KOMENTÁŘ. Zatímco politici se u památníků při významných výročích předhánějí v projevech o ochraně demokracie, v českých školních třídách se odehrává tichá kapitulace na moderní dějiny. Alespoň to tak na venek působí.  Vědět kdy a proč tato země přišla o svou svobodu má být zásadnější  než estetický filtr na Instagramu.

Vypadá to, že povědomí o klíčových momentech naší moderní historie, se postupem času vytrácí. Ilustrovala to nedávno anketa České televize (v rámci pořadů ČT edu) mezi studenty u příležitosti výročí únorového komunistického převratu.

Většina dotázaných netušila, že 25. únor 1948 byl dnem komunistického puče, který na čtyři dekády zlikvidoval demokracii v Československu. Častou odpovědí byl místo toho zmatečný odkaz na sport: studenti si pojem Vítězný únor spojili s připomínkou naganského triumfu českých hokejistů z února 1998.

Opravdu je to s výukou moderních dějin na školách tak špatné?

Historická (ne)znalost a odstup

Data potvrzují, že učitelé stráví měsíce u pravěku a antiky, zatímco na klíčové dějiny 20. století (včetně let 1948 a 1968) zbývá pár hodin v červnu, kdy už pozornost žáků opadá. Plyne to i ze zpráv České školní inspekce. Podle ní se ještě před deseti lety moderním dějinám po roce 1945 dostatečně věnovalo méně než 50 % základních škol.

Pokud se Vítězný únor v myslích budoucích voličů definitivně změní v hokejový turnaj, hrozí, že společnost ztratí schopnost identifikovat symptomy nesvobody v jejich zárodku.

Aktuální revize Rámcových vzdělávacích programů pak klade větší důraz na občanské kompetence. Historie se již nemá učit jako uzavřený příběh, ale jako nástroj k pochopení současnosti – například k tomu, aby žák pochopil rozdíl mezi demokratickým a totalitním pojetím MDŽ či 1. máje.

Vnímání socialistických svátků v kolektivní paměti mladé generace už není spojeno s povinností nebo strachem. Ale je mixem historického odstupu, popkulturní fascinace a úplně jiných hodnot.

Jenže pokud se o nich neučí v kontextu kritického myšlení, stávají se jen prázdnými pojmy z učebnic dějepisu. Původní socialistický nános se stává spíše irelevantním šumem v pozadí.

Často pak dochází k pletení pojmů (např. rozdíl mezi 8. květnem a 9. květnem), protože historický narativ o osvobození se v rodinách a ve škole liší.

Nutno však dodat, že u všech projevů odporu proti totalitním systémům v českých zemích ve 20. století stáli studenti. Také během komunistického převratu, v únoru 1948, byl pochod studentů na Pražský hrad jediným veřejným vyjádřením protestu proti nastupující totalitě.

Pochopit zárodky nesvobody

Mladá generace dnes často vnímá vizuální stránku těchto svátků (červené šátky, karafiáty, průvody) skrze filtr ironie. Fotky z prvomájových průvodů nebo oslav MDŽ slouží jako meme kultura a materiál pro vtipy na sociálních sítích.

Symboly, které byly dříve symbolem útlaku, působí dnes jako zajímavé „retro“ doplňky bez hlubšího politického významu, jako vintage móda.

Zatímco pro generaci rodičů byl třeba MDŽ symbolem nucených oslav, mladé ženy se vracejí k jeho kořenům – jako ke dni boje za rovnoprávnost a autentický feminismus.

Ideologie 1. máje, jako nucených oslav dělnické třídy, je pro mladé prakticky mrtvá. Vnímají svátek skrze Máchovu romantiku nebo relax, aniž by tušili, že dříve byla účast v průvodu povinná pod hrozbou postihů ve škole či v práci.

U části mládeže se navíc objevuje takzvaná ostalgie (nostalgie po východě) nebo dokonce fascinace radikální levicí. Socialistické svátky pak slaví jako vzdor proti systému, často však s naivní a idealizovanou představou o tehdejší realitě.

Zatímco starší generace vnímá tyto dny skrze optiku paměti, mladí je vnímají skrze optiku aktuálních hodnot.

Se ztrátou negativní emoce spojené s komunistickými svátky mizí ale i přirozená ostražitost vůči autoritářským tendencím. Pokud se Vítězný únor v myslích budoucích voličů definitivně změní v hokejový turnaj (věřme, že se to nestane), hrozí, že společnost ztratí schopnost identifikovat symptomy nesvobody v jejich zárodku.

Komunistické milníky nemají být muzejním exponátem, u kterého už málokdo čte doprovodné popisky. Bez pochopení historických souvislostí se ale tyto dny a svátky stanou pouhou kolonkou v kalendáři a přestanou plnit svou varovnou funkci.