes, by měl být nějakým způsobem revidován.
„Tento zákon je v rozporu s novými hodnotami, které si osvojila Česká republika a tudíž měl být prohlášen za neplatný. On zrušen nebyl a faktem je, že účinným je, protože se podle něj stále soudí,“ říká na adresu Lex Schwarzenberg bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wágnerová.
K revizi současného přístupu orgánů České republiky ke kontroverznímu zákonu se přiklání i proděkan Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci:
„Stav, kdy orgány ČR aprobují výjimečně intenzivní protiústavnost vzniklou aplikací zákona č.143/1947 Sb. a samy ji dále prohlubují svým výkladem tohoto zákona, je nutno považovat za neudržitelný a rozporný s ústavním pořádkem.“
Podle obou odborníků na ústavní právo, ale s „protiústavním“ jednáním nic nezmůžou soudy. Museli by ho prý řešit politici.
Stejný názor zastává také soudce Viktor Vaške, který v roce 2017 soudil jeden z posledních restitučních nároků rodiny Pezoldových u Okresního soudu v Ústí nad Labem.
„Stala se evidentní majetková křivda a záleží na současných nebo budoucích politicích, zda k tomuto tématu jednou přistoupí a rozhodnou se, že tu křivdu odčiní, nebo ne. Nyní je to však nikoli právní, nýbrž politická záležitost,“ okomentoval svůj zamítavý rozsudek soudce Viktor Vaške.
V rozsudku sice napsal, že „odnětí předmětných nemovitostí bylo prachsprostou krádeží v rozporu se všemi ústavněprávními principy“, jako soudce se ale cítí být vázán ustálenou soudní praxí.
Tu nastavil Ústavní soud na začátku devadesátých let a odvolávají se na ni prakticky všechny soudní instance, které desítky žalob rodiny Pezoldových za posledních 25 let řešily.
Jděte za poslanci!
HlídacíPes.org ale zjistil, že začátkem devadesátých let šlo mnohem více než o právo právě o politku.
O majetku Schwarzenberské primogeniturní větve v počátcích rozhodovali lidé úzce napojení na tehdejší špičky ODS, kteří na následné „privatizaci“ části vyvlastněného majetku Schwarzenbergů značně zbohatli. Podle Adama Pezolda není náhoda, že budovu, kde naposledy pobýval jeho děd Jindřich Schwarzenberg před tím, než ho zatkli nacisté a poslali do koncentračního tábora, „zprivatizovala“ firma napojená na nechvalně známého podnikatele Romana Janouška.
Krkavce s hlavou Turka přidal na rodinný erb hrabě Adolf ze Schwarzenbergu. Ten se v roce 1598 významně zasloužil o porážku turecké armády, která tehdy dobývala Evropu. Jako dík za statečnost obdržel od císaře Rudolfa II. povýšení do říského hraběcího stavu a krkavce s Turkem do erbu.
V současné době ji vlastní a jako Hotel Štekl provozuje firma Projekt Hotely s.r.o., kde jako společník s vkladem působí přes firmu Kupiano Investments SE další „celebrita“ divokých 90. let, podnikatel Tomáš Hrdlička. Českokrumlovský pivovar Eggenberg zase zprivatizovala známá postava tehdejšího pražského podsvětí František Mrázek.
„Když jsem se přestěhoval do České republiky, děly se nám zvláštní věci. Sledovala mě například policie, protože celá má rodina byla kvůli žádosti o restituci majetku vyšetřována ministerstvem vnitra kvůli potenciálnímu ekonomickému zločinu. Nějakou dobu jsem také nacházel vymlácená okna u mého automobilu, který jsem přitom parkoval v garážích,“ vzpomíná na návrat do Česka Adam Pezold.
„Naštěstí to po nějaké době přestalo toho, kdo to dělal, bavit, protože jsem měl už opravdu problém vysvětlovat pojišťovně, proč potřebuji stále nová skla do auta, jež přitom nemělo samo o sobě valnou cenu,“ popisuje. Za léta pobytu v Praze si prý už zvykl na zvláštní reakce, které jeho jméno vyvolává.
„Plno lidí mi říká, jaká nespravedlnost se nám stala a jak je to hrozné, ale zároveň, jakmile chceme něčeho dosáhnout na úřadech nebo u soudů, jsme pro ně jako největší nepřátelé, jsme jak neviditelní. Oficiálně s námi nechce mluvit nikdo. Připadám si čím dál víc jako v nějakém Kafkově románu. Soudci říkají: ‚Jděte do parlamentu za poslanci!‘ a ti zas říkají: ‚Nemůžeme nic komentovat, protože je to výhradně věc justice‘,“ dodává s černým humorem jemu vlastním mladý aristokrat.
Co dál?
Lex Schwarzenberg zkrátka stále budí emoce. Stát díky němu získal obrovský majetek, který byl v poválečném období oceněn na čtyři miliardy korun. Kromě pozemků, hospodářských budov a fungujících pivovarů získal do vlastnictví také zámky v Českém Krumlově, Hluboké nad Vltavou, Třeboni, Postoloprtech, ve Vimperku a další.
Pro Českou republiku by bylo logicky ekonomicky značně nevýhodné o takové majetky přijít.
Rodina Adolfa Schwarzenberga se ale za války chovala vůči Československu zcela loajálně. Věnovala milion korun na stavbu československého opevnění, navzdory nacisty zkonfiskovanému majetku, spolufinancovala z posledních peněz československou exilovou vládu v Londýně.
Adolf Schwarzenberg byl v nacistických archivech vedený jako příliš „pročeský“ a jeho bratranec Jindřich kvůli tomu dokonce skončil v koncentračním táboře Buchenwald. Jakkoliv se komunistický výklad dějin snažil tato fakta zamlčet nebo překroutit, dnešní historici Adolfu Schwarzenbergovi jeho zásluhy přiznávají.
Podle děkana PF UK Jana Kuklíka je už ale na změny ohledně konfiskace schwarzenberského majetku pozdě:
„Z mého pohledu tu věc diskutujeme příliš pozdě. Řada těch otázek měla být vyřešena v průběhu 90. let, kdy mohla být větší politická vůle se jimi zabývat. Například poukázat na účinky opatření, která byla přijata ještě před únorem, ale reálně provedena až po únoru 1948. Měla být provedena nějaká šírší historická analýza, kterou jsme ve skutečnosti udělali až ex post,“ argumentuje.
Podle profesora Kuklíka je možné, že kdyby stát udělal důkladnější analýzy před restitučními předpisy, mohl si v celé řadě restitučních kauz ušetřit podobné dlouho se vlekoucí spory, které pak vyvolávají nové pocity nespravedlnosti.
Na to ale Alžběta Pezoldová namítá: „My bychom byli rádi, kdyby se věci vyřešily už v 90. letech, ale sehnat důkazy a potřebné dokumenty od českých úřadů bylo značně zdlouhavé, dělaly plno obstrukcí, museli jsme se například deset let soudit, abychom se k některým dokumentům vůbec dostali. Nehledě na to, že některé naše žaloby přišly tzv. na řadu až po dvaceti letech, co ležely u soudu na stole.“
Co by rodina Pezoldů s majetkem v případě jeho znovuzískání udělala? A je vůbec právně možné, aby se něco takového stalo? Kdo by nejvíc tratil? A mají tuto kauzu řešit soudy nebo politici? Dočtete se v dalších dílech seriálu.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jak Národní muzeum neuctilo Karla Kryla a ten pak skončil ve sklepení
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
32 komentářů
Podivné, že by snad dědicům nikdo nevysvětlil právní zásadu Lex retro non agit?
Bohužel, to si někdo nepřipouští. Celá kausa kolem pana knížete je absurdní ve vztahu k českému právu. Majetek Orlické větve byl vydán na základě rakouského práva, kdy osvojení je přípustné i po dovršení 18. roku života. U nás je tak osvojováno pouze dítě do nabytí svéprávnosti, tedy dovršením 18. roku života. Nyní se jedná o majetek Hlubocké větve. Podstatou ovšem je, že v roce 1947, kdy zákon byl přijat, lidé věděli o činnosti tohoto rodu za 2. světové války. Posuzovali tak věc přímo. Nyní se tyto informace jen vyhodnocují a možná i záměrně otáčejí. Je znám případ, kdy zástupci rodu požádali o restituční nárok na vrácení majetku i přesto, že se jednalo o skutečnost, kdy majetek byl prodán či dán legitimně, neboť majitel byl stranicky angažován, dokonce velmi „zapálen“ pro stranu. Nicméně po 40 letech se řekl verdikt – že majetek mu byl odebrán. Zákon o restitucích byl napsán dobře, tedy jako pouze dědičné právo Spekulanti ovšem zjistili, že změnou zákona na možnost obchodování, příjdou lacině k velikým majetkům. V roce 1990 bylo na účtu státu dost finančních prostředků, aby restituce vyplatil a udělal tak s majetkovým vypořádáním konec.
Co by se stalo, kdyby se podobne nespravedlive zakony (nenapada me lepsi slovo nez sliz) proste zrusily? Nekolik let by se poskozeni soudili se statem. Nakonec by stejne majetek nevysoudili, ale mozna by dosahli aspon nejake nahrady. Ale je na to ceska spolecnost vubec pripravena? Nenavist ke vsemu, co se tyka slechty nebo cirkve, ukazuje, ze neni. Je to dusledek 40 let bolsevickeho vymyvani mozku lzivym vykladem dejin. Tu zavist a nenavist z tech lidi uz nikdo niky nedostane a oni ji pak ockuji dalsi generace. Predstavte si politickou stranu, ktera by si jako jeden z bodu programu dala napravu techto (a podobnych) krivd. Kdo by ji volil? A mozna by se jeji clenove taky setkavali s vymlacenymi okny u aut.
Víte k té otázce, „Co by se stalo, kdyby se podobne nespravedlive zakony proste zrušily?
Tak ono existuje dvojí zrušení zákonů. To první, zrušení ke dni vyhlášení toho zrušení. Tím se samozřejmě nezmění vůbec nic, protože bude nutné stále posuzovat tu věc právně dle zákonů platných v té době kdy se udála, tj, někdy po 2.světové válce ještě před nástupem komunistů.
A pak by tu byla druhá, možnost, zrušit ten zákon zpětně, tedy od začátku. Což se ovšem zove právni retroaktivita – a samo soudci i rozumní právníci i politiici proti tomu protestují a říkají, to se prostě nesmí dít. To je vyhraženo pouze pro ty nejhorší případy bezprávi – během totality když nefunguje právní stát a soudní systém. Jinak se to používat nesmí, právě to se pak dá snadno ideologicky zneužívat…To by pak bylo strašně snadný pokud se občan choval dle zákona, potom mu politici ten zákon zpětně zrušej a daj ho zavířít za to že se choval protiprávně?
Žádná politika, jedná se jen a jen o majetek, tak jako se v roce 1945 jednalo o majetek českých Němců. To je česká tradice už od husitských dob.
Mají v erbu krkavce s hlavou Turka? To by měli chtít aktivisté odstranit. Velmi xenofobní a rasistické.
Ještě bych chtěl dodat k předchozímu příspěvku. Pokud chceme cokoliv měnit zpětně, bylo by nespravedlivé zastavovat se u data, které nám přinese největší prospěch. Co takto až k Bílé hoře? A co by řekli na žádost o vrácení majetků současníci z roku 1947?
I jakýsi Karel Schwarzenberg už uspěl v restitučních veletočích, kdy bylo do českého soudního pořádku pro jeho speciální užití vlomeno právo rakouské, aby adoptovaný Schwarzenberg mohl shltnout majetek svého rakouského adoptivního otce, ale i ten český, což by dle platného zákona nemohl. Leč stalo se. Nelegitimním rozhodnutím, zcela bezprecedentním pak mohl Karel Schwarzenberg „dědit“ i u nás. Tak proč by se to nemělo podařit i Adámkovi Pezoldů. Precedenty jsou. Schwarzenberg, Walderode, přijdou další a další…
Byť se to tak občas interpretuje, nedošlo v případě Karla Schwarzenberga k rozhodování podle rakouského práva. Naopak. Podle českého práva k adopci Jindřichem že Schwarzenbergu nikdy nedošlo, proto v Čechách je Karel výhradně dědicem Orlické větve. Ovšem v Rakousku je Karl zu Schwarzenberg dědicem obou větví. Proto také neusiluje o zrušení Lex Schwarzenberg, protože případná restituce hlubocké větve v Čechách se ho netýká, zde je jediným dědicem Alžběta Von Pezold.
Vůbec tomu nerozumíte. KS restituoval v ČR pouze ten majetek, který byl 25.2.1948 zaknihován na jeho (pravého a biologického) otce Karla. S jeho adoptivním otcem Jindřichem S. tento majetek nemá co dělat. Majetek primogenitury tedy po Jindřichovi S., nebyl Karlu S. vydán – to prostě lžete. Každý trouba ví, že Krumlov a Hluboká patří nadále státu.
Základní premisa demokratického státu : nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Tudíž v roce 1947 se o ČR již nedá hovořit jako o demokracii. A dokud takovéto zjevné křivdy nebudou narovnány, a naopak státní zpráva ještě jejich narovnání brání, pak se stále o České republice nedá hovořit jako o demokratickém právním státu. Ani v roce 2019. Bohužel, opět velmi smutné.
No bylo by to sice krásný, leč ani v této otázce nedotknutelnosti soukromého vlastnictví nepracuje demokracie absolutně správně.
I dneska u nás stačí že se stát rozhodne že přes Váš pozemek/ dům povede dálnice (nebo něco tak). a když mu ho nebudete chtít prodat, zkonfiskuje raz dva. Ale existuje řada dalších způsobů třebas přes exekutora za pár kaček dluhu (se souhlasem soudu), „zakleknutím finančního uřadu /jak se i zde popisuje) atd,, V právních sporech je to poměrně běžné, že Vám někdo bude chtít sebrat Váš majetek s falešnými důkazy, a soud to zcela formálně potvrdí..
Tudíž, jak si snad představujete, žádné „..narovnání všech křivd zpětně možné není, a není správné si ho vynucovat v jednotlivých případech.
Prosím, kdo cítí nějakou křivdu, a má dost peněz na právníky, ať se o to soudí, 5, 10 let, s nejistou šancí že mu to třeba soudy uznaj,
Ale kdo sledoval třeba nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSD vůči Altner, tak ani té spravedlnosti soudů věřit nemůže–
Takže podle Vás je v pořádku, když demokratický právní stát postupuje podle poučky : “ co peklo schvátí, nikdy nenavrátí“??
Zkusím Vám na to odpovědět ve dvou bodech. Berte je prosím v úvahu společně.
1) Jistě že to není to dobře. Ale děje se tak. Je to jedna za nedokonalostí našeho právního státu.
2) Jenomže, když už se tak děje, tak kvituji že i v to mají mít všichni stejná práva. Když už se stane taková nespravedlnost knížecí rodině, která žádá o navrácení miliardového majetku, tak má mít nárok jen na stejný díl právní spravedlnosti, jako třeba česká chudá rodina, kterou po podvodu nějakého šíbra vyhání exekutor se souhlasem soudce z jejich domu. Ne větší, ne menší. A to je, z hlediska demokracie dobře
Stačí Vám to jako odpověď?
No ano, to by mělo přece být samozřejmé. To ovšem není argument proti mému výše uvedenému názoru.
Spíše naopak . Je to další střípek do mozaiky, že ČR ani po 30 letech svobodného vývoje není zcela standardním demokratickým právním státem.
Je zajímavé, že v případě majetku Havlových, bylo vše v pořádku, ačkoli ve skutečnosti neměl být nikdy vrácen. Tady platí dvojí metr, prostě zatím jsme neprávním státem.
Zeptám se – byl tento majetek dne 25.2.1948 zaknihován na otce Václava a Ivana Havlových? Byl. Proto jim byl vrácen jako všem ostatním občanům, na které se restituční zákon vztahoval. A vy o tom buď nic nevíte nebo ležet – tertium non datur.
Lidé by se měli podívat do minulosti. Ony různé pověry a básně nevznikly jen tak pro nic za nic. Dokonce i všechna příjmení lidí jsou podle toho co jejich předci dělali nebo jací byli. Stačí se přečíst báseň z roku 1850, která věrně popisuje co jsou Schwarzenberci zač a která by měla být varováním pro budoucí generace aby těmto „šlechticům“ lidé nevěřili ani nos mezi očima. Buďte bdělí a neignorujte poselství které nám zanechávají naši předci:
Píseň Čechů r. 1850:
Zle, matičko, zle!
Švarcemberci zde:
jeden, ten je generál,
a druhý je kardinál;
zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Švarcemberci zde:
jeden drží karabáč,
druhý říká »Otčenáš«;
zle, matičko, zle!
Zle, matičko, zle!
Švarcemberci zde:
jeden, ten je arcibiskup,
a druhý je taky špicbub,
zle matičko, zle!
…SE SOVĚTSKÝM SVAZEM, PŘIŠLA BÍDA NA ZEM….
Špatná strategie. Šance jen na peněžní náhradu dle tehdy platných předpisů.
Je jisté, že cizáci po Bílé Hoře byli daleko chytřejší, než nynější „šlechta“ Jednoduše se budoucí možní restituenti na Staroměstském náměstí popravili a bylo po starostech. Majetek 27 českých pánů si rozdělila cizí šlechta a dalších tři stovky let dřeli nevolníky, aby své majetky rozšířili. A to je ten spravedlivě získaný majetek různých okradených chudáků.
Nevím jakou historii jste studoval, pravděpodobně Jiráskovu. Pokud nekdo začal první rozkrádat státní majetek, byli to po roce 1620 čeští povstalci, během 2 let povstání se majetek direktorů zdvojnásobil.
V roce 1660 Jan Adolf Schwarzenberg prodal své panství na německo-francouzské hranici a koupil třeboňské panství. Takže s bělohorskou šarvátkou nic společného neměl. Na panství Schwarzenbergů až do roku 1848 nikdy žádné nepokoje nebyly, protože se zde podnikalo podle západních vzorů, Schwarzenbergovy návrhy na zrušení poddanství Marie Terezie odmítla.
Šlechta cizí a domácí nikdy neexistovala, byla jen nadnárodní.
Ne že bych měl teď moc času na nějaké přednášky, ale říci, že „šlechta cizí a domácí nikdy neexistovala, byla jen nadnárodní“, tak to takhle zase říci nelze. Třeba po té Bílé Hoře byl přece rozdíl mezi rodinami, už po generace zakořeněnými v českých zemích (třeba i jazykově spíše německými), a rodinami, které najednou přišly třeba z francouzsky mluvící části Flander (jako Buquoyové – generál Buquoy, velitel vítězných sil na Bílé Hoře), z Itálie, ze Španělska… Tím ale zase samozřejmě nechci říct, že i ta domácí šlechta, pokud stála na habsburské straně, se obrovsky nenapakovala na těch pobělohorských konfiskacích (Valdštejn, úplná klasika), možná za víceméně domácí (moravskou) šlechtu můžeme považovat v téhle době i Liechtensteiny…
O tři století později, v době vzniku ČSR, se někdy, zčásti jistě propagandisticky připomínalo, že šlechta tady byla německá, maďarská (případ Slovenska, příp. Podkarpatské Rusi) anebo opravdu, fakticky anacionální. Ale myslím si, že za prakticky českého šlechtice můžeme považovat třeba takového hraběte Clam-Martinice, který ještě někdy v říjnu 1918 v panské komoře vídeňské Říšské rady proklamoval věrnost Rakousku-Uhersku, v době, kdy už se blížil jeho rychlý rozpad…
Takže to jen takové namátkové příklady, že tedy můžeme hovořit o domácí a cizí šlechtě, ale že to na druhou stranu může být opravdu složité. Nakonec, i ta původně cizí šlechta se mohla v dalších generacích změnit v domácí (což platí nejen u šlechty)…
Oni se popravili? To byla vícenásobná sebevražda? Ostatně víte, že to slovo „český“ se nevztahuje k národnosti, ale k zemi? kdo koho vyhodil z oken zemské kanceláře? Češi Němce nebo Němci Čechy?
Kdybychom vytáhli staré Buly mohli bychom jako Češi chtít velká území od Baltu po Jadran.
To bychom se museli vrátit k době Přemysla Otakara II., který se jako český král stal ve druhé polovině 13.století dočasně vévodou v Rakousích a dalších zemí v dnešním Rakousku (Štýrsko, Korutany), primárně proto, že tam vymřel vládnoucí rod Babenberků. A to panství zahrnovalo i Kraňsko (zhruba dnešní Slovinsko), a tedy až k Jadranu. A u Baltu stál u zrodu Královce, Königsbergu, dnešního ruského Kaliningradu – ale tohle území přímo ani k českému státu nepatřilo, ono to prvořadě souviselo s jeho účastí na křížové výpravě proti Prusům (což se tehdy dosud nevztahovalo na Němce, ale na etnikum asi blízké dnešním Litevcům nebo Lotyšům, tehdy ještě pohanům).
No jo, jenže jak známo, v roce 1278 tenhle panovník (tuším už jeho současníci mu říkali „král železný a zlatý“) skončil v bitvě na Moravském poli, v dnešních Dolních Rakousích. A jeho hlavním protivníkem byl Rudolf I. Habsburský, tehdy král v Říši (Německu) a první takový opravdu hodně politicky významný příslušník dynastie, která, jak všeobecně známo, později, a nepřetržitě na řadu řadu století, ovládla i české země.
Ale tak ano, dalo by se říci, úplně zjednodušeně, že jsme dříve vládli my Rakušanům než oni nám.
to je sice všechno pravda , ale největší debakl udělal Karel Swarzenberk ,když byl na hradě a mohl s tím něco udělat společně s Havlem ,ale nijak to neřešil a hrál si na svým písečku.
Hmmmm…. A kdyby dělal, tak určitě budete zase křičet o nátlaku na nezávislou Justici. A oprávněně. To je pak těžký. Pamatujete kauzu Chadimová apod.?
Ano, staral se o sebe a o svoje majetky, i když kdo ví, jaká je skutečnost.
Nemohl udělat nic. Právě že on neudělal nic, c o by bylo v rozporu s českým právem. Lex Schwarzenberg byl z roku 1947 a týkal se primogenitury a restituce byly od 25.2.1948. Jen podle těch KS dědil a restituoval.
Jak tady zaznělo, někde prodal, tady koupil…. svou prací k tomu nepřišel…. ani ty generace před ním. Chce to test proporcionality a přiměřenosti: kolik vydělá průměrný člověk za život krát počet doložitelných uznatelných generací… to je určité hledisko přiměřeně požadovaného majetku. Je to podobné jako v případě Dr. Altnera (v právní literatuře se řešily přiměřenosti advokátních, popř. exekutorských odměn), vtip je v tom, že práce je v případech v podstatě stejná, někdy je s menším majetkem více práce), honorář se počítá z výše řešeného majetku – už toto může být nespravedlivé. Na jedné straně se svléká Dr. Rath do naha, zda mohl vydělat 30 mil. Kč v rodině „chudých lékařů – stále křičí, že umírají hlady), na druhé straně se rozdávají miliardy – tedy tisíce milionů…. když to Rathové vydělávali cca 30 let, museli by na to ti Petzoldové dělat asi 9000 let… a lékaři mají cca 3x-násobek průměrné mzdy…. Chce to chladný rozum, cit a ztlumené emoce.
Vy asi nejste ekonom, že? To byste tak bolševicky neplácal.