ROZHOVOR. Své klienty hájím tvrdě a ostře, vždy ale v mezích zákona, zdůrazňuje karlovarský právník Karel Jelínek. Jak říká, snaží se být na té správné straně – a i proto také, jak je přesvědčen, dlouhodobě čelí tlaku a útokům těch, na jejichž nepravosti veřejně upozorňuje. Nyní se sám stal předmětem kárného řízení České advokátní komory s (zatím nepravomocným) verdiktem šest měsíců zákazu advokátní činnosti. Vnímá to jako začátek snahy jej z oboru dostat úplně.

Politik, a profesí advokát, Jindřich Rajchl vloni sedl k počítači a sepsal stížnost advokátní komoře – právě na advokáta Karla Jelínka. Nelíbilo se mu, že o něm kolega z právnického stavu píše na sociálních sítích ve spojení s výroky jako führer nebo Heil Rajchl. Výsledkem bylo kárné řízení, jehož průběh, ani verdikt se advokátu Jelínkovi pranic nezamlouvá.

„Je tu skutečně dost lidí, kteří můžou mít zájem na tom, abych advokátem nebyl. Téma karlovarských kauz je neskutečně bohaté. Ať jde o likvidaci lidí, smyšlená trestní oznámení, nařčení z pedofilie, rozkrádání městského majetku, napojení na karlovarskou mafii, propojení zločinu s místním státním zastupitelstvím,“ upozorňuje Karel Jelínek v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

V záhlaví vašeho X (twitterovém) účtu teď stojí: „Jezdím na koni, jsem advokát. V Karlových Varech. Satirik, spisovatel, básník, jehož tweety jakožto umělecké dílo nespadají pod kárnou pravomoc ČAK.“ Je tohle reakce právě na vaše problémy s advokátní komorou? Nebo už to tam máte dlouho?

Uvedl jsem to tam právě v reakci na své kárné stíhání. Hodně se v jeho rámci řešilo, že jsem se přihlásil k advokátní profesi a tím pádem musím splňovat veškeré morální etické standarty, které si komora představuje. Funguje to tak, že přijde stížnost, kárná komise ji posoudí a vyžádá si stanovisko advokáta. No a to moje stanovisko bylo zjevně kámen úrazu. Posílám v něm Jindřicha Rajchla „na chuj“, napsal jsem to v azbuce a to se na komoře velice tvrdě probíralo. Pan Nespala, v roli kárného žalobce, se do mě pustil, jestli si s Rajchlem tykám a co že to znamená v překladu z ukrajinštiny. Vysvětlit jim, že se to už stalo memem a že je to výraz odporu nebo vzdoru proti neoprávněné agresi, se nedalo. Vzali to vysloveně formalisticky s tím, že jde o vulgární urážku. Podstata byla přitom úplně někde jinde: poukázat na situaci na Ukrajině a roli Rajchla v rozdmýchávání nenávisti.

My tu v regionu žijeme skoro mimo právní systém, v komplexu vztahů, konexí a peněz, za které si koupíte kohokoliv a cokoliv a žádný policista nebo novinář nepomůže. Naopak.

Kárné řízení skončilo verdiktem o půlročním zákazu advokátní činnosti, ale je tam možnost odvolání. Už jste ho podal?

Karel Jelínek je advokát a také milovník koní. Foto: se svolením Karla Jelínka

Ještě jsem nedostal znění rozhodnutí. Až ho dostanu, budu se odvolávat. Nicméně podstatný je ten komorový mechanismus: přijde stížnost, vy se vyjádříte, komora to odloží, nebo ji postoupí kárnému žalobci, aby na vás podal kárnou žalobu. Je to vlastně jedna parta lidí, kteří jsou současně žalobci a současně případ rozhodují. A já se až na místě dozvěděl, že vedle mě sedí kárný žalobce a vůbec jsem v tu chvíli nevěděl, že se jedná o toho doktora Nespalu, který zastupoval Miloše Zemana, který posílá zdravici Rajchlovi a přijímá ho u sebe ve svém kamrlíku. Proti tomu bych se jinak samozřejmě ohradil.

Lidé, kterým je válka jedno

Zmíněný Marek Nespala zastupoval opakovaně Miloše Zemana, stejně tak bývalého šéfa lánské obory Baláka… Přijde vám to jako náhoda, že tím kárným žalobcem byl u vás zrovna on, nebo to tak nějak zapadá do všech různých podivností, které se kolem vaší osoby dějí ve vztahu k tomu, jak jste aktivní na Karlovarsku v odhalování různých kauz? Chodí na vás různá účelová trestní oznámení, nařčení z pedofilie a teď tedy tato kárná žaloba a žalobce Nespala…

Přicházejí na mě stížnosti snad jednou za měsíc. Intenzivně se čtyři roky věnuji skutečné mafii, která by stála za samostatný článek, a všichni by se divili, kde to vlastně žijeme. A z té tlupy pachatelů a iniciátorů na mě chodí jedna stížnost za druhou. ČAK to jistě obtěžuje, ale já mám ve zvyku svou práci dělat natvrdo a v mezích zákona v zájmu svého klienta. Zastupuji poškozené, oběti trestných činů a pachatelé se pak cítí dotčení, že mají třeba vrátit peníze, které ukradli. A v jedné té aktuální kauze dotyčný člověk chodí po Karlových Varech a říká, že udělá všechno pro to, aby mě z advokátní komory vyhodili. Tyhle gangstery mimochodem zastupuje Marie Benešová (bývalá státní zástupkyně a poslankyně za ČSSD, pozn. red.), nejlepší kamarádka Miloše Zemana, ke kterému chodí Rajchl i Nespala. Já v tom vidím velmi krátkou linku na lidi, kteří moje kárné řízení zneužívají.

Už se to nějak projevilo?

Hned druhý den po jednání kárné komise jsem seděl naproti člověku, který ukradl miliony a on na mě verbálně zaútočil s tím, že tam nemám co zastupovat, protože přece už nejsem advokát. Důsledkem bude teď asi snaha jednání soudů odročovat – a to se už děje – a počkat do doby, kdy nebudu moci klienty zastupovat. Je to propojené s tím, co se odehrává v Karlových Varech: státní zastupitelství krylo zločiny manžela náměstkyně okresního státního zastupitelství. Všichni se následně z té konkrétní kauzy vyloučili pro podjatost, případ se proto převedl do Rokycan, kde mě ustanovili opatrovníkem města Karlových Varů; a důsledkem pak bylo nařčení z pedofilie proti mé osobě a Jiřímu Kotkovi (komunální politik, aktivista a bojovník proti korupci, pozn. red.), kterého to zdrtilo, rozpadla se mu rodina a na veřejné dění rezignoval.

My tu v regionu žijeme skoro mimo právní systém, v komplexu vztahů, konexí a peněz, za které si koupíte kohokoliv a cokoliv a žádný policista nebo novinář nepomůže. Naopak. Mě tyhle věci nenechávají v klidu a stejně tak mě nenechává v klidu vedle Babiše a Okamury i politik jako je Rajchl. On je ten, koho by ČAK měla na prvním místě řešit. Když jste právník, advokát, máte svojí prací garantovat nějaký stav práva a dbát na morální a etickou stránku věci, právní vědomí zušlechťovat.

Rusku stačí lidmi jako Rajchl ovlivňovat veřejné mínění a zemi časem převrátí ve svoji gubernii. Přesně tak, jako se to děje na Slovensku nebo v Maďarsku, kde jsou u moci politici, se kterými si Babiš a Rajchl tak rozumí.

Což se ale v té žalobě právě obrátilo proti vám. Vy jste podle ČAK ten, kdo narušuje pravidla profesní cti a sounáležitosti…

Jistě, jen se při tom zapomnělo na to, co je v přítomné době kolem nás to nejhorší bezpráví a zlo: válka na Ukrajině, naprosto barbarská krvavá válka, ve které hynou statisíce lidí. Měl jsem při řízení v ČAK pocit, že těm lidem je to jedno. Že ani neví, jakou politiku advokát Rajchl dělá. I když jsem jim vyprávěl, co jsem viděl v Buči nebo Irpini. Kolegovi Nespalovi je to jedno, stejně jako jeho klientovi Miloši Zemanovi je to jedno. Když se ale děje bezpráví, nelze to akceptovat jako něco, co se nás netýká.

Normální člověk v tomhle světě se tím musí hluboce zabývat a přijmout kus své zodpovědnosti. Je zjevné, že Rusko vede válku i proti naší vlastní zemi. Nemusí sem poslat tanky, stačí ovládat antisystémového Okamuru nebo se dohodnout s Babišem, který se proti Putinovi nikdy jasně nevymezil. Rusku stačí lidmi jako Rajchl ovlivňovat veřejné mínění a zemi časem převrátí ve svoji gubernii. Přesně tak, jako se to děje na Slovensku nebo v Maďarsku, kde jsou u moci politici, se kterými si Babiš a Rajchl tak rozumí.

Takže vaše kritika „kolegy právníka“ Rajchla byla varováním, ukázkou toho, že vám to, co se děje, není lhostejné?

Pro mě jako pro právníka, respektive jako normálního člověka, bylo úplně neuvěřitelné poslouchat, co Rajchl na Václaváku říká. Pak vidíte, jak tam někdo kope do aut s ukrajinskou značkou, dav se hrne urvat ukrajinskou vlajku na muzeu… Za toto rozdmýchávání nenávisti vůči Ukrajině je odpovědný právě Rajchl. On vůbec není hloupý, ale líbí se mu, že na náměstích může řečnit a rozhazovat rukama, a ví, že se dá udělat jednoduchá linka a obvinit Ukrajince z bídy našich dezolátů. Je vidět, jaké přitahuje lidské typy: lidi, kteří nechtějí být za nic zodpovědní, co chtějí stát, který se o ně má postarat, lidi, kterým celý svět ublížil a nejvíc Havel a fialová bída… Rajchl přesně po těchhle lidech vědomě sahá, aby se po jejich zádech dostal k politické, potažmo ekonomické moci. Těm lidem vědomě lže, slibuje nesmysly, a to je na tom to nejhanebnější.

Na začátku jste řekl, že podáte odvolání proti svému trestu zákazu činnosti advokáta. Už víte, jak a čím budete argumentovat? Bude to i tím, že vlastně Rajchl je dnes víc politik než advokát a přece jsou judikáty na to, že politik musí snést vyšší míru kritiky, vyšší míru veřejné kontroly…

Politik samozřejmě musí snést vyšší míru kritiky. Advokátní komora to ale postavila tak – a to byl pro mě zajímavý, ale naprosto nepochopitelný úhel pohledu – že tím, že jsem vstoupil do advokátní komory, tak jsem se stal součástí nějakého stavu, kde jsem se vzdal některých svých práv, třeba kritizovat kolegy. Jako byste vstoupil do mafie a zavázal se k omertě. Tím pádem jako bych pozbyl práv jako kritizovat Rajchla. Já ho ale nekritizoval jako advokát advokáta. Nic takového jsem nikdy neřekl. Já se o něm bavím výhradně jako o politikovi, který manipuluje davem, ohrožuje demokracii v této zemi a který jako první za třicet let od revoluce přišel s tím, že svrhne nátlakovými prostředky vládu.

Jak tohle může právník říct? To je na úrovni toho, jako by lidi vyzýval, pojďme, vyloupíme banku a peníze si rozdělíme. Rajchlův program byl v podstatě přeskočit demokratickou cestu voleb, dostat se k moci co nejdříve, jakýmikoliv prostředky, třeba i nátlakem. Ten člověk veřejně na náměstí před davy lidí plánuje likvidaci demokratického systému v této zemi a nevíte, zda se mu máte smát nebo se ho bát. Nechápal jsem, že tato divadla Česká advokátní komora neřeší. V Ústavě máte dané právo bránit se vůči tomu, kdo se pokouší demokratický řád odstranit. Já jsem se tomu přece nebránil tak, že bych vyndal z trezoru samopal, ale tak, že jsem sedl k Twitteru a tam jsem Rajchla kritizoval a karikoval a přesto se mnou kárná komise jednala pomalu jak se zločincem.

Napsat, že Rajchl je führer bylo vlastně shrnutí toho, co se oněm běžně píše: veřejnost ho nevnímá jako pouhého šaška, veřejnost ho vnímá jako nebezpečného člověka připomínajícího jakýsi odvar z Hitlera.

Zaujaly mne některé formulace ze zápisu o kárném řízení ze strany kárného žalobce Nespaly: „Máme to vnímat tak, že když to tak dělají jiní, je vaše činnost v pořádku“ nebo „Kárně obviněný naprosto nechápe význam stavovské identity advokáta…“ či „Kárně obviněný doznal, že své kolegy veřejně urážel pod svým označením advokát.“

Já jsem ale nikoho veřejně neurážel, já jsem parodoval politickou činnost politika. Kdybych urážel kolegu advokáta, napadl bych ho verbálně u jednání soudu nebo v nějakém právním přípisu. Já ale kritizoval, a ano určitě i urážel, politika, předsedu strany PRO. A to, že jsem součástí profesní komory, by mi mělo tuto kritiku zakazovat? To je myslím mimo Ústavu a mimo Listinu základních práv a svobod. Do advokacie jsem vstupoval těsně po revoluci. Listopadu 89 jsem se velice aktivně účastnil. Z fakulty jsem do Varů přivezl výzvu studentů ke stávce a přečetl ji pěti stům komunistům na schůzi, kde chtěli schválit zásah pořádkových sil. Místo toho jsem vzbouřil pětitisícový podnik. Pak jsem dodělal školu, vstoupil jsem do advokacie a v životě by mě tenkrát nenapadlo, že se tím vzdávám práva kritizovat to, že tady někdo na Václaváku veřejně hlásá téměř nacistické myšlenky a metody.

Napsat, že Rajchl je führer bylo vlastně shrnutí toho, co se oněm běžně píše: veřejnost ho nevnímá jako pouhého šaška, veřejnost ho vnímá jako nebezpečného člověka připomínajícího jakýsi odvar z Hitlera. Chová se tak, mluví a gestikuluje jako Hitler, i stranu vede vůdcovským způsobem. Paralel v chování a jednání je tam řada a všímají si toho běžní lidé a běžně to tak komentují. Nejde tedy o něco, co bych si vymyslel, ale co v řadě komentářů veřejně a frekventovaně rezonuje. A do toho samozřejmě to okopávání Ukrajiny a vzbuzování nenávisti. To byla věc, která mě lidsky neskutečně zasáhla, protože jsem měl u sebe půl roku 24 ukrajinských uprchlíků. Byly to rodiny ukrajinských elitních kriminalistů, s těmi lidmi jsem žil pod jednou střechou a stali se z nás opravdoví přátelé. To, co se jim a jejich zemi dělo, jsem silně prožíval a stále prožívám.

Kde je mimochodem konec těmto „vašim“ uprchlíkům? Jste v kontaktu?

Vrátili se na Ukrajinu a byli jsme domluveni, že jakmile Ukrajinci dobudou zpět Cherson, že za nimi určitě přijedu. Dlouho jsem to odkládal z pracovních důvodů a nakonec jsem se tam letos v lednu vypravil. Kolidovalo to mimochodem právě s jednáním kárného soudu a předseda kárné komise dělal docela problém, aby mě uvolnil, byť jsem měl předvolání na jednání Nejvyššího soudu Ukrajiny v záležitosti svého klienta. Byla kolem toho dost nepříjemná komunikace.

Každopádně jsem odjel a vedle Nejvyššího soudu Ukrajiny viděl nejen válkou poznamenaný Kyjev, ale i Buču, Irpiň. Viděl jsem zničené domy, vysklené, vyhořelé, místa, kam dopadly rakety a zažil jsem i raketový útok. Strašné pak je, že když dáte na sociální sítě fotografie z těch míst a do minuty tam máte komentář nějakého vlastence o tom, že kyjevský režim mi stejně ukázal jen to, co chtěl. To je pak taková bezmoc nad zabedněností lidí, kteří často nebyli dál než na rohu v hospodě, ale všechno vědí nejlíp a na všechno mají svůj jediný správný názor.

Komu se bude slibovat věrnost

Jinak, když jsme u těch reakcí. Vám u nás na HlídacíPes.org vyšel před časem komentář k Andreji Babišovi a Čapímu hnízdu a obratem se v diskusi objevil dotaz, proč dáváme prostor estébákovi. Vy se touhle svou osobní epizodou netajíte. Můžete vysvětlit, jak se to stalo a jak se s tím dosud potýkáte?

Já jsem tu v Československu v mých osmnácti letech zůstal sám, matka emigrovala a já pak šel z gymnázia rovnou k lopatě. Zažíval jsem pak téměř hrabalovské příběhy mezi lidmi, kteří neměli problém vypít denně třicet piv. Později, to bylo někdy v první půlce 80. let, mě za matkou do Západního Německa pustili. Zpracován komunistickou propagandou jsem čekal peklo, bouřící nezaměstnané, demonstrace, a najednou jako bych vyjel ze skleněné kopule, kde si vás pěstují jako mravence, do úplně normálního světa: bohatého, prosperujícího a svobodného. Pro mě to byl šok. A samozřejmě po návratu si mě předvolali a začaly otázky ve stylu, soudruhu, co jste tam viděl. A tak si mně zvali opakovaně. Za matkou mne nechali jezdit jednou za rok, z toho půl roku trvalo vyřizování razítek. A vždycky, když jsem se vrátil, přišla stejná rutina.

Až jednou mě pozvali do nějakého konspiračního bytu a tam mi předložili papír, kde bylo, že přísahám věrnost StB a zavazuju se plnit, už nevím, co všechno, a že přijímám krycí jméno Luky. Byl jsme v šoku, řekl jsem, že to nepodepíšu a krycí jméno Luky taky odmítám. Jestli mám být nějaký agent, tak chci krycí jméno Bond. Vázací akt jsem nepodepsal, ale dotlačili mě k tomu, že jsem jim podepsal prázdný papír. Myslel jsem, že se mi tím podaří nějak prokličkovat a to jsem byl hodně naivní. Po revoluci se samozřejmě objevily dokumenty, že jsem byl veden jako agent, dokonce s dvěma krycíma jmény: Luky a Bond. Až tehdy jsem se dozvěděl, že mi toho Bonda opravdu přiklepli. Byla to hodně drahá legrace a stigma na zbytek života.

Nějak jste to tehdy nerozporoval?

Nesoudil jsem se o to, že bych nebyl vědomý spolupracovník, když jsem jasně byl. Dostal jsem úkol abych se šel v Norimberku podívat na nějaký dům a já se tam skutečně podívat šel a díval se, co tam sídlí za instituce. Psal jsem si to do notýsku, úplně jsem se třásl, čekal jsem, že vyběhnou dvoumetroví árijci, zatáhnou mě dovnitř a kdo ví, co se mnou bude. Sídlily tam nějaké německé instituce, možná nějaké zakonspirované, nevím…Prostě jsem byl agent a nebudu tvrdit, že ne.

To už je přeci jen historie, ale zajímá mě, jak se to nyní vrací a využívá proti vám, když veřejně vystupujete, kritizujete nepravosti. Pak vždycky někdo vyskočí a křičí: vždyť to byl estébák.

Nemám to tak, že bych kvůli tomu měl černé svědomí. Samozřejmě o tom často přemýšlím, spíše o systému, který člověka lámal a o tom, že se jednou bojíte a po zbytek života za to platíte. Hodně z toho lámacího systému tu mimochodem zůstalo, v lidech žije a stačí jeden Rajchl a vrátí se věci, jaké si ani on nedovede představit. Já na nikoho nedonášel, nikomu neublížil a nemám pocit, že by mě to mělo delegitimizovat mít názor na veřejné věci. Naopak chodím do střetů, kde počítám s tím, že to dřív nebo později někdo vytáhne. Netajím se tím, říkám, že jsem selhal, udělal jsem chybu, byl jsem mladý a hloupý a samozřejmě jsem se bál. Tady na našem maloměstě nebyl navíc nikdo, kdo by byl vyloženě disident, naopak všichni mlčeli a když matka utekla na Západ, dost známých, když jsme se zahlédli, raději přešlo na druhý chodník. Lidé se báli. Já také.

Zažil jsem zde i útok na vlastní osobu, v podstatě pokus o vraždu, který tu policie a státní zastupitelství zametli coby přestupek s pokutou tisíc korun.

Další věc byla, že jsem byl vychovaný a vyrostl v prostředí plném nenávisti k Němcům. Sestra babičky zemřela v Osvětimi, jiného příbuzného umučili v Mauthausenu a vyprávění o zvěrstvech druhé světové války bylo hodně součástí mého dětství. Takže Německo ať už z vyprávění nebo knih bylo tehdy pro mě odvěký nepřítel a činnost československé rozvědky na území nepřátelského státu mi tehdy vůbec nepřišla jako něco hanebného, naopak. Faktem je, že po revoluci se člověk dostal ke knihám a příběhům, o kterých neměl sebemenší tušení. Hned po revoluci jsem četl Doznání od Artura Londona a to mi už bylo jasné, že nešlo o nějakou legrácku s Bondem, ale jak velkou jsem udělal chybu. Minulost nevrátím, ale snažím se aspoň trochu slušně žít a pracovat a nerezignovat na věci okolo sebe.

Vraťme se do současnosti, možná spíš do budoucnosti: jaké dopady by na vás mělo, pokud by se skutečně potvrdil verdikt advokátní komory a vy jste měl pozastavený výkon advokacie na půl roku?

Pro mě by to byla likvidační záležitost. Mám zaměstnance, mám děti a máme také rozjeté kauzy, které nevím, jak by půl roku počkaly. Náklady na kancelář a zaměstnance mám nějakých sto tisíc měsíčně, musel bych si tedy bez příjmů z advokacie někde půjčit a přežít ten půl rok a pak to splácet. Navíc je tu příliš mnoho indicií o tom, že je za tím skutečně snaha mě z advokátní komory dostat, odstranit mě z toho, co dělám v Karlových Varech. A znevěrohodnit tím i to, co říkám: že zdejší státní zastupitelství zde krylo zločince, že se zločinů jejich zastíráním přímo účastní, že se zde kriminalizují nevinní lidé a do toho se tu krade ve stovkách milionů z veřejných peněz.

Když nebudu advokát, když by mě vyloučili z komory, ztratím jakoukoliv legitimitu, jakoukoliv věrohodnost. Proto se pořád vrací i to, jaký že jsem byl estébák. Proto mi třeba ukončili právní zastoupení v Národním památkovým ústavu – bylo to po tlaku tehdejšího ministra Jandáka. Ukončili mi smlouvu a vzali si jiného estébáka. Ve skutečnosti jsem vadil lidem se vztahem na Jandáka, kteří stavěli golfové hřiště v zámeckém parku v Kynžvartu mimo pronajaté pozemky a které jsem donutil zaplatit státu dlužné miliony.

Pokud všichni normální lidé na té správné straně budeme jen mlčet, dopadneme jako na Slovensku, kam se teď Rajchl jezdí s tamními politiky objímat.

Mezi zastavením činnosti na půl roku a vyloučením z advokátní komory je ale přeci jen rozdíl.

Já to ale vidím tak, že když přijde pozastavení, tak lidé, kteří mají zájem mě jako advokáta zlikvidovat, budou orgánům Komory tvrdit, že dál chodím do kanceláře, podílím se na práci kanceláře a pak někdo přijde a řekne: Jelínek porušuje zákaz. Načež mě z vyloučí, ne za to, že říkám svůj názor na Rajchlovu politiku, ale za to, že jsem porušil jejich zákaz. Je tu skutečně dost lidí, kteří můžou mít zájem na tom, abych advokátem nebyl. Téma karlovarských kauz je neskutečně bohaté. Ať jde o likvidaci lidí, smyšlená trestní oznámení, nařčení z pedofilie, rozkrádání městského majetku, napojení na karlovarskou mafii, propojení zločinu s místním státním zastupitelstvím. Zažil jsem zde i útok na vlastní osobu, v podstatě pokus o vraždu, který tu policie a státní zastupitelství zametli coby přestupek s pokutou tisíc korun. Ale moje patálie nejsou něco, co by někoho zajímalo, pro mě je tu jedna hodně důležitá věc, pro kterou se ještě vracím k tomu Rajchlovi.

V jakém smyslu?

On je prostě přes čáru, ohrožuje tuto zemi. Je to lhář v tom nejnebezpečnějším slova smyslu. Dobré věci označuje za špatné a špatné za dobré. A mimochodem – když půjdete na Národní třídu do sídla advokátní komory, jsou tam na nástěnce sliby advokátů. Byly to sliby masarykovskému Československu. Pak tam ale byly i sliby vůdci Velkoněmecké říši, pak věrnost košickému vládnímu programu z roku 1945, pak slib věrnosti straně a lidu, dnes se slibuje věrnost téhle zemi. Ale advokáti nemají být nějaké režimní služky, které jsou schopné dělat pro každý režim, hlavně ať je nechá fakturovat. Jako advokáti, příslušníci jedné z nejprestižnějších profesí, máme povinnost demokracii a svobodu opečovávat, a ne ji ničit nebo tomu mlčky přihlížet.

Jenže to, co představuje Jindřich Rajchl, je v naprostému rozporu s tím, o co v listopadu 89 šlo a na čem je založen tento stát. Je to v rozporu s demokratickou, svobodnou společností. A já nechci advokacii, která bude za pět let slibovat věrnost Putinovi nebo nějakému jeho místnímu gubernátorovi. Demokracie je velice křehký stav. Taková zahrádka, která, když ji nebudete sekat, plít, zalévat a starat se o ní, se za chvilku změní v džungli a začnou v ní žít hadi a krysy. Je mi líto, že toto musím říkat já, „estébák z nějakého zapadákova z lesa u Karlových Varů“. Proč to ale neříkají všichni ti úctyhodní členové komory, kteří se nikdy ničím nepošpinili? Hodně kolegů mi aspoň píše, že jsou na mé straně. Ale pokud všichni normální lidé na té správné straně budeme jen mlčet, dopadneme jako na Slovensku, kam se teď Rajchl jezdí s tamními politiky objímat.