Teroristická skupina al-Káida má podle amerického ministerstva zahraničí nového šéfa. Washington uvedl, že se jím už v červenci loňského roku stal bývalý egyptský důstojník speciálních sil Saíf al-Adel. Ten se má podle Američanů i nové zprávy OSN dlouhodobě ukrývat v Íránu. Teherán tyto informace popírá, pokud by se však potvrdily, stavělo by to al-Káidu před obtížné dilema kvůli konkurenčnímu boji s teroristy z Islámského státu.

„Naše hodnocení je v souladu s hodnocením OSN a sice, že nový de facto vůdce al-Káidy Saif al-Adel sídlí v Íránu,“ uvedl mluvčí amerického ministerstva zahraničí Vedant Patel. Potvrdil tak informace zveřejněné počátkem minulého týdne v nové zprávě OSN. Ta tvrdí, že mezi členskými státy převládá názor, že al-Káida má nového vůdce, a tím je Saíf al-Adel.

Teroristická organizace založená na konci osmdesátých let Usámou bin Ládinem zatím změny ve svém vedení oficiálně nepotvrdila. Zpráva Spojených národů to připisuje faktu, že se má Adel už řadu let nacházet na území šíitského Íránu, což není pro vedení sunnitské organizace ideální vizitka.

Konkurence Islámského státu

„Místo jeho pobytu vyvolává otázky, které ovlivňují ambice al-Káidy prosadit se tváří v tvář výzvám ze strany Islámského státu,“ uvedla zpráva OSN s odkazem na konkurenční sunnitskou teroristickou skupinu Islámský stát a na pobyt šéfa al-Káidy mezi šíity, které sunnité považují za odpadlíky od víry. Ačkoliv řada blízkovýchodních analytiků tvrdí, že Saíf al-Adel se na íránském území ukrývá už téměř dvacet let, Teherán podobné informace označuje za směšné, což zopakoval i v reakci na nová prohlášení amerického ministerstva zahraničí.

„Radím představitelům Bílého domu, aby přestali s tou trapnou hrou na ‚íránofobii‘. Vytváření zpráv o vůdci al-Káidy a jeho spojování s Íránem je směšné,“ reagoval na Twitteru íránský ministr zahraničí Hossein Amir-Abdollahian. Washingtonu také doporučil, aby ve spojení s terorismem neudával špatné adresy a americké vládě vzkázal, že to byla ona, kdo vytvořil teroristické skupiny jako je al-Káida nebo Islámský stát.

Právě jejich konkurenční boj teď může být jedním z důvodů, proč kdysi nejobávanější islamistická teroristická skupina světa nechce otevřeně upřesnit, kdo je jejím novým šéfem, kde se nachází a zda bude měnit dosavadní strategii al-Káidy, kterou razil dlouholetý šéf Ajmán Zavahrí. Toho 2. srpna 2022 zabil při cílené operaci americký bezpilotní letoun v jedné z luxusních čtvrtí afghánského Kábulu. Islámský stát je pro al-Káidu už více než dekádu nepříjemnou konkurencí – mladším progresivnějším soupeřem, který uplatňuje radikálnější stanoviska a rozhodně má lépe zvládnuté PR.

„Klaun je mrtvý“

„Islámský stát se netají tím, že pohrdá Zavahrím i Tálibánem. Propaganda Islámského státu často obviňuje vedení Tálibánu i al-Káidy, že se odchýlili od původní vize jejího zakladatele Usámy bin Ládina. Po Zavahrího smrti zveřejnili příznivci Islámského státu oslavné zprávy typu ‚Klaun je mrtvý‘ nebo ‚Pes zahynul‘,“ popsali vloni v rozhovoru pro americký neziskový think-tank CSIS (Centrum pro strategická a mezinárodní studia) Jake Harrington, bývalý člen amerických zpravodajských služeb, a Jared Thompson, výzkumný pracovník projektu nadnárodních hrozeb.

Podle nich se al-Káida během Zavahrího jedenáctiletého šéfování dostala do pozice „strategické zdrženlivosti“. Kvůli konkurenci ze strany Islámského státu sice posílila budování svého mediálního obrazu, ale ani to nevyšlo podle očekávání.

„Al-Káida chtěla zpochybnit snahy Islámského státu v budování image vůdce globálního salafistického džihádistického hnutí, ale zapojení Zavahrího do této kampaně spíše potvrdilo jeho pověst nudného, necharismatického a ideologicky nekonzistentního vůdce,“ uvedli Harrington s Thompsonem s tím, že Zavahrího „zásadním mediálním počinem“ byla například 852stránková kniha o politické korupci a jejích dopadech na historii muslimů. Před smrtí pak dokončil šestou epizodu ze série přednášek s názvem „Dohoda století nebo křížová výprava století“.

Už to samo o sobě napovídá, proč se mladí džihádisté mají tendenci obracet spíše k otevřeně radikálnímu a „modernějšímu“ Islámskému státu. Jeho představitelé nemají respekt ani před novým šéfem al-Káidy. Saíf al-Adel je podle stanoviska, které Islámský stát zveřejnil vloni na výročí 11. září, „blázen“ a útok na budovy Světového obchodního centra v New Yorku z roku 2001 „kyslík, který al-Káida dýchá“.

Nemilosrdně účinný

Právě 22 let staré útoky na New York a Washington patří i mezi nejviditelnější momenty teroristy Adela. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let řídil tento bývalý egyptský podplukovník speciálních jednotek výcvikové tábory al-Káidy v Afghánistánu. Mimo jiné tam vyškolil i Ramzi Yousefa, jednoho z pozdějších hlavních útočníků na Světové obchodní centrum v New Yorku. Po atentátech se měl podle bezpečnostních expertů Saíf al-Adel uchýlit do Íránu, kde byl podle bývalého vyšetřovatele FBI Aliho Soufana citovaného deníkem Washington Post nejdříve v domácím vězení a posléze mu bylo povoleno podnikat i cesty do zahraničí, především Pákistánu.

„Saif je jedním z nejzkušenějších profesionálních vojáků v celosvětovém džihádistickém hnutí a jeho tělo nese jizvy z bitvy,“ napsal Soufan v roce 2021 v článku pro CTC Journal Centra boje proti terorismu ve West Pointu. „Když jedná, dělá to s nemilosrdnou účinností,“ tvrdí o Adelovi Ali Soufan. Podle něj byl Adel zadržován íránskými úřady několik let a posléze byl součástí výměny vězňů mezi Teheránem a al-Káidou, která byla hlášena v roce 2015. Podle Soufana se ale Saíf al-Adel rozhodl do Íránu vrátit z bezpečnostních důvodů.

„Pokračující pobyt v Íránu je známkou pragmatismu,“ napsal Soufan pro CTC Journal. „Navzdory nenávistné nutnosti žít pod šíitskou vládou spočívala jeho největší šance na přežití, a tedy pokračující efektivitu džihádu, v návratu do Íránu,“ tvrdí Soufan.

Vrátí se globální džihád?

To, že má al-Káida s Teheránem s největší pravděpodobností uzavřenou nějakou formu dohody, tvrdil v lednu 2021 například tehdejší americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Ten uvedl, že představitelé islámské republiky umožnili skupině zřídit si v zemi operační velitelství a „získat finanční prostředky na íránském území“.

Přítomnost al-Káidy v Íránu dokládají bezpečnostní analytici i tím, že v roce 2020 byl v na ulici v Teheránu zastřelen izraelskými agenty druhý nejvyšší velitel skupiny Abú Muhammad al-Masrí. Zprávu o utajené operaci zveřejnil tři měsíce po Masrího smrti deník New York Times. Írán tehdy atentát popřel s tím, že jde o součást „ekonomické, zpravodajské a psychologické války“ ze strany Izraele a Spojených států, které podstrkují médiím smyšlené příběhy.

Ať už je realita jakákoliv, spojení s Teheránem může Adelovi každopádně v jeho nové funkci začít komplikovat život. Už loňská zpráva OSN uvedla, že pokud se Adel dostane do čela al-Káidy, bude se bude se muset přestěhovat. Tuto domněnku potvrdila i letošní zpráva OSN, která říká, že Adelův pobyt v Íránu představuje pro al-Káidu „obtížné teologické a operační otázky“.

Podle Jakea Harringtona a Jareda Thompsona a jejich rozhovoru pro CSIS se bude muset Adel zaměřit na mobilizaci zdrojů al-Káidy a nábor nových bojovníků, kteří by pomohli obnovit dřívější operační schopnosti teroristické organizace.

„V posledních letech bylo při protiteroristických operacích zabito mnoho veteránských kádrů al-Káidy, což snížilo institucionální vztahy mezi vedoucími představiteli al-Káidy. Operační schopnosti regionálních poboček jsou omezené,“ popsali pro CSIS Harrington s Thompsonem s tím, že ačkoliv mnoho odnoží al-Káidy, zejména v Africe, přijalo globální džihádistický slovník, své úsilí zaměřují především na místní konflikty a povstání.

Jestli se Adelovi může povést al-Káidu znovu více „centralizovat“ a přivést zpět ke „globálnímu džihádu“, je otevřenou otázkou. Podle odborníků na terorismus může chtít zatím držet status quo a nechat jednotlivé buňky al-Káidy, ať si řídí operace víceméně po svém, nebo se naopak ujme role „vizionáře“, který hnutí posune novým směrem.

Nová zpráva OSN k tomu podle deníku Washington Post uvádí, že v poslední době zatím nedošlo k „žádné významné“ změně v síle al-Káidy. Podle OSN je hrozba ze strany skupiny a jejích přidružených členů zvýšená v konfliktních zónách, zatímco v jiných oblastech zůstává „relativně nízká“.