Nagano místo převratu. Probíhá ve školách kapitulace na moderní dějiny?
KOMENTÁŘ. Zatímco politici se u památníků při významných výročích předhánějí v projevech o ochraně demokracie, v českých školních třídách se odehrává tichá kapitulace na moderní dějiny. Alespoň to tak na venek působí. Vědět kdy a proč tato země přišla o svou svobodu má být zásadnější než estetický filtr na Instagramu.
Vypadá to, že povědomí o klíčových momentech naší moderní historie, se postupem času vytrácí. Ilustrovala to nedávno anketa České televize (v rámci pořadů ČT edu) mezi studenty u příležitosti výročí únorového komunistického převratu.
Většina dotázaných netušila, že 25. únor 1948 byl dnem komunistického puče, který na čtyři dekády zlikvidoval demokracii v Československu. Častou odpovědí byl místo toho zmatečný odkaz na sport: studenti si pojem Vítězný únor spojili s připomínkou naganského triumfu českých hokejistů z února 1998.
Opravdu je to s výukou moderních dějin na školách tak špatné?
Historická (ne)znalost a odstup
Data potvrzují, že učitelé stráví měsíce u pravěku a antiky, zatímco na klíčové dějiny 20. století (včetně let 1948 a 1968) zbývá pár hodin v červnu, kdy už pozornost žáků opadá. Plyne to i ze zpráv České školní inspekce. Podle ní se ještě před deseti lety moderním dějinám po roce 1945 dostatečně věnovalo méně než 50 % základních škol.
Pokud se Vítězný únor v myslích budoucích voličů definitivně změní v hokejový turnaj, hrozí, že společnost ztratí schopnost identifikovat symptomy nesvobody v jejich zárodku.
Aktuální revize Rámcových vzdělávacích programů pak klade větší důraz na občanské kompetence. Historie se již nemá učit jako uzavřený příběh, ale jako nástroj k pochopení současnosti – například k tomu, aby žák pochopil rozdíl mezi demokratickým a totalitním pojetím MDŽ či 1. máje.
Vnímání socialistických svátků v kolektivní paměti mladé generace už není spojeno s povinností nebo strachem. Ale je mixem historického odstupu, popkulturní fascinace a úplně jiných hodnot.
Jenže pokud se o nich neučí v kontextu kritického myšlení, stávají se jen prázdnými pojmy z učebnic dějepisu. Původní socialistický nános se stává spíše irelevantním šumem v pozadí.
Často pak dochází k pletení pojmů (např. rozdíl mezi 8. květnem a 9. květnem), protože historický narativ o osvobození se v rodinách a ve škole liší.
Nutno však dodat, že u všech projevů odporu proti totalitním systémům v českých zemích ve 20. století stáli studenti. Také během komunistického převratu, v únoru 1948, byl pochod studentů na Pražský hrad jediným veřejným vyjádřením protestu proti nastupující totalitě.
Pochopit zárodky nesvobody
Mladá generace dnes často vnímá vizuální stránku těchto svátků (červené šátky, karafiáty, průvody) skrze filtr ironie. Fotky z prvomájových průvodů nebo oslav MDŽ slouží jako meme kultura a materiál pro vtipy na sociálních sítích.
Symboly, které byly dříve symbolem útlaku, působí dnes jako zajímavé „retro“ doplňky bez hlubšího politického významu, jako vintage móda.
Zatímco pro generaci rodičů byl třeba MDŽ symbolem nucených oslav, mladé ženy se vracejí k jeho kořenům – jako ke dni boje za rovnoprávnost a autentický feminismus.
Ideologie 1. máje, jako nucených oslav dělnické třídy, je pro mladé prakticky mrtvá. Vnímají svátek skrze Máchovu romantiku nebo relax, aniž by tušili, že dříve byla účast v průvodu povinná pod hrozbou postihů ve škole či v práci.
U části mládeže se navíc objevuje takzvaná ostalgie (nostalgie po východě) nebo dokonce fascinace radikální levicí. Socialistické svátky pak slaví jako vzdor proti systému, často však s naivní a idealizovanou představou o tehdejší realitě.
Zatímco starší generace vnímá tyto dny skrze optiku paměti, mladí je vnímají skrze optiku aktuálních hodnot.
Se ztrátou negativní emoce spojené s komunistickými svátky mizí ale i přirozená ostražitost vůči autoritářským tendencím. Pokud se Vítězný únor v myslích budoucích voličů definitivně změní v hokejový turnaj (věřme, že se to nestane), hrozí, že společnost ztratí schopnost identifikovat symptomy nesvobody v jejich zárodku.
Komunistické milníky nemají být muzejním exponátem, u kterého už málokdo čte doprovodné popisky. Bez pochopení historických souvislostí se ale tyto dny a svátky stanou pouhou kolonkou v kalendáři a přestanou plnit svou varovnou funkci.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
74 komentářů
Problém je tom, že si to mladí prostě vůbec nedokáží představit a něco jako padesátá leta přesahuje možnost jejich chápání. Něco jako Husitské války a morové epidemie. Žijí pouze současností a netuší jak je ta současnost křehká. Navíc když se jim dostávají zkreslené informace, polopravdy a vyložené lži. O tom jak bylo lacino, bydlení pro všechny, jistota práce a pod.
To co píšete nakonec je ale realná pravda, kdyš HIPOteka byla pod 2% termínový vklady ale byli na 4% !!! O ceně zainvestovaných pozemků či društevního bydlení nebo odvodech při spalcení firmních BENEFITních atd ani nemluvě !!!
Ale když se jim dostávají zkreslené informace, polopravdy a vyložené lži, o tom jak PRobíhal SIONistický převrat 89/68 se SIONistickou chátrou ze 77 !!!
Neotravujte.
Nikdo vám asi neřekl tu reálnou pravdu, že doba na kterou s nostalgii vzpomínáte se už nevrátí.
U nás v rodině byly jiné zkušenosti. Jeden děda přišel o živnost, vklad na 4% by mu byl na houby, protože neměl co ukládat. Slušné bydlení pro rodinu bylo nedostupné, manželky děda žil se 4členou rodinou v místnosti 25m čtverečních a čekal několik let než dostal dvoupokojový byt. Komunisti měli přednost. Múj druhý děda na tom byl podobně a když se složitě po stížnostech okrese na nevyhovující bydlení pro rodinu dostal k lepšími bydlení (2+1) tak mu ho chtěli místní komunisti sebrat, protože prý předběhl nějakého soudruha. Oba včetně babiček byli dělníci bez stranické knížky. Tohle by měli těm mladým říkat.
Luboš je jen polámaná umělá inteligence sovětské výroby s polovinou elektronek vyhořelých. Výsledek je podle toho.
Dobře beru ale DĚDa mněl problém s MARVistickou internacionálou už v začátkem 30 let kdyš se v KARLÍNě chopili moci v komunistické straně tak ho ŽIDobolševíci zavřeli !!! Teda v 45 kdyš byl proti košické vládě ŽIDobolševíků tak už mu šlo o život PARADOXně se ven dostal v kravavých 50 letech kdy se ŽIdobolševíci věšeli mezi sebou a ten už od vánoc 69 věděl přesný datum SIOnistického PŘEVRATu 89/68 teda že za 20 let před vánoci a zvolení šaška na P-REZIDENTAa před koncem roku a ten mi nejen ukázal kde se to dozvěděla ale PRedikoval doší vývoj a jediný kde jsem nevěřil že PIRÁTi s 2% budou v nejen v PARLAMENTu ale i ve vvládě a tam PRedikoval politicky motivované PRocesi jako s ČERMÁKem ZÍtke, Liskovou a učitelko bednářovou !!! Tak mi neříkejte že se to v současnym totalitnim REŽIMu neději kdyš vládnou nad ostními PROnáRODy furt ty samé RODINY !!! Bez ohledu na MOMENTání politický dres ješ převlíkaj jak použité ponošky v každé půlce poločasu !!!
Vy jste buď recesista nebo nemocný člověk.
Tedy dovolil bych si tvrdit, že to tak není. Ono je nutné si uvědomit, že část informací se šíří oficiálními kanály a další část kanály, které jsou určené pro ty konkretni generace.
Takže – z tohoto pohledu se k těm mladým dostane spíše ta informace že celá totalita byla brutální. Než ty druhé, o tom jaká tehdy byla láce jistoty a další výhody. Tyhle informace si na svých kanálech šíří důchodci a k omladině se nedostanou vůbec. Proč taky, zrovna tohle většinu z nich nezájimá ani dneska.
Ano, totalita byl krásný koncentrační tábor, kde jste měl tu jistotu, že se o vás jeho velení postará…
Nevim od kad ten nesmysl máte ale ANO sočasný totalitní reži zvláště pak superdávky je KOMUNismu každému dle jeho potřeb ale před. Ale za za LIDově DEMOkratického REŽIM socialiského VLASTnicví platila každému dle jeho práce a bez práce nebyli koáče ochraná ruka státu spočívali před škodlivími VLIv jako Lichva i samotných soukromích BANKsteů ale i SAEKTAřské modlářství nebo HŘÍCHy do nebe volající !!!
A alobalovou čepičku už máte? A co ocet, vaříte?
Jstě si všichni v redakci 100% jistí že chcete aby se opravdu veřejně otevřeně publikovalo že v bytě předsedy vlády Ladislava Adamce Schůzku domluvil předem premiérův poradce Oskar Krejčí, na kterého se MOST Kocáb s Horáčkem obrátili hned druhý den po Dne 17. listopadu 1989 dopoledne se v rezidenci BRITského velvyslance v Praze uskutečnilo významné setkání představitelů české opozice (disidentů) s britským státním ministrem zahraničí Williamem Waldegravem.,Tato schůzka, která proběhla jen několik hodin před vypuknutím tzv. sametové revoluce s mrtvým POŘADATELem SSM Růžičkou(hrál je STBák Živčák tzv. mrtví student ŠMÍDa dezinformaci rošířili za CIA Uhl a ROTSCHILdova media Žantovský ) na Národní třídě zdiskreditovat vedení KSČ a vyvolat CIA/KGB řízenou změnu , měla jasný SIMBOLický i praktický význam:Mezi pozvanými disidenty byli například Václav Havel, Dana Němcová, Saša Vondra, Petr Uhl nebo Václav Malý.Waldegrave vyjádřil podporu britské vlády ČESKO-slovenskému DEMO-kratickému hnutí. Diskutovalo se o porušování zaručena Listinou základních práv a svobod v ČSSR a o nutnosti politických re-forem v kontextu tehdejších změn SIONistického PŘEVRATu CIA/KGB v Polsku, Maďarsku a pádu Berlínské zdi.Schůzka byla součástí širší strategie západních diplomatů, kteří se pravidelně setkávali s odpůrci režimu, aby jim dodali legitimitu. Podobné kontakty udržovala také „think tank“ CIA na Ambasádě USA („mozkové centrum“, –RAND Corporation/ Hudson Institute mozkový trust) zájmová skupina, typicky působící v oblasti politiky nebo ekonomiky nevládní organizace,poloautonomními agenturami ve vládě spojeny s většími podniky, fundovaná stanoviska k aktuálním problémům s velkým politickým nebo ekonomickým dopadem. A přestože ho Kocáb s Horáčkem ujišťovali, že je to zásadní událost. Premiér jim řekl, žeto nepovažuje za bod zlomu a že nevěří, že dojde ke změně režimu. Kvůli tomu za ním také přišli, protože si uvědomili, že teď nastal ten správný čas tzv.otevřít dialog s vládnoucí mocí.
Všem koho zajímají „konspirace“ o 89tém bych doporučil dokument „Konspirace 89“ online k dispozici v archivu na ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12631745496-konspirace-89/
Dokument je složen z výpovědí svědků tehdejší doby, zajímavé je svědectví Jany Strunecké k tomu mrtvému stbákovi Zifčákovi, který tam skutečně byl, ale podle všeho mrtvého nehrál, protože poté co mu policejní mlátička naložila, se prostě složil a omdlel. Jeho případ byl pravděpodobně později spojen s oným mrtvým studentem.
DEZ-INFOrmace student ŠMÍD DISIDENTama a konspirace kolem STBáka ŽVČÁKa je FENOMENání a opardu PRobíhala jak nahoře ale všichni co by znali za SSM pořadatele Růžičku vděli by že na NÁRODní leží on!!! To že ho dodnes vydávaj za SYNátora ŠMÍDové její taínek je ten vedocí SIONisty z 68 ČRo a svědčí že tam oni očití svědci ani nebyli nebo fabulují a znás dělaj úplný BLBce !!!
Člověče, vy byste si měl dávat pozor i při nákupu rohlíku, protože vám hrozí, že by vám ONI mohli podstrčit falešný rohlík se sérem zapomnění a tyto vaše jedinečná svědectví by byla navždy ztracena.
„Fascinující“ jsou va velká písmena. A pořád dookola.
Luboši, z vás nikdo nic dělat nemusí. Vystačíte se sám.
A co to má společné s tím, že jsi studenti pletou dejiny? A mají v hlavě zmatky v historických událostech (např. záměna letopočtů 1918, 1948, 1968).
ANO protože právě SIONistickéj převra 89/68 tu vikládá sama SIONistická chátra ze 77 kerá do PARTAJe vstupovala v krvyvých 50 letech !!! V 68 se přepočítali a v 89 si to a svim loutkovodičum vynahardili a takhle to máte každám tí 8čkovím dvacetiletím ješ se vykládá jinak neš opravdu bylo !!!
Výuka je někdy stále založena na biflování letopočtů a jmen, namísto diskuse o příčinách a následcích (proč se to stalo).
Pro mladou generaci jsou události jako rok 1948 nebo 1968 velmi vzdálené a nechápou jejich souvislost s dnešní dobou. Chybí jim osobní svědectví pamětníků.
Moderní dějiny jsou stále delší a komplexnější, což ztěžuje orientaci v nich.
Učitelé se někdy vyhýbají citlivým tématům, nebo je výuka vedena pouze jedním směrem, což nevede ke kritickému myšlení.
Co je špatného na tom, mít historické povědomí o svatém Václavu? Co bude krásného na tom, když o něm žáci nebudou nic vědět? Pak o to snáz, rychleji a ochotněji skočí na špek nacionalistům. Opakuji, lidé potřebují identitu, velké příběhy, vzory a pod. Ostatně, v té Obecné škole přece Hnízdovo vyprávění o Husovi podnítí ty klukovské nezbedy k tomu, aby přece jenom nesli větší odpovědnost za své chování.
Svět naprosté a důsledné dekonstrukce všeho znamená svět amorálnosti, resp. svět, v němž se prosazují ti s nejtvrdšími lokty…
I demokracie je ideologií a příběhem, chcete-li mýtem, i liberalismus, i levice… Čili multiperspektivita ano, ale vše nakonec musí mít svou hranici, nakonec musíme být tak stateční, abychom si nějaké hodnoty zvolili a někam se postavili (měli bychom ale pro to mít argumenty).
Historické vědomí je předpokladem, abychom si vůbec mohli nějaké hodnoty a postoje zvolit.
No, je třeba uvažovat, že základy identity (a příslušnosti) si dítě možná přinese už z domu (i když ne každý v tom bude mít jasno). Já jsem ani tak nemyslela identitu někomu vnucovat, jako nabízet. Nabízet dítěti něco, s čím se může ztotožnit (popřípadě nemusí, když nebude chtít): Na tomto území kdysi žil takový a takový národ, který zažil to a to. Nevidím důvod, proč by třeba vietnamské dítě nemohly zaujmout české dějiny. Mohly, proč by ne? Ale samozřejmě nemusí. S tím je třeba počítat.
Pro výuku dějin by měl učitel umět žáky získat (aby to nebyla taková nuda) – tedy měl by mít i určité charisma (to si děti zapamatují nejvíc). Ale kde takové lidi pořád brát, že?
Jinak musím říct, že moc nevěřím v nějakou racionální školu, která nám vychová racionálního a moudrého občana.
Sám je zastáncem toho, že učitel musí dějiny se svými žáky prožít. Jedině tak je možné získat dostatečnou pozornost a studenty zaujmout. Důležitá je proto i podpora vedení školy, které se nestaví odmítavě k exkurzím, využívání internetu a propojení látky s dalšími předměty.
Materiálu o moderních dějinách není dostatek. Neexistuje například žádný kreslený seriál pro děti o událostech 50. let. To samé platí i o filmech a dokumentech. V dětských filmech je akorát mnoho soudruhů, kteří jsou kladní. Vzniká tak jakási představa o neproblematické druhé polovině 20. století.
Plete holky a vdolky zjevně oVLIVněna báji a pevěstma HEBREJským ješ jsou nám ZÁKONíkem a Jiráskem takže tady žili z KELTů BOJové (Bohemia je zemně BOJů) a ten váš BYZANCský kupec SAMuel Ben CZechet a jeh FRANKská říše stanéh SAMo(SAMostaný stát) je v podstatě kolen Vyšího stoličného HRADu (VyšeHRADu a dalších tržišť se SLOVANskými OTROKy (Sklavus) jinak i velké putovaní ze zemně HUNů(garie) ted tehdá AVARů neby tak romatické jak vás učí o hodině literatury
Ani při dobé vůli nejde porozumět, co jste napsal. Doporučuji přečíst si komentář, ktrerý vám výše v diskusi napsal Roman M.
Nepokoušejte se diskutovat s Lubošem.
Ony ty děti nemají příčetné rodiče a prarodiče?
Rodiná historie, tedy to, co prožili mí předci a co mi o tom vyprávěli, byla pro mne svého času daleko důležitější, než to, co mne učili ve škole (jsem ročník 66).
Nicméně, pokud tu máme výrazná procenta lidí, kteří svým dětem a vnukům tvrdí, že za totality bylo lépe, pak máme výrazný problém se kterým si školství jen tak neporadí…
To je věc kritického myšlení, pane Davide. Ne vždy musíme uvěřit tomu, co nám dedeček vypráví.
Jistě, jenomže k tomu, abyste mohl kriticky myslet, potřebujete nadprůměrný inteligenční potenciál, který má, dle gaussovy křivky, pouze cca 30% populace…
Ti ostatní prostě jen věří nějakému příběhu, který si však sami nejsou schopni ověřit.
V dřívějších dobách to byla důvěra v nějakou široce uznávanou morální autoritu. Modelově pan řídící učitel, pan notář, nebo pan farář.
Dnes je tahle většina odkázána na podání svých předků, nebo na internet…
Já pozorují spíš generační rozdíly v hodnotách a pohledu na svět.Zatímco dříve se děti vedly podle zvyklostí předků, dnes existuje množství výchovných směrů zaměřených na respekt a individualitu, což může vést k odlišnému chování, které starší generace vnímá jako „neposlušnost“.
Studenti si pletou kritické myšlení s tím, že jen říkají názory a ne fakta.
Jsem externí učitel a začínám mít fakt strach z kvality studentů za poslední dva roky. Když jsem začal učit, dostávál jsem skvělé recenze a spousta mých studentů milovala kritické myšlení, co se v kurzu probíralo. Učím společenské vědy a někdy to, co učíme, nemůže být založeno jen na faktech. Je tam spousta šedých zón. Říká se nám, abychom byli v hodinách politicky neutrální, a já to beru vážně. Taky se snažím říkat, když je něco, co říkám, jen můj osobní názor a ne něco daného. musím se to dát jasně najevo.
Pár studentům (nebo možná jednomu a tomu samému?) se nelíbily některé úkoly, co jsem dával do diskusních příspěvků, protože byly hodně založené na názorech a ne na faktech. S velmi malými výjimkami na bakaláři a rozhodně ne na magisterském stupni, můj obor po studentech nechtěl, aby plivali zpátky fakta.
Dřív jsem dostával hromadu poděkování a teď ani jednou, ani poté, co jsem studenty na konci semestru kontaktoval a povzbuzoval je, aby to dotáhli do konce. Vypadá to, že prostě chtějí, aby se jim říkalo, co mají dělat, a dostali áčko. Vím, že mluvím do větru, ale je to tak demotivující. Jsem rád, že to dělám jen na částečný úvazek.To je rozdíl oproti pár let zpátky.
Děje se to tak i na magisterském studiu? Vždycky jsem říkal, že budou hodně překvapení, až půjdou na práva nebo na magistra, ale kdo to dneska ví.
Svědectví pamněti národa tak jak dělá i Židovská mafie , Košer mafie , Jidiš spojení, Košer Nostra RODINA Kroupů POSTBELUM MIKULÁŠ je karjně zavádějící až manipulativnía chybí zásadní KONCEPTulní souvislosti ješ i umněle vymlčuje zvláště u těch ze SIONistického převratu 89/68 ješ do PARTAJe VSTUPovali v těch nejkrvavějších 50 letech jednou mi jeden takovej povídal že nevěděl co se ve starně děje přitom proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským,odehrával v přímé přenosu a FIMově v TÝDENících před fimi v Kinech a slušný lidi ješ byli protitomu kdyš ŽIDobolševíci internacionáli tzv.KARLÍNští kluci se chopili MOCi v PARTAJi zavárali už v 30 letech !!!! Ale jak to chcete učit děti a nepáchat ANTI….?!?
Je mi líto, ale to že „..výuka (dějepisu) je někdy stále založena na biflování letopočtů a jmen, to už se dnes neděje. Ono se to totiž nedělalo nikdy. Vždycky musel učitel popsat a naučit žáky tu konkrétní významnou historickou událost /ať už šlo třeba o nějakou bitvu, smlouvu, založení města, atd) – a k tomu pak přiřadil – podle něj důležité informace. Průběh té události, tehdejší význam, ovšem taky identifikaci v místě a čase, kdo se toho zúčastnil a podobně.
Na tom by se nic nezměnilo. Ale prosím – pokud moderní trendy říkají že zrovna ten letopočet v dějepisu není důležitý, ale že lze učit ale i znát historii ve stylu „Once Upon a Time“.. (tedy, kdysi, a je jedno kdy), tak pak ať si ani nikdo pak nestěžuje, že studenti neznají právě ten smysl toho roku 1948 – když přece právě podle toho pricipu výuky se ten rok učit vůněc nemaji.
Nicméně, ona je tady druhá, složitější otázka, zda má smysl učit ve školách něco prostřednictvím diskuze – pokud žáci nemají naučené právě ty pořádné základy.
Abych dal jednoduchý příklad – snad uznáte, že nemá v matematice smysl vyučovat základní počty diskuzí o tom, zda 1+1 může být 7. Jenomže – ty podobné zákonitosti, o kterých nemá smysl diskutovat, platí i v jiným předmětech, i třeba v tom dějepise. Takže – asi nemá smysl diskutovat ani o tom, zda Hus byl komunista, když byl kacíř..
Jednou ze základních lidských vlastností je touha po pochopení vlastních dějin. Ačkoli zkoumání současnosti, či nedávné minulosti je převelice důležité, většina současné populace vystačí se zkušenostmi dvou až tří generací. Poznání období je tak prací školených odborníků. Zvláště to platí o období nejstarším, které je od nás vzdáleno tisíce, desetitisíce, statisíce či milióny roků, tedy o období, kdy byl člověk lovcem a sběračem. Jedná se
o nejdelší časový interval v historii rodu Homo,zaujímající 99,6 % času od vzniku lidské kultury až po současnost. V jeho průběhu byly objeveny prakticky všechny základní vynálezy, které patří k širokému lidstvu úspěšnou existenci.
Naše tělesná schránka (včetně DNA) i naše chování a myšlení bylo v principu
vytvořeno pro potřebu lovce (a sběrače), čehož nyní začínají hojně využívat
např. i psychologové při vysvětlování našeho, často nepochopitelného chová-
ní. Myšlení a práce, ačkoliv nesmírně akcelerované v posledních stoletích,
jsou založeny na principech, které byly funkční hluboko ve starší době kamenné. A nakonec řeč a sociální život, bez kterých by lidský život nemohl reálně existovat, mají stejně hluboké kořeny.
Takto chápaná je dávná minulost lidského rodu také v každém z nás. Její poznání nám ve větší míře pomůže pochopit kdo jsme a kam směřujeme.
Mnoho mých kolegů, mladých učitelů, se snaží učit dějepis zábavnou formou, formou her a jiných aktivit. K pouhému převyprávění učebnice se dnešní žáci staví s odporem.
Když dějepis působí jako nuda plná nesouvisejících dat, studenti si pletou fakta, protože pro ně nemají osobní význam.
Studenti si často pletou fakta, zaměňují pojmy nebo je rychle zapomínají, protože je vnímají jako izolované informace bez hlubšího kontextu či osobního významu. Osobní relevance je pro mozek stejně důležitá jako pro člověka samotného. Pokud fakta nemají „háček“, na který by se v paměti zavěsila, snadno se promíchají.
Nejsem historik, ale dovolím si tvrdit, že se v historii orientuji. Čtu historická díla již od pozdního dětství. A samozřejmě jsem začínal na Jiráskovi, líbila se mi tehdy představa velkého čistého českého státu ve shodě s Benešem. Než jsem zjistil realitu a to, že je to jeden obrovský mýtus, jedna obrovská lež, která nás podle mě stála i udržení Československa, jak v roce 1938, tak v roce 1968, stejně jako v roce 1992.
Protože nejsem historik, dovolím si použít příklad ze své praxe. Je to podobné pacientu se závislostí. Ani ten nevymaže svou negativní minulost, kdy se opíjel v práci, řídil pod vlivem, nestaral se o své blízké a především o sebe, třeba kradl, aby měl peníze na drogy apod. Ale k tomu, aby dokázal abstinovat a nad svou závislostí vyhrát, musí se podívat pravdě do očí, přijmout fakt toho, co negativního se stalo. Podle mě Němci to dokázali, a proto si jich za to vážím. I Češi nebo Rusové či Poláci na to mají. Ale dosud to u nich prostě nevidím.
Podle osnov se má sice končit rokem 1989, ale většina učitelů je ráda, když se dostane alespoň po srpen 1968. Ti lepší až k Chartě 77. Dvacáté století přitom často ve výuce doslova proletí a žáci z něj tak mají sotva dva řádky v sešitech bez žádného kontextu.
Pokud máte na mysli základní školu, pak vězte, že tam se v 9. třídě začíná rokem 1918, takže podle vaší představy, že z 20. století mají žáci v sešitech dva řádky, by první tři slova z prvního řádku rozepsali už na konci osmičky, na devítku si koupili onvý sešit a v něm od září do konce června popsali zbytek prvního a celý druhý řádek. Ale jestli jsem vás špatně pochopil, tak se omlouvám …
Už jsem to psal níže. Moderním dějinám se žáci většinou dostanou ve chvíli, kdy má většina z nich naprosto jiné starosti. Dějiny 20. století se totiž probírají ve druhém pololetí deváté třídy, což je doba přijímacích zkoušek na střední školy.Prioritu v tu dobu hraje čeština, matematika a cizí jazyky. Hodiny dějepisu se tak dostávají na vedlejší kolej.S vůbec největšími obtížemi se podle mně potýkají studenti odborných škol a učilišť. Dějepisu je tam věnován pouze jeden rok, během kterého se musí stihnout probrat úplně vše. Často se tak stane, že se s moderními dějinami setká žák učiliště pouze v deváté třídě. A to jednoduše nestačí.
Už to v diskusi bylo napsáno. Přijímací zkoušky na střední školy dominují druhému pololetí. Pozornost žáku je zaměřena na předměty potřebné k přijímacím zkouškám, nikoliv na historii.
Učitelé často nestíhají probrat látku 20. století do hloubky.
Tento problém může vést k tomu, že žáci získávají pouze povrchní znalosti o klíčových událostech moderní historie a pak není na čem stavět.
V podstatě ano. Musíme přejít od sebestředného regionálního pohledu a výkladu na výklad celostní, zasazený do kontextu. Pak nám totiž dojde, že nejsme a nemůžeme být „Proti všem“, že „Doba temna“ byla ve skutečnosti dobou nebývalého kulturního rozkvětu a „Žalář národů“ ve skutečnosti ochránil naši kulturu i jazyk…
Jenomže tenhle výklad stále naráží na Jiráskovy nesmysly, které jsou populací prorostlé…
Pane Davide, ale tady mluvíme o tom, že mladí neznají moderní dejiny 20. století, ne o Jiráskovi.
Neznají je proto, že nedávají smysl, není to ucelený příběh. Vytrácí se příčina a následek, logická stavba se rozpadá, protože máme v dějinách dvacátého století mnohá tabu, která jsme, jako národ, ještě nezpracovali…
A proč začínám u Jiráska?
Nu právě proto, že jeho pseudoobrozenecké a komunisty propagované pohádky jsou základem té falešné a nelogické bramboračky, která se stále ještě učí.
A k těm tabu, namátkou…
-První republika- žáci nechápou proč Sudety byly tak velký problém, protože se jim tají, že národnostní menšiny byly občany druhé kategorie.
– Nemluví se o působení sovětských tajných služeb, které se k nám dostaly spolu s ruskou emigrací už roku 1918.
– Nemluví se o cílené likvidaci jiného, než komunistického odboje, českými komunisty během IIWW.
– Nemluví se o tom, že Třetí republika nesla všechny znaky fašismu…
Atd…
Těžko je napsat takovou učebnici, která by se líbila všem. A přednost se dává na základce předmětům, které jsou důležité při přijímacích pohovorech. A pak, když není na čem stavět… Kvalitní výuka dějepisu ve vyspělých zemích nestojí na biflování. Tyto země se nebojí otevírat i vlastní temné kapitoly (kolonialismus, kolaborace), což buduje zdravé národní sebevědomí založené na pravdě, ne na mýtech.Žáci se neučí „co se stalo“, ale analyzují, proč se to stalo a jaké to mělo následky. Historie je vnímána jako laboratorní vzorek lidského chování.
Pavel Chmela
20.3.2026 (11:14)
„Kvalitní výuka dějepisu ve vyspělých zemích nestojí na biflování. Tyto země se nebojí otevírat i vlastní temné kapitoly (kolonialismus, kolaborace), což buduje zdravé národní sebevědomí založené na pravdě, ne na mýtech. Žáci se neučí „co se stalo“, ale analyzují, proč se to stalo a jaké to mělo následky. Historie je vnímána jako laboratorní vzorek lidského chování.“
Na tomhle se spolu stoprocentně shodneme.
Vlastně jste lépe vyjádřil to samé, co jsem měl na mysli já…
Jedním z důvodů je, že k moderním dějinám se žáci většinou dostanou ve chvíli, kdy má většina z nich naprosto jiné starosti. Dějiny 20. století se totiž probírají ve druhém pololetí deváté třídy, což je doba přijímacích zkoušek na střední školy.Prioritu v tu dobu hraje čeština, matematika a cizí jazyky. Hodiny dějepisu se tak dostávají na vedlejší kolej.S vůbec největšími obtížemi se podle mně potýkají studenti odborných škol a učilišť. Dějepisu je tam věnován pouze jeden rok, během kterého se musí stihnout probrat úplně vše. Často se tak stane, že se s moderními dějinami setká žák učiliště pouze v deváté třídě. A to jednoduše nestačí.
To mne nenapadlo. Dobrý postřeh…
Hlavní problém spočívá v tom, že mladí vnímají nedávnou historii jako překonanou. Stávají se tak snadněji manipulovatelní a náchylnější k extremismu. Nejohroženější skupinou jsou pak žáci z učňovských oborů a ti ze sociálně slabých rodin.
Jestli se škola nepřizpůsobí vývoji, můžeme ji rovnou zrušit jako absurdní ztrátu času (což už dnes v mnoha případech je.
Nedávno jsem například zjistil, že žáci prvniho ročníku gymnázia vnímají rezonanci osmičkových výročí ve veřejném prostoru, avšak kladou výročí někam do 15. století, nejspíše k praotci Čechovi. Z útržků krátkdobě namemorované historické faktografie za devět let základní školy jim z 20. století (pochopitelně) nezůstaly ani pouhé cáry.
Neurovědní výzkumy ukazují jednoznačně, že co mozek nepotřebuje, to prostě vymaže. Vůle k memorování nehraje zásadní roli, v dlouhodobějším horizontu všechna nepotřebná a nevyužívaná fakta mizí v nenávratnu. Argument o zapamatování tudíž neobstojí — drtivou většinu faktů zapomeneme. To, co náhodou zůstane, je nám k ničemu (pokud zrovna nenavštívíme pubkvíz jakožto jediné místo na světě, kde můžeme léta strávená ve škole využít). Zapamatujeme si jenom to, co aktivně používáme, ne to, co je nám přiděleno si zapamatovat.
Ne každému studentu půjde matematika a ne každý student si zapamatuje fakta nebo s nimi bude umět pracovat.A ještě jedna poznámka: Předmět si vždycky získá své studenty podle toho jaký je jeho vyučující.
Nevymaže. Co jednou vstřebáte je uloženo navždy. Třeba někde v koutku a zanesené prachem ale je to tam. Bylo by příliš pohodlné jednoduše zapomenout.
Tohle bych ale viděl na selhání rodičů a prarodičů, tedy rodiny…
Co mají rodiče a pravodiče společné s výukou dějím 20. teho století ve školách. Jejich vzpomínky jsou jejich vzpomínky, jako tu dobu prožili. Vám taky dědeček vypávěl o Ježíškovi a věříte na něj? Tomu se říka kritické myšlení.
pro Milan
19.3.2026 (18:26)
Asi jsem měl netuctového dědečka, protože on mi ty dějiny dvacátého století opravdu osvětlil.
Začalo to, když mne ve škole z důvodu „buržoázního původu“ ostentativně vyčlenili z těch, kdo se můžou stát jiskřičkou.
V šesti letech takovou ostrakizaci nemůžete nést neúkorně.
Děda mi vysvětlil, proč mám být rád a od té doby, vždy úměrně k mému postupujícímu věku, poznání i zodpovědnosti, začaly jeho pravidelné lekce historie. Na procházkách v parku, po lese, při pravidelné zanášce žaludů a kaštanů do krmelce, atd… Které vždy končily zcela stejně: „Ale nesmíš to nikde říkat, Davide!“
A taky mi zcela názorně, na příkladech jeho sourozenců a přátel, kteří byli perzekuováni, nebo zabiti, vysvětlil proč…
Takže, nejen, že jsem měl velmi dobré a detailní informace, včetně odkazů na literaturu, ale děda mi i ukázal, že historie je napínavá, zábavná a důležitá a v podstatě nastartoval můj celoživotní zájem o ni, který se pak přelil do dějin umění a práci ve výtvarném oboru…
Souhlasím. To jste měl na své prarodiče „šťestí“. Někdy je to právě naopak. A vzpomínky rodičů a prarodičů jsou zavádějící.
Tak to je mi opravdu líto, ale jak se říká „pláčete na špatném hrobě“. Protože, paní autorka se sice agilně odkazuje na zmíněné Rámcové vzdělávacích programy, jenomže pouze na jeden, výstup , totiž CAS-DEJ-001-ZV9-005, tedy
„žák na jeho základě popisuje význam státních svátků, tradic a historických událostí, vysvětluje jejich smysl, doplňuje vlastní významné dny a hodnotí vliv připomínání historie na utváření vlastní identity i identity společnosti.“..
zatímco to co požaduje je v jiném výstupu CAS-DEJ-001-ZV9-012
„..Žák rozezná podobu a projevy politického extremismu od přelomu 19. a 20. století do současnosti, mapuje proces nastolení komunistické vlády v Rusku, fašismu v Itálii, nacismu v Německu a následně i dopady nárůstu vlivu těchto režimů v dalších státech Evropy a světa. Pozornost je věnována i problémům tranzice států k demokracii. Specifický důraz je kladen na situaci na území dnešní České republiky a Slovenské republiky a na zodpovězení otázky, jak zkušenost demokratických a nedemokratických forem vlády ovlivnila formování současné české společnosti.“..
No a celkově je těch „cílů“ 12 viz zde
https://prohlednout.rvp.cz/zakladni-vzdelavani/vzdelavaci-oblasti/cas/dej/poznavame-minulost
včetně, a pochopitelně i velmi důležitých “
– „dopady kolonialismu, imperialismu a dekolonizace na různé skupiny lidí“ a „rovněž genderové role v dějinách.“
Jinými slovy, jestli snad někdo viděl výhodu té „nové nové výuky dějepisu“, že se v ní žáci nemusí naučit těch pár dat historických událostí, tak ale namísto toho se musí té teorie naučit tak desetkrát víc, ale úplně jinak, jak je dnes požadováno.
No jasně, že si ani tahle kvanta požadovaných informací a vztahů nedokáží studenti naučit a zapamatovat. Takže to. že si pak pletou „Vítězný Únor “ s „Vítězným Naganem“ je spíše drobnost. Nakonec, kdyby jim chtěla paníučitelka napovědět s tím známým heslem „Právě jsem se vrátil z Hradu“, mohli by si to představit tak, že pan prezident poslal přes premiéra těm „zlatejm hochům“ na Staromák gratulaci :)))))¨¨
Jak byste tedy dějepis učil vy? Když se vám nic nelíbí? Nerozumím, co jste vlastně chtél říct.
… no to je jednoduché, protože pan „petrph“ docela dobře „odeznal“ z článku autorky, že ona vlastně obratně se snaží manipulovat zdejší čtenáře… Já tedy po prvním zběžném přečtení mám také podobný dojem jako „petrph“.. Autorka se povědomně snaží upozornit, že „nejásáme, ačkoli bychom přece měli, že…“. Jde ale možná i o to, že jakou mladou generaci chceme mít, protože když ti mladí budou blbější, tak manipulace s nimi bude snazší, že budou třeba tak „chytří jako mladí v USA“. Pak až ti mladí budou tak „chytří“, že nám „někdo ve funkcích (a s nimi ti, co je tlačí) budou sugestivně vtloukat do hlav, že naším nebezpečím je (teď třeba referovaný) Írán, že má takové a takové rakety, které na nás může vystřelit… Takovým zoufalým příkladem je třeba takový poslanec – a bývalý fakultní svazák, Pavel Žáček, nebo včera jsem tak podobně slyšel „žvýkat“ M.O. Havla, který tedy navázal na jeho předchůdkyni M.P.A. , aj. . Takových podobných strašících exotů jsou mraky, napadá mě ještě na konci i takový „Otouš“ Foltýn… Čili čím blbější národ, tím snazší manipulace, proto si autorka v článku nepřímo sužuje nad situací – pro ni asi neveselou… Může tedy alespoň plakat…
To jste mě pobavil. Právě naopak. Vy jste to snad ani nečetl. Autorka na rovinu píše o tom, že mladá generace tápe v moderních dějinách. A když nebudou rozeznávat totalitní a demokratické chápání svátků, tak nerozeznají nesvobodu. A dobře, že to napsala. Hezký večer.
… no právě když tápe, tak je prostě blbá…. A to je (snad) ten obmyšlený cíl, kterého má být „dosaženo“ jakoby jen ne přímo přes „osnovy“.. Pak snadno takto chytří „zoufalci“ budou tvrdit, že nás ohrožuje třeba ten Írán. Hlavním cílem je být chytrý asi tak jako vrstevníci v USA…
Koukám, že tady převládá názor, že děti jdou do školy jako “ pole neorané“ Ale to není pravda. Osobnost se formuje od okamžiku kdy začne vnímat a to je hodně brzy. Formuje ho rodina a okolí obecně. Na škole už záleží jen vzdělání obecně, jinak napáchá jen více, méně škodu pokud se ho pokusí převychovat ve smyslu Tureckých Janičárů.
Nerozumím.
Tím míním, že je špatné si myslet, že dítě má formovat škola. To je záležitost rodiny a pokud to nedělá je to zásadní chyba. Škola by se měla věnovat hlavně praktickým oborům, fyzika , chemie, matematika, jazyky, přírodopis atd.
Max Kašparů: Škola má informovat – rodič má formovat …
Úloha školy v moderní společnosti je mnohem širší než jen „naučit látku“ (východvná, vzdelávací, socializační, kvalifikační, osobnostní…) A není třeba podceňovat ani ten dějepis. A v ideálním případě společne vychovat svobodného, kriticky uvažujícího člověka, který si v životě poradí i v situacích, které se ve škole přímo neučil…
Děsím se možnosti, že by se škole mě povedlo vychovat podle svého. Měl jsem štěstí, že jsem měl stabilní a silné rodinné zázemí. K formování školou mám silnou nedůvěru když tam pořád můžou učit kreatury typu Bednářová. Fyziku a matematiku snad zpolitizovat nezvládnou.
To co píšete ale děla i NACIstický režim ješ se tavěl na rodinu !!!
Jestli bych dovolil – ono je to mnohem horší, protože ty děti formuje od mala, nikoliv jen rodiče a rodina, ale taky média. Na to stačí se podívat i jen v autobuse, jak prckové už v kočárku mastí na smartphonech hry a videa a doma televizi. A v takovém případě se to týká, i toho – pro ně upraveného dějepicu.
Takže – už při příchodu do školy těch informací mají v hlavě dost, doslova guláš. A mělo by být věcí školy, aby jim v tom dokázala udělat přehledný a srozumitelný systém, ve kterém se dá orientovat
A nebo ještě větší guláš.
A mělo by být věcí ne ZISKovek zahraniční amasady suplující ůlohy školy, aby jim v tom dokázala udělat přehledný a srozumitelný systém o 99 pohlaví LGBTQ+ ve kterém se dá ORIENTtovat. Tak to je to čeho se rosdiče děsí že se jim dítě dík PRogresivistickým SOUdům nechá v 17 vykastrovat tim neponižujejícím spůsobem.
Ale i jinej galimatijáš ješ jim od SIONistického PŘEVRATu 89/68 v těch neviných halvičkách dělaj děsí i DEZOLÁTní PRArodiče
Dějiny českého národa v Čechách a na Moravě, nejsou jednoduchym předmetem výuky na školách. Zvlášť XX. století je neřešitelný problém pro vyučující na všech stupních škol. Přes všechny problémy s výklady a personami, jde běh událostí kazdodennosti svým tempem a lidi nezajimaji některé prehmaty. Ano, potácime se, ztrácím se bloudime,nechceme vnímat nasili,delame, že se nás to netýká, ale kdyz prijde ohrozeni semkneme se a preckame to nešťastné období. Je pravdou, že se najdou rodaci, kteří dovedou strhnout, někdy, dobrým i špatným trendem dějin. To je obtizna výuka, když poslouží nepravda k dobremu nasmerovani národa. Stává se, že nás doběhne minulost. Ta drží naší budoucnost pod krkem, to učitele české historie neuznavaji,proto jsou nekonečné obtíže s nasi historii.
Napsal jste pěkné myšlenky, ze kterými souzním. Následky našich předchozích činů, rozhodnutí, chyb nebo nevyřešených záležitostí se po čase projeví v přítomnosti, často v nejméně vhodné chvíli. Je to metafora pro situaci, kdy už nelze utíkat před zodpovědností nebo ignorovat staré problémy.
Člověk nemůže definitivně vymazat to, co udělal, a dříve či později musí čelit pravdě.