KOMENTÁŘ. Existuje dlouhá řada důvodů, proč neměl být Igor Stříž nikdy nejvyšším státním zástupcem; řada delší než seznam rozsudků nad odpírači vojny v době komunismu. A pak je zde jeden dobrý důvod, proč nejvyšším žalobcem být má, když už jím byl jmenován: nic neilustruje lépe tu bídu, do níž nás uvrhla éra Andreje Babiše v čele vlády, Marie Benešové v čele resortu spravedlnosti a koneckonců i Pavla Zemana v čele soustavy státního zastupitelství. Když už jsme si navařili, tak si to vyžerme.

Zpráva o jmenování Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem obsahuje toto sdělení: Česká republika není schopna v roce 2021, třicet dva let od pádu zločinného komunistického režimu, vygenerovat do čela orgánu, který dohlíží na dodržování zákonnosti v trestním řízení, jiného člověka, než který sám zákonnost porušoval, a dokonce tím proslul. Fajn, není to nic, co by nás extra překvapovalo, i když by mělo.

V čele vlády stojí člověk, který dosud nerozptýlil pochybnosti o své spolupráci se Státní bezpečností, a to je z naší strany spíš eufemismus; v čele policie je bývalý příslušník Veřejné bezpečnosti, v čele Ústavního soudu a na Pražském hradě sedí bývalí komunisté.

Očekávat v této situaci nějaký výrazný tlak na odstřižení od totality by asi bylo naivní. U Stříže je ovšem navíc do očí bijící fakt, že v roli vojenského prokurátora nejen poctivě sloužil komunistickým zákonům, ale že je i porušoval. Stejně jako celý totalitní režim, který často znásilňoval i normy, k jejichž dodržování se sám zavázal.

Odpírači vojny z důvodu svědomí měli i na konci 80. let zajištěna práva mezinárodními úmluvami a polistopadové soudy jejich rozsudky rušily nikoli proto, že by se zlomil režim, ale protože byly nezákonné už v době svého vyhlášení. Ale to jen na okraj k vykreslování Stříže jako „pěšáka, který jen plnil rozkazy a dodržoval zákony“. Nebylo to tak.

Teď tedy bude tento přistižený „násilník“ sám hlídat, aby státní zástupci zákony neporušovali a měřili všem stejně. Aby případy posuzovali jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněných, což je jejich úloha nařízená zákonem. Kozel se stal zahradníkem.

Festival bídy a licoměrnosti

Zmíněnou bídu, která Střížovo jmenování provází, můžeme ilustrovat na mnoha úrovních.

O jmenování spolurozhodoval člověk, jehož trestní kauza může nejvyššímu státnímu zástupci velice snadno v dohledné době přistát na stole. Ten člověk se jmenuje Andrej Babiš a jeho počínání se říká střet zájmů.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Ministryně spravedlnosti podle Deníku N Babišovu účast na hlasování hájí, ačkoli dříve soudila, že by rozhodovat neměl. A zase bída: prý je Babiš „garantem trestní politiky státu“. Není, což by ministryně mohla vědět.

Ale k obveselení publika poznamenáme, že je Andrej Babiš například garantem protikorupční politiky státu, stojí v čele Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Členem je přirozeně i nejvyšší státní zástupce, tak si na některém příštím jednání mohou Babiš se Střížem při chlebíčku popovídat třeba o Čapím hnízdu.

Festival licoměrnosti předvádí i opozice. Stříže hned po volbách odvoláme, ohohó! Ponecháme zde stranou odkaz na různé varianty vývoje nebo fakt, že po volbách může stejně dobře a dokonce velice pravděpodobně znamenat třeba v únoru 2023, kdy skončí mandát prezidentovi Miloši Zemanovi, a půjdeme rovnou k ukázce:

Hanebná personální politika vlády A.Babiše a J.Hamáčka. Vojenských prokurátorů se báli i komunisté a lampasáci. Jeden z nich se dnes, 32 let po listopadu 1989, stal nejvyšším státním zástupcem. Po volbách ho odvoláme.

— Zbyněk Stanjura (@Zbynek_Stanjura) July 12, 2021

Panu předsedovi poslanců ODS přejeme dobré ráno a jen připomeneme, že Stříž působí na nejvyšším státním zastupitelství jako náměstek od 6. ledna 2011 a tehdy ho do funkce jmenoval – simsalabim – jakýsi Jiří Pospíšil, tou dobou ministr spravedlnosti za ODS a dnes v dresu TOP 09 partner v koalici Spolu.

Jako první náměstek Pavla Zemana Stříž nevadil, jako šéf vadí? Kde přesně leží ta hranice, na kterou podle opozice mohou vystoupat bývalí vojenští prokurátoři a lidé, kteří porušovali zákony?

Bědnou roli ovšem hraje i samotná soustava státního zastupitelství. Její špičky se příliš soustředily na prolobbování vlastní verze zákona o státním zastupitelství, v čemž proti politikům celkem pochopitelně neuspěly. Najednou se ukázalo, že přílišná polarizace nesvědčí personální politice. Když za sebou Pavel Zeman ukvapeně bouchl dveřmi, vyšlo najevo, že mezi státními zástupci nezatíženými minulostí není nikdo, kdo by byl průchozí vládou. To je smutný pohled.

Vybublávající zombie totality

Kolem celého našeho textu se zatím nevysloveně vznáší pojem dekomunizace. Jsme jako společnost překvapeni a rozhořčeni, když se na místo nejvyššího státního zástupce vrací člověk tak křiklavě spojený s totalitní mocí.

Ano, říkáme vrací. Na postu nejvyššího státního zástupce se od roku 1994 vystřídalo pět lidí, komunista byl jediný, Vít Veselý, který soustavu vedl v letech 1997 až 1999. Ve straně nebyla ani první šéfka soustavy Bohumíra Kopečná, ani Marie Benešová, Renata Vesecká a Pavel Zeman. Také ve zmiňované policii už jsme si před nástupem Jana Švejdara zvykli, že ji nevede bývalý esenbák. Třeba Tomáš Tuhý nastoupil ke sboru až po revoluci, v roce 1991, podobně Martin Červíček.

Nejde tedy ani tak o to, že by nám komunisté a bývalí „zaměstnanci“ totalitních represivních složek ve funkcích zůstali. Vracejí se. Vybublávají.

Jako společnost nejsme schopni, možná ani ochotni dohlížet na to, aby se do vysokých funkcí dostávali lidé, které jsme si vychovali ve svobodných poměrech. Oni bezesporu existují, jen je naši političtí zástupci nepreferují, ve svých handlech a střetech zájmů volí jiné a my nad tím máváme rukou.

Igora Stříže ve funkci nejvyššího státního zástupce jsme si zasloužili. Bude věrným odrazem společenské a politické bídy, ve které se Česká republika v polovině roku 2021 nachází.