Tento týden mohly členské země EU začít Evropské komisi posílat své představy čerpání prostředků z fondu obnovy. Pro Českou republiku je v něm připraven velký finanční balík, a to i přesto, že české regiony postupem času zbohatly a EU jim v budoucnu začne přispívat méně peněz. Šancí sáhnout si na velké sumy z unijních zdrojů bude mít Česko v příštích letech celou řadu.

Základ víceletého finančního rámce 2021-2027, který má objem přibližně 28 bilionů korun, tvoří peníze pro společnou zemědělskou politiku. Za sedmileté období je pro Česko připraveno téměř 155 miliard korun v přímých platbách zemědělcům, dalších asi 48 miliard korun pak na rozvoj venkova.

Zcela zásadní položkou je pro země jako Česko kohezní politika, tedy strukturální fondy EU. V období 2021-2027 může do tuzemska doputovat téměř 500 miliard korun. Ekonom Petr Zahradník to okomentoval jako „velkorysou alokaci“.

Text Ondřeje Pleváka vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

„Chtělo by se snad dodat, že až přespříliš. Podíváme-li se nejprve na země, které jsou chudší než Česká republika, a některé z nich velmi výrazně, zjišťujeme například, že populačně srovnatelné Bulharsko, které je o 40 procentních bodů chudší než Česká republika, bude pracovat s přibližně poloviční kohezní alokací než naše země,“ upozornil Zahradník.

V rámci víceletého finančního rámce pak existuje i celá řada dalších programů jako Erasmus+ či LIFE, ze kterých můžou Češi těžit, nedají se však tak jednoduše vyčíslit. Řada příležitostí leží i mimo rozpočet nebo nový „záchranný“ fond. Příkladem může být Modernizační fond, který bude financovaný z evropského systému obchodování s emisními povolenkami a ve kterém je pro Česko připraveno zhruba 150 miliard korun.

Štědrá obálka

Novinkou je nástroj nazvaný Next Generation EU, známý častěji jako fond obnovy, na jehož vznik si Evropská komise půjčí necelých 20 bilionů korun. Stojí sice mimo sedmiletý rozpočet, je s ním však propojený. Řada nástrojů, programů a fondů je totiž financovaná z obou těchto zdrojů zároveň.

Na jaře by měl začít fungovat nástroj REACT-EU, financovaný z fondu obnovy. Na Česko v něm čeká přibližně 30 miliard korun. O ty se tedy ještě rozšíří výše zmíněná štědrá „kohezní obálka“.

To samé platí pro velmi sledovaný Fond spravedlivé transformace (JTF), zaměřený na pomoc uhelným regionům. V tom je pro české strukturálně postižené kraje vyhrazeno téměř 40 miliard korun, většina z nich má dorazit z fondu obnovy.

Fond obnovy „přifukuje“ například také centrálně řízené programy InvestEU nebo Horizon Europe, prostředky na rozvoj venkova nebo kapacity nástroje rescEU, který vytváří krizové rezervy zdravotnických materiálů.

Všechny tyto zdroje by měly přispět k nastartování evropských ekonomik, které silně zasáhla koronavirová pandemie, i jejich „ozelenění“ a digitální modernizaci.

Aby si však Evropská komise mohla jít na finanční trhy peníze půjčit, a státy je mohly začít čerpat, musí ještě předtím národní orgány ve všech členských zemích ratifikovat nebo schválit rozhodnutí o tzv. nových vlastních zdrojích. Bez nich by totiž EU nezvládla finance v budoucnu splácet. Schvalovací proces byl zatím úspěšně završen v šesti zemích, další mají následovat.

Restart po covidu

Zdaleka největší a nejzásadnější součástí fondu obnovy je tzv. Facilita na podporu oživení a odolnosti (RRF). Ta by státům měla doplnit peníze na investice, které jim kvůli krizi chybí. Účelem těchto financí je tedy nejen pomoc zemím dostat se z krize, ale také asistovat jim při modernizaci ekonomik.

Do RRF půjde 17 ze zmíněných 20 bilionů korun. Toto číslo však může být poněkud zavádějící, protože necelou polovinu prostředků tvoří vedle grantů půjčky, které drtivá většina zemí zatím nemá v plánu využít. Mohou o ně však žádat až do srpna 2023.

Konkrétně Česká republika by měla mít z RRF k dispozici 400 miliard korun v půjčkách a zhruba 172 miliard korun v grantech (v cenách roku 2018). Alokace grantů jsou rozděleny na dvě základní části – první se ke státům dostane mezi lety 2021 a 2022, druhá pak v roce 2023 na základě vyhodnocení vývoje ekonomiky v předcházejících dvou letech.

Jak uvedl Petr Zahradník, „je velmi zajímavé a z pohledu ČR nikterak pozitivní, že jsme jedinou členskou zemí EU, jejíž alokace RRF na období 2021–2022 je nižší než alokace na rok 2023.“ V první etapě mají Češi obdržet cca 85 miliard korun, v té druhé pak asi 88 miliard.

„V případě řady členských zemí je první z alokací dokonce násobně větší než alokace druhá. V situaci, kdy časový faktor hraje při nápravě následků pandemie zásadní roli (co nejdříve vynaložit na tento účel co nejvíce prostředků), staví tato pozice ČR do zcela opačného postavení,“ upozornil ekonom.

Klíč ke stamiliardám

Klíčovou součástí celého procesu je příprava národních plánů obnovy, tedy návrhů využití zmíněných finančních prostředků. Země by v plánech měly vhodně balancovat investice s reformami, které jim evropské instituce doporučily v posledních letech v rámci tzv. Evropského semestru.

Návrhy mohou země EU předkládat od 18. února, nejpozději však do konce dubna. Evropská exekutiva má od data předložení dva měsíce na vyhodnocení návrhu, v ideálním případě pak rozhodne o tom, že peníze se mohou začít vyplácet. Členské státy pak budou moct zasílat žádosti o platby dvakrát ročně.

Co se týká Česka, není zatím jasné, kdy Evropské komisi svou finální verzi plánu předá. I když ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček tvrdil, že dokument předloží vládě na konci února, podle dostupných informací je mezirezortní připomínkové řízení naplánované až na polovinu března.

Z různých stran také zaznívá kritika dosavadní podoby dokumentu – například Svaz průmyslu a dopravy ČR po vládě chce, aby vyhradila více peněz na digitalizaci firem. Právě to, že vlády budou v návrzích reflektovat požadavky klíčových hráčů v jednotlivých zemích, je další podmínkou pro přístup ke zmíněným unijním stamiliardám.