Šikanózní žaloby, fyzické útoky na novináře i ovládnutí mediálního trhu provládními podnikateli. Srbsko v porušování svobody médií v mnohém překonává známější maďarský příklad a nechává volně působit i jinde zakázané nástroje ruské propagandy jako jsou kanály Sputnik a RT. Přesto má v české politice a veřejném prostoru režim Aleksandra Vučiće své pevné zastánce – z nichž někteří dostávají opakovaně prostor i v srbských provládních médiích.

Když na začátku listopadu spadl velký betonový přístřešek na nádraží v Novém Sadu a zabil 15 lidí, vypukly v Srbsku protivládní demonstrace. Po neštěstí sice odstoupili dva ministři, pachuť a hněv mezi veřejností ale zůstaly.

Desítky tisíc lidí protestovaly kvůli zanedbané péči o infrastrukturu a podezření z korupce při zadávání veřejných zakázek. Neštěstí ale také názorně ukázalo, jak dnes funguje srbská provládní mediální scéna. Ta začala vzápětí „hasit“ reputační průšvih, který zřícením části budovy vznikl prezidentu Vučićovi.

Hledá se krize. Vučić ji vyřeší

„Ten mechanismus je vždy podobný – odklonit pozornost od skutečného problému někam jinam. Protože tahle vláda je postavená na krizích. Na krizích, které oni vytvářejí a Vučić je řeší. Jako hrdina,“ popisuje Dragana Obradovićová, ředitelka srbské pobočky nezávislé investigativní sítě BIRN (Balkan Investigative Reporting Network).

Stanice Novi Sad je součástí budovaného železničního spojení Bělehrad-Budapešť, na kterém se podílejí i čínské firmy. Pro prezidenta Vučiće tak jde o prestižní projekt, v roce 2022 tento úsek trati otevíral společně s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.

TV Pink v minulých letech dala prostor i dalším českým fanouškům Vučiće. Zástupce šéfredaktora serveru Parlamentní listy a autor několika knih o Miloši Zemanovi Radim Panenka propagoval ve vysílání svou vlastní neziskovou organizaci „Česko-srbská asociace vzájemné spolupráce“

„Poté, co ministr rezignoval, začala okamžitě mediální kampaň na jeho obranu, snaha to celé relativizovat. Nespojovat neštěstí s korupcí a špatně odvedenou prací, ale svádět to na to, že nádraží bylo prostě staré. Byla tam taky snaha vykreslovat pokojné a původně zcela apolitické demonstranty jako násilníky, kteří bijí policisty,“ popisuje Obradovićová.

Podobně jako v Maďarsku, i v Srbsku je většina médií s velkým dosahem v rukou vládě blízkých podnikatelů. Orbánova vláda podle organizace Reportéři bez hranic takto kontroluje až 80 procent médií v zemi, v Srbsku takové odhady komplikuje jiná struktura a historický vývoj mediálního trhu.

Vládě blízcí vlastníci však zároveň ovládají i mediální agentury nakupující reklamní prostor v médiích a tím ještě víc snižují šance na přežití nezávislých médií.

K tomu se přidávají na Balkáně časté šikanózní žaloby (tzv. SLAPP, žaloby vedené s cílem zastrašit novináře), jen proti síti BIRN jsou aktuálně vedeny čtyři. Nejznámějším příkladem je srbská redakce Krik, která v polovině letošního roku čelila čtrnácti takovým žalobám.

Když říkáte, co chtějí…

Výše zmíněné zjevné útoky na média však obdivovatelům Aleksandra Vučiće nijak nepřekáží. Týkalo se to i českého exprezidenta Miloše Zemana, který měl s Vučićem skvělé vztahy.

Těsně před koncem mandátu otevíral Zeman v Bělehradě „Český dům“ a své přátelství se Srby podtrhoval výroky typu „Mám rád Srbsko a nemám rád Kosovo“. Vučić letos v září naopak dorazil na oslavu Zemanových osmdesátin na zámek Hluboká. I tato zpráva se objevila v srbských médiích, mnohem zajímavější jsou však jiné mediální výstupy s českou stopou.

Pravidelným hostem provládních televizí TV Happy a TV Pink je srbský asistent poslance SPD Jaroslava Foldyny Milutin Ilić. Foldyna sám má srbské kořeny a v roce 2019 byl součástí Zemanovy delegace při cestě do Bělehradu.

Jeho asistent Ilić dostává ve zmíněných srbských médiích prostor jako zahraničně-politický analytik. Podle Dragany Obradovićové je přitom vstupenkou na obrazovku především souhlas s postoji Vučićova režimu:

„Je těžké se dostat do vysílání, pokud kritizujete oficiální politiku. Mě by asi nepozvali… Ale pokud říkáte věci, které nejsou v protikladu s politikou vlády, je to v pořádku. Pak není těžké dostat se tam jako respondent.“

A pak je tu proruský postoj obou zmíněných soukromých televizních stanic: „TV Happy je kompletně proruská, je součástí ruského konspiračního vidění světa. Naproti tomu TV Pink změnila před několika měsíci tón a deklarovala se jako prozápadní. Jenže jak to vypadá v praxi? Když vysílají zprávy a dojde třeba na téma Ukrajina, už to nebude kompletně proruské, ale prostě to úplně přeskočí a budou zase mluvit jen o Vučićovi,“ říká Obradovićová.

Hosty šířící konspirační teorie a proruské vidění světa podle ní přesunula televize do mnohahodinových bloků vysílajících převážně reality show.

České stopy v srbské propagandě

TV Pink v minulých letech dala prostor i dalším českým fanouškům Vučiće. Zástupce šéfredaktora serveru Parlamentní listy a autor několika knih o Miloši Zemanovi Radim Panenka propagoval ve vysílání svou vlastní neziskovou organizaci „Česko-srbská asociace vzájemné spolupráce“. O pár měsíců dřív byl hostem ve vysílání stejné stanice další zástupce Panenkova spolku Marián Stepanović.

Asociace mimochodem přestala být nějaký čas po konci Zemanova mandátu viditelně aktivní a má nefunkční web.

Třetím jménem s českou vazbou, které se ve vysílání zmíněných médií opakuje, je Mina Zirojevićová – právnička ze srbského ministerstva školství. Opakovaně také poskytla rozhovor srbské redakci státního ruského kanálu Sputnik.

Zirojevićová byla opakovaně hostem pražské konference „konzervativních“ organizací na téma střední Evropy, kterou letos už potřetí pořádal finančně neprůhledný spolek Patrimonium Sancti Adalberti. HlídacíPes.org pozadí této konference zaštítěné kardinálem Dominikem Dukou s účastníky ze střední Evropy i Balkánu podrobněji popsal zde a zde.

Když loni srbský deník Danas sepsal profil Zirojevićové u příležitosti toho, že se v Srbsku stala zástupkyní ministryně školství pro mezinárodní spolupráci, kromě její právnické kariéry zmínil i tu mediální:

„Zirojevićová je známá tvář pro všechny, kteří začínají svůj den s provládní televizí. Byla schopná mluvit k celé škále témat, od ekologických protestů, vývoje uvnitř EU až k válce na Ukrajině,“ popsal Danas s tím, že Zirojevićová vystupovala například na zmíněných kanálech TV Pink nebo TV Happy.

Vedle provládních médií jsou však součástí běžné společensko-mediální reality v Srbsku také útoky na novináře, kteří s režimem nesouhlasí. „Očerňovací kampaně ze strany politiků běžně reprodukuje síť bulvárních médií vlastněných příznivci vlády, která kampaně dále zesilují a podněcují nedůvěru a nenávist vůči některým novinářům,“ shrnul ve své loňské zprávě týkající se Srbska Mezinárodní tiskový institut.

Nic z toho však čeští ani středoevropští fanoušci Vučićova režimu nahlas nezmiňují. Naopak se někteří z nich aktivně účastní jako respondenti srbské provládní mediální masáže.