Prázdninová cenzura v ČLR se v očekávání říjnového sjezdu strany zaměřila na slovní hříčky zesměšňující Si Ťin-pchinga a jeho ideologii, na „dekadentní“ seriály v duchu „historického nihilismu“ i na prevenci nežádoucích online debat na „citlivá“ témata.

Zatímco u nás v létě panuje okurková sezóna, v Číně jsou letní měsíce často ve znamení nových regulačních a cenzurních opatření dopadajících zejména na sociální sítě a zábavní průmysl. V letošním roce tento trend ještě posiluje blížící se jubilejní 20. sjezd Komunistické strany Číny, který by měl proběhnout v říjnu.

V polovině července se tak například na několika sociálních sítích, od Weibo přes Douyin (čínský TikTok) či Xiaohongshu (obdoba Instagramu) až po streamovací platformu Bilibili (obdoba Youtube), objevilo upozornění na probíhající kampaň proti „homofonním výrazům“. Weibo 13. července oznámilo zákaz užívání jakýchkoli slovních hříček k šíření „nevhodného obsahu“:

V zájmu čistého a transparentního prostředí na internetu a udržení civilizovaného a zdravého prostředí v naší komunitě zahajujeme tažení proti používání homofonních výrazů, změněných znaků či různých ‚překlepů‘, jejichž prostřednictvím dochází k šíření nevhodného obsahu. Opatření zahrnuje zejména: 1. zvýšené úsilí o odhalování a odstraňování [záměrných] ‚překlepů‘ zneužívaných k šíření nevhodného obsahu a s tím souvisejícího porušování komunitních pravidel; 2. posílení mechanismů kontroly jazyka a dokonalejší rozeznávání klíčových slov; 3. budováním pozitivních a motivačních mechanismů a osvěty v rámci aplikace vést uživatele ke standardnímu používání znaků.

Kdo vidí císařovy nové šaty

Každý student čínštiny brzy zjistí, že se tento jazyk vyznačuje značnou mírou homofonie, tedy případů, kdy se slova s různými významy čtou stejně nebo podobně (např. liší se jen tóny). Čínští uživatelé internetu již dávno před nástupem trendu memů začali využívat homofonie k vyjádření zakázaných nebo tabuizovaných výrazů. Běžné je nahrazování vulgarismů jinými znaky (např. wo-cchao, obdoba zkratky WTF v mezinárodním internetovém slangu, se zapisuje stejně znějícími znaky s významem „ležet“ a „koryto“ 卧槽), ale mnoho takto vytvořených výrazů se používá k zesměšňování ideologických floskulí a politických prohlášení strany nebo jejích vůdců.

Již klasickým příkladem je nahrazení slova „harmonie“, prosazované předchozím vůdcem Chu Ťin-tchaem – stejně znějícím slovem „říční krab“. Většinou jde o poměrně nevinné hříčky, v poslední dekádě se však stále častěji objevují výrazy, které zesměšňují nebo skrytě kritizují současného vůdce Si Ťin-pchinga. Platforma Xiaohongshu  (jejíž samotný název v sobě paradoxně nese odkaz na Mao Ce-tungovu „rudou knížku“) proto zveřejnila přímo seznam „citlivých výrazů týkajících se Si Ťin-pchinga“, který čítá celkem 564 položek.

Jsou mezi nimi výrazy označující Si Ťin-pchinga za „nového císaře“ (mimo jiné odkaz na „císařovy nové šaty“) různé narážky na „jádro [strany]“ nebo „čínský sen“ (např. je na seznamu název oblíbeného historického TV seriálu Návrat ve snu do dynastie velkých Čchingů, který odkazuje jak na „čínský sen“, tak na Si Ťin-pchingovo velikášství). Řada z těchto hříček je však založena právě na homofonii. K těm již klasickým patří spojení současného prezidenta s nechvalně proslulými diktátory, Hitlerem (čínsky Si-tche-le 希特勒, lze ovšem psát i se znakem ze Si Ťin-pchingova jména jako 习特勒) a Mussolinim (Si-suo-li-ni 习索里尼), alternativně lze s využitím Siova příjmení psát i „fašismus“ (fa-si-s‘ 法习斯 namísto 法西斯). Drsnější kalibr představují výrazy využívající relativně blízkou výslovnost vůdcova jména a slova š‘ s významem „exkrement“ (např. „exkrement v lahvi“ [š´ťin pching 屎進瓶] případně explicitněji „exkrement zakazuje kritiku“ [š´ťin pching 屎禁评].)

Platforma Xiaohongshu zároveň oznámila, že si v budoucnu lépe posvítí na „náhlé incidenty“. Těmi může být cokoli – od přírodních katastrof přes epidemie a občanské nepokoje až po vraždy, sebevraždy či znásilnění, samozřejmě cokoli, co se týká strany a vládní politiky, lokální incidenty, nehody apod. – co vzbudí bouřlivou negativní reakci internetové veřejnosti. Sociální sítě mají tu výhodu (a zároveň nevýhodu), že se zprávy o takových událostech okamžitě šíří a mohou se rychle stát „virálními“.

I v případě, že nejde o závažné události celostátního významu nebo jasnou protistátní činnost, mohou komentáře uživatelů internetu způsobit značný poprask s často nežádoucími účinky. Typickým příkladem jsou kauzy kolem hnutí MeToo a násilí na ženách, covidu, následků přírodních katastrof apod., které se na internetu mohou vymknout kontrole.

Více než stostránkový dokument, který aplikace Xiaohongshu interně vydala jako manuál nejnovějších cenzurních opatření, vychází z nových vládních nařízení a regulací a nepochybně se jím řídí všechny čínské sociální sítě a internetové platformy. Významná část tohoto dokumentu se týká právě rychlých „krizových zásahů“ v případě nečekaného incidentu, aby se informace nebo negativní sentimenty nezačaly virálně šířit a neohrozily „společenskou stabilitu“.

Palácové intriky a buržoazní dekadence

Kromě internetu dopadá cenzura nejčastěji na zábavní průmysl. Už před minulým sjezdem strany před čtyřmi lety se tyto zásahy týkaly hlavně historických TV seriálů, zejména tzv. „kostýmních dramat“, která z pohledu autorit často nezdravě adorují život aristokracie na císařském dvoře a v bohatých feudálních palácích. Některé seriály však narazily „chybným“ pojetím historie nebo ideologicky nesprávným hodnocením konkrétních historických událostí či osobností, souhrnně označovaným pojmem „historický nihilismus“. Ten nemusí zahrnovat jen kritické reflexe minulých pochybení komunistické strany (typicky velký skok vpřed nebo kulturní revoluce), ale může se týkat právě i zobrazování „dekadentního životního stylu“ některých společenských tříd, zaměření na postavy, které jsou v ortodoxním pojetí historie chápány jako záporné apod.

Již dříve byly některé z těchto seriálů zcela zakázány a před posledním sjezdem strany byly historické seriály ve vysílání nahrazeny „rudými dramaty“ (chung-ťü 红剧), zaměřenými na historii strany a „rudé hrdiny“, případně „správnými dramaty“ (čeng-ťü 正剧), která ukazují „správné“ historické narativy, v souladu se stranickým (marxistickým) výkladem historického a společenského vývoje. Současný nebývalý nárůst fantasy seriálů, zejména čínského žánru xianxia (sien-sia 仙侠 – nesmrtelní bojovníci) budujícího fiktivní svět s nadpřirozenými prvky, volně inspirovaný čínskou historií a tradiční filozofií a kulturou, lze částečně přičíst přísnému dohledu a cenzuře historických témat. I nyní před nadcházejícím sjezdem se opakuje stejná situace – nejenže se v oficiálních médiích objevují texty volající po „návratu správných dramat“, ale zpřísněná cenzura již zabránila uvedení několika „nesprávných“ seriálů.

Těsně před oficiální televizní premiérou tak bylo v polovině července zastaveno vysílání seriálu „A Love Never Lost“ (Žen-šeng žuo-žu čchu-ťien 人生若如初见), který na své uvedení na platformě iQyi čekal dva roky.

Jeho hlavní postava je totiž inspirována skutečnou historickou osobností, mandžuským šlechticem Liang-pim, velitelem palácové stráže, který v lednu 1912 zemřel rukou atentátníka, což zásadně přispělo k definitivnímu pádu dynastie Čching. Liang-pi je v oficiální čínské historii přirozeně zápornou postavou, která stála na opačné straně pomyslné barikády v době sin-chajského povstání, jež předznamenalo  konec poslední čínské dynastie. Zaměřením na tuto původně zápornou postavu a „dekadentní“ prostředí mandžuského dvora a šlechty a nedostatečným důrazem na správný „třídní postoj“ – tedy oslavu dělnictva a rolnictva a zavržení představitelů starého feudálního režimu – je seriál typickým příkladem odsuzovaného „historického nihilismu“. Namísto tohoto seriálu, jehož prvních šest dílů, původně zpřístupněných online, mělo velmi pozitivní diváckou odezvu, se začal vysílat dva roky starý seriál inspirovaný kapitolou ze života Si Ťin-pchinga zobrazující „boj s chudobou“ (tj. vládní kampaň usilující o narovnání sociálních rozdílů v rámci ČLR) na venkově.

Autorkou textu je Kamila Hladíková, Sinopsis.