GLOSA. Máme 21. srpen, tedy výročí jednoho z nejtemnějších dnů naší historie. Už od dětství (bylo mi tehdy pouhých osm let) zažívám v tento den neurčitý pocit stísněnosti, poslouchám archivní pořady a písničky, v TV sleduji aktuální politické dění. Letos obzvlášť pozorně očekávám reakci Miloše Zemana, protože má ve funkci před sebou desátý a závěrečný pokus vyslovit se ke dni, kdy – řečeno s Karlem Krylem – „za okny mrazilo srpnové slunce“.

Stává se i vám, že vás zaskočí nějaké prohlášení nebo bonmot pana prezidenta? Jste-li jeho voličem, bývá to překvapení asi pozitivní, nejste-li, reagujete mávnutím ruky: Nebudu se rozčilovat – má to v úřadu za pár. A nestranný stoik (docela rád bych někoho takového potkal na ulici) možná nadhodí, že o žádné překvapení nepůjde, spíše máme všichni málo načteno, protože podle literárně-vědné poučky bylo všechno už dávno, pradávno napsáno v Eposu o Gilgamešovi. Dobrá, dostuduji si Gilgameše.

Ale kde případně najdu uspokojivou analogii, když místo všeobecně očekávané reakce hlavy státu na tak zásadní dějinnou událost nastane obvyklé mlčení? Nakonec jsem usoudil, že nejsilnější výpovědní hodnotu bude mít statistika, nu a když se zadaří, i na jejím základě vypracovaná střídmá prognóza. Vygooglil jsem si dostupné proslovy, komentáře a komuniké, které státník Miloš Zeman nebo jeho mluvčí oficiálně vydali k  21. srpnu, tj. k datu, které je v českém kalendáři vyznačeno jako Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.

2013 – Už tehdy jsem byl s vámi (Prolog)

Když Miloš Zeman usiloval o prezidentské křeslo, nechal na billboardy během kampaně otisknout fotografii ze srpna 1968 a připojil věty „Už tehdy jsem byl s vámi“ a „Veřejně nesouhlasil se sovětskou okupací“.

Když v roce 2018 portál iDnes.cz pátral mezi historiky po tom, kde a jaká slova Zeman v srpnu 1968 pronesl, ukázalo se, že nevědí ani oni. Je ale známo, že Zeman napsal „ostře protistranický článek“, který nakonec nevyšel. Jeden z jeho tehdejších spolužáků pak vypověděl, že Zeman coby student údajně hovořil o tom, že organizuje protisovětský protest.

Zrada elit

(Z proslovu Miloše Zemana na výstavě Srpen 1968, 21. srpna 2013)

„21. srpen byl zrada elit, zrada vedoucích představitelů tehdejší Československé republiky s jedinou výjimkou, před jehož památkou se hluboce skláním, a to byl František Kriegel. Nemáme právo vyčítat občanům Československa, že se podrobili okupantům, když dávno před nimi se okupantům podrobili ti, kteří byli, bohužel nesprávně, nazýváni národními idoly, ať to byl generál Svoboda, Alexandr Dubček, Josef Smrkovský, Černík, Mlynář a mnozí další.

Je nešťastný národ, který nemá elity. My jsme v srpnu 1968, před tím i potom, hrdiny potřebovali, my jsme si je idealizovali a nakonec, a já vím, že jsou to velmi tvrdá slova, se z hrdinů stali zbabělci. A proto je poučení pro naše dnešní dny velice prosté. I když nám doufám nehrozí další okupace, ani normalizace, ale hrozí nám poměrně všední dny, které si zbytečně dramatizujeme, snažme se, aby se k moci po příštích volbách dostali lidé, kteří nezradí své voliče.“ (z webu Pražského hradu)

S obsahem proslovu lze vesměs souhlasit. Šťastná to doba! – chtělo by se zvolat. Tehdy se hrozba „poměrně všedních dnů“ zdála být reálnější než okupace a normalizace…

2014 – Tichá vzpomínka

2015 – Tichá vzpomínka

2016 – Tichá vzpomínka

Tedy období, kdy k budově Českého rozhlasu na pražských Vinohradech, kde se na výročí okupace každý rok vzpomíná, pokládá věnec zpravidla nějaký vyslanec Hradu.

„Pan prezident dává přednost tiché vzpomínce. 21. srpen měl pro něj těžké důsledky. Třikrát byl za normalizace komunisty kvůli svobodným politickým postojům vyhozen z práce. Naposledy těsně před listopadem 1989,“ vysvětloval Ovčáček pro server Echo24.cz.

2017 – Tichá vzpomínka

2018 – projev „stínového“ prezidenta Andreje Kisky v České televizi

Proč ani k padesátému výročí Miloš Zeman nevystoupil, zdůvodnil jeho mluvčí znovu slovy o odvaze v době minulé. Nakonec se k srpnu i Kiskovi Miloš Zeman přece jen vyslovil:

„Zastávám názor, že k výročí sovětské okupace měli mluvit ti, kdo byli touto okupací postiženi. Jestli mluvili například takzvaní normalizační komunisté, tedy lidé, kteří až do roku 1989 byli členy Komunistické strany Československa, je třeba vědět, že tito členové museli schvalovat sovětskou okupaci. Je tedy poněkud bizarní, když nyní mluví proti ní. To je také důvod, proč jsem se k nim nepřidal.“ (…) „Andrej Kiska dobrovolně končí v čele slovenské politiky příští rok a není tedy možné, aby byl naším stínovým prezidentem. Jsem ale ochoten připustit, že může být stínovým prezidentem TOP 09.“ (Parlamentní listy, 24. 8. 2018)

S těmi postiženými to nějak nehraje. Nedojímal nás snad mluvčí Ovčáček tvrzením, že 21. srpen měl pro pana prezidenta těžké důsledky, že byl za normalizace komunisty kvůli svobodným politickým postojům třikrát vyhozen z práce? Kdo by tolik zkoušenému štvanci režimu, nyní nota bene prezidentu republiky, mohl upřít právo vyjádřit svobodný politický postoj? A může být ještě něco bizarnějšího než to, že se sice prezident distancuje od pokrytectví synů normalizace, ale že tou averzí vůči těm nehodným (s nimiž jinak čile spolupracuje) omlouvá svou nechuť odsoudit zvůli okupantů? Není přímo povinností hlavy státu u tak podstatného data každoročně deklarovat národu, že je jeho postoj pevný a jednoznačný?

2019 – Tichá vzpomínka + prosincové intermezzo

„Ostrou kritiku adresoval prezident Miloš Zeman na adresu ruského ministerstva zahraničí, jemuž se nelíbí, že Česko vyhlásilo 21. srpen za významný den. Podle ruského ministerstva se Praha snaží události z roku 1968 začlenit „do současného politického kontextu“ a zákon (o významnosti 21. srpna 1968 – pozn. red.) vnímá jako neochotu „otočit tuto stránku dějin, která kalí atmosféru rusko-českých vztahů“.

Podle českého prezidenta je takové prohlášení drzost, ze které by mohl vyvodit důsledky. „Před časem jsem přijal pozvání prezidenta Putina na oslavu 75. výročí vítězství v druhé světové válce, a teď přemýšlím o tom tam buď vůbec nejet, anebo, což asi udělám spíše, tam jet a říci Rusům: Co kdybyste obrátili list a přestali si toto výročí připomínat?“ řekla hlava státu Parlamentním listům. (ČTK 27. 12. 2019)

Tak si to shrňme: Rusko vyčítá Česku neochotu otočit stránku dějin, která kalí rusko-české vztahy, zatímco Zeman doporučuje Rusku obrátit list a nepřipomínat si toto výročí. V logice se tomuto jevu říká tautologie, neboli pravdivý složený výrok, který je pravdivý vždy, bez ohledu na pravdivostní hodnotu jednotlivých částí. To chápeme, ale co tím Miloš Zeman vlastně chtěl říct? Něco jako: „já jsem ten zákon o významnosti toho dne z povinnosti úřední podepsal, ale dejte proboha už všichni ten srpen navždy k ledu, jinak nebudu s nikým mluvit a nepřijedu?“

2020 – Tichá vzpomínka

2021 – Tichá vzpomínka

Závěrem? Zdaleka nejaktivnější byl Miloš Zeman v roce 2013 – zpravil nás o svém (sic nedostatečně ozdrojovaném) odvážném postoji v kritickém roce 1968 a 21. srpna 2013 pronesl kritický projev. Ostatní léta se ale nesla v módu „tichá vzpomínka“ nebo komentáře okolo důvodů nepromluvit. Ani při nejlepší vůli je nemůžeme počítat za regulérní zářezy.

Dosavadní skóre skutečných státnických vystoupení je tedy 8:1. Desátý, tedy poslední Zemanův „srpen“ je zde. Letos jsem mírný optimista a domnívám se, že se ve světle svého pavlovského obrácení z února letošního roku rozhodne vystoupit a konfirmovat svůj nový postoj. Pak to bude slušných 8:2. Navzdory tomu zůstane Miloš Zeman, třetí prezident samostatné České republiky podivnou, silně kontroverzní postavou našich novodobých dějin. Obávám se, že než v panteonu velikánů země se spíše bude smutně vyjímat v pražské pobočce muzea voskových figurín madame Tussaud.

Poznámka redakce: V době vydání článku, tedy 21. srpna po poledni, je poslední oficiální výstup hradní kanceláře z pátku 19. srpna. Zní takto:

Prezident republiky 🇨🇿 Miloš Zeman byl dnes propuštěn z Ústřední vojenské nemocnice v Praze po krátké preventivní prohlídce. Všechny zdravotní testy jsou uspokojivé.

— Jiří Ovčáček (@exPREZIDENTCR) August 19, 2022